10 C 98/2026

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Adamem Haasem ve věci žalobce:Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému:Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 76.240,-Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 40.000,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 36.240,-Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 56.000,-Kč od 23.9.2024, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobci se vrací přeplatek na soudním poplatku ve výši 38,-Kč, který mu bude proplacen z rozpočtových prostředků Okresního soudu v Opavě do 15 dnů od právní moci rozsudku. Žalobou podanou soudu dne 28.4.2026 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 76.240,-Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, právnická osoba., IČ IČO (dále jen věřitel) uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) dne 21.6.2024 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 40.000,-Kč, které žalovaný čerpal bezhotovostně převodem na svůj bankovní účet. Dlužník se zavázal úvěr splácet spolu se smluvním úrokem ve výši 16.000,-Kč, což však nečinil. Úvěr byl zesplatněn 22.9.2024, od následujícího dne požaduje žalobce též smluvní pokutu za období do 10.2.2026 ve výši 20.240,-Kč. Pohledávku věřitel postoupil dne 23.1.2026 právnická osoba, IČ Anonymizováno, a tato společnost potom smlouvou z téhož dne žalobci. Žalobce uvedl, že neměl-li by soud nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požaduje žalobce vydání bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru, smlouvami o postoupení pohledávek, potvrzením o provedené platbě 2x. Shora uvedená skutková zjištění soud na základě tohoto dokazování zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost. Podle zák.č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru, § 86 (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. § 87 (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s §86 odst.1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku jistiny úvěru. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl žalovanému částku ve výši 40.000,-Kč, kterou žalovaný nevrátil. Zbývající částky představující úroky a smluvní pokutu soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o úvěru jako celek vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka, naopak na tuto důkazní povinnost rezignoval. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, jak již dnes dovozuje judikatura soudů všech možných stupňů. Ze zjištěného skutkového stavu tak je zřejmé pouze to, že dlužník obdržel od právního předchůdce žalobce bez právního důvodu částku ve výši 40.000,-Kč, kterou nevrátil, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. §142 odst.1, §142 odst.2 o.s.ř., kdy žalující i žalovaná strana byly procesně přibližně stejně úspěšné. Současně byl výrokem IV. žalobci vrácen přeplatek na soudním přeplatku. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně, ve trojím vyhotovení. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.