29 C 90/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 23 290 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, co do návrhu žalobkyně na zaplacení částky 8 290 Kč- se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč ve výši 15 % p. a. od , datum, do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 825 Kč,- s úrokem z částky 15 000 Kč ve výši 15 % p. a. od , datum, do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši 1 161,15 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 664,38 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , tituly za jménem 1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne , datum, ve znění doplnění žaloby s částečným zpětvzetím ze dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 290 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, , právnická osoba, , IČO: , IČO, , uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které mu byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, jejíž podmínky přes zaslané upomínky neplnil. Žalovaný nevrátil jistinu ani dohodnuté úroky a poplatky. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.

2. V průběhu řízení vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět, a to co do kapitalizovaného úroku od , datum, do , datum, ve výši 148,20 Kč a úroků ve výši 9,36 % ročně z částky 15 000 Kč od , datum, do zaplacení. V tomto rozsahu bylo řízení usnesením ze dne , datum, pod č. j. , spisová značka, částečně zastaveno podle ust. § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. a toto usnesení nabylo právní moci dne , datum, .

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval.

4. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:Žalobkyně je akciovou společností s datem vzniku a zápisu , datum, a předmětem podnikání mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (Výpis z obchodního rejstříku ze dne , datum, ). Právní předchůdce žalobkyně, , právnická osoba, , IČO: , IČO, , sjednal se žalovaným jako zákazníkem dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za tento spotřebitelský úvěr poplatek částku 7 780 Kč, představující součet úroků ve výši 4 550 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 730 Kč. Sjednáno bylo také doplňkové pojištění ve výši 1 950 Kč. Celková dlužná částka (jistina spotřebitelského úvěru + poplatek + pojistné) činila 24 730 Kč. Celková dlužná částka, snížená o částku za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení činila 21 050 Kč. Žalovaný se celkovou dlužnou částku zavázala splatit formou 65týdenních splátek splatných vždy ke konci splátkového období. Výše splátky činila 381 Kč a poslední splátka činila 346 Kč. Úroková sazba činila 44 % a byla stanovena jako pevná po celou dobu trvání Smlouvy, RPSN činila 76,30 %. Nedílnou součástí Smlouvy byly také smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle čl. 6.

1. Podmínek pro případ, že zákazník neuhradí řádně a včas splátku celkové dlužné částky, vzniklo věřiteli právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , včetně smluvních podmínek). Před uzavřením smlouvy o úvěru prověřoval právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, když žalovaný v žádosti o spotřebitelský úvěr uvedl, že požaduje úvěr 15 000 Kč, je svobodný, má učňovské vzdělání, žije s rodiči, je majitelem auta a pracuje jako dělník u zaměstnavatele , právnická osoba, ., , adresa, . Čistý měsíčním příjem žalovaného dle jeho prohlášení činí 22 369 Kč. Další čisté příjmy domácnosti uvedl žalovaný ve výši 20 000 Kč a své celkové měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč. Dále žalovaný uvedl, že nemá kreditní kartu, zápůjčku u jiné společnosti a má bankovní účet. Dle údajů v zákaznické kartě byly příjmy žalovaného ověřeny potvrzením o příjmu v podobě výplatních pásek za 12/2021 a 1/2022 (Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, ). Žalovaný na úvěr neuhradil ničeho (tabulka umoření). Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne , datum, mezi společností , právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem přešla žalovaná pohledávka na žalobkyni, což právní předchůdce žalobkyně žalovanému oznámil dopisem ze dne , datum, . Současně byly žalovanému žalobkyní zaslány také informace o zpracování osobních údajů, které oznámení o postoupení pohledávky také obsahovalo (Smlouva o postoupení pohledávek mezi , právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ze dne , datum, včetně přílohy č. , hodnota, – seznam postupovaných pohledávek, potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky, oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, , včetně informace o zpracování osobních údajů a podací lístek ze dne , datum, ). Právní zástupce žalobkyně zaslal dne , datum, žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky datovanou , datum, (Předžalobní výzva ze dne , datum, a Podací lístek ze dne , datum, se zásilkou , Anonymizováno, ), na kterou již žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho.

