29 C 5/2026

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení 98 963,32 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 38 899 Kč a částku ve výši 6 150 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni- částku 45 780,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 38 899 Kč ve výši 15 % p. a. od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 969,40 Kč, s úrokem z částky 38 899 Kč ve výši 15 % p. a. od , datum, do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 879,64 Kč,- částku 8 134,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 213,61 Kč ve výši 15 % p. a. od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 356 Kč, s úrokem z částky 7 213,61 Kč ve výši 15 % p. a. od , datum, do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 414,88 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne , datum, ve znění doplnění žaloby ze dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky 98 963,32 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , které se žalovanou uzavřel právní předchůdce žalobkyně: , právnická osoba, , IČO: , IČO, .

2. Žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, byl žalované vyplacen úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být právnímu předchůdci žalobkyně splacen formou 45týdenních splátek ve výši 422 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 8 959 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 244 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 86 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 865 Kč a pojistné ve výši 1 350 Kč (dále jen „poplatek“). Žalovaná však nehradila úvěr řádně a včas, když uhradila pouze částku v celkové výši 3 850 Kč. Žalobkyně tvrdila, že po započtení těchto plateb činí výše nesplacené jistiny 7 213,61 Kč a výše nesplaceného poplatku 7 895,39 Kč, přičemž žalobkyně po žalované na poplatku požaduje pouze 7 070,51 Kč. Pohledávka vyplývající z této smlouvy byla ze strany právního předchůdce žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně tedy z titulu této smlouvy požaduje zaplacení celkové dlužné částky ve výši 14 284,12 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 7 213,61 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 7 070,51 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 414,88 Kč (jedná se o úrok ve výši 15 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 7 213,61 Kč od , datum, , tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do , datum, ), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 356,45 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 7 213,61 Kč od , datum, , tj. od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky žalované do , datum, ), úroků ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 213,61 Kč od , datum, do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 213,61 Kč od , datum, do zaplacení.

3. Žalobkyně dále tvrdila, že na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, byl žalované vyplacen úvěr ve výši 40 000 Kč, který měl být právnímu předchůdci žalobkyně splacen formou 21měsíčních splátek ve výši 4 210 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 48 392 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené finance za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 38 564 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 86 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 328 Kč (dále jen „poplatek“). Žalovaná však nehradila úvěr řádně a včas, když uhradila pouze částku v celkové výši 1 101 Kč. Žalobkyně tvrdila, že po započtení této platby činí výše nesplacené jistiny 38 899 Kč a výše nesplaceného poplatku 48 392 Kč, přičemž žalobkyně po žalované na poplatku požaduje pouze 45 780,20 Kč. Pohledávka vyplývající z této uvedené smlouvy byla ze strany právního předchůdce žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně tedy z titulu této smlouvy požaduje zaplacení celkové dlužné částky ve výši 84 679,20 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 38 899 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 45 780,20 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 7 879,64 Kč (jedná se o úrok ve výši 15 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 38 899 Kč od , datum, , tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do , datum, ), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 6 969,40 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 38 988 Kč od , datum, , tj. od marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu poslední splátky žalované do , datum, ), úroků ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 38 899 Kč od , datum, do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny 38 899 Kč od , datum, do zaplacení.

4. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala.

5. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:Žalobkyně je akciovou společností s datem vzniku a zápisu , datum, a předmětem podnikání mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (Výpis z obchodního rejstříku ze dne , datum, ). Právní předchůdce žalobkyně sjednal se žalovanou, jako zákazníkem dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za tento spotřebitelský úvěr poplatek v částce 7 609 Kč, představující součet úroků ve výši 4 244 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 865 Kč. Žalovaná se dále zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobkyně částku 1 350 Kč za doplňkové pojištění. Celková částka k úhradě (jistina spotřebitelského úvěru + poplatek + pojistné) činila 18 959 Kč. Celková dlužná částka, snížená o částku za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení činila 15 744 Kč. Žalovaná se celkovou dlužnou částku zavázala splatit formou 45týdenních splátek splatných vždy ke konci splátkového období. Výše splátky činila 422 Kč a poslední splátka činila 391 Kč. Úroková sazba činila 86 % a byla stanovena jako pevná po celou dobu trvání Smlouvy, RPSN činila 204,41 %. (Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Před uzavřením smlouvy o úvěru prověřoval právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalované, přičemž žalovaná v žádosti o spotřebitelský úvěr uvedla, že požaduje úvěr 10 000 Kč z důvodu neočekávaných výdajů, je svobodná, má základní vzdělání, žije s rodiči, je na mateřské dovolené, její čistý měsíčním příjem činí 10 000 Kč. Další čisté příjmy domácnosti uvedla žalovaná ve výši 7 500 Kč a své celkové měsíční výdaje ve výši 2 500 Kč. Dále žalovaná uvedla, že nemá kreditní kartu ani zápůjčku u jiné společnosti, má bankovní účet. Podle údajů v zákaznické kartě byly příjmy žalované ověřeny rozhodnutím o přiznání dávky ze dne , datum, (Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, ). Žalovaná na úvěr uhradila částku v celkové výši 3 850 Kč, poslední splátku uhradila dne , datum, (tabulka umoření ke smlouvě č. , hodnota, ). Právní předchůdce žalobkyně sjednal se žalovanou, jako zákazníkem dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za tento spotřebitelský úvěr poplatek v částce 48 392 Kč, představující součet úroků ve výši 38 564 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 328 Kč. Celková částka k úhradě (jistina spotřebitelského úvěru + poplatek) činila 88 392 Kč. Celková dlužná částka, snížená o částku za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení činila 80 064 Kč. Žalovaná se celkovou dlužnou částku zavázala splatit formou 21měsíčních splátek splatných vždy ke konci splátkového období. Výše splátky činila 4 210 Kč a poslední splátka činila 4 192 Kč. Úroková sazba činila 86 % a byla stanovena jako pevná po celou dobu trvání Smlouvy, RPSN činila 135,69 %. (Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Před uzavřením smlouvy o úvěru prověřoval právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalované, přičemž žalovaná v žádosti o spotřebitelský úvěr uvedla, že požaduje úvěr 30 000 Kč z důvodu neočekávaných výdajů, je svobodná, má základní vzdělání, žije s rodiči, je na mateřské dovolené, její čistý měsíčním příjem činí 10 000 Kč. Další čisté příjmy domácnosti uvedla žalovaná ve výši 7 500 Kč, interní splátky u právního předchůdce žalobkyně ve výši 1 857 Kč a své odhadované měsíční výdaje ve výši 1 500 Kč. Dále žalovaná uvedla, že nemá kreditní kartu ani zápůjčku u jiné společnosti, má bankovní účet. Podle údajů v zákaznické kartě byly příjmy žalované ověřeny rozhodnutím o přiznání dávky ze dne , datum, (Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, ). Žalovaná na úvěr uhradila částku 1 101 Kč dne , datum, (tabulka umoření ke smlouvě č. , hodnota, ). Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne , datum, mezi společností , právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem přešly obě žalované pohledávky z výše uvedených smluv o úvěru na žalobkyni, což právní předchůdce žalobkyně žalované oznámil dopisem ze dne , datum, (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně přílohy č. , hodnota, – seznam postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně podacího lístku ze dne , datum, ). Právní zástupce žalobkyně zaslal dne , datum, žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky (Předžalobní výzva ze dne , datum, a Podací lístek ze dne , datum, ).

6. Z výše uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu, AnonymizovánoPrávní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za tento spotřebitelský úvěr poplatek v částce 7 609 Kč a k úvěru si sjednala pojištění s pojistným ve výši 1 350 Kč. Celková částka k úhradě tak činila 18 959 Kč. Žalovaná se tuto částku zavázala splatit formou 45týdenních splátek. Úroková sazba činila 86 %, RPSN činila 204,41 %. Před uzavřením smlouvy o úvěru prověřoval právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalované, když žalovaná v žádosti o spotřebitelský úvěr uvedla, že požaduje úvěr ve výši 10 000 Kč z důvodu neočekávaných výdajů, je svobodná, má základní vzdělání, žije s rodiči, je na mateřské dovolené, její čistý měsíčním příjem činí 10 000 Kč. Další čisté příjmy domácnosti uvedla žalovaná ve výši 7 500 Kč a své celkové měsíční výdaje ve výši 2 500 Kč. Podle údajů v zákaznické kartě byly příjmy žalované ověřeny rozhodnutím o přiznání dávky ze dne , datum, . Žalovaná na úvěr uhradila částku 3 850 Kč, poslední splátku uhradila dne , datum, . Dne , datum, uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za tento spotřebitelský úvěr poplatek v částce 48 392 Kč. Celková částka k úhradě tak činila 88 392 Kč. Žalovaná se tuto částku zavázala splatit formou 21měsíčních splátek. Úroková sazba činila 86 %, RPSN činila 135,69 %. Před uzavřením smlouvy o úvěru prověřoval právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalované, když žalovaná v žádosti o spotřebitelský úvěr uvedla, že požaduje úvěr ve výši 30 000 Kč z důvodu neočekávaných výdajů, je svobodná, má základní vzdělání, žije s rodiči, je na mateřské dovolené, její čistý měsíčním příjem činí 10 000 Kč. Další čisté příjmy domácnosti uvedla žalovaná ve výši 7 500 Kč, interní splátky u právního předchůdce žalobkyně ve výši 1 857 Kč a své odhadované měsíční výdaje ve výši 1 500 Kč. Podle údajů v zákaznické kartě byly příjmy žalované ověřeny rozhodnutím o přiznání dávky ze dne , datum, . Žalovaná na úvěr uhradila částku 1 101 Kč dne , datum, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, přešly obě žalované pohledávky na žalobkyni, což právní předchůdce žalobkyně žalované oznámil dopisem ze dne , datum, . Právní zástupce žalobkyně zaslal dne , datum, žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky.

