10 C 45/2025

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Adamem Haasem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 32 240 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 4 702 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 27 498,40 Kč od 16. 1. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 27 538 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 4 223 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou podanou soudu dne 30. 12. 2024 se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 32 240 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jeho právní předchůdce, , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen věřitel), uzavřel s žalovanou (dále jen dlužník) dne 19. 10. 2023 Smlouvu k službě Twisto účet, jehož podstatou je poskytnout zákazníkům prostřednictvím Twisto karty možnost platit třetím osobám do výše schváleného kreditního rámce, a konkrétně v tomto případě dále prostřednictvím služby Twisto nákupní účet s limitem odložených plateb do 8 000 Kč, a to prostřednictvím poskytnuté platební „Twisto karty“. Stejného dne potom věřitel s dlužníkem uzavřeli smlouvu o splátkovém limitu, na základě které věřitel dlužníkovi poskytl prostřednictvím odložené platby úvěr ve výši 20 000 Kč. Na základě této smlouvy mohl dlužník rozložit jakékoliv úhrady nad 1 500 Kč ve splatnosti od 3 do 12 měsíců. Dlužník potom byl podle smlouvy povinen jednotlivé úhrady věřiteli zaplatit způsobem stanoveným ve smlouvě, a to včetně případných poplatků za prodloužení splatnosti. Dlužník využil služeb v celkové výši 27 498,40 Kč, z toho kartou 5 899,45 Kč a splátkovým limitem 21 598,95 Kč. Dále žalobce požadoval poplatky ve výši 4 741,60 Kč.

2. K výzvě soudu, aby doplnil rozhodující skutečnosti a uvedl, jak a s jakým výsledkem věřitel zkoumal úvěruschopnost dlužníka, žalobce pouze uvedl, že věřitel prověřil dlužníka v centrální evidenci exekucí, v registru SOLUS a také v insolvenčním rejstříku. Dále žalobce uvedl, že vycházel ze sdělení dlužníka, že má měsíční příjem ze zaměstnání 24 000 Kč, měsíční výdaje 10 000 Kč, je bezdětný a svobodný a nesplácí žádné jiné splátky.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud provedl důkaz výpisy z účtu, informací o poměrech dlužníka, smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy. Z těchto důkazů má soud za prokázáno, z výpisů z účtu, že dlužník v období od října 2023 do prosince 2023 čerpal ve formě odložených plateb a plateb kartou celkem částku 27 538 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a přílohy k ní má soud za prokázáno, že pohledávka byla věřitelem postoupena na žalobce. Z informací o poměrech dlužníka má soud za prokázáno, že věřitel pracoval pouze s údaji sdělenými (nikoliv již doloženými) dlužníkem, konkrétně s tím, že příjem dlužníka ze zaměstnání činí 24 000 Kč, měsíční výdaje (nespecifikováno jaké) 10 000 Kč, dlužník je bezdětný a svobodný.

4. Shora uvedená skutková zjištění soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost.

5. Podle zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru,§ 86(1)Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2)Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.§ 87(1)Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

6. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení dlužníkem čerpaných částek. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že věřitel poskytl žalované k realizaci plateb u různých obchodníků finanční prostředky v celkové výši 27 538 Kč, ovšem dlužník tyto úhrady nevyrovnal. Zbývající částky představují poplatky, smluvní pokuty a jiné náklady, které vyplývají ze smluvních ujednání jakož i výpisu z účtu dlužníka, soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o službě Twisto účet jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost dle § 86 zák. č. 267/2016 Sb. Žalobce neprokázal, že by věřitel ověřoval aktuální a skutečné poměry dlužníka (příjem, výdaje, ale zejména potom poměry bydlení) proto soud, opíraje se o provedené dokazovaní, jeho nárok překvalifikoval jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že dlužník obdržel od věřitele bez právního důvodu částku ve výši 27.538,-Kč, kterou nevrátil, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, nikoli optikou obecného ustanovení § 586 obč. zákoníku, tedy pouze k námitce dlužníka, a to přesto, že jazykové vyjádření obsažené ve větě druhé ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. by mohlo svádět k domněnce, že se jedná o neplatnost relativní. Tyto závěry dovodila judikatura soudů vyšších stupňů. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik uhradil na jistině a poplatcích. Jelikož však žalovaná zůstala ve věci nečinná, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši a za situace, kdy žalobce nežádá více, než žalované poskytl, postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku.

7. V souladu s ust. § 142 odst. 1 a 2 o.s.ř. náleží účastníkovi, který ve věci zaznamenal převážný procesní úspěch (75 %), také tomuto poměru odpovídající náhrada nákladů řízení ve výši 4 223 Kč, a to z částky 6 033 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 290 Kč (Sazebník poplatků zák. č. 549/1991 Sb.), a dále potom, v souladu s advokátním tarifem, z odměny za právní zastoupení účastníka ve výši 3 170 Kč za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka v polovině sazby - neobsahuje skutkový rozbor), když za každý z prvých třech náleží 300 Kč a za každý ze zbývajících náleží 2 420 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 750 Kč, když za každý z prvých třech náleží 100 Kč a za každý ze zbývajících náleží 450 Kč, a z DPH v částce 823 Kč. K aplikaci ust. § 14b adv. tarifu soud přistoupil, neboť z úřední činnosti je soudu známo, že typově shodné návrhy byly v minulosti a jsou i v současnosti tímtéž žalobcem u zdejšího soudu, a to nejen v senátu 10 C, podávány opakovaně, když se liší se pouze v osobě na straně žalované.