10 C 137/2016

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Adamem Haasem ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalobkyně a žalovaného ; fakticky bytem a doručovací adresa: adresa žalovaného o vypořádání SJM

I. Do výlučného vlastnictví žalovaného se přikazují nemovitosti v k.ú. [obec] zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Opava na [list vlastnictví], a sice pozemek parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jeho součástí je stavba (budova) [číslo popisné], v hodnotě 277.510 Kč, a vozidlo [označení vozidla] [anonymizována dvě slova], rz [registrační značka] [číslo], v hodnotě 20.000 Kč.

II. Žalobkyni se přikazu je uhradit dluh z titulu smlouvy o půjčce uzavřené s [jméno] [příjmení], [datum narození], ve výši 50.000 Kč.

III. Žalovanému se přikazu je uhradit dluh z titulu nájemného vůči jeho matce, [jméno] [příjmení], [datum narození], zemř. [datum], který by se měl stát předmětem dědického řízení v rámci jeho dodatečného projednání, a to ve výši 6.000 Kč.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílu ze společného jmění manželů částku 133.663,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalobkyně a ČR – Okresní soud v Opavě vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení nemají.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Opavě na nákladech řízení částku 53.268 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Dne [datum] podala žalobkyně zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala vůči žalovanému vypořádání společného jmění manželů. Žalobkyně uvedla, že manželství účastníci uzavřeli dne [datum] v [obec] a bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. [spisová značka] pravomocně ke dni [datum rozhodnutí]. Jako předmět vypořádání označila aktiva i pasiva. Konkrétně uvedla, že účastníci za trvání manželství a za společné prostředky nabyli nemovitosti v k.ú. [obec], konkrétně pozemek parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří o výměře [výměra], jeho součástí je stavba, rodinný dům [číslo popisné] (dále jen Nemovitosti), jejichž hodnotu odhaduje na 300.000 Kč. Dále účastníci nabyli do společného jmění vozidlo [označení vozidla] [anonymizováno], rz [registrační značka] [číslo] užívá žalovaný a jeho hodnota činí asi 20.000 Kč. Dále uvedla, že v roce 2014 si půjčila od [jméno] [příjmení], [datum narození], částku 50.000 Kč, kterou dne 31.3.2014 použila na úplné splacení společného závazku účastníků vůči [právnická osoba] z titulu úvěrové smlouvy uzavřené dne 24.2.2014. Tento úvěr čerpala s vědomím žalovaného a za účelem opravy vozidla [označení vozidla] [anonymizováno], a to ve výši 50.000 Kč. Závazek vůči [jméno] [příjmení] nebyl ke dni rozvodu manželství ani částečně splacen. Žalobkyně navrhla, aby Nemovitosti i vozidlo připadlo do výlučného vlastnictví žalovaného, aby ona převzala závazek vůči [jméno] [příjmení], a aby jí žalovaný vyplatil z titulu vypořádacího podílu částku 185.000 Kč. K žalobě se nejprve dne 19.9.2016 vyjádřil žalobce sám a uvedl, že„ Pozemek jsem koupil za své vlastní peníze. Chci polovinu z jejího podnikání celkem z 68.462 Kč, vyřízení pobytu v ČR 125.000 Kč, dluh mé matce za neplacení bydlení polovinu z 29.900 Kč plus 29 Kč poštovné, z internetu 349/ x 21 měsíců – 7.938 Kč, zlatý náhrdelník 22 karátů, rok 2000, 4.000 USD x kurz 1USD 42 Kč - 160.000 Kč; celkem to činí 34.231 Kč ½podnikání, 125.000 Kč pobyt v ČR, 14.950 Kč ½ dluh mé matce, 7.938 Kč internet, 80.000 Kč ½ náhrdelník 22 karátů, ještě polovinu z dluhu 75.000 Kč /3.000 Eur vůči [označení banky] [příjmení] [příjmení] [jméno] – 37.500 Kč. Požaduji celkem po navrhovatelce 299.619 Kč“ Poté se ve věci vyjádřil žalobce také prostřednictvím své právní zástupkyně, podáním ze dne 27.9.2016. Učinil nesporným tvrzení žalobkyně, že manželství bylo uzavřeno [datum] a zaniklo rozvodem dne [datum]. Dále popsal svůj finanční přínos, pokud jde o pořizování majetku; zdůraznil také, že před uzavřením manželství měl nemalé finanční úspory. Uvedl že ze zahraničního působení dojel domů [datum], když v posledním roce (leden 2000 až leden 2001) vydělal zhruba 43.522 €. Na hotovosti měl v té době asi 600.000 Kč. Dne 2.2.2001 mu byla převedena na účet jednorázová výsluha 200.000 francouzských franků (30.600 €, tedy zhruba 1.000.000 Kč). V prvních letech manželství žila rodina z úspor žalovaného, protože po narození syna otec aktivně pomáhal s výchovou syna a překlenoval tak jazykovou bariéru matky, která po příjezdu do České republiky neuměla česky. Také pobírali dávky na syna. Bydleli u matky