10 C 26/2024

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Adamem Haasem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 22 500 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 22 500 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne 23. 10. 2023 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 22 500 Kč s příslušenstvím. Žalobce požadoval zaplacení smluvní pokuty ve výši 22 400 Kč, kterou účastníci ve smlouvě o sdružených službách dodávky plynu, kterou mezi sebou uzavřeli dne 2. 12. 2021, „ujednali pro případ, kdy zákazník opakovaně (tzn. dva a vícekrát) poruší kteroukoliv platební povinnost vplývající ze Smlouvy“. Tato smluvní pokuta, která dle obchodníka zahrnuje případnou náhradu škody vzniklé neodebráním pro zákazníka smluveného množství plynu, byla sjednána pro kategorii Domácnost ve výši 800 Kč za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky do konce doby trvání smlouvy. Smlouva o dodávce plynu byla sjednána na dobu určitou od 10. 12. 2021 na 36 měsíců. Obchodník dne 3. 8. 2022 ukončil dodávku plynu, a to z důvodu neuhrazení záloh za měsíce březen, duben, květen 2022. Na možnost ukončení smlouvy byl zákazník upozorněn upomínkou ze dne 30. 5. 2022 zaslanou doporučeně. Obchodník následně přípisem ze dne 7. 8. 2022 odstoupil od smlouvy pro opakované neplnění platebních povinností zákazníkem a vyúčtoval žalovanému v souladu s uzavřenou smlouvou smluvní pokutu ve výši 22 400 Kč, a to vyúčtováním smluvní pokuty VS , var. symbol, vystaveným dne 4. 8. 2022, splatným dne 15. 8. 2022, to za každý měsíc v období srpen 2022 až prosinec 2024. Zákazník na toto vyúčtování neuhradil ničeho. Obchodník dále požadoval smluvní pokutu ve výši 100 Kč za neuhrazení této smluvní pokuty, tedy neuhrazení vyúčtování VS , var. symbol, .Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud provedl důkaz smlouvou o dodávkách plynu, odstoupením od smlouvy, oznámením o přerušení dodávky, vyúčtováním smluvní pokuty VS , var. symbol, , vyúčtováním smluvní pokuty VS , var. symbol, , ukončovací fakturou VS , var. symbol, . Ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu má soud za prokázáno, že žalovaný jako zákazník a žalobce jako obchodník, podepsali dne 2. 12. 2021 listinu takto nadepsanou, na základě které se obchodník zavázal zákazníkovi poskytnout dodávku plynu do odběrného místa , adresa, , a zákazník se zavázal odebrat sjednané množství plynu a uhradit za ně obchodníkovi dohodnutou cenu, to vše ve sjednaném období 36 měsíců od uzavření smlouvy. Smlouva byla uzavřena na dobu 36 měsíců, výše měsíčních záloh byla stanovena na 2 000 Kč. Z oznámení o přerušení dodávky ze dne 30. 5. 2022 má soud za prokázáno, že žalovaný neuhradil ze zálohy za březen 2022 200 Kč a dále neuhradil zálohu za měsíce duben a květen 2022.Shora uvedená skutková tvrzení soud na základě provedeného dokazování zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel. Další dokazování soud pro nadbytečnost neprováděl.Smlouva o sdružených službách dodávky elektrické energie (zemního plynu) je kupní smlouvou speciálně upravenou v § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. Podle něj se smlouvou o sdružených službách dodávky elektrické energie (zemního plynu) zavazuje výrobce elektrické energie (zemního plynu) nebo obchodník s elektrickou energií (zemním plynem) dodávat zákazníkovi elektrickou energii (zemní plyn) a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet alespoň jednu ze služeb přepravy, distribuce nebo uskladnění elektrické energie (zemního plynu) a zákazník se zavazuje zaplatit za tyto služby cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací.Podle ust. § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 2 odst. 3 obč. zák. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.Podle ust. § 6 obč. zák.(1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.(2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.Podle ust. § 8 obč. zák. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.Podle ust. § 547 obč. zák., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.Podle ust. § 555 odst. 1 obč. zák. se právní jednání posuzuje podle svého obsahu.Podle ust. § 556 odst. 1 obč. zák., co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.Podle § 553 odst. 1 obč. zák. nejde o právní jednání, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.Podle § 554 obč. zák. se ke zdánlivému právnímu jednání nepřihlíží.Podle ust. § 580 odst. 1 obč. zák., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.Podle ust. § 1798 obč. zák.(1) Ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit.(2) Použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem.Podle ust. § 1800 odst. 1 obč. zák., obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, kterou lze přečíst jen se zvláštními obtížemi, nebo doložku, která je pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelná, je tato doložka platná, nepůsobí-li slabší straně újmu nebo prokáže-li druhá strana, že slabší straně byl význam doložky dostatečně vysvětlen.Podle § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.Podle prvé věty ust. § 2051 občanského zákoníku může soud nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta.Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval citované ustanovení občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud zamítl žalobu v obou částech, v nichž se žalobce domáhal zaplacení smluvních pokut.Pokud jde o smluvní pokutu 22 400 Kč za předčasné ukončení smlouvy na dodávku elektřiny, protože právě takto je nutno ujednání obsažené v „ostatních ujednáních“ této smlouvy vyložit, je nutno uvést následující. Svým obsahem se jedná o sankci za nedodržení sjednané doby trvání smlouvy, o čemž okolnosti případu i samotná konstrukce předmětného ujednání vypovídají, dokonce to potvrdil sám žalobce u ústního jednání, kdy uvedl, že primárně má smluvní pokuta zákazníka motivovat k dodržení sjednané doby trvání smlouvy. Z předmětné smlouvy, odstavce „Ostatní ujednání“, vyplývá, že tuto smluvní pokutu si účastníci sjednali pro případ, „kdy Zákazník učiní bez souhlasu Obchodníka jakýkoliv právně relevantní projev vůle (bez ohledu na to, zda byl či nebyl určen a/nebo doručen Obchodníkovi, zda se tak stalo opožděně, či zda trpěl vadami, a na to, jak a kým je Smlouva/dodávka následně ukončena) směřující k předčasnému ukončení Smlouvy sjednané na dobu určitou a/nebo dodávky od Obchodníka (v roli subjektu zúčtování u operátora trhu) probíhající na základě takové Smlouvy (za takový projev vůle se považuje i plná moc ke změně dodavatele či opožděně doručené oznámení o ukončení Smlouvy na dobu určitou ve sjednaném termínu; za takový projev vůle se naopak nepovažuje pouhý návrh na předčasné ukončení Smlouvy dohodou) a/nebo Zákazník opakovaně (tzn. dva a vícekrát) poruší jakoukoliv platební povinnost vyplývající ze smlouvy (bez ohledu na to, zda jde o tutéž či různé povinnosti a zda následně dojde k jednostrannému ukončení Smlouvy ze strany Obchodníka) a/nebo Zákazník způsobí svým jednáním nemožnost dodávky“. V projednávané věci se obchodník této smluvní pokuty domáhá zdánlivě proto, že zákazník porušil nejméně dvakrát své platební povinnosti. Pokud se ovšem podíváme na konstrukci stanovení výše této smluvní pokuty, tato není závislá na výši dlužných částek (jak tomu v obdobných případech, zejména v úvěrovém prostředí je), nýbrž její výše bezprostředně závisí na době trvání smlouvy, přesněji, na době, po kterou by smlouva trvala, nebýt jejího ukončení ze strany obchodníka. Dle názoru soudu zde obchodník vytváří naprosto sofistikovaný systém