29 C 96/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 18 350 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % p. a. od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 3 350 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 350 Kč ve výši 8,25 % p. a. od [datum] do [datum] a dále se zákonným úrokem z částky 3 350 Kč ve výši 8,25 % p. a. od [datum] do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 5 485,18 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 18 350 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovanou dne 23. 4 2021 smlouvu o úvěru [číslo] Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě prostřednictvím internetové stránky [webová adresa]. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla nejprve částku 10 000 Kč, a následně byl úvěr navýšen na částku v celkové výši 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s příslušenstvím v podobě poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 350 Kč, tedy částku v celkové výši 18 350 Kč do [datum]. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas, na svůj dluh ničeho neplnila a úvěr byl zesplatněn. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi postupitelem - společností [právnická osoba], [IČO] a postupníkem - společností [právnická osoba], [IČO], která pohledávku nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] od původního věřitele - společnosti [právnická osoba], [IČO]. Jelikož žalovaná na svůj dluh přes zaslanou předžalobní výzvu k úhradě neuhradila ničeho, žalobkyně požadovala zaplatit jistinu ve výši 15 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 350 Kč a příslušenství.

2. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy předloženými žalobkyní a učinil z nich jednotlivá skutková zjištění, a z těch pak učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území České republiky /výpis z obchodního rejstříku žalobkyně/. Dne [datum], resp. dne [datum] uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly [ulice] podmínky Smlouvy o úvěru. Na základě Smlouvy a po úhradě verifikační platby dne [datum] poskytla [právnická osoba] žalované dne [datum] úvěr ve výši 10 000 Kč a následně dne [datum] další navýšení úvěru ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit do 30 dnů, tedy do [datum], včetně navýšení 3 350 Kč, celkem tedy 18 350 Kč /smlouva o úvěru [číslo] uzavřená mezi žalobcem a společností [právnická osoba] dne [datum] a dne [datum], včetně obchodních podmínek/. Žalovaná nejprve dne [datum] zaslala na bankovní účet předchůdkyně žalobkyně potvrzovací platbu ve výši 0,01 Kč a následně jí byla předchůdkyní žalobkyně dne [datum] poukázána platba ve výši 10 000 Kč a dne [datum] ve výši 5 000 Kč, a to na účet žalované / potvrzení o verifikační platbě od žalované ze dne [datum], výpis z účtu [právnická osoba] s vykázanou odchozí platbou 10 000 Kč dne [datum] a 5 000 Kč dne [datum] Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi postupitelem - společností [právnická osoba], [IČO] a postupníkem - společností [právnická osoba], [IČO], která pohledávku nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] od původního věřitele - společnosti [právnická osoba], [IČO], přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne [datum] /smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřená mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a společností [právnická osoba] jako postupníkem, včetně příloh a seznamu postupovaných pohledávek, smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřená mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, včetně příloh a seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] adresované žalované/. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě svého dluhu, avšak bez úspěchu /předžalobní výzva PZ žalobkyně adresovaná žalovanému a datovaná dne [datum], včetně kopie 1 podacího lístku ze dne [datum]

3. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

4. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

5. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

6. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

7. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

9. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

11. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná, v části požadovaného příslušenství však pouze částečně.

14. Obecné soudy by dle aktuální judikatury Ústavního soudu měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tak vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu). Pokud pak jde o samotné posouzení úvěruschopnosti, tak jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný z www.nsoud.cz). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr 5 75 Co 202/2021 Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek.

15. V daném řízení žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně ([právnická osoba]) řádně prověřila úvěruschopnost žalované, k těmto svým tvrzením však žalobkyně nenavrhla a nepředložila, přes výzvu soudu, odpovídající důkazy. Za této situace tedy dospěl podepsaný soud k závěru, že v daném případě žalobkyně neprokázala, že by její předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy o úvěru, neboť netvrdila, ani neprokázala, že by měla dostatečné informace o pravidelných měsíčních příjmech a výdajích žalovaného na bydlení, dopravu, příp. jiných pravidelných výdajích, a tyto věrohodným způsobem i ověřila (předložení odpovídajících dokladů žalobkyně ani netvrdila). Smlouva o úvěru je tedy v návaznosti na ust. § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru) dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 588 o. z. povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

16. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy.

17. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení zůstatku původní jistiny, nikoliv však poplatku za poskytnutí úvěru, jak žalobkyně požaduje, když tento požadavek je s ohledem na výše uvedené nedůvodným.

18. Soud tedy zavázal žalovanou výrokem I. tohoto rozsudku k úhradě dlužné jistiny úvěru, tj. částky 15 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. od data [datum], které soud považuje za souladné s citovanými právními předpisy, když navazuje na výzvu vtělenou do předžalobní výzvy ze dne [datum] (povinnost zaplatit dlužnou částku zde byla vázána na lhůtu do do tří dnů, tedy do [datum] a v prodlení je pak žalovaná od [datum]). S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na jiné nároky vzniklé v souvislosti s uzavřením smlouvy, zde na zaplacení poplatku 3 350 Kč, a v tomto rozsahu byla žaloba výrokem II. tohoto rozsudku zamítnuta.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 485,18 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 350 Kč, a to za 1 860 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných ve věci (převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč, tj. 1 200 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 1 360,80 Kč.

20. O lhůtě k plnění ve výroku I. i III. bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1, věta první o. s. ř. jako o obecné třídenní. Místo plnění nákladů řízení je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.