29 C 97/2020

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byla žalovaná zavázána k povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % p. a. od 14. 10. 2017 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 23. 3. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 10 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 13. 9. 2017 uzavřela se žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalované částku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč do 13. 10. 2017. Žalobkyně poskytla žalované zápůjčku prostřednictví webových stránek [anonymizováno], smlouva o zápůjčce byla žalovanou podepsána elektronicky, PINem, který žalobkyně zaslala na telefonní číslo uvedené klientem v žádosti o zápůjčku. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč, smluvní pokuty z prodlení ve výši 5 000 Kč, nákladů za vymožení pohledávky ve výši 1 750 Kč (za písemné upomínky) a zákonného úroku z prodlení z žalované částky.

2. Žalovaná nárok žalobkyně podáním ze dne 14. 4. 2020 a 12. 5. 2020 uznala jen zčásti, potvrdila uzavření smlouvy o zápůjčce a obdržení částky 10 000 Kč od žalobkyně. Uvedla, že v důsledku nečekaného zhoršení svého zdravotního stavu nebyla schopna uhradit dlužnou částku v dohodnutém termínu, jistinu úvěru uhradila díky finanční pomoci její matky dne 25. 7. 2018 na účet žalobkyně. Žalobu co do výše požadované částky k úhradě považuje žalovaná za nepřiměřenou a nemorální.

3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. pak bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání pouze na základě listinných důkazů předložených účastníky řízení, když tito s takovýmto postupem souhlasili, resp. v soudem poskytnuté lhůtě nevyjádřili svůj nesouhlas.

4. S ohledem na skutečnost, že se v dané věci jedná o tzv. bagatelní žalobu, není proti tomuto rozhodnutí přípustné odvolání a obsahuje ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. zkrácené odůvodnění.

5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne 13. 9. 2017 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 3 250 Kč nejpozději do 13. 10. 2017. Žalobkyně zápůjčku žalované poskytla dne 13. 9. 2017 převodem na účet žalované. V čl. II bod 2.3 smlouvy o zápůjčce si strany smlouvy ujednaly, že v případě prodlení s vrácením zápůjčky řádně a včas je věřitel oprávněn požadovat mimo zaplacení jistiny zaplacení účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalované podle Sazebníku uvedeného ve smlouvě a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaná zápůjčku řádně a včas do data splatnosti žalobkyni nevrátila. Dne 25. 7. 2018 žalovaná uhradila žalobkyni částku jistiny ve výši 10 000 Kč převodem na účet žalobkyně. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 9 890 Kč dopisem ze dne 19. 11. 2019 podaným na poštu dne 21. 11. 2019, ve lhůtě nejpozději do tří dnů.

6. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Dle ustanovení § 2391 občanského zákoníku, má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla.

8. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

9. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

13. Žalobkyně v řízení neprokázala, že před uzavření smlouvy o zápůjčce dostatečným způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované, zejména zjištěním jejích měsíčních příjmů a výdajů, lustrací v insolvenčním rejstříku a rejstříku zahájených exekucích či lustrací v registru SOLUS a nebankovním registru klientských informací, na základě čehož by byla schopna posoudit, zda žalovaná byla schopna poskytnutý úvěr řádně splácet či nikoli. V důsledku absence splnění této povinnosti žalobkyně je nutno posoudit smlouvu o zápůjčce ze dne 13. 9. 2017 jako absolutně neplatnou dle § 588 občanského zákoníku, přičemž k tomuto důvodu neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, C -679/18).

14. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Toto ustanovení tedy na rozdíl od předchozí právní úpravy (§ 457 obč. zák.) nezakládá možnost soudu bez návrhu žalovaného provést celkové vypořádání neplatné smlouvy, a to včetně všech plnění poskytnutých žalovanou žalobkyní. Nová právní úprava v ustanovení § 2993 věta druhá občanského zákoníku naopak vyžaduje aktivitu žalovaného, tedy námitku vzájemného plnění, tj. požadavek žalovaného, aby byla vypořádána i veškerá plnění, která žalobkyni poskytl. S ohledem na tuto podstatnou změnu textu zákonného ustanovení upravujícího vzájemné vypořádání nároků z neplatné smlouvy pak již nelze použít dřívější judikaturu k této otázce, která se vztahovala k ustanovení § 457 obč. zák. Žalovaná nicméně v řízení tvrdila a prokázala, že uhradila žalobkyni částku 10 000 Kč, sice po splatnosti, ale před podáním žaloby ve věci. Žalobkyně pak má nárok na uhrazení původní dlužné jistiny po odečtení plateb žalované. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni uhradila celou částku (jistinu), kterou jí žalobkyně poskytla, soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru žalobkyně nemá nárok na úhradu poplatku, smluvní pokuty, ani nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy procesně plně úspěšným účastníkem řízení byla žalovaná, která náhradu nákladů řízení nepožadovala a z obsahu spisu ani nevyplývá, že by této nějaké náklady řízení vznikly. Z uvedeného důvodu rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.