29 C 99/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 11 287,61 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 399,99 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 796,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 196,58 Kč ve výši 11,75 % p. a. od datum do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 351,22 Kč a náklady s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 900,21 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne datum domáhala po žalované zaplacení částky 11 287,61 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, které měly být splaceny formou 14 měsíčních splátek po 1 593 Kč společně s příslušenstvím ve výši 10 302 Kč sestávajícím z kapitalizovaného smluvního úroku a poplatku za poskytnutí úvěru. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná od poskytnutí úvěru splatila celkově pouze částku 3 600,01 Kč. Splatnost poslední splátky úvěru byla stanovena ke dni datum. Žalovaná pohledávka byla na žalobkyni postoupena ke dni datum Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, uzavřené na základě Rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne datum. Žalobkyně po žalované požadovala dále zaplacení částky 217 Kč jako nákladů spojených s mimosoudním uplatněním pohledávky, sestávající z jedné osobní návštěvy žalované pracovníkem žalobkyně a smluvní pokuty z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od datum do datum, tedy 1 091,03 Kč. Dne datum byla žalované zaslána předžalobní výzva, ale žalovaná přesto ničeho neuhradila.

2. Na výzvu soudu ze dne datum k doplnění tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti žalované před uzavřením výše uvedené smlouvy žalobkyně ve svém podání ze dne datum uvedla, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr a vzala žalobu částečně zpět co do příslušenství žalované pohledávky, resp. kapitalizovaného úroku ve výši 8 953,78 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 091,03 Kč, když dále požadovala pouze dlužnou jistinu ve výši 10 196,58 Kč, zákonný úrok z prodlení z této jistiny a náklady spojené s uplatněním pohledávky. Usnesením č. j. číslo jednací proto soud řízení v této části zastavil.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání soudu se nedostavila, ač byla řádně předvolána.

4. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Dne datum podala žalovaná u právního předchůdce žalobkyně, společnosti právnická osoba, IČO, žádost o úvěr, ve které uvedla že je na mateřské dovolené, živí jedno dítě, je svobodná, bydlí u rodičů, její měsíční příjem ve výši 10 166 Kč je tvořen rodičovským příspěvkem, její náklady ve výši 8 320 Kč jsou tvořeny náklady na bydlení ve výši 1 000 Kč, náklady na dopravu, jídlo, osobní náklady ve výši 6 320 Kč a měsíční splátky stávajících půjček ve výši 1 000 Kč, měsíční příjem použitelný na splácení žádaného úvěru tak činí 1 846 Kč (Žádost o úvěr žalované ze dne datum). Následně dne datum došlo mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou ke sjednání smlouvy o úvěru, na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované v hotovosti při podpisu smlouvy finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, jejichž převzetí žalovaná stvrdila podpisem smlouvy a zavázala se tyto finanční prostředky splatit spolu s poplatky a sjednaným úrokem částkou 22 302 Kč, a to formou 14 měsíčních splátek po 1 593 Kč, RPSN z této smlouvy činí 272,44 % (Smlouva o úvěru číslo Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně na základě Rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne datum uzavřeli dne datum ulice smlouvu o postoupení pohledávek, kterou došlo ke dni datum k postoupení žalované pohledávky na žalobkyni (Rámcová smlouva o postupování pohledávek ze dne datum, Dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, Potvrzení o provedení transakce ze dne datum), což právní předchůdce žalobkyně žalované oznámil dopisem ze dne datum (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a podací arch České pošty ze dne datum). Žalobkyně oznámila postoupení pohledávky žalované opětovně dopisem ze dne datum (Výzva žalobkyně adresovaná žalované ze dne datum). Dne datum navštívil žalovanou na její kontaktní adrese pověřený terénní pracovních žalobkyně (Výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky). Právní zástupce žalobkyně zaslal žalované dne datum předžalobní výzvu (Výzva před podáním žaloby ze dne datum a podací arch České pošty ze dne datum), na kterou žalovaná žalobkyni přesto neuhradila ničeho (žalovaná netvrdila opak). Z výše uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

5. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu, na jejímž základě žalovaná v hotovosti převzala částku 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky splatit spolu s poplatky a sjednaným úrokem částkou 22 302 Kč, a to formou 14 měsíčních splátek po 1 593 Kč, RPSN z této smlouvy činí 272,44 %. Právní předchůdce žalobkyně se žalobkyní uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek, postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni oznámil právní předchůdce žalobkyně žalované. Žalovaná žalobkyni dlužnou částku neuhradila přes zaslanou předžalobní výzvu.

6. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle ust. § 2392 odst. 1 věty první občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

8. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle ust. § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb. se pro účely tohoto zákona rozumí roční procentní sazbou nákladů celkové náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše spotřebitelského úvěru, které se počítá podle vzorce uvedeného v příloze č. 1 k tomuto zákonu.

10. Podle ust. § 75 zákona č. 257/2016 Sb. je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle ust. § 1879 občanského zákoníku, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Podle ust. § 1880 odst. 1 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

16. Podle ust. § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

17. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení.

18. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu závěru:

20. Soud se v prvé řadě v řízení zabýval aktivní legitimací žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, čímž je její aktivní legitimace dána. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně s žalovanou měli v úmyslu uzavřít smlouvu, která by byla podle jejího obsahu smlouvou o zápůjčce. Jelikož žalovaná při uzavírání smlouvy o zápůjčce vystupovala jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, tj. její schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

21. Žalobkyně v podané žalobě tvrdila, že její právní předchůdce posuzoval schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku, avšak k výzvě soudu, aby žalobkyně doplnila, jakým konkrétním způsobem právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalované posuzoval a k doložení příslušných listin k těmto tvrzením, žalobkyně uvedla, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr a vzala žalobu částečně zpět co do sjednaného úroku a smluvní pokuty. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala, že její právní předchůdce před poskytnutím zápůjčky prověřoval úvěruschopnost žalované s odbornou péčí.

22. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by její právní předchůdce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudil úvěruschopnost žalované, tj. schopnost žalované poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem žalobkyni vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu zápůjčce uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou jako absolutně neplatnou.

23. V souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 zákona č. 257/2016 Sb. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

24. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná převzala od právního předchůdce žalobkyně při podpisu předmětné smlouvy v hotovosti částku 12 000 Kč, přičemž žalobkyně tvrdila, že žalovaná na danou pohledávku uhradila celkem částku 3 600,01 Kč. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku zavázal žalovanou k úhradě částky ve výši 8 399,99 Kč jako nevrácené části poskytnuté zápůjčky.

25. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaná povinna jistinu zápůjčky vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaná byla během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdila ani soudu k věci neoznačila žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalované, určil lhůtu pro vrácení jistiny zápůjčky žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

26. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu sjednaných poplatku, smluvní pokuty a požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku a žalovaná proto není s úhradou jistiny zápůjčky (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval podle ustanovení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch, a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. Předmětem řízení v době vyhlášení rozsudku byla částka 10 196,58 Kč. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně byla úspěšná co do částky ve výši 8 399,99 Kč, neboť v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.) a neúspěšná co do částky ve výši 1 796,59 Kč, neboť v této části byla žaloba zamítnuta (výrok II.). Úspěch žalobkyně ve výši 8 399,99 Kč činí 82,38 % předmětu sporu, úspěch žalované ve výši 1 796,59 Kč pak činí zbylých 17,62 %. Rozdíl úspěchu žalobkyně a žalované činí 64,76 %, žalobkyně tak má proti žalované právo na náhradu 64,76 % nákladů řízení.

28. Náklady řízení představují soudní poplatek ve výši 800 Kč; sazbu mimosmluvní odměny ve výši 2 440 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen vyhl.), a dále za jeden úkon právní služby v částce 1 540 Kč (za účast u jednání soudu dne datum); jakož i náhradu hotových výdajů ve výši 600 Kč za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč (předžalobní upomínka, převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) a jeden za 300 Kč (účast u jednání soudu dne datum) dle téže vyhlášky (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech – viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11). Dále náklady řízení tvoří DPH ve výši 21 % z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 638,40 Kč, neboť zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, proto mu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. vzniklo právo na zaplacení daně z přidané hodnoty. Celková výše nákladů řízení žalobkyně tedy činí 4 478,40 Kč, žalobkyni tak svědčí právo na náhradu nákladů ve výši 2 900,21 Kč (64,76 % z 4 478,40 Kč). Tuto náhradu nákladů je žalovaná povinna uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř., a to v obecné třídenní pariční lhůtě dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když s ohledem na výši přiznané náhrady nákladů řízení nejsou dány podmínky pro stanovení delší lhůty splatnosti. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.