29 C 77/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 15 993,37 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba žalobkyně co do částky ve výši 5 993,37 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 993,37 Kč ve výši 14,75 % p. a. od , datum, do zaplacení,III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 675,12 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, .

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 993,37 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému vyplacen úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být právnímu předchůdci žalobkyně splacen do , datum, . Žalobkyně v žalobě tvrdila, že žalovaný byl lustrován v dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB a na základě těchto lustrací nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného, přičemž k tomuto tvrzení žalobkyně nenavrhla žádných důkazů. Žalobkyně v žalobě dále tvrdila, že žalovaný úvěr v době jeho splatnosti ani později neuhradila, a proto po něm požaduje zaplacení jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 993,37 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 993,37 Kč od , datum, do zaplacení. Žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . 2024. Dne , datum, byla žalovanému odeslána předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval.

3. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které se zavázal poskytnou žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí tohoto spotřebitelského úvěru poplatek ve výši 5 993,37 Kč spolu s jistinou úvěru ve výši 10 000 Kč a zápůjčním úrokem ve výši 12 % ročně z jistiny, celkem částku ve výši 15 993,37 Kč, a to ve splátkách po 1 826 Kč, nejpozději do , datum, . RPSN ze smlouvy činí 357,38 % (Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ). Dne , datum, zaslal právní předchůdce žalobkyně částku 10 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, (Potvrzení , právnická osoba, . ze dne , datum, o provedení transakce, Sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, ). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, přešla žalovaná pohledávka na žalobkyni, což právní předchůdce žalobkyně žalovanému oznámil dopisem ze dne , datum, (Dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, vč. seznamu postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, ). Právní zástupce žalobkyně zaslal dne , datum, žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky (Předžalobní výzva ze dne , datum, , Podací lístek z téhož dne).

4. Z výše uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě zaslal dne , datum, na bankovní účet žalovaného částku 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit za poskytnutí úvěru poplatek ve výši 5 993,37 Kč spolu s jistinou úvěru a zápůjčním úrokem ve výši 12 % ročně z jistiny, celkem tedy částku ve výši 15 993,37 Kč, a to ve splátkách po 1 826 Kč, nejpozději do , datum, , přičemž RPSN ze smlouvy činí 357,38 %. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, přešla žalovaná pohledávka na žalobkyni, což právní předchůdce žalobkyně žalovanému oznámil dopisem odeslaným žalované dne , datum, spolu s předžalobní výzvou žalobkyně. Žalovaný žalobkyni ani jejímu právnímu předchůdci na předmětný úvěr nezaplatil ničeho.

5. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle ust. § 2392 odst. 1 věty první občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

7. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle ust. § 3 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí roční procentní sazbou nákladů celkové náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše spotřebitelského úvěru, které se počítá podle vzorce uvedeného v příloze č. , hodnota, k tomuto zákonu.

9. Podle ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

10. Podle ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle ust. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení.

17. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

19. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k tomuto právnímu závěru:V prvé řadě byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek. V řízení bylo dále prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně měl v úmyslu se žalovaným dne , datum, uzavřít smlouvu o zápůjčce, která je ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouvou o spotřebitelském úvěru, a že žalovanému na základě uvedené smlouvy poskytl částku 10 000 Kč. Jelikož žalovaná při uzavírání smlouvy vystupovala jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedené smluvní vztahy aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

20. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, pak žalobkyně již v žalobě uvedla, že žalovaný byl lustrován v dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB a na základě těchto lustrací nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného úvěr splácet, přičemž k tomuto tvrzení žalobkyně nenavrhla žádných důkazů. Dále uvedla, že pro případ, že by soud neuznal její nárok na zaplacení požadované částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje, aby jí byl přiznán nárok v části požadované jistiny, a to jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Soud na základě shora uvedených skutečností uzavírá, že žalobkyně v řízení neprokázala, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost řádně ověřovat úvěruschopnost žalované před uzavřením spotřebitelské smlouvy.

21. Soud dále dospěl k závěru, že ujednání o úrokové sazbě, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s úvěrem je v rozporu s dobrými mravy, když ujednaná výše RPSN činí 357,38 %. Podle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o zápůjčce či úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Ačkoliv je pravdou, že právní předchůdce žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však RPSN významně převyšuje průměrnou úvěrovou úrokovou sazbu, a za situace, kdy měl žalovaný po 9 měsících trvání úvěrové smlouvy vrátit právnímu předchůdci žalobkyně více než 1,5 násobek, je třeba sjednanou výši úroku považovat za zjevně rozpornou s dobrými mravy.

22. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by její právní předchůdce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost žalované poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem právnímu předchůdci žalobkyně vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit předmětnou smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou. Závěr o absolutní neplatnosti je podle soudu nutno učinit rovněž na základě výše sjednaného zápůjčního úroku, která je z výše uvedených důvodů zjevně rozporná s dobrými mravy.

23. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 zákona o spotřebitelském úvěru speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

24. Z provedených důkazů bylo v řízení bylo prokázáno, že žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že žalobkyni něco uhradil. Z provedených důkazů bylo dále prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl částku 10 000 Kč. Žalovaný je tak povinen žalobkyni tuto částku vrátit.

25. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaný povinen jistinu zápůjčky vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaný byl během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdil ani soudu k věci neoznačil žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalovaného, určil lhůtu pro vrácení jistiny zápůjčky žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

26. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu smluvního úroku a poplatků. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval dle ustanovení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, které žalobkyně požadovala ke dni vyhlášení rozhodnutí. S ohledem na to soud konstatuje, že procesní úspěch žalobkyně činí 62,53 % a neúspěch pak 37,47 %. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč, dále pak třemi úkony právní služby dle § 14b vyhl. č. 177/1994 Sb., a to za převzetí a přípravu zastoupení (plná moc ze dne , datum, ) ve výši 300 Kč, za jednoduchou výzvu k plnění ze dne , datum, ve výši 400 Kč a za podání žaloby dne , datum, ve výši 400 Kč. Dále pak žalobkyni náleží 3x paušál ve výši 100 Kč a 21 = DPH ve výši 294 Kč. Při zohlednění procesního úspěchu tak žalobkyni náleží na nákladech řízení částka ve výši 675,12 Kč. Lhůtu splatnosti určil soud v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obvyklou třídenní, platební místo pak dle § 149 odst. 1 o. s. ř.