smluvních pokut, kterými se pokouší pouze eliminovat riziko svého podnikání, díky kterému je vznik nároku na tyto smluvní pokuty závislý převážně na jeho vlastním jednání (odstoupení od smlouvy), a opodstatnění těchto pokut alibisticky schovává za (z hlediska významu) naprosto zástupné deliktní jednání zákazníka v podobě neplnění platebních povinností. Pokud by skutečným důvodem vzniku nároku na zaplacení takové smluvní pokuty bylo opravdu prodlení zákazníka s placením (mimo jiné je toto prodlení zajištěno vedle toho i další smluvní pokutou), zcela jistě by (z důvodu efektivity smluvní pokuty co by zajišťovacího institutu) musela být její výše přímo závislá na výši vzniklého dluhu zákazníkem způsobeného. Opodstatněnost těchto úvah se nejlépe projeví v hodnocení následujícího ilustrativního příkladu, kdy na jedné straně bude stát zákazník, který ihned po uzavření smlouvy na dobu 36 měsíců neuhradí dvě prvé měsíční zálohy ve výši 100 Kč („zajištěný“ dluh bude tedy činit 200 Kč), a smluvní pokuta bude s ohledem na dobu zbývajícího trvání smlouvy činit nejméně 12 000 Kč, a na druhé straně bude zákazník, který neuhradí poslední měsíční zálohu před uplynutím doby trvání smlouvy ve výši 3 000 Kč a vedle toho neuhradí za dodávku komodity z titulu vyúčtování částku 60 000 Kč, ovšem smluvní pokuta (byť sjednaná pro případ porušení dvou platebních povinností zákazníka) v tomto případě k „zajištěnému“ dluhu 63 000 Kč bude činit 0 Kč (!!!). Soud vyhodnotil ujednání o shora uvedené smluvní pokutě jako neplatné z mnoha následujících důvodů:1) Celé ustanovení o předmětné smluvní pokutě (tzv. „ostatní ujednání“ předmětné smlouvy) je pouhým zdánlivým jednáním, ke kterému se podle § 554 obč. zák. nepřihlíží, a to pro svou nesrozumitelnost a neurčitost, neboť z citovaného ujednání není zřejmé, zda ke vzniku nároku na smluvní pokutu je nutné splnění všech hypotéz najednou anebo postačí splnění hypotézy jediné ze tří (pokud je vůbec počet těchto hypotéz pro krkolomnou konstrukci seznatelný) uvedených; tato nejasnost, založená užitím spojovacího výrazu „a/nebo“ (co by základu právní logiky) mezi jednotlivými hypotézami, způsobuje neurčitost tohoto ujednání a tím tedy jeho zdánlivost. Jen pro ilustraci, kdyby zákonodárce podobný spojovací výraz „a/nebo“ použil ve shora citovaném ustanovení § 588 obč. zák., bylo by toto ustanovení nesporně rovněž nesrozumitelné.2) Pakliže by snad bylo možné vyhodnotit tato ujednání jako srozumitelná z hlediska obecného, je na místě tento nárok zamítnout rovněž z důvodu jeho neplatnosti pro nesrozumitelnost ve smyslu ust. § 1800 odst. 1 obč. zák. V dané věci není sporu o tom, že předmětná smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny je tzv. smlouvou adhézní uzavíranou ve smyslu ust. § 1798 obč. zák., když obchodník její znění v základních podmínkách (a nejen v nich) určil z pozice podnikatele, vtělil ji do předem připraveného formuláře, takže zákazník jakožto slabší strana (a současně spotřebitel) neměl žádnou možnost znění smlouvy ovlivnit, pomineme-li údaje o jeho osobě, odběrném místě a výši záloh. Shora citovaný výňatek z tzv. „ostatních ujednání“ této smlouvy je nesrozumitelný sám o sobě (viz předchozí odstavec), tím spíše bude nesrozumitelným pro spotřebitele, který (obvykle) není právnicky vzdělanou osobou; přitom je soud toho názoru, že v daném případě není pochyb o tom, že pochopit význam obsahu „ostatních ujednání“ bude mít nejen osoba průměrného, ale i nadprůměrného rozumu, není-li právnicky vzdělaná, neboť pomineme-li celkovou jazykovou, zejména větně-stavební složitost daného textu, tak jsou v něm používány termíny z právní teorie (např. „právně relevantní projev vůle“ či „trpět vadami“), které osoba bez právnického vzdělání nemůže znát, natož jim rozumět. Tento svůj názor soud opírá o právní závěry soudů vyšších stupňů (např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 1. 