11 C 130/2024

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Martou Kožušníkovou ve věci žalobkyně: právnická osoba ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 10 086,78 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje v části, ve které se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení úroku ve výši 6,5 % ročně z částky 3 160,22 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení.

II. Žaloba, aby žalované byla stanovena povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 086,78 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 620,34 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 058,97 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 235,98 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně a s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 3 160,22 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 21. 11. 2024, kterou dále doplnila podáními ze dne 29. 1. 2025 a 13. 3. 2025, domáhala se žalobkyně proti žalované zaplacení částky 10 086,78 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, ., IČO , IČO, , uzavřela s žalovanou dne 21. 9. 2020 smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Dle smluvního ujednání je nedílnou součástí této smlouvy také předpis splátek, který tvoří její přílohu č.

1. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně v den uzavření smlouvy žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, to je do sjednaného data poslední řádné splátky dle smlouvy a dle předpisu splátek dne 21. 11. 2021, se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok v pevné výši 1 444 Kč. Žalovaná se dále zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru. Žalovaná se zavázala zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč. Veškeré úhrady za služby byly sjednány na první straně smlouvy. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad za služby, se žalovaná zavázala uhradit ve 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Poslední splátku byla povinna uhradit nejpozději do 21. 11. 2021. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Žalovaná po uzavření smlouvy uhradila celkem 22 400 Kč, a to následovně: 22. 9. 2020 částku 2 000 Kč, 27. 10. 2020 částku 500 Kč, 2. 12. 2020 částku 1 000 Kč, 15. 1. 2021 částku 3 000 Kč, 11. 2. 2021 částku 2 000 Kč, 11. 3. 2021 částku 1 500 Kč, 14. 4. 2021 částku 2 000 Kč, 15. 6. 2021 částku 2 500 Kč, 15. 7. 2021 částku 1 000 Kč, 15. 9. 2021 částku 1 400 Kč, 13. 10. 2021 částku 2 000 Kč, 16. 11. 2021 částku 1 000 Kč, 26. 11. 2021 částku 1 000 Kč, 15. 12. 2021 částku 1 000 Kč, 16. 2. 2022 částku 500 Kč. Dle ujednání na první straně smlouvy byly splátky u těchto smluv započítávány v souladu se smlouvou, to je z každé splátky byla započtena její příslušná % část na jistinu, pevně sjednaný úrok, úhradu za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. V tomto případě došlo k alokaci splátky sekvenčně podle data splatnosti předpisu splátky. Dnem následujícím po datu splatnosti poslední sjednané splátky, to je 22. 11. 2021, již byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo nejpozději tohoto dne právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Celková dlužná částka ani poté nebyla zcela uhrazena a činila na jistině úvěru 3 160,22 Kč, na úrocích za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 75,76 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 1 446,39 Kč, na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 274,31 Kč, na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště 531,33 Kč. To je celkem 5 488,01 Kč. Na dlužnou částku nebylo následně ze strany žalované ničeno zaplaceno. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalované řádně a v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve smlouvě, to je k 21. 11. 2021, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 3 160,22 Kč od 22. 11. 2021 dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně. Dále si strany sjednaly, že v případě porušení povinnosti žalované zaplatit jakoukoliv splátku řádně a včas, je žalovaná povinna zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, a to za každý den prodlení. Smluvní pokuta dle téhož ujednání byla splatná dne následujícího po dni prodlení. Smluvní pokuta vyčíslena ke dni 11. 7. 2023 činí celkem 4 598,77 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla výpočet smluvní pokuty. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany původní věřitelky postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni 7. 8. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo ze strany žalované na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně tak celkem požadovala 10 086,78 Kč, jak rozepsáno výše (5 488,01 Kč + 4 598,77 Kč), dále úroky z úvěru ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny úvěru 3 160,22 Kč od 22. 11. 2021 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 235,98 Kč (dlužná jistina 3 160,22 Kč + 75,76 Kč úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru). Žalovaná před písemnou předžalobní výzvou k úhradě, která jí byla odeslána doporučeně dne 2. 11. 2023, dlužnou částku neuhradila. V podání ze dne 29. 1. 2025 a v podání ze dne 13. 3. 2025 žalobkyně dále doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet. Zhodnotila informace získané od žalované před uzavřením předmětné smlouvy, ověřila doklady žalované a nahlédla do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byla ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byla zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 21. 9. 2020 a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu žadatele“, konkrétně výpisy z bankovního účtu, pracovní smlouvou od přítele žalované, výpisy z bankovního účtu přítele žalované. V žádosti žalovaná uvedla, že je na rodičovské dovolené, že výše jejích měsíčních příjmů činí celkem 10 000 Kč, že výše jejích měsíčních výdajů činí celkem 3 567 Kč, výše měsíčního příjmu celé domácnosti 27 091 Kč, výše měsíčních výdajů celé domácnosti 24 660 Kč. Tvrzenou situaci žalované právní předchůdkyně žalobkyně ověřila pracovní smlouvou přítele, výplatními páskami přítele, výpisy z běžného účtu. Žalovaná v žádosti prohlásila a svým podpisem stvrdila, že údaje, které právní předchůdkyni žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytla, jsou úplné, přesné a pravdivé. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla a které si právní předchůdkyně žalobkyně ověřila, dále s ohledem na výši požadovaného úvěru, dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet úvěr ve výši 15 000 Kč s měsíční splátkou 1 992 Kč je dostatečná.

