10 C 10/2026

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Adamem Haasem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného Anonymizováno o zaplacení 19.340,-Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.000,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ve zbytku zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou soudu dne 5.1.2026 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 19.340,-Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z částky 14.000,-Kč od 3.2.2024 do zaplacení. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, , právnická osoba, ., IČ: , IČO, (dále jen věřitel), který poté pohledávku postoupil smlouvou ze dne 2.6.202025 na , právnická osoba, ., IČ , IČO, , a ten poté smlouvou ze dne 10.6.2025 na žalobce, uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) dne 3.10.2023 Smlouvu o úvěru (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 10.000,-Kč, které žalovaný bezhotovostně čerpal, ovšem dosud nevrátil. Jistina úvěru byla splatná dle volby dlužníka, ten měl povinnost hradit pouze 40% měsíční úrok vždy k 2.dni v měsíci. Žalobce dále uvedl, že dlužník byl věřitelem lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, a na základě doložitelných příjmů a výdajů, čerpal z výpisů z účtu dlužníka. Žalobce dále uvedl, že neuznal-li by soud nárok uplatněný žalobou po právu co by nárok ze smlouvy o úvěru, požaduje ho žalobce z titulu bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud provedl důkaz sdělením č.l. 24, výpisem z účtu dlužníka červen až srpen 2023, smlouvou o úvěru a smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 2.6.2025 a 10.6.2025.

4. Shora uvedená skutková tvrzení soud na základě provedeného dokazování zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, ovšem s výjimkou tvrzení o řádném zkoumání úvěruschopnosti dlužníka, když z výpisů z účtů předložených žalobcem bylo prokázáno, že žalovaný měl na tomto účtu ve všech třech měsících zanedbatelný finanční zůstatek nejvýše do 300,-Kč a z této rezervy nemohl hradit měsíční splátku úroků ve výši 4.000,-Kč, natož potom jistinu ve výši 10.000,-Kč.

5. Podle zák.č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru,§ 86(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.§ 87(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s §86 odst.1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

6. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku jistiny úvěru. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl žalovanému částku ve výši 10.000,-Kč, kterou žalovaný nevrátil. Zbývající částku představují úroky z úvěru a smluvní pokutu požadovanou ve výši 5.340,-Kč za prodlení se splácením úvěru v období od 3.2.2024 do 20.7.2025, vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o úvěru jako celek vyhodnotil jako neplatnou, když žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka. Žalobce sám uvedl, že podrobně poměry dlužníka nezkoumal, omezil se pouze na výtah z výpisu z účtu, ve zbytku neměl o pravidelných výdajích i příjmech dlužníka žádnou představu, stejně jako představu o jeho osobních a rodinných poměrech. Soud má za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení a z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru vyhodnotit jako neplatnou. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, jak již dnes dovozuje judikatura soudů všech možných stupňů. Ze zjištěného skutkového stavu tak je zřejmé pouze to, že dlužník obdržel od právního předchůdce žalobce bez právního důvodu částku ve výši 10.000,-Kč, kterou nevrátil, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku.

7. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. §142 odst.1, §142 odst.2 o.s.ř., kdy žalující i žalovaná strana byly procesně přibližně stejně úspěšné.