10 C 253/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Adamem Haasem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 11 840 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 999 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 9 441 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou soudu dne 20. 9. 2021 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 14 440 Kč. Uvedl, že žalobce (dále jen věřitel) uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) Smlouvu o úvěru (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi částku 5 000 Kč na jeho bankovní účet poté, co dlužník ze svého účtu odeslal věřiteli ověřovací platbu 1 Kč. Úvěr byl splatný společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 340 Kč dne 25. 7. 2021. Z důvodu prodlení dlužníka věřitel požaduje dále smluvní pokutu 1.500 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč. Žalobce dále uvedl, že před poskytnutím úvěru posoudil úvěryschopnost dlužníka s tím, že dlužníkovy měsíční příjmy představovaly nejméně částku 23 305 Kč, naproti tomu jeho měsíční výdaje představovaly částky 6 053 Kč na bydlení, 5 764 Kč na osobní výdaje a částka 1 500 Kč na splátky jiných závazků.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud provedl důkaz potvrzeními o platbě, z nichž má za prokázáno, že dne 22. 6. 2021 dlužník odeslal věřiteli částku 1 Kč, a téhož dne věřitel dlužníkovi částku 5 000 Kč.

4. Podle zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru, § 86 (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. § 87 (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

5. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v té části, ve které se žalobce domáhá vrácení jistiny úvěru bez příslušenství. Již z tvrzení žalobce vyplývá, že ze zjištěných příjmů dlužníka, po odečtení jeho výdajů, nezbývalo dlužníkovi dostatek finančních prostředků k úhradě jistiny a poplatku úvěru v celkové výši 10 340 Kč do jednoho měsíce, když mu zbývalo pouze 9 988 Kč. Proto soud nárok žalobce posoudil jako bezdůvodné obohacení ve výši čerpané jistiny úvěru, a to z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru ve smyslu níže uvedených zákonných ustanovení. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že dlužník od žalobce obdržel dne částku 5 000 Kč, kterou dosud zcela nevrátil, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení ve výši 4 999 Kč, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, nikoli optikou obecného ustanovení § 586 obč. zákoníku, tedy pouze k námitce dlužníka; toto již dlouhodobě dovozuje aktuální judikatura soudů různých stupňů, a to ze shora uvedených důvodů. Proto rozhodl, jak uvedeno ve výrocích I. a II. rozsudku.

6. Pokud jde o rozsah a výši přiznaných nákladů řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalující strana byla ve věci převážně procesně neúspěšná, žalované straně dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, ani žádné nepožadovala.