5. Z výše uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za tento spotřebitelský úvěr poplatek částku 7 780 Kč, představující součet úroků ve výši 4 550 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 730 Kč. Sjednáno bylo také doplňkové pojištění ve výši 1 950 Kč. Celková dlužná částka (jistina spotřebitelského úvěru + poplatek + pojistné) činila 24 730 Kč. Celková dlužná částka, snížená o částku za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení činila 21 050 Kč. Žalovaný se celkovou dlužnou částku zavázala splatit formou 65týdenních splátek splatných vždy ke konci splátkového období. Výše splátky činila 381 Kč a poslední splátka činila 346 Kč. Úroková sazba činila 44 % a byla stanovena jako pevná po celou dobu trvání Smlouvy, RPSN činila 76,30 %. Před uzavřením smlouvy o úvěru prověřoval právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, když žalovaný v žádosti o spotřebitelský úvěr uvedl, že požaduje úvěr ve výši 15 000 Kč, je svobodný, má učňovské vzdělání, žije s rodiči, je majitelem auta a pracuje jako dělník u zaměstnavatele , právnická osoba, ., , adresa, . Čistý měsíčním příjem žalovaného dle jeho prohlášení činí 22 369 Kč. Další čisté příjmy domácnosti uvedl žalovaný ve výši 20 000 Kč a své celkové měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč. Dále žalovaný uvedl, že nemá kreditní kartu, zápůjčku u jiné společnosti a má bankovní účet. Příjmy žalovaného ověřeny potvrzením o příjmu v podobě výplatních pásek za 12/2021 a 1/2022. Žalovaná na úvěr ničeho neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, přešla žalovaná pohledávka na žalobkyni, což právní předchůdce žalobkyně žalovanému oznámil dopisem ze dne , datum, . Právní zástupce žalobkyně zaslal dne , datum, žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky.

6. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle ust. § 2392 odst. 1 věty první občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

8. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle ust. § 3 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí roční procentní sazbou nákladů celkové náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše spotřebitelského úvěru, které se počítá podle vzorce uvedeného v příloze č. 1 k tomuto zákonu.

10. Podle ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Podle ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle ust. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení.

17. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

19. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl závěru, že předně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek. V řízení bylo dále prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně měl v úmyslu s žalovaným dne 20. 2. 2022 uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a že žalovanému na základě uvedené smlouvy poskytl částku 15 000 Kč. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedené smluvní vztahy aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jakož i výdajích. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

20. Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně soudu k tvrzení, že úvěruschopnost žalované byla řádně prověřena, doložila pouze zákaznickou kartu, v níž byly uvedené osobní údaje žalovaného, druh bydlení u rodičů, měsíční příjem 22 369 Kč, výdaj ve výši 3 000 Kč a příjmy ostatních členů domácnosti 20 000 Kč. K tomuto však soud uvádí, že údaje uvedené v zákaznické kartě nejsou naprosto dostačující k tomu, aby jimi mohla být řádně ověřena bonita žalovaného. Ačkoli je v zákaznické kartě uvedeno, že příjmy žalovaného byly ověřeny potvrzením o příjmu – výplatními páskami, žalobkyně k tomuto ničeho nedoložila. V žádosti uvedené další příjmy domácnosti ve výši 20 000 Kč pak rovněž nejsou ničím podložené. Dále nebylo zjištěno, že by se právní předchůdce žalobkyně více zabýval výdaji žalované, když žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že jeho celkové měsíční výdaje činí pouhých 3 000 Kč, přičemž toto tvrzení se již na první pohled jeví s ohledem výši částky životního minima jednotlivce jako přinejmenším nepravděpodobné. I za této situace si však právní předchůdce žalobkyně výdaje žalované nijak neověřil. Dále pak žalobkyně soudu nedoložila, že právní předchůdce žalobkyně provedl lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích. Žalobkyně tedy neunesla břemeno důkazní ohledně svého tvrzení, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného.

21. Soud dále dospěl k závěru, že ujednání o úrokové sazbě ve výši 44 % ročně, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s úvěrem, je v rozporu s dobrými mravy. Podle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o zápůjčce či úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Soud vycházel z Databáze časových řad ARAD ČNB ohledně výše úroků, které požadovaly banky u úvěrů s obdobnými parametry v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru, a zjistil, že průměrná výše úrokových sazeb u spotřebitelských úvěrů pro domácnosti v říjnu 2021 činila 8,14 % ročně. Ačkoliv je pravdou, že právní předchůdce žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná úroková sazba významně převyšuje průměrnou úvěrovou úrokovou sazbu, a za této situace je třeba sjednanou výši úroku považovat za zjevně rozpornou s dobrými mravy.

22. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by její právní předchůdce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem právnímu předchůdci žalobkyně vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit předmětnou smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou. Závěr o absolutní neplatnosti je podle soudu nutno učinit rovněž na základě výše sjednaného zápůjčního úroku, která je z uvedených důvodů zjevně rozporná s dobrými mravy.

23. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 zákona o spotřebitelském úvěru jde o úpravu speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

24. Z provedených důkazů bylo v řízení bylo prokázáno, že žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. Z provedených důkazů bylo dále prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl částku 15 000 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit.

25. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaný povinen jistinu zápůjčky vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaný byl během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdil ani soudu k věci neoznačil žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalovaného, určil lhůtu pro vrácení jistiny zápůjček žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

26. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu smluvního úroku a poplatků. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a žalovaná proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 664,38 Kč, přičemž tato částka představuje 28,82 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,41 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35,59 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 165 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 290 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne , datum, , z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne , datum, , z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, a z částky 2 060 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 810 Kč ve výši 800,10 Kč. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř., místo plnění dle § 149 odst. 1 o. s. ř.