107 C 8/2022

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Vítězslavem Špalkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o zaplacení částky 26 554 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje v části, kdy se žalobkyně domáhá vůči žalované zaplacení částky 2 416 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 2 416 Kč od 21. 10. 2021 do zaplacení, dále co do úroku 51,13 % ročně z částky 17 130,45 Kč od 21. 10. 2021 do 13. 11. 2021.

II. Žaloba, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 19 091 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 19 091 Kč od 21. 10. 2021 do zaplacení, částku 3 667,60 Kč, úrok 35 % ročně z částky 17 130,45 Kč od 21. 10. 2021 do 13. 11. 2021, úrok 8,5 % ročně z částky 17 130,45 Kč od 14. 11. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento úrok za dobu od 21. 10. 2021 dosáhne částky 77 184 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 380 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 1 380 Kč od 21. 10. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 26 554 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně (dále jen věřitel) uzavřela s žalovanou (dále jen dlužník) dne 27. 2. 2020 Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi částku 18 000 Kč a dlužník se zavázal věřiteli vrátit poskytnutý úvěr spolu s nominálním ročním 86,13 % úrokem z úvěru v 48 měsíčních splátkách po 1 385 Kč vždy k 15. dni v měsíci počínaje měsícem [anonymizováno] [rok]. Součástí všech splátek bylo pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 45 Kč měsíčně. Schopnost dlužníka řádně hradit úvěr byla ze strany věřitele prověřena na základě dokladů o příjmech, prohlášení dlužníka, na základě kterých bylo zjištěno, že volné měsíční zdroje dlužníka jsou dostatečné. Dále věřitel ověřil úvěrovou historii dlužníka v databázích [příjmení] a NKRI, a provedl i lustraci dlužníka v insolvenčním rejstříku, a to s negativním výsledkem. Dlužník řádně nesplácel a ke dni zesplatnění úvěru 19. 10. 2021 dlužil na nové jistině po zesplatnění úvěru částku 21 199,54 Kč, která sestávala z původní dlužné jistiny úvěru ve výši 17 130,45 Kč a dlužného úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 4 069,09 Kč, ze smluvní pokuty 998 Kč, na kterou má věřitel právo vždy ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou je dlužník v prodlení 30 dnů, z nákladů upomínání 600 Kč, na které má věřitel právo vždy ve výši 200 Kč za každou splátku, se kterou je dlužník v prodlení 15 dnů, a ze smluvní pokuty, kterou je věřitel oprávněn požadovat ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru (původní nesplacená jistina a úroky z této jistiny ke dni zesplatnění úvěru) ode dne po zesplatnění úvěru do zaplacení ve výši 3 667,60 Kč za dobu do vyhotovení žaloby, ze období od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 smluvní pokuta požadována nebyla v souladu s § 9 zák. č. 177/2020 Sb. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení počítaný z nové dlužné jistiny ve výši 8,5 % ročně od 21. 10. 2021 do zaplacení a roční 86,13 % úrok z úvěru z původní nesplacené jistiny od 21. 10. 2020 do 13. 11. 2021 a od 14. 11. 2021 do zaplacení s 8,5 % úrokem ročně, když suma tohoto úroku je limitována částkou 77 184 Kč. Do zesplatnění celého úvěru k datu 19. 10. 2021 uhradila žalovaná žalobkyni v od [datum] do [datum] celkem [částka], po zesplatnění od [datum] do [datum] celkem částku 19 977 Kč.

2. Před jednáním soudu vzala žalobkyně zčásti zpět žalobu v rozsahu ve výroku v odst. I shora uvedeném, proto soud podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. řízení v této části bez dalšího zastavil, neboť to je v souladu s dispozitivním projevem žalobkyně ještě před jednáním soudu ve věci samé.

3. Žalovaná, které byla doručena žaloba včetně předvolání k jednání soudu dne [datum], se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu nedostavila, pročež soud postupoval dle § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř. a věc rozhodl na základě obsahu spisu a žalobkyní předložených listinných důkazů.

4. Soud z dokazování listinami z příloh žalobkyně (návrh na uzavření smlouvy o úvěru z [datum], přihláška do pojištění z [datum], dopis z [datum], splátkový kalendář ze dne [datum], dopis z [datum], upravený splátkový kalendář z [datum], dodejka, karta klienta, oznámení o schválení úvěru z [datum], oznámení ÚP ČR z [datum], výpis z účtu za období [datum] – [datum], výzva k zaplacení z [datum], výzva k zaplacení z [datum], informace – pojištění schopnosti splácet úvěry, informace o pojištění ve znění účinném [datum], výpis záznamů z registru [příjmení], doklad o vyplacení úvěru, předžalobní výzva z [datum], podací arch z [datum], prohlášení klienta z [datum], souhlas s kopírováním a uchováváním občanského průkazu či jiného průkazu totožnosti z [datum], hodnocení klienta, předsmluvní formulář z [datum], příloha [číslo] k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, výpis ze seznamu ČNB, oznámení o využití ochranné doby z [datum], oznámení z [datum], dále záznam o platnosti povolení k pobytu), zjistil ze smlouvy o úvěru [číslo] že věřitel dlužníkovi částku 18 000 Kč a dlužník se zavázal věřiteli vrátit poskytnutý úvěr spolu s nominálním ročním 86,13 % úrokem z úvěru v 48 měsíčních splátkách po 1 385 Kč vždy k 15. dni v měsíci počínaje měsícem [anonymizováno] [rok]. Z dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázáno, že částka 18 000 Kč byla dne [datum] připsána na bankovní účet žalované pod [variabilní symbol]. Z hodnocení klienta má soud za prokázáno, že dlužník měl po zohlednění jeho pravidelných měsíčních příjmů ve výši [částka] a výdajů ve výši [částka], bez zaplacení splátky [částka] mít k dispozici měsíčně [částka]. Jako výdaje dlužníka postačil věřiteli statistický údaj o životním minimum [částka] a pokud jde o náklady na bydlení, ty dlužník vyčíslil na částku [částka] za situace, kdy bydlí u rodičů s nezletilým dítětem, doklad o inkasu nebyl doložen. Podle částečného výpisu z osobního účtu žalovaného - základní údaje účtu za červen 2019 činil počáteční zůstatek na účtu žalované – [částka] a konečný zůstatek - [částka]. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná dohromady na úvěr zaplatila žalobkyni 16 620 Kč. Uvedená skutková zjištění opírající se o tvrzení žalobkyně soud na základě provedeného dokazování zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel.

