29 C 88/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 18 251 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 981 Kč -) se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 000 Kč ve výši 8,05 % p. a. od 7. 12. 2019 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 432,90 Kč, -) s úrokem z částky 6 000 Kč ve výši 23,72 % p. a. od 7. 12. 2019 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 249,83 Kč, a dále částku ve výši 9 270 Kč -) se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 021,88 Kč ve výši 8,05 % p. a. od 7. 12. 2019 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 796,27 Kč, -) s úrokem z částky 7 021,88 Kč ve výši 23,72 % p. a. od 7. 12. 2019 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 325,26 Kč, a vše to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 452 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [údaje o zástupci].

1. Žalobkyně se žalobou podanou původně dne 2. 12. 2020 u Obvodního soudu pro Prahu 1 a následně postoupenou místně příslušnému Okresnímu soudu v Olomouci dne 30. 3. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 18 251 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 1. 9. 2015 a Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 16. 11. 2015. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky z obou Smluv. Pohledávka vyplývající z výše uvedených Smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 6. 12. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. K jednání ve věci nařízenému na den 13. 5. 2022 se nedostavila žalobkyně, ani její právní zástupce, nedostavil se ani řádně a včas předvolaný žalovaný, soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 2, 3 o. s. ř.

3. Soud učinil ve věci z listinných důkazů předložených žalobkyní jednotlivá skutková zjištění a z nich učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo nejprve dne 1. 9. 2015 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo]. Před uzavřením předmětné Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaný při posouzení úvěruschopnosti uvedl v zákaznické kartě ze dne 1. 9. 2015, že nemá nezaopatřené děti, žije v nájemním bytě, má úvěr u jiné společnosti, nevlastní auto, má pravidelný měsíční příjem od ČSSZ ve výši 6 713 Kč, pobírá příspěvek na bydlení 2 800 Kč, odhadované měsíční výdaje činí za bydlení 1 000 Kč, za výdaje domácnosti 3 000 Kč, za splátky půjček 1 500 Kč, výdaje na telefon 200 Kč, celkem 5 700 Kč. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1 120 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek částkou 3 200 Kč a za pojištění 232 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby ve výši 14 152 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 244 Kč, a to do 11. 10. 2016 /smlouva o půjčce [číslo] ze dne 1. 9. 2015, karta zákazníka ze dne 1. 9. 2015 Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy /rekapitulace smluv o půjčce žalovaného s vyčíslením uhrazených plateb a dlužného zůstatku/. Pohledávka, vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 6. 12. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019 o postoupení pohledávek uzavřená mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dne 6. 12. 2019, včetně přílohy [číslo] – strana [číslo] – seznam postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 včetně informace o zpracování osobních údajů a podací lístek ze dne 7. 1. 2020 Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradil pouze částku 4 882 Kč, z toho: na jistinu 978,12 Kč, na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 1 120 Kč, na poplatek za administrativní činnost 1 600 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek 1 103,85 Kč a na poplatek za pojištění 80,03 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho/rekapitulace smluv o půjčce žalovaného s vyčíslením uhrazených plateb a dlužného zůstatku/. Dále pak mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne 16. 11. 2015 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo]. Před uzavřením předmětné Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaný při posouzení úvěruschopnosti uvedl v zákaznické kartě ze dne 16. 11. 2015, že je stávajícím zákazníkem, má aktivní půjčku u tohoto věřitele, má pravidelný měsíční příjem má pravidelný měsíční příjem od ČSSZ ve výši 7 200 Kč, pobírá příspěvek na bydlení 3 000 Kč, odhadované měsíční výdaje činí za bydlení 1 000 Kč, za výdaje domácnosti 3 000 Kč, za splátky půjček 1 500 Kč, výdaje na telefon 200 Kč, celkem 5 700 Kč. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 840 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč, za hotovostní inkaso splátek částku 2 400 Kč a za pojištění 174 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby ve výši 10 614 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 183 Kč, a to do 26. 12. 2016 /smlouva o půjčce [číslo] ze dne 16. 11. 2015, karta zákazníka ze dne 16. 11. 2015 Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy smluv o půjčce žalovaného s vyčíslením uhrazených plateb a dlužného zůstatku/. Pohledávka, vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 6. 12. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019 smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dne 6. 12. 2019, včetně přílohy [číslo] – strana [číslo] – seznam postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 včetně informace o zpracování osobních údajů a podací lístek ze dne 7. 1. 2020 Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradil pouze částku 1 633 Kč, z toho: na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 840 Kč, na poplatek za administrativní činnost 393,58 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek 372,42 Kč a na poplatek za pojištění 27 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho/rekapitulace smluv o půjčce žalovaného s vyčíslením uhrazených plateb a dlužného zůstatku/. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o. s. ř. žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky plynoucí z uzavřených Smluv předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci /předžalobní výzva PZ žalobkyně ze dne 7. 5. 2020 adresovaná žalovanému včetně podacího lístku ze dne 10. 5. 2020 Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

4. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

5. Podle ust. § 2391 občanského zákoníku, má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla.

6. Podle ust. § 2392 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti, ale téhož druhu.

7. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle ust. § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)

10. Podle ust. § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

11. Podle ust. § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

12. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení.

13. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením smluv o půjčce provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na [webová adresa]). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a na základě dostatečných podkladů. V tomto ohledu je na místě dále odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 pod č. j. 5 Co 231/2020-97, kde odvolací soud ve věci posouzení úvěruschopnosti uzavřel, že:„ …Stačilo přitom, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. Takže ani odvolací soud nemá důvodu o doložení těchto listin tehdejšímu věřiteli pochybovat, přičemž toto z hlediska § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. postačuje.“ 16. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. Co do aktivní věcné legitimace žalobkyně, pak tuto soud v daném případě má za osvědčenou na základě oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007).

17. Soud dospěl k závěru, že jednáním právního předchůdce žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření smluv o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku, neboť právní předchůdce žalobkyně převzal závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky v určité výši (věc), což poté splnil, a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit, včetně sjednaného úroku a poplatků. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z peněžitých zápůjček, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o zápůjčce, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník (žalovaný) peněžní prostředky řádně nevrátil. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že poskytla žalovanému nejprve částku 8 000 Kč a následně 6 000 Kč, které žalovaný řádně nesplácel. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobkyni na pohledávky z předmětných smluv o zápůjčce, byť částečně, plnil, resp. že tento jeho dluh zanikl jinak. Žalovaný však zůstal v tomto směru nečinný. Nárok žalobkyně na zaplacení žalobou požadované částky v celkové výši 18 251 Kč včetně příslušenství tak soud shledal důvodným. Lhůtu k plnění stanovil soud 3 dny od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

18. Výrok ohledně náhrady nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly. Náhrada nákladů řízení pak činí zaplacený soudní poplatek v částce 1 000 Kč, dále náhrada nákladů právního zastoupení dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve výši 3 x 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění), dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále hotové výdaje advokáta v podobě tří režijních paušálů po 100 Kč za provedené úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Všechny shora uvedené částky, vyjma SOP, byly zvýšeny o 21 % DPH. Celkem tedy uložil soud žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 452 Kč, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění stanovil soud 3 dny od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.