29 C 84/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 5 034,95 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč -) s úrokem z této částky ve výši 18,9 % p. a. od 1. 11. 2021 do 30. 11. 2021, -) s úrokem z této částky ve výši 8,5 % p. a. od 11. 11. 2021 do zaplacení, -) s úrokem z této částky ve výši 8,5 % p. a. od 1. 12. 2021 do zaplacení, -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 312,5 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 10. 2021, a dále částku ve výši 34,95 Kč a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 23. 12. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 5 034,95 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 28. 12. 2020 Rámcovou smlouvu [číslo] v souladu s Obchodními podmínkami [právnická osoba] Na základě Rámcové smlouvy byl žalované aktivován běžný účet č. [bankovní účet] a žalovaná jej mohla začít plně využívat. Dne 4. 5. 2020 uzavřela žalovaná s žalobkyní Dodatek č. 4 k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaná požádala o poskytnutí kontokorentu ve výši 5 000 Kč. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností stranou žalovanou přistoupila žalobkyně dne 1. 11. 2021 k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění tedy byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 5 000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu (kapitalizovaný úrok) do zesplatnění ve výši 312,50 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků, naúčtovaných do dne předcházejícímu dni zesplatnění, tedy do dne 31. 10. 2021 O zesplatnění kontokorentu informovala žalobkyně žalovanou prostřednictvím zesplatňujícího dopisu - předžalobní výzvy ze dne 1. 11. 2021, dále pak také zprávami na emailovou adresu žalované, do jejího internetového bankovnictví a SMS zprávou. Zesplatňujícím dopisem - předžalobní výzvou byla žalovaná vyzvána k zaplacení celého dluhu, který byl tvořen dlužnou jistinou kontokorentu ve výši 5 000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu ve výši 312,50 Kč. Dále žalobkyně po žalované požaduje částku 34,95 Kč jakožto záporný zůstatek na běžném účtu žalované.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání.

3. S ohledem na skutečnost, že se v dané věci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), obsahuje rozsudek podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. zkrácenou verzi odůvodnění.

4. Soud z žalobkyní předložených listin učinil skutková zjištění a současně tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 28. 12. 2020 Rámcovou smlouvu [číslo] v souladu s Obchodními podmínkami [právnická osoba] Na základě Rámcové smlouvy byl žalované aktivován běžný účet č. [bankovní účet] a žalovaná jej mohla začít plně využívat. Dne 4. 5. 2020 uzavřela žalovaná s žalobkyní Dodatek č. 4 k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaná požádala o poskytnutí kontokorentu ve výši 5 000 Kč. Protože žalovaná splnila všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí kontokorentu v souladu s Obchodními podmínkami a Podmínkami pro používání kontokorentu [právnická osoba], bylo jí poskytnutí kontokorentu dne 4. 5. 2020 schváleno a zároveň jí bylo umožněno jeho čerpání na účtu č. [bankovní účet]. Nedílnou součástí Smlouvy o poskytnutí kontokorentu jsou Podmínky pro poskytnutí kontokorentu. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti klienta jako spotřebitele. Posouzení provedla žalobkyně na základě informací, které jí žalovaná poskytla v žádosti o úvěr, osobní údaje ověřila žalobkyně proti informacím z klientových dokladů, dále žalobkyně posoudila informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností stranou žalovanou přistoupila žalobkyně dne 1. 11. 2021 k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění tedy byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 5 000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu (kapitalizovaný úrok) do zesplatnění ve výši 312,50 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků, naúčtovaných do dne předcházejícímu dni zesplatnění, tedy do dne 31. 10. 2021 O zesplatnění kontokorentu informovala žalobkyně žalovanou prostřednictvím zesplatňujícího dopisu - předžalobní výzvy ze dne 1. 11. 2021, dále pak také zprávami na emailovou adresu žalované, do jejího internetového bankovnictví a SMS zprávou. Zesplatňujícím dopisem - předžalobní výzvou byla žalovaná vyzvána k zaplacení celého dluhu, který byl tvořen dlužnou jistinou kontokorentu ve výši 5 000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu ve výši 312,50 Kč. Dále žalobkyně po žalované požaduje částku 34,95 Kč jakožto záporný zůstatek na běžném účtu žalované.

5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

10. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na [webová adresa]). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované řádně a na základě dostatečných podkladů.

13. Soud po právní stránce uzavřel, že jednáním žalobkyně a žalované došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť žalobkyně splnila svůj závazek poskytnout žalované finanční prostředky do určité výše, a žalovaná se zavázala tyto prostředky s úrokem splatit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalované z úvěru, měla žalobkyně, jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, a že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že žalovaná dluh řádně neuhradila. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že uzavřela se žalovanou platnou úvěrovou smlouvu, tedy poskytla žalované úvěrové prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným v úvěrové smlouvě. Bylo tedy pouze na žalované, aby tvrdila a prokázala, že poskytnuté úvěrové prostředky žalobkyni splatila, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaná neučinila. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu co do jistiny, poplatků, smluvního úroku i zákonného úroku z prodlení. Lhůtu k plnění ve výroku I. určil soud jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

14. Ohledně náhrady nákladů řízení ve výroku II. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná tak byla zavázána zaplatit žalobkyni částku ve výši 400 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč.