10 C 241/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Adamem Haasem ve věci žalobce: ; právnická osoba právnická osoba , IČO sídlem adresa ; zastoupený advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 29 252 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5 795 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 23 457 Kč spolu se zákonným úrokem z částky 29 252 Kč od 1. 4. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou soudu dne 31. 8. 2021 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 29 252 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalobce (dále jen věřitel) uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) dne 15. 6. 2020 Smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi částku v celkové 17 550 Kč a dlužník se zavázal věřiteli vrátit poskytnutý úvěr v minimálních měsíčních splátkách ve výši 1/5 z čerpané částky, nejméně po 300 Kč vždy k poslednímu dni v měsíci, spolu s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 3 510 Kč. V případě prodlení dlužník měl uhradit smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. Dlužník uhradil pouze 11 755 Kč, přitom sjednaný úrok 15 % měsíčně se v jeho neuhrazené části (celkem 19 584 Kč) stával vždy součástí jistiny, stejně jako poplatek za čerpání úvěru a smluvní pokuta. Žalobce tedy požadoval uhradit zůstatek neuhrazené jistiny v celkové výši 29 252 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti celého dluhu, která nastala 31. 3. 2021. K výzvě soudu potom žalobce doplnil, že před poskytnutím úvěru posoudil schopnost dlužníka úvěr splácet a vycházel z dlužníkem udaných příjmů ve výši 13 711 Kč a výdajů ve výši 9 000 Kč, které věřitel navýšil na základě statistických údajů na 10 500 Kč, a to při splátce ve výši 1 200 Kč.

2. Shora uvedená skutková tvrzení soud na základě provedeného dokazování, a to smlouvou o revolvingovém úvěru, výpisem z účtu žalobce za období červen až prosinec 2020, potvrzením o příjmu ze zaměstnání, žádosti o poskytnutí úvěru, zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel.

3. Podle zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru, § 86 (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. § 87 (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

4. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení jistiny úvěru. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že poskytl žalovanému částku ve výši 17 550 Kč, z níž žalovaný uhradil pouze částku v celkové výši 11 755 Kč, a zbývající část poskytnuté jistiny ve výši 5 795 Kč je tedy žádána z titulu bezdůvodného obohacení oprávněně. Zbývající částky představující přirostlé úroky, smluvní pokuty a poplatek za čerpání úvěru, jejichž uplatnění má oporu v uzavřené smlouvě, již však nejsou žádány po právu, protože tato smlouva byla shledána neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že by řádným způsobem splnil svou povinnost zkoumat schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr, přesněji v daném případě úvěr dlužníkovi poskytl přesto, že dlužník vykazoval měsíční čistý příjem ve výši 13 711 Kč, oproti tomu jeho měsíční výdaje činily 9 000 Kč, po úpravě žalobcem na základě statistických údajů 10 500 Kč. Soud má za to, že z částky, která po odečtení splátky ve výši 1 200 Kč dlužníkovi pro svou měsíční potřebu (rezervu) zbude (2 011 Kč), není možné bez rizika pádu do zadlužení, existovat. K tomu také nakonec v projednávané věci došlo. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že žalovaný obdržel od žalobce částku ve výši 17 550 Kč, kterou zcela nevrátil, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. Tento závěr soudu se opírá o výslovné znění shora citovaného ustanovení § 87, z jehož výslovného znění slovní konstrukce„ spotřebitel (nikoliv už dlužník) je povinen vrátit v době přiměřené“ vyplývá, že k založení nové platební povinnosti pro žalovaného dojde teprve soudním rozhodnutím a že v době rozhodování soudu žalovaný ještě ani není za dlužníka považován. Jakékoliv odkazy na problematiku splatnosti bezdůvodného obohacení upraveného v občanském zákoníku jsou ve světle zásady lex specialis derrogat lex generalis, dle názoru nalézacího soudu, nepřiléhavé a nepřípustné. K neplatnosti smlouvy je potom nutno přihlížet z úřední povinnosti, nikoli optikou obecného ustanovení §586 obč. zákoníku, tedy pouze k námitce dlužníka. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl jak uvedeno ve výrocích I. a II. rozsudku.

5. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy převážně úspěšné žalované straně dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.