10 C 174/2024

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Adamem Haasem ve věci manželů žalobkyně: Jméno žalobkyně , rozená Anonymizováno , narozená Datum narození žalobkyně trvale bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A a žalovaného: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o rozvod manželství

I. Manželství , Jméno žalobkyně, , rozené , rodné přijmení, , a , Jméno žalovaného, , uzavřené dne , datum, v , stát, , , Anonymizováno, , zapsané v knize manželství , označení úřadu, , svazek , Anonymizováno, , ročník , Anonymizováno, , strana/list , Anonymizováno, , pořadové číslo , hodnota, , se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem podaným soudu dne , datum, se manželka domáhala rozvodu manželství. Uvedla, že manželství bylo uzavřeno dne , datum, v , stát, po pětileté známosti, kdy žalobkyně jezdila do regionu bydliště žalovaného každoročně na dovolené, během let , Anonymizováno, až , Anonymizováno, udržovali přátelský kontakt, od roku , Anonymizováno, navázali partnerský vztah, který stvrdili později i sňatkem. Bohužel žalovaný opakovaně neobdržel pro přicestování do České republiky vízum a od roku 2020 vypukla krize spojená s pandemií COVID, proto nemohla ani žalobkyně do , stát, přicestovat. Tehdy účastníci z důvodu odloučení uvažovali dokonce i o rozvodu manželství. Žalovaný obdržel vízum až v roce 2022, kdy v březnu přiletěl a s žalobkyní konečně započali společné soužití. V , měsíc, , rok, se jim narodila dcera , jméno FO, . Přesto od příletu žalovaného mezi účastníky docházelo již pouze k odcizování a narozením dítěte se situace jen zhoršila.

2. V řízení je přítomen cizí prvek, neboť žalovaný je státním občanem , stát, . Pravomoc soudu je dána podle § 47 odst. 1 zák.č. 91/2012 Sb., neboť problematika soudní pravomoci a příslušnosti není mezi Českou republikou a , stát, upravena dvoustrannou smlouvou. Podle cit. zák. ustanovení potom stačí k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvodu manželství, neplatnosti manželství a určení, zda tu manželství je či není, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt. Místní příslušnost Okresního soudu v Opavě je pak dána dle obecných ustanovení o.s.ř., když v době zahájení řízení měli oba manželé jak poslední společné bydliště, tak obvyklý pobyt v době zahájení řízení v obvodu zdejšího soudu. Rozhodným právem v dané věci bude potom právo české, když podle ust. § 49 odst.1 cit. zákona se osobní poměry manželů řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. Následně potom podle ust. § 50 odst.1 se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení.

3. Žalovaný, nejprve nezastoupený advokátem, s rozvodem manželství nesouhlasil, později, již v zastoupení advokáta připustil, že dojde-li k dohodě účastníků ohledně společného majetku, s rozvodem by souhlasil, později však v dalším průběhu jednání zopakoval své přesvědčení v manželství setrvat, když účastníci spolu pouze nebydlí, své rodičovské povinnosti vůči dceři si však bez sebemenších potíží plní a jsou v tomto ohledu s manželkou ve shodě. Vyjádřil víru, že manželka soužití obnoví, jakmile nebude pod vlivem svých rodičů. Citový vztah k manželce u něho nezeslábnul, nadále s ní chce žít v manželském svazku.

4. Soud má z oddacího listu za prokázána tvrzení žalobkyně o místě a datu uzavření manželství účastníků, stejně jako to, že účastníci se brali jako svobodní. Ze shodné výpovědi obou účastníků má potom soud za prokázána tvrzení žalobkyně ohledně okolností předcházejících uzavření manželství a přicestování žalovaného do České republiky, tedy zejména že se účastníci brali z lásky po pětileté známosti, že plánovali společný život v Česku, jakož i to, že žalovaný v roce 2021 opakovaně neobdržel vízum z důvodu podezření na účelovost sňatku. Z výpovědi žalobkyně má soud dále za prokázáno, že ihned po příletu do ČR si žalovaný našel práci a od té doby byl vždy zaměstnán, nebyl z těch, co by se práci – zaměstnání vyhýbali. Z výpovědi žalovaného má pak soud za prokázáno, že v průběhu manželství třikrát na pár dní opustil společnou domácnost, ovšem nikdy to nebylo s úmyslem manželku trvale opustit, pouze v jednom případě to udělal v rozčílení, kdy odešel se všemi svými věcmi a tomuto odchodu předcházela silná hádka s manželkou. Z listiny předložené žalobkyní u ústního jednání, která zachycuje výpis z komunikace žalobkyně a , jméno FO, , v rámci které je žalobkyně touto osobou informována o pokusu žalovaného o nevěru, soud nečinil žádná zjištění. Sám text listiny žádné informace o takovém pokusu nevěry nepřináší, text působí na první pohled nevěrohodně až účelově.