žalovaného v jejím domě. Posléze začal žalovaný příležitostně podnikat a od roku [rok] pracoval v [země]. Žalobkyně pracovala asi 8 měsíců v roce [rok] v [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], a pak od května [rok] do rozvodu u [právnická osoba], vždy na částečný úvazek jako [povolání]. V posledním roce a půl před rozvodem se příjmové poměry žalovaného zhoršily v důsledku jeho úrazu a posléze částečné invalidity. Žalobkyně vydělávala minimální částky. Příjem z důchodu a příspěvky na děti sice postačovaly ke každodennímu uspokojování základních potřeb, nikoli však na vše. Zejména když žalovaný čekal několik měsíců na dorovnání svých nároků z pracovního úrazu. K dní rozvodu proto účastníci dlužili matce žalovaného na nákladech služeb v domě celkem 29.000 Kč. K jednotlivým položkám společného jmění manželů žalovaný poté uvedl, že pokud jde o nemovitosti, tak není pravdou, že byly pořízeny za společné prostředky. Kupní cena byla hrazena z jeho výlučných prostředků. Tyto nemovitosti sloužily jako zástava k zaplacení půjčky ve výši 500.000 Kč, kterou poskytl žalovaný v roce 2002 ze svých výlučných prostředků [jméno] [příjmení] právě na jejich zakoupení. Když se dlužník dostal v letech 2008 a 2009 do finančních problémů, byl v rámci exekuce nařízen jejich prodej. Protože pan [příjmení] půjčku žalovanému neuhradil do dne splatnosti 31.5.2009, přihlásil žalovaný svou pohledávku v rámci exekuce a tyto nemovitosti vydražil za částku 193.333 Kč, když částku 151.325 Kč dostal zpět jako výtěžek z prodeje zástavy z titulu vyloučené pohledávky za povinným. Peníze na zakoupení nemovitostí byly výlučnými prostředky žalovaného, když tehdy měl ještě rezervu asi 160.000 Kč ze svého a přechodně si vypůjčil částku 40.000 Kč od [jméno] [příjmení], kterou z výtěžku exekuce v říjnu 2011 vrátil. V roce 2016 nemovitosti vyčistil, odklidil část zbořeniště a postavil oplocení. Platí daň z nemovitosti. Pro případ že by nemovitost byla zahrnuta do společné masy majetku účastníků, uplatnil žalobce svůj vnos na pořízení této nemovitosti nejméně v částce 151.325 Kč, které obdržel jako výtěžek z prodeje a které jsou vrácením jeho vlastních prostředků poskytnutých panu [příjmení]. V takovém případě pak žalovaný navrhl, aby byla nemovitost přikázána do jeho vlastnictví. Osobní [značka automobilu], [registrační značka], je evidováno na žalobkyni a je v držení žalovaného. Bylo pořízeno jako zánovní v roce 2008 za 160.000 Kč, když část prostředků byly úspory žalovaného a větší část ceny byla zaplacena z prostředků získaných kontokorentním úvěrem v rámci účtu žalovaného u banky [označení banky] [anonymizováno]. V prosinci 2015 byl na tomto účtu dluh [číslo] Žalovaný navrhnul, aby vozidlo [označení vozidla] bylo přikázáno do jeho výlučného vlastnictví a aby rovněž on převzal také společný závazek [číslo] u [anonymizováno] banky. Dále žalovaný potvrdil, že prostředky z půjčky 50.000 Kč poskytnuté [jméno] [příjmení] byl splacen dřívější závazek u České spořitelny, který si žalobkyně vzala na opravu vozidla, které bylo pro rodinu nezbytné; jednalo se o nečekaný výdaj, proto byla věc řešena půjčkou. Žalovaný navrhnul, aby závazek vůči [jméno] [příjmení] převzala žalobkyně, naproti tomu aby on převzal závazek vůči své matce ve výši 29.000 Kč z titulu dlužných úhrad za služby spojené s bydlením, který žalovaný po rozvodu splácel a zbývá uhradit již jen 6.000 Kč. V replice, a to prostřednictvím odkazu na obsah emailu právní zástupkyně žalobkyně ze dne 19.4.2017 učiněného u ústního jednání dne [datum], žalobkyně doplnila, že žalobkyně pečovala o dítě převážně sama, když žalovaný pobýval vždy jeden až dva měsíce v [země] a domů se vracel vždy pouze na jeden až dva týdny. Jestliže byl žalovaný v České republice, nijak žalobkyni aktivně nepomáhal, neboť se věnoval příležitostným pracem nebo trávil čas s kamarády v [obec]. V době, kdy měl žalovaný hotovost, často půjčoval těmto kamarádům, a to poměrně vysoké částky. Žalobkyně v letech 2001 až 2002 obdržela příspěvek od státu ve výši 100.000 Kč na podporu cizinců a do manželství si také přinesla nějaké své úspory, které vybrala z [anonymizováno] účtu. Měla tedy sama dostatek svých finančních prostředků. Naopak to byla žalobkyně, kdo hradil náklady na domácnost, také z rodičovských dávek v době 2000 až 2005, následně z příjmu u [právnická osoba], kde pobírala 8.000 Kč měsíčně, od roku 2006 potom byla s dcerou [jméno] na mateřské dovolené. Po celou dobu až do ledna 2014, kdy žalovaný žalobkyni ze společné domácnosti vyhodil, hradila žalobkyně sjednané nájemné