10 C 176/2024

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Adamem Haasem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 506 792,60 Kč s příslušenstvím

I. Změna žaloby učiněná podáním ze dne 19. 4. 2025 se připouští.

II. Řízení o žalobě, aby žalovaný zaplatil žalobci roční 15 % úrok z prodlení z částky 13 887,82 Kč od 1. 6. 2024 do zaplacení a z částky 6 718,65 Kč od 1. 6. 2024 do zaplacení, se zastavuje.

III. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 284 367,62 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 13 887,82 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 37 343,69 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 369 055,12 Kč od 1. 6. 2024 do zaplacení, a roční 8,90 % úrok z úvěru z částky 366 355,12 Kč od 24. 9. 2023 do zaplacení, a dále částku 60 093,61 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 718,65 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 12 532,93 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 137 737,48 Kč od 1. 6. 2024 do zaplacení, a roční 14,20 % úrok z úvěru z částky 134 917,48 Kč od 21. 10. 2023 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 162 331,37 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobou podanou soudu dne 31. 5. 2024 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 506 792,60 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že, , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen věřitel anebo právní předchůdce žalobce), který pohledávku postoupil na žalobce, následkem čehož byla připuštěna záměna účastníků na straně žalující, uzavřel jako věřitel dne 10. 9. 2019 s žalovaným jako dlužníkem smlouvu o úvěru č. , hodnota, „Konsolidace půjček“ (dále jen Smlouva 1), na základě které byly dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 500 000 Kč, který byl dlužník oprávněn čerpat a také čerpal od 10. 9. 2019 oproti jeho povinnosti úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 6 306,76 Kč, v nichž byly zahrnuty též sjednané úroky v sazbě 8,9 % ročně a poplatky. Dlužník porušil své povinnosti a úvěr byl ke dni 22. 9. 2023 zesplatněn. K tomuto dni činil dluh ze Smlouvy 1 nesplacenou jistinu 366 355,12 Kč, úroky za období 21. 4. 2023 až 22. 9. 2023 ze zůstatkové jistiny 370 511,24 Kč v kapitalizované výši 13 887,82 Kč, úroky z prodlení ve výši 37 343,69 Kč s tím, že se jedná o součet úroku z prodlení ve výši 22 967,38 Kč, který je počítán od 20. 12. 2019 do 21. 2. 2024 z aktuálně dlužné částky v tom kterém měsíci, a součet úroku z prodlení ve výši 14 376,31 Kč, který je počítán od 1. 3. 2024 do 31. 5. 2024 z částky 380 242,94 Kč (tedy z částky jistiny dluhu a obchodního úroku), obojí v sazbě 15 % ročně stejně jako následný běžící úrok od 1. 6. 2024 do zaplacení, a dále ze sankčních poplatků 2 700 Kč. Stejný věřitel a dlužník potom spolu uzavřeli dne 1. 11. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, „Expres půjčka“ (dále jen Smlouva 2), na základě které byly dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 152 000 Kč, který byl dlužník oprávněn čerpat a také čerpal od 1. 11. 2021 oproti jeho povinnosti úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 657,80 Kč, v nichž byly zahrnuty též sjednané úroky v sazbě 14,2 % ročně a poplatky. Dlužník opět porušil své povinnosti a úvěr byl ke dni 18. 10. 2023 zesplatněn. K tomuto dni činil dluh ze Smlouvy 2 nesplacenou jistinu 134 917,48 Kč, úroky za období 16. 5. 2023 až 18. 10. 2023 ze zůstatkové jistiny 135 954,92 Kč v kapitalizované výši 6 718,65 Kč, úroky z prodlení ve výši 12 532,93 Kč s tím, že se jedná o součet úroku z prodlení ve výši 7 177,92 Kč, který je počítán od 15. 8. 2022 do 21. 2. 2024 z aktuálně dlužné částky v tom kterém měsíci, a součet úroku z prodlení ve výši 5 355,01 Kč, který je počítán od 1. 