2020, č.j. 57 Co 343/2019.3) Ujednání o smluvní pokutě je neplatné pro obcházení zákona ve smyslu ust. § 580 odst. 1 obč. zák. V dané situaci, kdy výše sjednané smluvní pokuty je závislá výhradně na délce smluvního vztahu, není naprosto možné zkoumat a posuzovat přiměřenost takové smluvní pokuty ve smyslu ust. § 2051 obč. zák., a ze stejného důvodu (protože obchodník lidově řečeno „sčítá jablka a hrušky“) nelze tento přezkum smluvní pokuty podrobit ani korektivu dobrých mravů. Obchodníkem zvolená smluvní konstrukce vzniku nároku na smluvní pokutu a stanovení její výše, kdy není možno najít jakoukoliv souvislost mezi výší vzniklého dluhu a výší smluvní pokuty, zcela eliminuje užití jak výše zmíněného korektivu přiměřenosti, tak korektivu dobrých mravů vyplývajícího z ust. § 547 a 580 obč. zák. O správnosti těchto úvah nejlépe vypovídá shora uvedený ilustrativní případ, ze kterého je patrné, že výše smluvní pokuty nebude nikdy závislá na výši dluhu, pro jehož vznik, jak žalobce tvrdí, smluvní pokutu požaduje. Z uvedeného potom vyplývá, že zvolená smluvní konstrukce má za cíl obejít právě zmiňovaný korektiv dobrých mravů a korektiv přiměřenosti, a vyloučit tak pravomoc soudu zkoumat platnost ujednání o smluvní pokutě, a zejména potom vyloučit pravomoc soudu výši nepřiměřené smluvní pokuty, byť na návrh dlužníka, zde zákazníka, moderovat. Nadto shora popsaná konstrukce a mechanismus výpočtu smluvní pokuty má za následek zcela nepřípustný efekt, a sice, že výši smluvní pokuty v konečném důsledku ovlivňuje pouze a jedině obchodník sám svým jednostranným právním úkonem v podobě odstoupení od smlouvy; toto rovněž nelze s ohledem na povahu a účel takovéhoto zajišťovacího institutu hmotného závazkového práva připustit.4) V dané věci se snažil obchodník přesvědčit soud o tom, že smluvní pokuta je požadována za porušení platebních povinností zákazníka. Pokud ovšem ujednání o smluvní pokutě a následné jednání obchodníka (odstoupení od smlouvy) podrobíme přezkumu podle shora citovaných ust. § 555 odst. 1 a § 556 odst. 1 obč. zák., nutně dospějeme k závěru, že skutečnou vůlí a úmyslem obchodníka bylo účtovat zákazníkovi smluvní pokutu za porušení závazku dodržet sjednanou dobu platnosti předmětné smlouvy. Tato smlouva však byla ukončena jednostranným právním jednáním obchodníka, proto nelze v tomto jednání spatřovat žádné právní skutečnosti, které by měly za následek na straně obchodníka vznik nároku na smluvní pokutu, neboť ze strany zákazníka nedošlo k žádnému porušení povinností, se kterými by byl vznik tohoto nároku spojován. Zde je nutné připomenout, že pro případ neplnění platebních povinností zákazníka je mezi smluvními stranami sjednána samostatná smluvní pokuta ve výši 100 Kč za každé takové porušení.5, 6, 7) Konečně má soud za to, že v tomto konkrétním případě nelze obchodníkovi poskytnout ochranu jím uplatněného nároku pro zjevné zneužití práva ve smyslu ust. § 8 obč. zák., a to s ohledem na zanedbatelnou závažnost prohřešku zákazníka v porovnání s povahou uplatněné sankce za něj. V projednávané věci došlo ze strany obchodníka k odstoupení od smlouvy ihned po té, co zákazník neuhradil zcela zálohu za březen 2022 (nedoplatek 200 Kč) a následující dvě zálohy zcela, každou po 2 000 Kč. Přitom smlouva byla uzavřena v prosinci 2021 a bylo od ní odstoupeno v srpnu 2022, trvala tedy pouhých osm měsíců, a obchodník jednal zcela záměrně proti smyslu obecné právní zásady „pacta sunt cervanda“, když ihned po druhém platebním provinění zákazníka (za situace, kdy část záloh zaplatil a měl tedy vůli platit) přistoupil k ukončení smlouvy, což mu v daném případě otevřelo, jak se domníval, cestu k nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 