10 C 2/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Adamem Haasem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně ; zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o zaplacení 6 759,15 Kč s příslušenstvím <b>I. Změna žaloby se připouští.</b>

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 760 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 3 399,53 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 299,25 Kč od 6. 9. 2020 do zaplacení, z částky 1 334,23 Kč od 6. 10. 2020 do zaplacení a z částky 1 366,52 Kč od 6. 11. 2020 do zaplacení, a spolu s denním 0,1 % úrokem z částky 1 299,25 Kč od 6. 9. 2020 do zaplacení, z částky 1 334,23 Kč od 6. 10. 2020 do zaplacení a z částky 1 366,52 Kč od 6. 11. 2020 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou soudu dne 15. 12. 2020 se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 5 359,38 Kč s příslušenstvím (původně, před změnou žaloby částky 6 759,15 Kč). Uvedl, že žalobce (dále jen věřitel) uzavřel s žalovanou (dále jen dlužník) dne 4. 8. 2020 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [číslo smlouvy] (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi částku 4 000 Kč a dlužník se zavázal věřiteli vrátit poskytnutý úvěr ve třech splátkách po 2 535,25 Kč resp. 2 535,25 Kč resp. 2 528,88 Kč, splatných 5. 9. 2020 resp. 5. 10. 2020 resp. 5. 11. 2020, přičemž součástí každé splátky byl poplatek za správu ve výši 1 120 Kč a sjednaný denní 0,1 % úrok z dlužné části jistiny, a to ve výši 116 Kč resp. 81,02 Kč resp. 42,36 Kč. Žalovaná dluží na jistině částku 4 000 Kč, na smluvních úrocích 239,38 Kč a na poplatku za správu v rámci prvé splátky 1 120 Kč, tedy částku 5 359,38 Kč – v tomto směru byla žaloba změněna podáním ze dne 14. 1. 2021 a tato změna žaloby byla výrokem I. rozsudku připuštěna. Žalobce dále uvedl, že před poskytnutím úvěru zkoumal schopnost dlužníka úvěr splácet, když přitom vycházel z informací poskytnutých dlužníkem, a to průměrný čistý měsíční výdělek dlužníka ke dni uzavření smlouvy 16 500 Kč, pokud jde o pravidelné měsíční výdaje, tak 4 840 Kč na dvě vyživované osoby, 2 000 Kč na bydlení, 2 000 Kč na polovinu splátky hypotéky, 3 860 Kč na ostatní měsíční výdaje. Uvedené žalobce ověřil zejména z pracovní smlouvy a výpisů z účtu dlužníka za měsíce březen až červen 2020.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud provedl důkaz výpisy z účtu březen – červen 2020, dodatkem k pracovní smlouvě, dokladem o poskytnutí úvěru a smlouvou o úvěru. Z těchto důkazů má za prokázáno, že žalovaná od žalobce obdržela částku 4 000 Kč dne 5. 8. 2020 za účelem smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [číslo smlouvy]. Dále soud vzal za prokázané, že žalovaná na svém běžném účtu v měsících březen až červen vždy lavírovala na hraně nulového zůstatku a že v těchto čtyřech měsících příchozí platby od zaměstnavatele [právnická osoba] představovaly souhrn 38 020 Kč. Další významný podíl příchozích plateb potom tvořily platby ČSSZ, a to co by ošetřovné, celkem za uvedené měsíce ve výši 59 577 Kč.

4. Podle zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru, § 86 (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. § 87 (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

5. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení zbývající jistiny úvěru. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že poskytl žalované částku ve výši 4 000 Kč, z níž žalovaná doposud vše neuhradila, když uhradila pouze částku 2 240 Kč. Toto soud dovozuje z žalobních tvrzení, kdy žalobce tvrdil, že žalovaná byla povinna uhradit celkem tři poplatky za správu ve výši každého z nich 1 120 Kč, ovšem v rekapitulaci dluhu potom uvádí, že žalovaná dluží již pouze jeden takovýto poplatek, a toto dokonce opakuje i v podání, kterým rozpory v žalobě upřesňuje, tedy v podání ze dne 14. 1. 2021. Jediné vysvětlení tedy je, že žalobce dva tyto poplatky považuje za uhrazené na základě zápočtu plateb žalované došlých v celkové výši 2 240 Kč. Zbývající částky představují poplatky, úroky a smluvní pokuty, jejichž uplatnění má dle žalobce oporu v uzavřené smlouvě, již však nejsou žádány po právu, protože tato smlouva byla shledána neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že by řádným způsobem splnil svou povinnost zkoumat schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr. Nesprávně totiž vycházel z měsíčního příjmu dlužníka ze zaměstnání ve výši 16 500 Kč, když bylo prokázáno, že tento ve sledovaném období nedosahoval více než 9 500 Kč. Při udaných dlužníkových výdajích 12 700 Kč mu potom nezbývalo na úhradu jakékoliv dlužné splátky. Nadto z dlužníkem předloženého výpisu z jeho běžného účtu je zřejmé, že dlužník byl na konci každého měsíce buďto těsně v plusu nebo mínusu, převážně tedy bez tvorby jakýchkoliv úspor na tomto účtu, navíc, významnou část příchozích plateb představovaly platby ČSSZ co by ošetřovné pro jinou osobu (žalovaná byla výdělečně činná a tedy nemohla sama být osobou odkázanou na pomoc jiného), tedy nikoliv určené pro potřeby žalované. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že žalovaná obdržela od žalobce částku ve výši 4 000 Kč, ze které nevrátila 1 760 Kč, což na její straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, nikoli optikou obecného ustanovení § 586 obč. zákoníku, tedy pouze k námitce dlužníka. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl jak uvedeno ve výrocích I. a II. rozsudku.

6. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1, 2 o.s.ř., kdy žalovaná zaznamenala převážný procesní úspěch, ovšem dle obsahu spisu jí žádné náklady řízení nevznikly.