3. 2024 do 31. 5. 2024 z částky 141 636,13 Kč (tedy z částky jistiny dluhu a obchodního úroku), obojí v sazbě 15 % ročně stejně jako následný běžící úrok od 1. 6. 2024 do zaplacení, dále z poplatku za pojištění účtu ve výši 1 320 Kč (5 x 264 Kč) a dále ze sankčních poplatků 1 500 Kč. Před uzavřením obou smluv byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím využití jednak informací sdělených samotným dlužníkem, jednak matematického modelu výpočtu, což následně v textu žaloby na téměř dvou a dvou stranách textu obhajuje s odkazem na rozhodovací praxi různých soudů. Právní předchůdce zdůraznil, že je v dané oblasti odborníkem, který disponuje odbornými znalostmi, které mu umožňují spolehlivě vyhodnotit, zda úvěr žadateli poskytnout či nikoliv. K výzvě soudu potom věřitel doplnil, že na Smlouvu 1 dlužník celkem uhradil částku 284 367,62 Kč a na Smlouvu 2 potom částku 60 093,61 Kč. Ke zkoumání úvěruschopnosti doplnil, že v případě Smlouvy 1 vycházel z následujících informací: deklarovaný čistý měsíční příjem klienta – 25 000 Kč, zjištěný čistý měsíční příjem klienta – 25 000 Kč, zaměstnání na dobu neurčitou, jeden zdroj příjmu, čistý měsíční příjem domácnosti – 35 000 Kč, ženatý, bydlení – vlastní dům nebo byt, podíl klienta na nákladech na bydlení – 71,43 %, počet vyživovaných osob – 2, bez dosavadních interních i externích splátek, bez ostatních výdajů. V případě Smlouvy 2 potom vycházel z následujících informací: deklarovaný čistý měsíční příjem klienta – 24 291 Kč, zjištěný čistý měsíční příjem klienta – 24 291 Kč, zaměstnání na dobu určitou, jeden zdroj příjmu, čistý měsíční příjem domácnosti – 50 000 Kč, ženatý, bydlení – vlastní dům nebo byt, podíl klienta na nákladech na bydlení – 48,58 %, počet vyživovaných osob – 2, dosavadní interní splátky – 9 723,27 Kč, dosavadní externí splátky – 100 Kč, bez ostatních výdajů.Žalovaný se dostavil k prvnímu jednání, požádal o jeho nezahájení s tím, že proti uplatněným nárokům v zásadě nemá žádné námitky, ovšem potřeboval by delší časový prostor, aby vše s žalobcem mimosoudně vyřešil. Nic dalšího k věci samé neuvedl.Následně soud rozhodl o změně účastníka, a to usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , právní moc , datum, .Podáním ze dne 19. 4. 2025 (již nový) žalobce rozšířil žalobu, když požadoval smluvní úroky ze Smlouvy 1 též za období od 24. 9. 2023 do zaplacení, a to z částky 366 355,12 Kč, a ze Smlouvy 2 též za období od 21. 10. 2023 do zaplacení, a to z částky 134 917,48 Kč. Zároveň nově požadoval roční 15 % úrok z prodlení z částky 2 700 Kč od 1. 6. 2024 do zaplacení (Smlouva 1) a z částky 2 820 Kč za téže období (Smlouva 2). Výrokem I. soud toto rozšíření žaloby připustil.Stejným podáním ze dne 19. 4. 2025 zároveň žalobce vzal žalobu částečně zpět, a to pokud jde o zákonný úrok z prodlení z kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 13 887,82 Kč (Smlouva 1) a 6 718,65 Kč (Smlouva 2), a to za období od 1. 6. 2024 do zaplacení. S ohledem na toto částečné zpětvzetí žaloby soud řízení v tomto rozsahu částečně zastavil podle ust. § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. (výrok II.)Soud provedl důkaz smlouvami o úvěru ze dne 10. 9. 2019 a 1. 11. 2021, vyjádřeními k procesu úvěruschopnosti k těmto smlouvám, žádostmi o poskytnutí úvěru, přehledy poměrů dlužníka, potvrzením příjmu dlužníka.Ze smlouvy ze dne 10. 9. 2019 má soud za prokázáno, že uvedeného dne podepsal žalovaný jako klient (dlužník) a osoba oprávněná jednat za právního předchůdce žalobce listinu nadepsanou jako Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Konsolidace půjček. Obsahem této smlouvy bylo poskytnutí peněžních prostředků ve výši 500 000 Kč, jednak za účelem konsolidace předchozích dlužníkových úvěru v souhrnné výši 165 753,04 Kč, a to u , právnická osoba, , jednak za účelem osobního využití dlužníkem prostřednictvím běžného účtu dlužníka č. , č. účtu, , na něž byla zbývající částka 334 253,96 Kč odeslána dne 10. 