matce žalovaného, a rozhodně odmítá, že by na nájemném vznikl nějaký dluh. Pokud jde o zlatý šperk, jde o dar, který žalobkyně od žalovaného a své matky obdržela ještě před manželstvím. Za doby trvání tento šperk prodala a z prodeje se pořídil [označení vozidla]. Šperk měl hodnotu asi 10.000 Kč. Žalobkyně měla zlatých šperků více, tyto dostávala od své matky; postupně je v České republice prodávala, neboť neměla prostředky na základní obživou sebe a dětí. Pokud jde o půjčku [jméno] [příjmení], tato byla poskytnuta za trvání manželství a ze společných prostředků. Stejně tak byla ze společných prostředků uhrazena cena za vydraženou nemovitost v době kolem [datum]. Žalovaný žádné své výlučné prostředky neměl, proto bylo pro úhradu vydražené nemovitosti nutno vybrat spoření nezletilého [jméno] z čísla účtu [číslo] ve výši 95.000 Kč, a z účtu vedeného na jméno žalobkyně [číslo] ve výši 59.000 Kč, a to dne [datum]. Tyto prostředky v celkové výši 154.000 Kč byly vybrány a předány v hotovosti žalovanému na úhradu dražené nemovitostí. Datum odpovídá datu dražby, když právní moc usnesení exekutora o udělení příklepu je ze dne [datum]. Žalobkyně nezpochybňuje, že částka 151.325 Kč se následně vrátila jako výtěžek z prodeje zástavy, bylo však nejprve nutné složit prostředky k uhrazení vydražené nemovitosti a tyto pocházely ze společného jmění. V dalším průběhu řízení byli účastníci připraveni uzavřít smír, jelikož ovšem práva a povinnosti upravené tímto smírem zasahovaly do právní sféry jejich tehdy nezletilé dcery [jméno], bylo nutné tento smír podrobit přezkumu opatrovnickému soudu. V tomto řízení ovšem účastníci věc nedotáhli do konce a žalobkyně po třech a půl letech od počátku mimosoudních jednání v prosinci 2016 soudu v červnu 2020 sdělila, že změnila názor a smír, který účastníci předjednali u ústního jednání dne 11.10.2018, neuzavře. Proto žalovaný pokračoval replikou ze dne 20.11.2020, ve které mimo jiné uvedl, že žalobkyně v závěru písemné žádosti ze dne 29.9.2014, kterou se dožadovala po Magistrátu města Opavy potvrzení o neexistenci„ obytné části domu [číslo popisné] ve [obec]“, jednoznačně konstatovala, že„ vlastníkem objektu je [celé jméno žalovaného]“; byla si tak od počátku vědoma výlučného vlastnického práva žalovaného k nemovitosti. Dále také žalovaný uvedl, že žalobkyní uváděná hodnota nemovitostí je přehnaná, on by akceptoval hodnotu ve výši 250.000 Kč. Na to žalobkyně při ústním jednání dne [datum] a v rámci repliky ze dne 23.2.2021 přehodnotila svůj názor na hodnotu nemovitostí tak, že ta se nyní pohybuje nejméně na hodnotě 600.000 Kč. Dále u ústního jednání dne [datum] doplnila tvrzení a uvedla, že na zaplacení kupní ceny dala 95.000 Kč, což byly prostředky [jméno] [příjmení], dále 59.000 Kč, které byly její výlučné prostředky, a také si žalobkyně půjčila od [jméno] [příjmení], již zemřelé, 40.000 Kč, a to před konáním dražby. Částku 94.782,80Kč vybrala žalobkyně z účtu svého nezl. syna [jméno] - č. účtu [bankovní účet], stejně jako stejného dne částku 217,20Kč, částku 59.000 Kč potom vybrala žalobkyně ze svého účtu u [právnická osoba] - č. účtu: [bankovní účet]. Dále k námitce žalovaného, že dražba byla provedena [datum], žalobkyně upřesnila, že od [jméno] [příjmení], si před dražbou půjčovala celkem 200.000 Kč a že po dražbě a výběru peněz, jak dříve popsala, jí částka 160.000 Kč byla vrácena, a zůstal dluh 40.000 Kč. V průběhu ústního jednání konaného dne [datum] se podařilo definitivně vymezit předmět řízení, když žalovaný postupně vzal zpět veškeré jím dříve uplatněné nároky, a to pokud jde o polovinu z podnikání žalobkyně, celkem 68.462 Kč, dále dluh za internet celkem 7.938 Kč, dále za vyřízení pobytu v ČR 125.000 Kč, a naposledy nárok vznesený podáním ze dne 29.3.2021 v podobě výživného manžela 5.000 Kč měsíčně. U tohoto ústního jednání účastníci dále učinili nesporným, že hodnota vozidla [označení vozidla] [anonymizována dvě slova], rz [registrační značka] [číslo], má hodnotu 20.000 Kč a účastníci ho nabyli do společného jmění. Dále učinili nesporným, že výše dluhu ve vztahu k [jméno] [příjmení] zůstává stále celých 50.000 Kč, žalovaný však trvá na tom, že se jedná o výlučný závazek žalobkyně. Dále žalovaný upřesnil tvrzení ohledně dluhu vůči jeho matce, a sice na výši 6.000 Kč, když z původní výše 29.600 Kč po rozvodu uhradil celkem 23.600 Kč. Konečně žalovaný uplatnil nárok na úhradu částky 50.000 Kč, kterou žalobkyně obdržela od státu, jak sama uvedla, a on neví, jak s touto částkou naložila. Pokud jde o zlatý náhrdelník, zde byla věc vyloučena k samostatnému projednání. Předmětem projednání tak zůstaly nemovitosti v k.