10 C 222/2020

Plný text

: Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Adamem Haasem ve věci žalobkyně celé jméno žalobkyně , datum narození , bytem v  obec – část obce , ulice a číslo , proti žalovanému celé jméno žalovaného , datum narození , bytem v  obec , ulice a číslo , o výživné na manželku,

I. Žaloba, aby žalovaný přispíval na výživu žalobkyně částkou [částka] měsíčně s účinností od [datum], se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala výživného manželky vůči svému manželovi, a to ve výši [částka] měsíčně ode dne podání žaloby. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci jsou od [datum] manželé. Z manželství se narodily [počet] [děti]. V průběhu trvání manželství se mezi účastníky projevily rozdílné povahové vlastnosti a životní cíle, žalobkyně se s dětmi ze společné domácnosti odstěhovala. Bydlí v nájemním bytě s celkovými náklady na bydlení [částka], její pravidelné příjmy představují příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení v celkové výši [částka], dále příspěvek na bydlení ve výši [částka] a rodičovský příspěvek ve výši [částka]. Žalovaný, který jí ani dětem v současné době nijak nepřispívá na výživu, je zaměstnán jako [povolání] [povolání] [povolání] s výdělkem zhruba [částka], ovšem momentálně (v době podání žaloby) je v nemocenském stavu. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud neprováděl žádné dokazování, neboť žalobkyně žádné důkazy ke svým tvrzením neoznačila. K ústnímu jednání se nedostavila. Podle ust. §697 odst.1 NOZ mají manželé vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. S ohledem na to, že žádná žalobkyní tvrzení žalobkyně nebyla v průběhu řízení prokázána, nebylo možné učinit takový závěr o skutkovém stavu, ze kterého by vyplývala potřeba finančně dorovnat hmotnou a kulturní úroveň života žalobkyně v porovnání s žalovaným. Žádný z tvrzení uvedených žalobkyní nebyla prokázána. Proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl, když neshledal důvody pro přerušení řízení ve smyslu ust. §110 o.s.ř. Ani jeden z účastníků se sice ústního jednání bez omluvy nezúčastnil, soud je ovšem toho názoru, že se v tomto případě jedná o nepromlčitelný nárok žalobkyně, který může uplatnit i opakovaně, až ovšem uzná za vhodné se tohoto řízení řádně účastnit. To, že byla ve věci, s výjimkou podání žaloby, naprosto nečinná, vypovídá o tom, že žádnou hmotnou nouzí netrpí. Úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto bylo v souladu s ust. §142 odst.1 o.s.ř. rozhodnuto, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nenáleží.