5. Shora uvedená zjištění zahrnul soud do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, aniž bylo nutné provádět jiné než provedené dokazování.

6. Podle ust. § 755 odst. 1 zák.č. 89/2012 Sb. může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.Podle odst. 2 přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.Podle odst. 3 mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.

7. Přitom rozsudkem , označení soudu, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, byla schválena dohoda účastníků o úpravě poměrů jejich nezletilé dcery, právní moc rozsudku ke dni , datum, .

8. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že návrh je důvodný. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že manželství účastníků je hluboce a trvale rozvráceno. Žalovaný si sice přeje obnovení manželského soužití, toto ale žalobkyně opakovaně v průběhu manželství a také v průběhu soudního řízení kategoricky odmítla. Soud nezná žádný zákonný způsob, jak by žalobkyni přiměl k tomu, aby k žalovanému našla své ztracené city a obnovila s ním soužití. Pakliže jí v tom dostatečně nemotivuje ani vidina společné výchovy dcery účastníků, nelze než uzavřít, že z citové stránky je manželství účastníků vinou žalobkyně rozvráceno. Pokud jde o faktickou stránku soužití, bylo prokázáno, že žalovaný od , Anonymizováno, žije v samostatné domácnosti a pouze se stýká s dcerou prostřednictvím své manželky. Také toto poměrně dlouhé, byť dobrovolné, ale jak shora uvedeno, s ohledem na city žalobkyně fakticky vynucené odloučení, hovoří v neprospěch zachování manželství. Intimní styk a společné hospodaření účastníků vzaly za své rovněž odchodem žalovaného ze společné domácnosti. Jediným důvodem hovořícím ve prospěch zachování manželství je tak pouze společná dcera účastníků. V tomto ohledu ovšem účastníci prokázali, že jsou schopni dohodnout se na výkonu svých rodičovských práv a povinností bez ohledu na jejich partnerský stav, proto rozvod manželství nebude nezletilé dceři jakkoliv na újmu. Pokud jde o příčiny rozvratu manželství, soud musí bohužel konstatovat, že jejich prapůvod tkví v nedostatečném vhledu státu v průběhu řízení o udělení víz a v nepředvídatelné katastrofě, kterou pro celý svět znamenala pandemie COVID. Soud nemá pochybnosti o tom, že manželství účastníků nebylo uzavřeno ukvapeně a že bylo uzavřeno z lásky. Soudu nepřísluší vyjadřovat se, hodnotit či dokonce přezkoumávat správní rozhodnutí o udělení/neudělení povolení k pobytu. Je však zřejmé, že právě vlivem těchto opakovaných rozhodnutí zůstali účastníci téměř tři a půl roku po uzavření manželství odloučeni. Již pouze tento fakt do jejich soužití vnesl trhliny, které následně zesílily po zahájení společného soužití. Nicméně soud musí konstatovat, že odmítá důvody, pro které žalobkyně vyhodnotila manželství s žalovaným jako nesouladné a v podstatě toto manželství ukončila. Naopak, již z žaloby samotné vyplývá, že žalobkyně žádná podstatná a konkrétní obvinění ve vztahu k porušování manželských povinností, proti žalovanému nevznesla. Výtky typu „neuklízí“, „nepomáhá na zahradě“, „nestará se o dítě“ nejsou přiléhavé, když péče o novorozeně, a to nejméně do jeho šesti měsíců věku, náleží výhradně matce (žaloba na rozvod podána , datum, , tedy osmý měsíc po narození dcery). Práce vykonávané žalovaným na zahradě o víkendech (potvrdila sama žalobkyně) naprosto