ú. [obec], vozidlo [označení vozidla] [anonymizováno], rz [registrační značka] [číslo], závazek vůči [jméno] [příjmení], matce žalovaného a [označení banky] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], investice žalovaného do nemovitostí ve výši 32.675 Kč a finanční hotovost žalobkyně ve výši 100.000 Kč, kterou měla v letech 2001 2002 obdržet od státu. Z žaloby, vyjádření k žalobě, jakož i z následujících písemných i ústních podání obou účastníků, vzal na základě jejich shodných tvrzení soud za svá skutková zjištění, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] a zaniklo rozvodem ke dni [datum], dále že hodnota vozidla [označení vozidla] [anonymizována dvě slova], rz [označení vozidla] [číslo], má hodnotu 20.000 Kč a účastníci ho nabyli do společného jmění, a že výše dluhu ve vztahu k [jméno] [příjmení] činí 50.000 Kč. Soud provedl důkaz spisem OS v Opavě sp.zn. [spisová značka], zejména protokolem č.l.69, rozsudkem [číslo listu] a návrhem č.l.189, spisem [exekutorský úřad] sp.zn. [spisová značka], konkrétně usnesením o příklepu ze dne [datum], vyrozuměním ze dne 23.5.2011, dále sdělením [právnická osoba] č.l.120, výpisem z účtu č. [bankovní účet], pokladními doklady [právnická osoba] ze dne 18.4.2011 (3x), potvrzením o výši zůstatku na účtu [číslo] u [označení banky] z 9.11.2015, ve spojení s obsahem opatrovnického spisu na č.l. 47 až 50, č.l. 233 až 264, č.l. 128 až 132, potvrzením o půjčce ze dne 25.3.2014, prohlášením o půjčce ze dne 26.9.2016, informací o pozemku, výplatními páskami leden 2000 až leden 2001, potvrzením o výsluze ze 7.2.2001, výslechem účastníků, znaleckým posudkem [celé jméno tlumočnice]. Z usnesení o příklepu má soud za prokázáno, že usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ve věci exekuce vedené proti povinnému [jméno] [příjmení], udělil soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení] vydražiteli v osobě žalovaného příklep na vydražené nemovitosti v k.ú. [obec], a to pozemek parc. [číslo] budovu [číslo popisné] na něm stojící, za nejvyšší podání 193.333 Kč. Z vyrozumění ze dne 23.5.2011 má soud za prokázáno že tímto vyrozuměním, č.j. [číslo jednací], sdělil soudní exekutor, že úhrada nejvyššího podání dle usnesení o příklepu č.j. [číslo jednací], byla provedena dne [datum] žalovaným. Z výpisu z účtu žalobkyně u [právnická osoba], č. [bankovní účet] má soud za prokázáno že v období od června 2010 do května 2011 přicházely na tento účet příchozí platby v podobě mzdy žalobkyně u zaměstnavatele [právnická osoba], konkrétně 15.6.2010 2.964 Kč, 15.7.2010 5.504 Kč, 16.8.2010 5.504 Kč, 15.9.2010 5.504 Kč, 15.10.2010 8.333 Kč, 15.11.2010 8.360 Kč, 16.12.2010 8.642 Kč, 17.1.2011 8.934 Kč, 15.2.2011 8.364 Kč, 15.3.2011 8.410 Kč, 18.4.2011 8.239 Kč, a že dne 18.4.2011 bylo z tohoto účtu vybráno 59.000 Kč v hotovosti pokladnou. Z pokladního dokladu má soud za prokázáno, že dne 18.4.2011 byl proveden výběr z účtu žalobkyně č. [bankovní účet] v celkové výši 59.000 Kč. Z pokladního dokladu má soud za prokázáno, že dne 18.4.2011 byl proveden výběr z účtu s názvem [celé jméno žalovaného] [anonymizováno] č. [bankovní účet] v celkové výši 94.782,80Kč. Z pokladního dokladu má soud za prokázáno, že dne 18.4.2011 byl proveden výběr z účtu s názvem Felkel Tomáš č. [bankovní účet] v celkové výši 217,20Kč. Z internetového bankovnictví žalovaného ([webová adresa]) – potvrzení o výši zůstatku vytištěného z tohoto serveru dne 9.12.2015, má soud za prokázáno, že ke dni posledního přihlášení žalovaného do tohoto bankovnictví dne 7.12.2015 vykazoval tento bankovní účet č. [anonymizována dvě slova] [číslo] [číslo] 57 záporný zůstatek ve výši [číslo] Z dohody o poskytnuté půjčce má soud za prokázáno, že [jméno] [příjmení], [rodné číslo], dne 25.3.2014 půjčil žalobkyni částku 60.000 Kč se splatností nejpozději do dvou let od podpisu dohody. Z prohlášení ze dne 26.9.2016 má soud za prokázáno, že [jméno] [příjmení] uvedeného dne písemně prohlásila, že žalovaný a žalobkyně měli od ní půjčeno 29.000 Kč a k uvedenému dni zbývá uhradit ještě 6.000 Kč. Z výpovědi žalobkyně má soud za prokázáno, že v domě matky žalovaného bydlela od roku 2000 do roku 2015. S žalovaným jí platili za bydlení částku 2.500 Kč až 3.500 Kč měsíčně, a to podle toho, jak se pohybovaly zálohy na elektřinu. Z výpovědi žalovaného má soud za prokázáno, že úvěr u [označení banky] [anonymizována dvě slova] otevřel v roce 2008 v souvislosti s pořízením vozidla [označení vozidla]. K tomuto účtu měla