10 C 48/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Adamem Haasem ve věci žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa ; zastoupený advokátem titul jméno příjmení, titul. sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 11 041,30 Kč a dále roční 15,1 % úrok z částky 150 000 Kč od 25. 1. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 150 000 Kč od 25. 1. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 150 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 41 915 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou podanou soudu dne 3. 12. 2020 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 150 000 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, právnická osoba anonymizováno právnická osoba, sídlem v obec, ulice a číslo, IČO, dále jen věřitel, uzavřel dne 1. 8. 2018 s žalovaným (dále jen dlužník) smlouvu o úvěru – Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet (dále jen Smlouva), na základě které byl dlužníkovi následně poskytnut převodem na jeho bankovní účet jednorázový, neúčelový úvěr ve výši 150 000 Kč, který se dlužník zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 2 700 Kč vždy k 20. dni v měsíci, počínaje 20. 9. 2018 s tím, že součástí každé splátky byly kromě úroku ve sjednané sazbě 15,10 % ročně, také poplatky za sjednané pojištění ve výši 241 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, věřitel využil své oprávnění zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení dlužné částky. Věřitel úvěr zesplatnil ke dni 24. 1. 2019. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 150 000 Kč, úroků kapitalizovaných ke dni 24. 1. 2019 ve výši 10 821,67 Kč a ke stejnému datu kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 219,63 Kč. Úrok i úrok z prodlení potom žalobce požadoval z dlužné jistiny až do zaplacení. Žalobce dále uvedl, že před uzavřením Smlouvy byla věřitelem posouzena úvěruschopnost žalovaného, kdy tento uvedl, že je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem 10 481 Kč, bydlí u rodičů, celkový čistý příjem domácnosti činí 20 000 Kč a dlužník nemá žádné vyživovací povinnosti. Výdaje dlužníka věřitel posoudil dle ekonomického modelu. Pohledávku věřitel postoupil žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2020, o čemž dlužníka vyrozuměl oznámením z odeslaným dne 3. 6. 2020. Žalobce dále doplnil, že žalovaný uhradil částečně dne 17. 5. 2019 částku 2 906,12 Kč.

2. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne 1. 8. 2018 má soud za prokázáno, že uvedeného dne podepsal žalovaný jako klient (dlužník) a osoba oprávněná jednat za žalobce listinu takto nadepsanou. Obsahem této smlouvy bylo poskytnutí hotovostního úvěru ve výši 150 000 Kč a jeho splácení v 96 měsíčních splátkách po 2 941,50 Kč, jejichž součástí byla i úhrada pojištění ve výši 241 Kč, a dále sjednání úrokové sazby 15,10 %. Z platební historie má soud za prokázáno, že dlužník úvěr čerpal dne 1. 8. 2018 ve výši 150 000 Kč. Ze žádosti o úvěr má soud za prokázáno, že dlužník uvedl, že je rozvedený, bydlí u rodičů, je zaměstnán na dobu určitou do 31. 12. 2019, neběží mu výpovědní lhůta ani není ve zkušební lhůtě, jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 10 481 Kč, nemá žádné ostatní měsíční nezbytné náklady, celkový příjem jeho domácnosti činí 20 000 Kč a nevyživuje žádnou osobu. Z oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku má soud za prokázáno, že věřitel dopisem ze dne 25. 5. 2020 odeslaným dne 3. 6. 2020 dlužníkovi oznámil, že pohledávka z titulu smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobce.

3. Shora uvedená skutková zjištění soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost.

4. Podle zák.č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru, § 86 (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. § 87 (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

5. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku jistiny zápůjčky. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl žalovanému částku ve výši 150 000 Kč, kterou žalovaný ani částečně nevrátil. Zbývající částky představující zejména smluvní úrok vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o úvěru jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost dle § 86 shora cit. zákona. Žalobce sice v řízení tvrdil, že jeho právní předchůdce vyhověl požadavku zákona a prozkoumal poměry žalovaného tak, aby dospěl k závěru, že tento je schopen poskytnutou zápůjčku splácet. Tato tvrzení však již nemají oporu v provedeném dokazování. Z žádosti o úvěr vyplývá, že dlužník je rozvedený a jako svůj čistý měsíční příjem uvedl částku 10 481 Kč, který tvoří část celkových příjmů domácnosti dlužníka a (zřejmě) jeho rodičů, u kterých, jak uvedl, bydlí. Přitom ovšem dlužník nepopsal své pravidelné měsíční výdaje ani výdaje svých rodičů (případně jiných osob v domácnosti), jejichž příjmy tvoří celkový příjem domácnosti. Věřitel tak v době posuzování schopnosti dlužníka poskytnutý úvěr splácet nemohl mít žádnou představu o skutečných výdajích dlužníka, případně celé domácnosti, a za této situace je závěr věřitele o tom, že splátky mohl dlužník pohodlně splácet z příjmu domácnosti ve výši 20 000 Kč přinejmenším předčasný. Navíc, věřitel pracoval s tím, že dlužník má stálý příjem ze zaměstnání, přitom je zřejmé, že pracovní poměr dlužníka měl dle jeho prohlášení skončit dříve, než měl být úvěr splacen, konkrétně po úhradě 16. splátky úvěru, přitom splátek měl dlužník uhradit celkem 96. Soud má za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení a z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru vyhodnotit jako neplatnou. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobce částku ve výši 150 000 Kč, kterou nevrátil, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, jak již dnes dovozuje judikatura soudů všech možných stupňů. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik uhradil na jistině, případně jejím příslušenství. Jelikož však žalovaný zůstal ve věci nečinný, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku.

6. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšné žalující straně náleží právo na jejich náhradu vůči straně žalované v částce 41 915 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 000 Kč, z odměny za právní zastoupení v celkové výši 28 400 Kč za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka a účast u ústního jednání), když za jeden úkon právní služby náleží dle § 7 bod 5 adv. tar. 7 100 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů v částce 1 200 Kč, když za jeden úkon právní služby náleží dle § 13 odst. 3 adv. tar. 300 Kč, z náhrady za ztrátu času podle § 14 odst. 1 písm. a) adv. tarifu v celkové výši 400 Kč za 4 započaté půlhodiny při cestě k ústnímu jednání a při náhradě za jednu takovou půlhodinu ve výši 100 Kč, z náhrady cestovních výdajů podle § 13 odst. 4 adv. tar. v celkové výši 503 Kč za cestu z obec do obec a zpět k ústnímu jednání soudu, a to osobním vozidlem označení, registrační značka anonymizováno , obsah válců 1 984 cm³ s průměrnou spotřebou 8 l číslo km, při ceně BA 95 ve výši 27,80 Kč a náhradě za použití osobního automobilu ve výši 4,40 Kč/km při celkové ujeté vzdálenosti 76 km, a z částky 6 233 Kč odpovídající 21 % DPH ze základu 29 682 Kč. Náhradu za ztrátu času a cestovní výdaje žalobce požadoval pouze ve výši 1/11, neboť měl toho dne u soudu další 11 ústních jednání. Soud nepřiznal odměnu ani paušální náhradu hotových výdajů za písemné podání ve věci samé ze dne 12. 8. 2021 a 16. 8. 2021, neboť se jednalo o doplnění vadné žaloby k výzvě soudu, tedy o náklady neúčelně vynaložené. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně ve trojím vyhotovení. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.