29 C 74/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,50 % p. a. od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 10 % p. a. od [datum] do [datum], dále ve výši 1,5 % p. a. od [datum] do zaplacení, jakož i částky 1 213,70 Kč jako kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a částky 690 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 557,64 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 10 000 Kč (původně 15 000 Kč, v části 5 000 Kč došlo podáním ze dne [datum] k částečnému zpětvzetí žaloby) s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaná obdržela finanční částku 10 000 Kč a zavázala se vrátit celkem 13 189,18 Kč (po slevě) ke dni [datum]. Žalovaná byla vyzvána k plnění, sjednanou částku však neuhradila. Pohledávka vznikla společnosti [právnická osoba], [IČO], na žalobkyni byla postoupena.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporovala.

3. Žalobkyně ani žalovaná se neúčastnily jednání konaného dne [datum], soud proto jednal a rozhodl ve smyslu ustanovení § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti.

4. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.

5. Soud po provedeném dokazování učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaná se [právnická osoba] uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě jí bylo dne [datum] poskytnuto 10 000 Kč s roční úrokovou sazbou 40 %, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 893 Kč ke dni [datum] (celkově měla zaplatit částku 14 199,85 Kč). Dále žalovaná uzavřela se [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o refinancování úvěru č. [anonymizováno], jelikož [právnická osoba] uhradila veškerá plnění mimo samotné jistiny. Na základě smlouvy o refinancování úvěru vznikl žalované nárok na poskytnutí 10 000 Kč s roční úrokovou sazbou 40 %, které se zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 970 Kč (po slevě) do [datum] (celkově měla zaplatit částku 13 189,18 Kč). Žalovaná byla vyzvána k plnění, nicméně nic neuhradila. Společnost [anonymizováno] uzavřela se žalobkyní dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byla dle přílohy [anonymizováno] [číslo] i předmětná pohledávka za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno doporučeným dopisem odeslaným [datum].

6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

17. Po právním hodnocení skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že pohledávka byla na žalobkyni řádně postoupena a žaloba je důvodná, v části požadovaného příslušenství však pouze částečně.

18. Obecné soudy by dle aktuální judikatury Ústavního soudu měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu tak vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

19. Pokud jde o samotné posouzení úvěruschopnosti, tak jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný z www.nsoud.cz). Ke stejným závěrům pak dospěl i Soudní dvůr Evropské Unie v rozhodnutí ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek.

20. V tomto řízení žalobkyně výslovně uvedla, že nedisponuje dokumentací dokládající, že došlo k prověření úvěruschopnosti žalované. Za této situace tedy dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o úvěru došlo k prověření úvěruschopnosti. Smlouva o úvěru je tedy v návaznosti na ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru a dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 588 občanského zákoníku povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

21. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok pouze na uhrazení zůstatku původní jistiny.

22. Soud tedy zavázal žalovanou výrokem I tohoto rozsudku k úhradě dlužné jistiny úvěru, tj. částky 10 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od data [datum], které soud považuje za souladné s citovanými právními předpisy, když navazuje na předžalobní výzvu ze dne [datum] (povinnost zaplatit dlužnou částku zde byla vázána na lhůtu do [datum], žalovaná je tak v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení od [datum]).

23. Požadavek žalobkyně na úhradu úroků z prodlení (včetně jeho kapitalizované výše) i za předcházející období byl v rámci výroku II zamítnut. Dále byla ve výroku II zamítnuta žaloba v části požadující úrok z prodlení od [datum] ve výši 10 % p. a., jelikož zákonná výše tohoto úroku je k datu [datum] nižší, a to 8,5 % p. a., rozdíl tedy byl soudem zamítnut. V neposlední řadě byl výrokem II zamítnut i požadavek na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, na něž žalobkyně vzhledem k výše uvedenému (neplatnost smlouvy o úvěru) rovněž nemá nárok.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 557,64 Kč, přičemž tato částka představuje cca 33 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 66 % a úspěchu žalované v rozsahu 33 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle advokátního tarifu sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 14 b) advokátního tarifu realizovaných ve věci (převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva), a dále za částečné zpětvzetí žaloby jeden úkon právní služby za 1 700 Kč, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč a jednoho za 300 Kč, tj. 600 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 672 Kč.

25. O lhůtě k plnění ve výroku I. i III. bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1, věta první o. s. ř. jako o obecné třídenní. Platebním místem pro náhradu nákladů řízení je právní zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.