22 400 Kč za prodlení zákazníka s platbou v celkové výši 4 200 Kč. K tomu nutno přičíst další neblahý finanční důsledek pro zákazníka, a sice, že za těchto okolností byl nucen sjednat (a samozřejmě i platit) novou dodávku elektřiny. Nikoli nevýznamnou roli při posuzování závažnosti porušení platební povinnosti zákazníka zcela jistě musí sehrát i ta skutečnost, že se jednalo o prodlení s placením záloh, nikoliv dodávek samotných, z čehož vyplývá, že žádný skutečný dluh za dodané služby v době jejich neuhrazení dosud zákazníkovi nevzniknul (a vzhledem k tomu, že se v tomto konkrétním případě jednalo o jarní měsíce, ani vzniknout ve výši odpovídající výši záloh nemusel), neboť dodávky nebyly ještě vyúčtovány. Ze všech těchto skutkových okolností případu potom dále vyplývá i další závěr soudu o tom, že výkon práv (výklad a v dané věci zejména použití právního předpisu) ze strany žalobce je ve smyslu ust. § 2 odst. 3 obč. zák. v rozporu s dobrými mravy, a že obchodník v daném případě nejednal poctivě ve smyslu ust. § 6 obč. zák.Jak již soud shora uvedl, je nepochybné, že obchodník (žalobce) vytvořil naprosto sofistikovaný systém smluvních pokut, kterými se pokouší pouze eliminovat riziko svého podnikání tím, že odrazuje své odběratele od přechodu k odběratelům jiným, čímž zcela zásadním způsobem nabourává obecné zákonitosti teorie volného trhu. Tento nepřípustný zásah do systému volnotržního kapitalismu si stát uvědomuje např. v oblasti trhu elektronických komunikací (viz. regulace provedená v ust.§ 63b odst. 8 a zejména odst. 12 zák. č. 127/2005 Sb.) a je na místě tyto principy analogicky uplatnit také v oblasti trhu s energiemi.Pokud potom jde o smluvní pokutu 100 Kč pro případ neuhrazení vyúčtování smluvní pokuty ve výši 22 400 Kč, tuto soud vyhodnotil jako nemravnou, nadto, smluvní pokuta, jak shora vysvětleno, není žádána důvodně, proto žalovanému žádné prodlení s jejím placením nevzniklo.Ze všech těchto důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. K závěru o důvodnosti nároku na zaplacení této a obdobných smluvních pokut lze dospět pouze nepřípustným a až tendenčním ohýbáním a porušováním práva, proto se okresní soud necítí být vázán dosavadní judikaturou odvolacích soudů, předloženou žalobcem, které ovšem i tak dosud nerozhodují zcela jednotně. Pokud jde o otázku přiměřenosti smluvní pokuty za předčasné ukončení smlouvy, na které důvodnost obchodníkova nároku zakládají především, tak odvolací soudy v těchto rozhodnutích buďto vůbec nezohledňují skutečnou výši dluhu zajištěného takovouto smluvní pokutou (potom je posouzení přiměřenosti a tedy i samotné odůvodnění rozhodnutí nedostatečné), anebo to činí způsobem zcela nepřiléhavým, kdy naprosto chybným způsobem porovnávají výši sjednané zálohy s výší měsíční sazby smluvní pokuty („sčítají jablka a hrušky“), což je, jak shora v ilustrativním příkladu rozvedeno, postup krajně zavádějící a špatný, a vede k vydávání nepřesvědčivých rozhodnutí. Soud navíc k předmětnému ujednání o smluvní pokutě neshledává jakýkoliv rozumný důvod – obchodník má sám na výběr, zda v případě prodlení zákazníka s platbami bude ve smlouvě pokračovat až do uplynutí sjednané doby, a tedy dodávat zákazníkovi nadále smluvenou komoditu a domáhat se plateb za její odebrání, anebo od smlouvy odstoupí, komoditu dodávat zákazníkovi přestane, a buď uzavře k odběrnému místu smlouvu o dodávce s jiným odběratelem, anebo pokračující odběr komodity zákazníkem ve stejném odběrném místě bude kvalifikovat jako neoprávněný, což se také běžně děje v případech odběratelsko-dodavatelských smluv sjednaných na dobu neurčitou.Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1 a 2 o.s.ř., kdy žalující strana byla procesně neúspěšná a žalované straně dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.