dispoziční právo v podobě platební (výběrové) karty také žalobkyně. Tento úvěr byl doplacen v průběhu první poloviny roku 2022, kdy mu bylo zpětně vyplaceno dorovnání navýšeného invalidního důchodu z [země]. Společný dluh účastníků u jeho matky z titulu plateb za bydlení, které jim poskytovala, byl do konce roku 2015 uhrazen ve výši 23.600 Kč, zbývá uhradit 6.000 Kč. Z ostatních provedených důkazů soud žádná další skutková zjištění nečinil, pro jejich nadbytečnost. Ze stejného důvodu neprováděl žádné další dokazování. Předmětem vypořádání zůstaly po několika procesních dispozicích, zejména ze strany žalovaného, a po zániku závazku vůči [označení banky] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], pouze nemovitosti v k.ú. [obec], vozidlo [označení vozidla] [anonymizováno], závazky vůči [jméno] [příjmení], matce žalovaného, investice žalovaného do nemovitostí ve výši 32.675 Kč a finanční hotovost žalobkyně ve výši 100.000 Kč. K těmto položkám byly provedeny všechny potřebné důkazy, z nichž učiněná skutková zjištění soud ve spojení s těmi, které učinil na základě shodných tvrzení účastníků, soud zahrnul do následujícího závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, přitom všechny tyto důkazy soud v souladu s ust. §132 o.s.ř. hodnotil jednak jednotlivě, jednak v jejich vzájemných souvislostech: Manželství účastníků bylo uzavřeno [datum] a zaniklo [datum]. Za trvání manželství dne [datum] prostřednictvím dražby nabyli účastníci ze společných prostředků pocházejících z půjčky, kterou jim poskytla ve výši 200.000 Kč [jméno] [příjmení], nemovitosti v k.ú. [obec], a sice pozemek parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jeho součástí je stavba (budova) [číslo popisné], které mají v současné době hodnotu 277.510 Kč, a v roce 2008 vozidlo [označení vozidla] [anonymizována dvě slova], rz [označení vozidla] [číslo], které má současnou hodnotu 20.000 Kč. Ke dni zániku manželství existoval nesplacený dluh vůči [jméno] [příjmení] ve výši 50.000 Kč, který vznikl na základě smlouvy o půjčce, kterou s věřitelem uzavřela žalobkyně dne 25.3.2014. Ke dni zániku manželství existoval dále nesplacený dluh vůči matce žalovaného, [jméno] [příjmení], ve výši 6.000 Kč z titulu neuhrazených nákladů na bydlení v průběhu manželství. Ke dni 7.12.2015 konečně také existoval nesplacený dluh vůči [označení banky] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], na kontokorentním účtu č. [číslo účtu] [anonymizováno] [číslo] [číslo] [anonymizováno], a to ve výši [číslo] (přepočítáno na českou měnu 74.183 Kč podle kurzu eura vyhlášeného ČNB ke dni rozhodování soudu ve výši 24, 535CZK 1EUR); tento kontokorentní úvěr byl žalovaným čerpán poprvé v roce 2008 v souvislosti s pořízením vozidla [označení vozidla] [anonymizováno], a zcela uhrazen žalovaným po rozvodu manželství nejpozději v červnu 2022. Ze znaleckého posudku [číslo] vyhotoveného [celé jméno tlumočnice] má soud za prokázáno, že obvyklá cena předmětných nemovitostí byla ke dni 29.4.2022, jakož i ke dni rozhodování soudu 277.510 Kč. Vzhledem k tomu, že nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného, považoval soud za nadbytečné jakkoliv se zabývat uplatněním vnosů do společného majetku ze strany žalovaného, a to v podobě částky 32.675 Kč (podání ze dne 20.11.2020) a v podobě konkrétních prací a investic popsaných v podání ze dne 24.5.2021. Zvláště za situace, kdy se znalec vyjádřil v tom směru, že tyto práce žalovaného se na hodnotě nemovitostí nikterak výrazně neodrazily. Žalovaný ze svých výlučných finančních prostředků po rozvodu manželství investoval do majetku, který se nyní jeho výlučným vlastnictvím, proto soud nepovažoval za přiléhavé ani spravedlivé, aby mu žalobkyně polovinu těchto investic či nákladů hradila. Naopak soud jakožto vnos žalovaného do společného jmění manželů zohlednil částku 74.183 Kč, kterou žalovaný uhradil po zániku manželství na společný závazek účastníků. Pokud jde o žalovaným požadované vypořádání hotovosti žalobkyně ve výši 100.000 Kč, tak rovněž v tomto ohledu soud žádné dokazování neprováděl. Pakliže totiž tato finanční hotovost tvořila masu společného jmění, tak vzhledem k době, kdy měla žalobkyně tuto částku od státu obdržet, je pravděpodobné, že byla v průběhu manželství zcela spotřebována, což žalovaná také namítla. Tento závěr soudu podporují i provedené důkazy a procesní stanoviska obou účastníků v tom smyslu, že účastníci měli, nejpozději v roce 2011 -2012 významnou finanční nouzi, a to takovou, že si půjčovali peníze od třetích osob. Ze stejných důvodů toto rovněž