10 C 115/2026

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Adamem Haasem ve věci žalobce:Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému:Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného Anonymizováno o zaplacení 26.921,-Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 6.921,-Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši 152,67Kč a dále tento úrok z prodlení běžící z částky 26.921,-Kč od 8.4.2026 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20.000,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 1.272,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce. Žalobou podanou soudu dne 7.4.2026 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 26.921,-Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jako věřitel uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) dne 12.10.2025 Smlouvu o úvěru (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi úvěr ve výši 20.000,-Kč na jeho bankovní účet a dlužník se zavázal čerpaný úvěr vrátit ve 24 pravidelných měsíčních splátkách, jejichž součástí byl také poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 660,-Kč. Žalovaný na své povinnosti splácet nesplnil ničeho a ke dni žaloby dlužil neuhrazenou jistinu 20.000,-Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 660,-Kč, poplatek za expres výplatu 199,-Kč, poplatky za bezpečnou splátku 396,-Kč, poplatky za SMS servis 196,-Kč, úroky 2.940,-Kč, účelně vynaložené náklady 1.030,-Kč a smluvní pokuty 1.500,-Kč. Za období od 21.3.2026 do zaplacení potom žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení, částečně kapitalizovaný a částečně běžící. Úvěruschopnost dlužníka žalobce zkoumal prověřením registrů NRKI a BRKI, SOLUS a evidencí exekucí a insolvenčního rejstříku. Také provedl důsledný credit scoring, v rámci kterého posoudil příjmovou a výdajovou stránku dlužníka a osobní ukazatele, jako jsou věk, rodinný stav a jiné. Soud provedl důkaz úvěrovou smlouvou, potvrzením o čerpání úvěru, kartou klienta, splátkovým kalendářem. Z těchto listin má za prokázána tvrzení shora uvedená s tím, že výše prvé splátky úvěru činila 1.841,-Kč, dalších dvou splátek potom 1.962,-Kč, všechny byly splatné k 12. dni v měsíci, a to s počátkem splácení 12.11.2025, ke dni 6.2.2026 došlo k zesplatnění úvěru, když nebylo uhrazeno doposud ničeho. Z karty klienta naopak soud nemůže vzít za prokázáno, že věřitel důsledně posuzoval a zkoumal konkrétní poměry dlužníka a ověřoval jím udané informace. Bude rozvedeno níže. Podle zák.č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru, § 86 (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. § 87 (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku jistiny úvěru. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl žalovanému částku ve výši 20.000,-Kč, kterou dosud žalovaný nevrátil. Zbývající částky představující úroky, různé poplatky a vynaložené náklady vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o úvěru jako celek vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka. Žalobce sice v řízení tvrdil, že vyhověl požadavku zákona a prozkoumal poměry dlužníka tak, aby dospěl k závěru, že tento je schopen poskytnutou zápůjčku splácet. Tato tvrzení však již nemají oporu v provedeném dokazování. Z karty klienta vyplývá, že žalobce pracoval s informacemi dlužníka o tom, že bydlí u rodičů a má dvě děti, osobní stav nezjištěn, a že má měsíční příjem 27.500,-Kč, ovšem jedná se o jiný zdroj příjmu. Další příjmy domácnosti potom opět bez konkrétnější specifikace dlužník uvedl ve výši 13.500,-Kč. Není tak vůbec zřejmé, zda dlužník měl v době uzavření smlouvy vlastní příjem, když jiný zdroj příjmu ve výši 27.500,-Kč mohl spočívat v tom, že se jednalo o příjem jeho rodičů, a další příjem domácnosti mohl představovat rodičovský příspěvek pro matku dlužníkových dětí. Příjmová, ale také výdajová stránka dlužníkových poměrů tak ke dni uzavření smlouvy byla a dosud zůstává zahalena tajemstvím a věřitel naprosto nemohl cokoliv vyhodnocovat bez podrobnějšího zkoumání, než které doložil či prokázal. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že dlužník obdržel od právního předchůdce žalobce částku ve výši 55.000,-Kč, kterou zcela nevrátil, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku. V souladu s ust. §142 odst.1 a 2 o.s.ř. náleží účastníkovi, který ve věci zaznamenal převážný procesní úspěch (48%), také tomuto poměru odpovídající náhrada nákladů řízení ve výši 1.272,-Kč, a to z částky 2.651,-Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.078,-Kč (Sazebník poplatků zák.č. 549/1991 Sb.), a dále potom, v souladu s advokátním tarifem, z odměny za právní zastoupení účastníka ve výši 1.000,-Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka v polovině sazby - neobsahuje skutkový rozbor věci), když za jeden náleží 400,-Kč, z paušální náhrady hotových výdajů za tyto úkony právní služby ve výši 300,-Kč, když za jeden náleží 100,-Kč, a z DPH ve výši 273,-Kč. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně ve trojím vyhotovení. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.