7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., v rozhodném znění (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 3 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí roční procentní sazbou nákladů celkové náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše spotřebitelského úvěru, které se počítá podle vzorce uvedeného v příloze č. , hodnota, k tomuto zákonu.

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

13. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Podle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení.

17. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

19. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu závěru: V prvé řadě byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou obě žalované pohledávky z předmětných smluv přešly na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek.

20. V řízení bylo dále prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně měl v úmyslu s žalovanou ve dnech , datum, a , datum, uzavřít smlouvy o zápůjčce, které jsou ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouvami o spotřebitelském úvěru, a že žalované na základě uvedené smlouvy poskytl částky 10 000 Kč a 40 000 Kč. Jelikož žalovaná při uzavírání smlouvy vystupovala jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedené smluvní vztahy aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, tj. její schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

21. Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně soudu k tvrzení, že úvěruschopnost žalované byla řádně prověřena, doložila pouze zákaznickou kartu, v níž byly uvedené osobní údaje žalované, její druh bydlení, měsíční příjem, výdaje a příjmy ostatních členů domácnosti. K tomuto však soud uvádí, že údaje uvedené v zákaznické kartě nejsou naprosto dostačující k tomu, aby jimi mohla být řádně ověřena bonita žalované. Ačkoli je v zákaznické kartě uvedeno, že příjmy žalované byly ověřeny rozhodnutím o přiznání dávky ze dne , datum, , žalobkyně k tomuto ničeho nedoložila. V žádosti uvedené další příjmy domácnosti ve výši 7 500 Kč pak rovněž nejsou ničím podložené. Dále nebylo zjištěno, že by se právní předchůdce žalobkyně více zabýval výdaji žalované, když žalovaná v zákaznické kartě z , datum, uvedla, že její celkové měsíční výdaje činí 2 500 Kč, přičemž v zákaznické kartě z , datum, (tj. po dvojím čerpání úvěru z důvodu neočekávaných výdajů) uvedla, že tyto odhadované měsíční výdaje činí pouze 1 500 Kč. Tyto údaj se přitom již na první pohled jeví s ohledem výši částky životního minima jednotlivce jako přinejmenším nepravděpodobné. I za této situace si však právní předchůdce žalobkyně výdaje žalované nijak neověřil. Dále pak žalobkyně soudu nedoložila, že právní předchůdce žalobkyně provedl lustraci žalované ve veřejně dostupných databázích. Pochybnosti vzbuzuje rovněž skutečnost, že ze zákaznické karty ze dne , datum, vyplývá, že schopnost žalované splácet úvěr byla posuzována ve vztahu k její žádosti o spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž výsledná výše úvěru, která jí byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta činí 40 000 Kč. Ze všech výše uvedených důvodů soud uzavírá, že z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce nezkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením předmětných úvěrových smluv řádně a s náležitou s odbornou péčí.

22. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla žalobkyni sjednaný úvěr ve lhůtě splatnosti uhradit. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku. Pro nadbytečnost se soud již nezabýval možnou absolutní neplatností smlouvy podle § 588 občanského zákoníku z důvodu výše sjednaného smluvního úroku, ačkoli sjednaný smluvní úrok ve výši 86 % ročně (při RPSN smlouvy ve výši 204,41 %, resp. 135,69 %) se již na první pohled jeví rovněž jako zjevně rozporný s dobrými mravy.

23. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 zákona o spotřebitelském úvěru speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

24. Z provedených důkazů bylo v řízení bylo prokázáno, že žalovaná na úvěr ze dne , datum, uhradila celkem částku 3 850 Kč a na úvěr ze dne , datum, uhradila částku 1 101 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že žalobkyni uhradila více. Z provedených důkazů bylo dále prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl dne , datum, částku 10 000 Kč a dne , datum, částku 40 000. Částky, které je žalovaná povinna žalobkyni vrátit, tak činí 6 150 Kč a 38 899 Kč.

25. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaná povinna jistinu zápůjčky vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaná byla během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdila ani soudu k věci neoznačila žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalované, určil lhůtu pro vrácení jistiny zápůjček žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

26. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu smluvních úroku, poplatků ani pojistného. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaných zákonných úroků z prodlení, neboť doba splatnosti jistin jednotlivých úvěrů byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a žalovaná proto není s úhradou jistin úvěrů (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval dle ustanovení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, které žalobkyně požadovala ke dni vyhlášení rozhodnutí. S ohledem na to, že v řízení byla zjevně úspěšnější žalovaná, které však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.