platí o žalovaným uplatněném vnosu do společného jmění v podobě výplaty výtěžku z dražby ve výši 151.325 Kč. Pakliže se v případě hotovosti ve výši 100.000 Kč naopak jednalo o výlučné prostředky žalobkyně, netvořila by nikdy tato finanční hotovost součást společného jmění a nemůže tedy být ani předmětem tohoto řízení. Vzhledem ke shora uvedeným úvahám soudu o pravděpodobném spotřebování této částky v průběhu manželství se soud již nezabýval právní otázkou, zda tato finanční hotovost byla či nebyla předmětem společného jmění účastníků. Každý z účastníků dále zpochybňoval povahu společných závazků, k čemuž soud stručně uvádí následující. Pokud jde o závazek žalobkyně vůči [jméno] [příjmení], již jen z tvrzení žalovaného vyplynulo, že vzniknul v souvislosti s úhradou předchozího společného závazku účastníků u [právnická osoba], který vzniknul v souvislosti s opravou vozidla [označení vozidla], které bylo nutné pro zajištění chodu domácnosti a rodiny, tudíž je společným závazkem účastníků. Pokud jde o závazek vůči [označení banky] [označení banky] [anonymizována dvě slova], zde bylo prokázáno, že k odpovídajícímu účtu tohoto kontokorentního úvěru měla dispoziční právo také žalobkyně, která tuto skutečnost sama ve své výpovědi potvrdila; tedy i tento závazek je závazkem společným. Pokud jde o jeho výši, tak žalovaný prokázal výši nedoplatku ke dni 7.12.2015, žalobkyně namítala, že se nejedná o nedoplatek k přesnému dni zániku manželství. Na výzvu soudu o sdělení výše tohoto nedoplatku ke dni zániku manželství banka nereagovala, proto za situace, kdy žalobkyně nenavrhla k prokázání jiné výše nedoplatku právě ke dni zániku manželství jiný důkaz, pracoval soud s jediným důkazem předloženým žalovaným. Pokud jde o otázku, zda jsou nemovitosti výlučným vlastnictvím žalovaného anebo součástí společného jmění účastníků, pracoval soud s poměrně bohatými skutkovými verzemi nabídnutými oběma účastníky. Předně soud neuvěřil žalovanému, že nemovitosti pořizoval částečně za své úspory z výsluh ve výši 160.000 Kč, když již v roce 2008 čerpal kontokorentní úvěr v souvislosti s pořízením vozidla [označení vozidla], což výslovně uvedl ve své výpovědi u ústního jednání dne [datum]; pakliže by v roce 2008 měl nějaké úspory, pořídil by vozidlo z těchto úspor. Jako problematická se soudu jevila i verze žalobkyně, pokud popisovala půjčku od [jméno] [příjmení] ve výši 40.000 Kč, zvláště poté, co pod tíhou zjištění o skutečném datu dražby a příklepu tuto verzi opravila na půjčku ve výši 200.000 Kč. Nicméně její verze daleko lépe koresponduje s jejími předchozími vyjádřeními i obsahem listinných důkazů (zejména následné výběry hotovosti z účtu žalobkyně a [jméno] [příjmení] k následnému splacení této půjčky, byť částečnému) a celkově její skutková verze poměrně přesně dokreslovala časovou souslednost konání všech zúčastněných v období, v němž byly nemovitosti pořizovány. Závěr soudu o tom, že nemovitosti byly pořízeny za společné prostředky podporuje též výpověď samotného žalovaného v opatrovnickém řízení, konkrétně u ústního jednání dne [datum] ([číslo listu] opatrovnického spisu), kdy žalovaný sám vypověděl, že nemovitosti vlastní společně s manželkou – žalobkyní. I kdyby nebyla správná (pravdivá) verze žalobkyně a soud vycházel z verze žalovaného, a sice, že měl 160.000 Kč z úspor a 40.000 Kč si půjčil od [jméno] [příjmení], na právním posouzení režimu vlastnictví nemovitostí v rámci společného jmění by to nic nezměnilo, neboť nejméně prostředky ve výši 33.333 Kč by potom přesto musely pocházet ze společných prostředků účastníků, když se staly součástí společného jmění v momentě, kdy byly [jméno] [příjmení] žalovanému z titulu tvrzené půjčky vyplaceny. Na základě těchto všech úvah tedy soud dospěl při hodnocení důkazů k jednoznačnému závěru o tom, že nemovitostí jsou ve společném jmění účastníků. Pokud jde o hodnotu těchto nemovitostí stanovenou znaleckým posudkem ustanovené znalkyně, tak soud nemá důvod pochybovat o správnosti jejích závěrů. Žalobkyně namítala, že pokud znalkyně stanovila hodnotu nemovitostí pomocí srovnávací metody, nepoužila k tomu vhodné srovnávané nemovitosti. Žalobkyně, stejně jako znalkyně, mají za to, že nemovitost se vymyká všem obvyklostem daným u nemovitostí běžně posuzovaných. Zatímco znalkyně při výběru srovnávaných nemovitostí ctila zejména lokaci a současný účel užívání posuzovaných nemovitostí, žalobkyně namítala, že nemovitosti měly být spíše srovnávány s chatami či jim podobnými objekty, anebo s nemovitostmi s nebytovými prostorami sloužícími k podnikání, když