Okresní soud v Opavě · Rozsudek

10 C 30/2026

č. j. 10 C 30/2026-36

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2026-05-11 · VYHOVENI,ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSOP:2026:10.C.30.2026.1

Citované zákony (3)

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Adamem Haasem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 14.490,-Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 14.490,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ve zbytku zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2.373,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou podanou soudu dne 24.11.2025 se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 14.490,-Kč s příslušenstvím v podobě zákonného 15% úroku z prodlení z této částky od 14.12.2022 do zaplacení. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, , právnická osoba, ., IČ , Anonymizováno, na něho postoupil smlouvou ze dne 18.12.2023 pohledávku, kterou nabyl od původního věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2023, když předmětem této smlouvy byla pohledávka z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřená mezi žalovaným – dlužníkem a původním věřitelem, společností , právnická osoba, ., sídlem v , adresa, , IČ , IČO, , dne 23.8.2022. Předmětem smlouvy o úvěru byl závazek věřitele poskytnout dlužníkovi úvěr ve výši 15.490,-Kč a závazek dlužníka splatit tento úvěr do 23.8.2024, což se nestalo. Úvěr byl poskytnut v platbách 10.000,-Kč dne 23.8.2022, 4.000,-Kč dne 28.9.2022 a 1.490,-Kč dne 28.9.2022, a to na bankovní účet dlužníka č. , č. účtu, . Dlužník uhradil pouze 1.000,-Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud provedl důkaz oznámením o postoupení pohledávek, smlouvou o úvěru, sdělením banky č.l.28.

4. Shora uvedená skutková tvrzení soud na základě provedeného dokazování zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, ovšem s výjimkou tvrzení o řádném zkoumání úvěruschopnosti dlužníka, když žalobce neposkytl žádné konkrétní informace o tom, jak proces zkoumání probíhal; naopak, z jeho vyjádření vyplývá, že věřitel prováděl pouze obecné posouzení na základě statistiky, aniž by se zajímal o konkrétní poměry dlužníka. Nadto ze smlouvy o úvěru vyplynulo, že dlužník byl vedle závazku splácet jistinu, zavázán také povinností splácet také úroky ve sjednané roční sazbě 457,5%. Při povinnosti uhradit do dvou let celkovou částku 67.780,25Kč potom splátka rozpočítaná na jednotlivé měsíce představovala 2.825,-Kč.

5. Podle zák.č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru,§ 86(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.§ 87(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s §86 odst.1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

6. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku jistiny úvěru. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl dlužníkovi částku ve výši 15.490,-Kč, kterou dlužník zcela nevrátil. Úroky z prodlení soud nepřiznal, neboť Smlouvu o úvěru jako celek vyhodnotil jako neplatnou, když žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka. Soud má za to, že nezkoumání konkrétních poměrů dlužníka věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení a z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru vyhodnotit jako neplatnou. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, jak již dnes dovozuje judikatura soudů všech možných stupňů. Ze zjištěného skutkového stavu tak je zřejmé pouze to, že dlužník obdržel od právního předchůdce žalobce bez právního důvodu částku ve výši 15.490,-Kč, kterou zcela nevrátil, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku.

7. V souladu s ust. §142 odst.1 o.s.ř. náleží procesně úspěšnému účastníkovi náhrada nákladů řízení v částce 2.373,-Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800,-Kč (Sazebník poplatků zák.č.549/1991 Sb.), a dále potom, v souladu s advokátním tarifem, z odměny za právní zastoupení účastníka ve výši 1.000,-Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka v polovině sazby – neobsahuje skutkový rozbor věci), když za jeden náleží 400,-Kč, z paušální náhrady hotových výdajů za tyto úkony právní služby ve výši 300,-Kč, když za jeden náleží 100,-Kč, a z DPH ve výši 273,-Kč. K aplikaci ust. §14b adv. tarifu soud přistoupil, neboť z úřední činnosti je soudu známo, že typově shodné návrhy byly v minulosti a jsou i v současnosti tímtéž žalobcem u zdejšího soudu, a to nejen v senátu 10C, podávány opakovaně, když se liší se pouze v osobě na straně žalované.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.