10 C 166/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Adamem Haasem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce sídlem adresa ; zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa ; o zaplacení 14 096 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 11 924 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 096 Kč od 14. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 172 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou soudu dne 10. 6. 2021 se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 14 096 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jako věřitel uzavřel s žalovanou (dále jen dlužník) dne 13. 11. 2019 Smlouvu o zápůjčce (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 12 400 Kč bezhotovostně na účet dlužníka č. [bankovní účet], a dlužník se zavázal tuto částku vrátit spolu s dohodnutým poplatkem 3 224 Kč nejpozději do 13. 12. 2019. To se nestalo, dlužník uhradil pouze částku 10 228 Kč. Dluží věřiteli částku 14 096 Kč, z níž část představuje částka 2 500 Kč za účelně vynaložené náklady věřitele za pět zaslaných upomínek po 500 Kč. Na výzvu soudu, aby upřesnil, kolik činí dlužná jistina, kolik dlužný poplatek a kolik činila smluvní pokuta, pokud měla být z částečné úhrady dlužníka také umořena, a dále, aby doplnil žalobu a uvedl, jakým způsobem zkoumal a posuzoval schopnost dlužníka splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, žalobce nereagoval, k ústnímu jednání se po omluvě nedostavil.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila, připustila, že smlouvu uzavřela, ovšem nesouhlasila s výší dluhu, když už něco zaplatila.

3. Soud provedl důkaz výpisem z účtu, ze kterého má za prokázáno, že dne 13. 11. 2019 byla ve prospěch účtu žalované č. [bankovní účet] realizována platba ve výši 12 400 Kč pod [variabilní symbol]. Dále provedl důkaz smlouvou o zápůjčce, z níž má za prokázáno, že žalovaná uvedla jako svůj bankovní účet č. [bankovní účet].

4. Shora uvedená skutková zjištění soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost.

5. Podle zák.č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru, § 86 (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. § 87 (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

6. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení zůstatku jistiny zápůjčky. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že poskytl žalované částku ve výši 12 400 Kč, kterou žalovaná dosud zcela navrátila. Zbývající částky představují poplatky, případnou smluvní pokutu a jiné náklady, které vyplývají ze smluvních ujednání, soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o zápůjčce jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost dle § 86 zák.č. 267/2016 Sb. Žalobce vůbec netvrdil, natož prokázal, že by splnil svou povinnost podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, proto je smlouva o zápůjčce neplatná. Ze zjištěného skutkového stavu tak je zřejmé, že dlužník obdržel od žalobce bez právního důvodu částku ve výši 12 400 Kč, z níž zbývá vrátit 2 172 Kč, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností spotřebitele, což znamená, že žalovaná dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. Tento závěr soudu se opírá o výslovné znění shora citovaného ustanovení § 87, z jehož výslovného znění slovní konstrukce„ spotřebitel (nikoliv už dlužník) je povinen vrátit v době přiměřené“ vyplývá, že k založení nové platební povinnosti pro žalovanou dojde teprve soudním rozhodnutím a že v době rozhodování soudu žalovaná ještě ani není za dlužníka považována. Jakékoliv odkazy na problematiku splatnosti bezdůvodného obohacení upraveného v občanském zákoníku jsou ve světle zásady lex specialis derrogat lex generalis, dle názoru nalézacího soudu, nepřiléhavé a nepřípustné. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, nikoli optikou obecného ustanovení § 586 obč. zákoníku, tedy pouze k námitce dlužníka. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl jak uvedeno ve výrocích I. a II. rozsudku.

7. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1, 2 o.s.ř., kdy žalující strana byla procesně převážně neúspěšná a žalované straně dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly ani žádné nepožadovala.