posuzovaná nemovitost byla v průběhu manželství účastníků k takovému účelu užívána. Takové srovnání znalec odmítl. Pokud jde o srovnání s chatami, uvedl, že toto není vhodné z důvodu lokace nemovitostí, a to zejména u hlavní silnice, přitom chata se obvykle užívá k rekreaci nikoli pro trvalé bydlení. Pokud jde o srovnání s nemovitostmi sloužícími k podnikání, uvedla, že posuzovaná nemovitost není k takovému způsobu užívání v současnosti vhodná, když nesplňuje technické požadavky na kupř. sociální zázemí, existenci parkovací plochy. Znalkyně je přesvědčena o tom, že pakliže by tuto nemovitosti porovnávala s nemovitostmi s nebytovými prostory sloužícími k podnikání, byla by cena rozhodně nižší než cena nemovitosti užívané pro trvalé bydlení. Znalkyně potom odmítla také myšlenku, že by pozemek mohlo být vhodný jakožto pozemek stavební, a to zejména z důvodu jeho terénního profilu, kdy třetina až čtvrtina pozemku je v jiné úrovni, potom také proto, že na tak malém pozemku by v případě novostavby byl problém dodržet technické požadavky, jako jsou minimální parametry přístupové cesty a odstupových vzdáleností. Uvedla také, že náklady na vyčištění pozemku pro účely novostavby by šly řádově nejméně do desetitisíců, možná i statisíců. Znalkyně také uvedla, že od doby provedení ocenění do okamžiku rozhodování soudu se ceny nemovitostí na trhu nijak významně nezměnily, buďto stagnují anebo mírně klesají. Znalkyně tak zcela přesvědčivě odůvodnila závěry, ke kterým v rámci svého znaleckého zkoumání dospěla, proto soud odmítnul důkazní návrhy žalobkyně v podobě předložení vlastního znaleckého posudku (k čemuž měla ostatně žalobkyně prostor v uplynulých šesti letech od podání žaloby), či ustanovení znalce k podání revizního znaleckého posudku, anebo i jen k podání doplňujícího posudku ustanovenou znalkyní. Hodnotové vyjádření masy společného majetku soud vyjádřil v níže uvedené tabulce: <b>A KTIVN Í; M A JE T E K</b> <i>druh; hodnota v Kč</i> nemovitosti (I.); 277.510 movité věci (I.); 20.000 ; 297.510 <b>P ASIVN Í; M A JE T E K</b> <i>druh; hodnota v Kč</i> půjčka [jméno] [příjmení] (II.); 50.000 dluh vůči již zemř. [jméno]. [příjmení] (III.); 6.000 ; 56.000 Společné jmění účastníků ke dni zániku manželství tvořily věci a závazky v celkové hodnotě ; 241.510 Kč Podle zák. č. 89/2012 Sb., obč. zák, (NOZ) účinného v době zániku manželství, <i>§ 3028</i> <i>(1) Tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>(2) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.</i> Otázku vzniku právních poměrů, s výjimkou závazku vůči [jméno] [příjmení], tedy s ohledem na ust. §3028 odst.2 obč. zák. nutno posuzovat podle dříve platných právních předpisů, tedy podle zák.č. 40/1964, Sb., obč. zák. (SOZ) <i>Podle ust. §143 SOZ tvoří společné jmění manželů</i> <i>a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka,</i> <i>b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.</i> <i>Podle ust. §144 SOZ, dokud není prokázán opak, má se za to, že majetek a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.</i> <i>Podle ust. §709 odst.1 NOZ</i> <i>je součástí společného jmění to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co</i> <i>a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů,</i> <i>b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl,</i> <i>c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech,</i> <i>d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví,</i> <i>e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku.</i> <i>Podle ust. §710 NOZ jsou součástí společného jmění dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže</i> <i>a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo</i> <i>b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.</i> Otázku zániku právních poměrů a samotného vypořádání je potom s ohledem na ust. §3028 odst.1 obč. zák. nutno posuzovat podle NOZ. <i>Podle ust. §736 NOZ je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.</i> <i>Podle ust. §742 odst.1 NOZ nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení §741, použijí se pro vypořádání tato pravidla:</i> <i>a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné,</i> <i>b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek,</i> <i>c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek,</i> <i>d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí,</i> <i>e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost,</i> <i>f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.