29 C 99/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 9 300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 300 Kč -) se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 233,43 Kč ve výši 9,75 % p. a. od 30. 11. 2019 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 405,52 Kč, -) s úrokem z částky 7 233,43 Kč ve výši 18,96 % p. a. od 30. 11. 2019 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 815,26 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 7 534 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [údaje o zástupci].

1. Žalobkyně se žalobou podanou původně u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 18. 11. 2020 a z důvodu místní nepříslušnosti postoupenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 11. 4. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 9 300 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 5. 3. 2018. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29. 11. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. již v podané žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání.

3. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje rozhodnutí zkrácené odůvodnění.

4. Soud učinil ve věci jednotlivá skutková zjištění, ze kterých učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi společností [právnická osoba], a žalovanou došlo dne 5. 3. 2018 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]. Před uzavřením předmětné Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalované) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří pracovní smlouva a potvrzení o příjmu od zaměstnavatele. Žalovaná uvedla v zákaznické kartě ze dne 5. 3. 2018, že nemá žádné nezaopatřené dítě, žije se svým manželem v nájemním bytě, má pravidelný měsíční příjem ve výši 10 309 Kč od zaměstnavatele [právnická osoba] a odhadované měsíční výdaje ve výši 8 000 Kč, zahrnující 1 500 Kč za nájem, 3 500 Kč za ostatní výdaje a 3 000 Kč činí vyživovací povinnost. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 18,96 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 29. 4. 2019. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29. 11. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradila pouze částku 8 700 Kč, z toho: na jistinu 2 766,57 Kč a na úrok a poplatky 5 933,43 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

5. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ust. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

7. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.

8. Podle ust. § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)

9. Podle ust. § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

10. Podle ust. § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

11. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení.

12. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na [webová adresa]). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované řádně a na základě dostatečných podkladů. V tomto ohledu je na místě dále odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 pod č. j. 5 Co 231/2020-97, kde odvolací soud ve věci posouzení úvěruschopnosti uzavřel, že:„ …Stačilo přitom, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. Takže ani odvolací soud nemá důvodu o doložení těchto listin tehdejšímu věřiteli pochybovat, přičemž toto z hlediska § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. postačuje.“ 15. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. Co do aktivní věcné legitimace žalobkyně, pak tuto soud v daném případě má za osvědčenou na základě oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). Soud dospěl k závěru, že jednáním právního předchůdce žalobkyně a žalované došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť právní předchůdce žalobkyně převzal závazek poskytnout žalované finanční prostředky v určité výši, což poté splnil, a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalované z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že s žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník (žalovaná) dluh řádně neuhradil. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že poskytla žalované částku 10 000 Kč, kterou žalovaná řádně nesplácela. Bylo tedy pouze na žalované, aby tvrdila a prokázala, že žalobkyni na pohledávku z předmětné smlouvy o úvěru, byť částečně, plnila, resp. že tento její dluh zanikl jinak. V tomto směru však žalovaná zůstala zcela nečinná. Nárok žalobkyně na zaplacení žalobou požadované částky ve výši 9 300 Kč včetně příslušenství tak soud shledal důvodným. Lhůtu k plnění stanovil soud 3 dny od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

16. Výrok ohledně náhrady nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly. Náhrada nákladů řízení pak činí zaplacený soudní poplatek v částce 1 000 Kč, dále náhrada nákladů právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve výši 3 x 1 500 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění), dále hotové výdaje advokáta v podobě tří režijních paušálů po 300 Kč za provedené úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Všechny shora uvedené částky, vyjma SOP, byly zvýšeny o 21 % DPH ve výši 1 134 Kč Celkem tedy uložil soud žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 7 534 Kč, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění stanovil soud 3 dny od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.