10 C 58/2026

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Adamem Haasem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., organizační složka, IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 50.022,44Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 50.022,44Kč spolu s ročním 6,9% úrokem od 11.12.2025 do zaplacení, spolu s ročním 12% úrokem z prodlení od 11.12.2025 do zaplacení, dále s kapitalizovaným úrokem v částce 1.898,41Kč a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 8.684,82Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou soudu dne 11.12.2025 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 50.022,44Kč s příslušenstvím. Uvedl, že uzavřel s žalovaným (dále jen dlužníkem) dne 23.8.2018 Smlouvu o hotovostním úvěru č., číslo, , na základě které poskytl žalobce (věřitel) dlužníkovi úvěr ve výši 216.300,-Kč. Dlužník se zavázal čerpaný úvěr splácet v pravidelných měsíčních anuitních splátkách. Dlužník řádně nesplácel a proto došlo v souladu se smlouvou o úvěru k zesplatnění celého úvěru. Ke dni 10.12.2025 dlužník dluží na jistině částku 50.022,44Kč a na smluvním úroku 1.898,41Kč. K výzvě soudu žalobce uvedl, že řádně zkoumal schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet. Při tom vycházel ze zjištění poskytnutých žalovaným.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud provedl důkaz smlouvou o hotovostním úvěru, historickým výpisem z úvěrového účtu, poslední výzvou k uhrazení dlužné částky, výzvou k úhradě ze dne 26.11.2025 s dodejkou, podklady k úvěruschopnosti, výpisem z účtu č. , č. účtu, , smlouvou o vedení účtu u , právnická osoba, ze dne 10.8.2018, žádostí o poskytnutí hotovostního úvěru ze dne 10.8.2018, popisem prověřování úvěruschopnosti. Ze smlouvy o hotovostním úvěru má soud za prokázáno, že účastníci uzavřeli dne 17.8.2018 smlouvu takto nazvanou, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 216.300,-Kč dlužníkovi za účelem refinancování jiného úvěru dlužníka, a to v rozsahu 216.200,-Kč. Pravidelná měsíční splátka byla sjednána ve výši 2.253,98Kč a měla být splácena formou inkasa ze za tím účelem stejného dne zřízeného účtu , označení, (prokázáno také ze smlouvy o vedení účtu). Z historického výpisu z úvěrového účtu má soud za prokázáno, že úvěr byl čerpán dne 23.8.2018 a za období od 22.10.2018 až 20.9.2024 žalovaný uhradil celkem částku v souhrnné výši 223.140,34Kč. Z výpisu z účtu , označení, č. , č. účtu, má soud za prokázáno, že nejméně v období od září 2018 do ledna 2023 byly vždy zhruba v polovině toho kterého měsíce zasílány na účet žalovaného pravidelné platby ve výši 3.260,-Kč (od měsíce března 2021 potom ve výši 3.600,-Kč) z účtu č. , č. účtu, majitele , jméno FO, , dne 15.1.2023 potom z tohoto účtu bylo navíc žalovanému jednorázově zasláno dalších 106.850,75Kč. Od měsíce dubna 2024 do června 2026 jsou na účtu patrné odchozí úhrady za účelem realizace různých exekučních příkazů (mimo jiné pod zn. , spisová značka, ), dne 23.4.2024 přišlo na účet z účtu č., č. účtu, majitele , jméno FO, dalších 16.572,69Kč s textem v poznámce „, označení, (, jméno FO, )“. Z žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru má soud za prokázáno, že žalovaný o sobě uvedl, že je svobodný, bez vyživovacích povinností, bydlí ve vlastním bytě a podniká od roku 1999 s příjmem ve výši 30.000,-Kč měsíčně a výdaji stanovenými paušálem; splácí další dva úvěry měsíčními splátkami 3.006,-Kč a 4.500,-Kč, splátka refinancovaného úvěru potom činila 3.732,-Kč, dále má zřízený kontokorent 30.000,-Kč a kreditní kartu s limitem 40.000,-Kč. Z popisu prověřování úvěruschopnosti má soud za prokázáno, že věřitel stanovil pravidelné měsíční výdaje dlužníka statisticky ve výši odpovídající částce 3.410,-Kč.

4. Tato skutková zjištění soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel.

5. Podle zák.č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru,§ 86(1)Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2)Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.§ 87(1)Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

6. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že poskytl žalovanému částku ve výši 216.300,-Kč, kterou žalovaný zcela uhradil s mírným přeplatkem. Smluvní úroky, jejichž uplatnění má oporu v uzavřené smlouvě, již však nejsou žádány po právu, protože tato smlouva byla shledána neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že by řádným způsobem splnil svou povinnost zkoumat schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr. Z žádosti o poskytnutí úvěru je zřejmé, že věřitel se naprosto nezajímal o výdajovou stránku dlužníka, pokud jde o jeho příjmy, spokojil se s nepodloženým tvrzením dlužníka o výši jeho příjmů z podnikání, a dostatečně také nezohlednil skutečnost, že dlužník měl v době uzavírání smlouvy další 4 úvěrová zatížení a předmětný úvěr čerpal k refinancování pátého existujícího úvěru. Argumentace žalobce, že dlužník téměř šest let úvěr řádně splácel vzala za své zjištěním, že celý tento úvěr byl hrazen z finančních prostředků jiné osoby, která mu spolu s další osobou později pomáhala také s platbami v rámci nařízených exekucí. Naprosto se tak nedá mít za prokázané, že dlužník měl ke splácení předmětného úvěru jakékoliv své finanční prostředky. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že žalovaný obdržel od žalobce částku ve výši 216.300,-Kč, kterou uhradil s přeplatkem ve výši 6.870,-Kč, proto na jeho straně nevzniklo žádné bezdůvodné obohacení ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení, a žalobu je tak nutné zcela zamítnout. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, nikoli optikou obecného ustanovení §586 obč. zákoníku, tedy pouze k námitce dlužníka. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl jak uvedeno ve výrocích I. rozsudku.

7. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. §142 odst.1 o.s.ř., kdy úspěšné žalované straně dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.