</i> Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav citovaná zákonná ustanovení a dospěl k následujícím závěrům: v řízení bylo prokázáno, že společné jmění manželů, které existovalo od [datum] a zaniklo ke dni [datum] nebylo dosud vypořádáno. V řízení byl dále prokázán rozsah a obsah tohoto společného jmění účastníků, a to jak na straně aktiv (nemovité i movité věci), tak na straně pasiv (společné závazky účastníků). Na hodnotě automobilu se účastníci shodli, hodnotu nemovitostí stanovil přesvědčivým posudkem ustanovený znalec. Prokázána byla rovněž povaha a výše společných závazků, jakož i to, že jeden ze závazků zanikl jeho splněním ze strany žalovaného po zániku manželství. Mezi účastníky také panovala shoda v tom, kdo který společný majetek převezme. Spornou otázkou se tak mohlo jevit již pouze to, zda jsou podíly obou účastníků stejné. Taková námitka v řízení žádným z účastníků vznesena nebyla. Pakliže žalovaný v úvodu řízení naznačoval, že do společného jmění přinesl nemalé úspory, ze kterých potom účastníci žili, nutno dodat, že v průběhu řízení také vyplynulo, že žalobkyně řádně plnila svou roli matky, zejména při péči o domácnost a děti. Soud v tomto ohledu neshledal důvody k ponížení či navýšení podílu jednoho nebo druhého z účastníků, a to také s vědomím toho, že ani v průběhu rozvodového řízení, což je mu známo z úřední činnosti, nebyly žádné závažné excesy účastníků vůči sobě navzájem namítány. S ohledem na vše shora uvedené soud učinil souhrn hodnot veškeré masy majetku náležejícího do společného jmění účastníků a při respektování zásady rovnosti podílů obou bývalých manželů, a vycházeje z toho, která část společného jmění byla kterému účastníkovi přikázána do výlučného vlastnictví (výroky I. až III. rozsudku), provedl konečné vypořádání způsobem uvedeným v níže uvedené tabulce, který se odrazil na konečném znění výroku IV. rozsudku o stanovení konečné výše vypořádacího podílu: <b>ŽALOBKYNĚ; CELKE M; ŽALOVANÝ</b> ; celková hodnota SJM; vnos žalovaného 74.183 Kč ; 241.510Kč; (splacení dluhu u [označení banky]) ; celková hodnota SJM se započítáním vnosu žalovaného (odečteno ze SJM) <b>167.327Kč;</b> podíl 1/2;; podíl 1/2 83.663,50Kč; 83.663,50Kč ;; podíl se započítáním vnosů <b>157.846,50Kč</b> hodnota přikázaného majetku;; hodnota přikázaného majetku - 50.000 Kč (výrok II. rozsudku);; 291.510 Kč (výrok I. a III. rozsudku) rozdíl hodnoty přikázaného majetku a hodnoty podílu;; rozdíl hodnoty přikázaného majetku a hodnoty podílu - 133.663,50Kč; 133.663,50Kč ; výše podílu na úplné vyrovnání; ; 133.663,50Kč; Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. §142 odst.1, 2 o.s.ř., když oba účastníci ve věci zaznamenali přibližně stejný procesní úspěch i neúspěch. Žalobkyně sice byla úspěšná, pokud jde o unesení břemene tvrzení i břemene důkazního, zejména pokud jde o závěr, že předmětné nemovitosti náleží do společného jmění účastníků, nebyla však úspěšná, pokud jde o její představu o hodnotě těchto nemovitostí. Aplikace ust. §142 odst.3 o.s.ř. se pak v této věci soudu nejeví jako spravedlivá, když právě mylná představa žalobkyně o ceně nemovitostí svedla žalobkyni z cesty mimosoudního vyjednávání, což po třech a půl letech vedlo v řízení k tomu, že vzal za své účastníky předjednaný smír. Procesní neúspěch žalovaného je naopak zřejmý, když ten neunesl břemeno důkazní ohledně svého tvrzení o tom, že nemovitosti jsou jeho výlučným vlastnictvím. Jak již v předešlém odstavci uvedeno, účastníci zaznamenali ve věci stejnou míru procesního úspěchu. Podle ust. §148 odst.1 o.s.ř. má podle výsledku řízení stát právo na náhradu nákladů řízení vůči účastníkům, nejsou-li u nich předpoklady k osvobození od placení od soudních poplatků. U žalobkyně tyto předpoklady od začátku řízení až dosud jsou dány, proto bylo výrokem VI. rozhodnuto, že vůči sobě nemají ona a stát právu na náhradu nákladů řízení. Naproti tomu, žalovaný splňoval předpoklady pro osvobození od placení soudních poplatků pouze v období od [datum] do [datum], proto byl výrokem VII. zavázán povinností uhradit státu polovinu nákladů znalečného vyplaceného [celé jméno tlumočnice] v celkové výši 14.212 Kč, polovinu nákladů vyplacených státem za zastupování žalobkyně zástupcem z řad advokátů v osobě Mgr. [jméno] [příjmení], a to v celkové výši 15.900 Kč, a polovinu nákladů vyplacených státem na zastupování žalobkyně zástupcem z řad advokátů v osobě Mgr. [jméno] [příjmení], a to v celkové výši 76.424 Kč – zde nebyly zahrnuty náklady vynaložené státem na úkony právní služby v podobě ústního jednání dne [datum] a [datum], neboť v tomto období byl žalovaný od placení soudních poplatků osvobozen.