9. 2019 (platební historie). Úvěr měl být zaplacen v pravidelných měsíčních splátkách po 6 931,76 Kč, v nichž byly zahrnuty též sjednané úroky v sazbě 8,9 % ročně a pojištění. Ze smlouvy ze dne 1. 11. 2021 má soud za prokázáno, že uvedeného dne podepsal žalovaný jako klient (dlužník) a osoba oprávněná jednat za právního předchůdce žalobce listinu nadepsanou jako Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka. Obsahem této smlouvy bylo poskytnutí peněžních prostředků ve výši 152 000 Kč za účelem osobního využití dlužníkem prostřednictvím běžného účtu dlužníka č. , č. účtu, , na něž byla jistina odeslána dne 1. 11. 2021 (výpis z běžného účtu). Úvěr měl být zaplacen v pravidelných měsíčních splátkách po 2 921,80 Kč, v nichž byly zahrnuty též sjednané úroky v sazbě 14,20 % ročně a pojištění. Z žádosti o poskytnutí úvěru ke Smlouvě 1 má soud za prokázáno, že dlužník do žádosti poskytl věřiteli mimo jiné tyto následující informace: bydlí na základě osobního vlastnictví, je ženatý bez zúžení společného jmění manželů, vyživuje dvě osoby, je vyučen, příjem má z pracovního poměru na dobu neurčitou u , právnická osoba, , kde je zaměstnán jako řidič od 1. 5. 2016 s čistým měsíčním příjmem za poslední tři měsíce v průměru 20 000 Kč, celkový příjem domácnosti činí 45 000 Kč, údaje o nákladech dlužníka neuvedeny žádné, dále dlužník v rámci žádosti o úvěr požádal o konsolidaci dosavadních závazků u , právnická osoba, s nespecifikovanou výší splátek. Z žádosti o poskytnutí úvěru ke Smlouvě 2 ze dne 1. 11. 2021 má soud za prokázáno, že dlužník do žádosti poskytl věřiteli mimo jiné tyto následující informace: bydlí ve vlastním domě nebo bytě, má učňovské vzdělání, je ženatý bez zúžení společného jmění manželů, vyživuje dvě osoby, příjem má z pracovního poměru na dobu určitou do 28. 2. 2022 u , právnická osoba, ., kde je zaměstnán jako dělník nebo řemeslník od 1. 3. 2021 s čistým měsíčním příjmem za poslední tři měsíce v průměru 24 291 Kč, celkový příjem domácnosti činí 50 000 Kč, nemá žádné ostatní nezbytné náklady, mimo interní splátky 9 723,27 Kč měsíčně a externí splátky 100 Kč měsíčně (vyplývá z přehledu poměrů dlužníka ke Smlouvě 2), dlužník požádal o úvěr 173 000 Kč. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 16. 2. 2024 (Smlouva 1) a 21. 2. 2024 (Smlouva 2) má soud za prokázáno, že věřitel v obou případech nezkoumal konkrétní a skutečné náklady dlužníka, nýbrž se omezil na matematický výpočet těchto nákladů podle statistického modelu ČNB a dospěl k výsledku měsíčních nákladů ve výši 13 314 Kč v případě Smlouvy 1 a 11 998 Kč v případě Smlouvy 2. Z ostatních provedených důkazů soud nečinil žádná další skutková zjištění pro nadbytečnost a ta shora uvedená zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel.Podle zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru,§ 86(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.§ 87(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku jistiny z obou úvěrů. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl žalovanému částku ve výši 500 000 Kč resp. 152 000 Kč, z nichž zbývá dle tvrzení samotného žalobce uhradit částky 215 632,38 Kč resp. 91 906,39 Kč. Zbývající částky představují přírůstek k anuitní splátce v podobě úroků a pojištění, jakož i kapitalizované úroky za dobu do zesplatnění toho kterého úvěru a do podání žaloby, jakož dále i úroky běžící, stejně tak potom také úroky z prodlení, a konečně také sankční poplatky, tedy nároky věřitele vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o zápůjčce jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka. Ze samotného vyjádření věřitele