postačí, a nepomáhání s úklidem za situace, kdy silný zájem o manželství účastníků projevovala matka žalobkyně (zjištěno v průběhu jejího svědeckého výslechu) je přinejmenším také úsměvná. Ostatně matka žalobkyně, babička dcery účastníků, co by žena, by nedostatek péče o dítě ze strany žalovaného dostatečně kvalitně nahradila. Rozhodně však, i kdyby byly tyto nedůslednosti na straně žalovaného prokázány, nemohou v tak krátkém časovém rozmezí znamenat takové vyhrocení vzájemných citových vztahů, že by to vedlo k zániku vztahu. Pakliže žalobkyně žalovanému vytýkala tyto (a pouze tyto) prohřešky (případný alkoholismus žalovaného nebyl vůbec tvrzen, nevěra žalovaného stejně jako jeho fyzická agrese vůči žalobkyni prokázána nebyla, slovní agrese byla prokázána pouze občas a vzájemně, tedy ze strany obou účastníků), nemůže se jednat o prohřešky, pro které běžně zanikají manželská soužití. Nadto, je třeba si uvědomit, že žalovaný společně s žalobkyní plánovali život v České republice, tedy v zemi s naprosto odlišnou kulturou, než je vlast žalovaného. Přitom, jak již bylo uvedeno, účelovost sňatku soud vylučuje; žalovaný potvrdil, že žalobkyně ho zajímala výhradně jako žena, nikoliv jako Češka či Evropanka. Žalovaný přišel v , Anonymizováno, roce svého života do naprosto odlišné kultury, neměl v novém prostředí žádnou lidskou oporu s výjimkou své manželky, o jazykové bariéře nemluvě. Naproti tomu žalobkyně do vlasti svého manžela jezdila vždy pouze na dovolenou, jinak žila ve své vlasti, svém domově, kde měla také svou nejbližší i širší rodinu, přátele a známé. Soud má za to, že žalovaný nemohl udělat pro svou adaptaci v novém prostředí více; nelze mu vytknout, že by nepracoval, neprojevoval zájem o manželku ani o dceru. To žalobkyně měla mít s žalovaným v tomto ohledu větší trpělivost. Soud je toho názoru, že zárodky příčin rozvratu manželství lze spatřovat v okolnostech nezávislých na vůli obou účastníků, a to v době nuceného odloučení účastníků v rozmezí let 2020 - 2021. Pro období od , měsíc, , rok, , zejména potom od , měsíc, , rok, , kdy se narodila dcera , jméno FO, , potom tyto trhliny sílily vinou žalobkyně. Na rozdíl od žalovaného totiž krizi jejich soužití neřešila, dokonce ani se svými rodiči, naopak žalovaný potvrdil, že se touto krizí trápil a se svými rodiči ji probíral. Partnerský vztah účastníků poté, co zkusil v období let 2019 až 2022, si ze strany žalobkyně, a to také s ohledem na dceru účastníků, zasloužil větší pozornost, než že by jeho krizi neřešila alespoň se svou matkou, případně s rodiči žalovaného, o nichž vypověděla, že je má ráda a je s nimi v kontaktu. Z uvedeného, a ostatně ze samotného postoje obou účastníků v průběhu řízení, potom vyplývá, že příčiny rozvratu manželství tíží převážně žalobkyni, menším poměrem jsou potom dílem okolností nezávislých na vůli účastníků. S ohledem na shora uvedené a s ohledem na neexistenci překážky v podobě absence pravomocného rozhodnutí soudu o úpravě poměrů nezl. dětí účastníků a neexistencí zvláštních důvodů ve smyslu ust. § 755 odst. 2 písm. a), soud rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku rozsudku.

9. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 23 z.ř.s., když neshledal důvody pro aplikaci druhé věty tohoto ustanovení, a to rovněž s přihlédnutím k tomu, že oba účastníci se práva na náhradu nákladů řízení vzdali.