5. Žalovaná podepsala smlouvu o spotřebitelském úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalované jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Žalobkyně byla jako věřitel dle § 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, povinna ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalované byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalovaného, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1, poslední věta, zákona o spotřebitelském úvěru). Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39).

6. Podle § 86 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, že je od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.), ale také že předmětná úvěrová smlouva je neplatná i pro rozpor s dobrými mravy, je-li požadován po žalované úrok přepočtený do nominální sazby 86,1 % ročně. Výše požadovaného úroku, byť v průběhu řízení částečným zpětvzetím žaloby omezena na 8,5 % ročně, je nevyvážená v neprospěch žalované jako spotřebitele a je nerozhodné, že takovouto smlouvu o úvěru podepsala. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR mají obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy, srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. Lze uzavřít, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ust. § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ust. § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Rozporné s dobrými mravy je i samotné ujednání o výši úroků, které způsobuje jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 o. z., neboť ujednaná výše úroku přepočtená na nominální výši 86,13 % ročně se zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání požadovaného úroku. Dle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle o. z., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Ačkoliv je zřejmé, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, a proto je nutné v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy sazby poměřit, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná sazba úroků převyšuje výrazně nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů a za situace, kdy dle smlouvy o úvěru měla žalovaná při řádném splácení úvěru díky sjednané sazbě úroků vrátit násobek poskytnuté částky, je třeba sjednanou výši úroků považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní. Soud uzavřel, že žaloba není důvodná. Žalobkyně totiž prokázala pouze tu skutečnost, že poskytla žalované částku ve výši 18 000 Kč, kterou žalovaná vrátila, co do částky 16 620 Kč.

7. Vše, co žalobkyně žalobou žádá, tedy částky představující úroky, smluvní pokuty či jiné náklady, jejichž uplatnění má oporu v uzavřené smlouvě, nejsou žádány po právu, protože tato smlouva byla shledána neplatnou, neboť žalobkyně neprokázala, že by řádným způsobem splnila svou povinnost zkoumat schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr, přesněji v daném případě úvěr dlužníkovi poskytla přesto, že nedostatečným způsobem ověřovala zejména způsob bydlení dlužníka a s tím spojené náklady. Soud dlužníkův měsíční žalobkyní tvrzený disponibilní zůstatek [částka] neshledal odpovídajícím skutečnosti s ohledem na ryze statistický, a tedy neprokázaný, neověřený údaj o výdajích žalované spočívající v částce odpovídající životnímu minimu, ovšem zejména s ohledem na naprosto nepravděpodobnou výši nákladů na bydlení 1 500 Kč, a to bez doložení inkasních poplatků, když žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů se svým nezletilým dítětem. Zde tedy věřitel nepostupoval v souladu s požadavky zákona a řádně poměry dlužníka neprověřil a zejména nepřihlédl ke skutečnosti, že žadatelka o úvěr je osobou bez zaměstnání, t. č. na rodičovské dovolené pečující o nezletilé dítě s dávkou státní sociální pomoci rodičovským příspěvkem ve výši [částka] měsíčně. Náklady bydlení za pronajatý byt či dům nemohou (a nemohly ani v době poskytnutí úvěru) včetně úhrady nákladů na energie představovat pouze [částka] měsíčně. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že žalovaná obdržela od žalobkyně částku ve výši 18 000 Kč, kterou téměř zcela zaplatila co do částky 16 620 Kč. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z., jelikož žalovaná získala od žalobkyně finanční prostředky ve výši 18 000 Kč bez právního důvodu a žalovaná finanční prostředky, téměř celou jistinu uvedeného spotřebitelského úvěru žalobkyni již zaplatila, když ze samotných tvrzení žalobkyně vyplývá, že jí již zaplatila částku 16 620 Kč, soud proto již dalším požadavkům žalobkyně v žalobě uplatněných částek ohledně nové jistiny úvěru, smluvních pokut ani úroku za poskytnutí úvěru nevyhověl, neboť de facto žalovaná smlouvu o úvěru splatila až na částku 1 380 Kč. Soud proto žalobu až na částku 1 380 Kč s přísl. zamítnul jako nedůvodnou, totiž nárok žalobkyně na zaplacení dalších finančních prostředků nad rámec již žalovanou zaplacené částky z titulu bezdůvodného obohacení neuznal.

8. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí o nákladovém výroku vychází z ust. § 142 odst. 2 o. s. ř.