vyplynulo, že pokud jde o výdajovou stránku dlužníka, omezil se na statistický výpočet podle údajů získaných od dlužníka. Věřitel tak neměl žádnou představu o způsobu života dlužníka. Nevěděl zejména, kolik má dlužník dětí, zda dvě nebo jedno (vyživovanou osobou může být totiž i sama manželka či dokonce rodiče), věřitel se nezajímal o to, zda dlužník žije (sice ve vlastním) v bytě nebo domě (dům automaticky představuje několikanásobně vyšší náklady na údržbu i energie), věřiteli bylo dokonce lhostejno i to, že pokud jde o Smlouvu 2, uvedl dlužník, že pracovní poměr mu má skončit čtyři měsíce po poskytnutí úvěru, přitom splácet tento úvěr měl dlužník nejméně 7 let. Podstatnou skutečností je potom rovněž fakt, že dlužník poměrně vysokým úvěrem konsolidoval své tři předchozí úvěrové závazky (na žádosti o úvěr uvedl navíc pouze dva z nich), bylo tedy zřejmé, že je osobou, která se zadlužuje a své závazky plní mimo jiné také z finančních prostředků pocházejících z jiných úvěrových čerpání. Soud má za to, že věřitel ani v jednom případě nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení a z tohoto důvodu je nutné obě úvěrové smlouvy vyhodnotit jako neplatné. Námitka žalobce, že nejméně v případě Smlouvy 1 dlužník po dobu nejméně třech let úvěr řádně splácel nemůže obstát, neboť není vyloučeno, že dlužník takto úvěr splácel i z jiných, než svých finančních prostředků; zvláště za situace, kdy zadlužování pro něho v minulosti nebylo ničím neobvyklým. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že dlužník obdržel od právního předchůdce žalobce částku ve výši 500 000 Kč resp. 152 000 Kč, z níž nevrátil 215 632,38 Kč resp. 91 906,39 Kč, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik uhradil na jistině, poplatcích a úrocích. Jelikož však žalovaný zůstal ve věci nečinný, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši, postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku III. a IV. rozsudku. Zároveň však podotýká, že díky početní chybě nebo spíše nedůslednosti při dosazování hodnot do výpočtu a následně do výsledné podoby výroku trpí výroková část rozsudku ad. III. a IV. vadami, kdy správné znění výroku III. a IV. má znít takto:

III. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 153 422,74 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 13 887,82 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 37 343,69 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 369 055,12 Kč od 1. 6. 2024 do zaplacení, a roční 8,90 % úrok z úvěru z částky 366 355,12 Kč od 24. 9. 2023 do zaplacení, a dále částku 45 831,09 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 718,65 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 12 532,93 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 137 737,48 Kč od 1. 6. 2024 do zaplacení, a roční 14,20 % úrok z úvěru z částky 134 917,48 Kč od 21. 10. 2023 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 307 538,77 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.Soud si je svého pochybení vědom od počátku, ovšem je si také vědom toho, že ve smyslu ust. § 156 odst. 3 o.s.ř. je soud svým vyhlášeným rozsudkem vázán; zároveň se nejedná o početní chybu ve smyslu § 164 o.s.ř., aby mohl být výrok rozsudku usnesením opraven.Pokud jde náhradu nákladů řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta prvá ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalující strana byla procesně převážně neúspěšná, a žalované straně dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Rovněž při zohlednění správného znění výrokové části by zaznamenal žalobce ve věci mírný procesní neúspěch, neboť mu má být správně přiznáno 307 538,77 Kč, ovšem požadoval (po rozšíření žaloby včetně všech úroků kapitalizovaných ke dni rozhodnutí soudu celkem částku 623 553,26 Kč.