2. V podání ze dne 29. 1. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to, pokud jde o smluvní úrok ve výši 6,5 % ročně z částky 3 160,22 Kč od 12. 7. 2023. K tomuto částečnému zpětvzetí žaloby došlo dříve, než ve věci začalo jednání. V souladu s ustanovením § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. soud řízení v části, ve které byla žaloba vzata zpět, zastavil (výrok I. tohoto rozsudku).

3. Žalovaná se k věci nikterak nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání nedostavila, svou neúčast neomluvila, o odročení nežádala.

4. Z listin předložených žalobkyní, a to z žádosti o úvěr, z úvěrové smlouvy č. , hodnota, , z předpisu splátek, z transakční historie, z pracovní smlouvy a z výplatních pásek z 5/2020 až 7/2020 (týkajících se , jméno FO, ), z výpisů z běžného účtu, ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, z oznámení o postoupení pohledávek, z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání, zjistil soud tento skutkový stav: Společnost , právnická osoba, . poskytla žalované dne 21. 9. 2020 v hotovosti částku 15 000 Kč jakožto spotřebitelský úvěr, který se žalovaná zavázala společnosti vrátit navýšený o úrok v pevné výši 1 444 Kč, o úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, o náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč, o úhradu za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku 27 888 Kč měla žalovaná uhradit ve 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátky, až do úplného splacení celkové dlužné částky, je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Byla sjednána zápůjční úroková sazby 15 % ročně. Roční procentní sazba nákladů dle smlouvy 272,44 %. Strany si sjednaly, že pokud dlužník nezaplatí jakoukoliv splátku dle smlouvy o úvěru řádně a včas, je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná v den následující po dni prodlení. Žalovaná před uzavřením smlouvy o úvěru v žádosti o úvěr uvedla, že je na rodičovské dovolené, a to od roku 2019, příjem 10 000 Kč, což bylo ověřeno výpisem z účtu. Ve formuláři „Žádost o úvěr“ je dále uvedena v kolonce „měsíční výdaje hrazené žadatelem“ „srážky ze mzdy, výživné“ částka 3 567 Kč, v kolonce „výdaje domácnosti – bydlení, energie“ částka 8 900 Kč, v kolonce „doprava, jídlo, osobní náklady“ částka 10 000 Kč, v kolonce „měsíční splátky stávajících půjček“ částka 2 193 Kč, v kolonce „použitelný měsíční příjem“ částka 14 660 Kč, je zaškrtnuto, že příjem není dostatečný. Na druhé straně je ve formuláři „Žádost o úvěr“ vyplněna v kolonce „mzda, příjem z podnikání“ částka 17 091 Kč. V kolonce „doložení příjmu manžela/manželky, žadatele/osoby žijící s žadatelem ve společné domácnosti“ – zaškrtnuto pracovní smlouva, výpis z bankovního účtu. Dále je v kolonce „použitelný měsíční příjem žadatele a manžela/manželky/osoby žijící se žadatelem ve společné domácnosti“ uvedena částka 2 431 Kč, zaškrtnuta možnost „dostatečný příjem“. Dále je ve formuláři „Žádost o úvěr“ zaškrtnuto, že žalovaná bydlí v nájmu, je svobodná, počet vyživovaných dětí 2, má střední vzdělání, má bankovní účet. Žalovaná sdělila právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s žádostí o úvěr mimo jiné rodné číslo , hodnota, , adresu výběru (, adresa, ) a adresu trvalého pobytu, číslo občanského průkazu , hodnota, , což bylo ověřeno, číslo mobilního telefonu. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi zaměstnavatelem , právnická osoba, . a zaměstnancem , jméno FO, , nar. , datum, , bytem , adresa, , bylo zjištěno, že pracovní poměr vznikl dnem 10. 4. 2017, byl uzavřen na dobu neurčitou. Z výplatních pásek , jméno FO, za dobu 5/2020 až 7/2020 bylo zjištěno, že jmenovaný byl v insolvenci, z toho důvodu mu byly prováděny přednostní srážky, za 5/2020 čistý příjem 500 Kč, za 6/2020 čistý příjem 872 Kč, čistá mzda 372 Kč, za 7/2020 k výplatě na účet 14 929 Kč, insolvence přednostní srážka 5 810 Kč. Z předložených výpisů z účtu č. , hodnota, bylo zjištěno, že na tento účet dne 10. 8. 2020 došla částka 10 000 Kč (zpráva pro příjemce RodP 7/20), dne 9. 9. 2020 došla částka 10 000 Kč (zpráva pro příjemce RodP 8/20). Z předložených výpisů z účtu č. , hodnota, soud zjistil, že na tento účet dne 30. 6. došla částka 11 654 Kč (ČSSZ, nemocenské 28. 4. 2020 – 31. 5. 2020) a dne 21. 7. došla částka 11 518 Kč (ČSSZ nemocenské 1. 6. 2020 – 30. 6. 2020). Z transakční historie týkající se předmětné úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že na splátky úvěru byly provedeny platby v hotovosti – data a částky odpovídají žalobním tvrzením (viz bod 1. odůvodnění tohoto rozsudku), celkem uhrazeno 22 400 Kč, poslední platba 16. 2. 2020. Pohledávka vyplývající z výše uvedené úvěrové smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, ., postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 žalobkyni jako nové věřitelce. Původní věřitelka oznámila žalované, že žalovanou pohledávku postoupila žalobkyni (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2023). Žalobkyně vyzvala žalovanou doporučeně zaslanou výzvou ze dne 1. 11. 2023, aby nejpozději do 16. 11. 2023 zaplatila na účet ve výzvě uvedený, pod uvedeným variabilním symbolem, částku 12 835,25 Kč, dluh vznikl, neboť řádně nesplácela předmětný úvěr, jak je ve výzvě podrobně rozepsáno. Dnem následujícím po uplynutí sjednané lhůty pro úhradu poslední splátky, to je 22. 11.2021, vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně v souladu se smlouvou právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Následně bylo ze strany žalované zaplaceno 16. 2. 2022, avšak dlužná částka ani poté nebyla zcela uhrazena. Žalovaná byla upozorněna, že pokud dlužnou částku nezaplatí do 16. 11. 2023, obrátí se žalobkyně na soud.

5. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Dle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti ve tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

9. Soud posoudil zjištěný skutkový stav dle výše citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, když bylo prokázáno, že předmětná pohledávka na ni byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované dne 21. 9. 2020 na základě tvrzené smlouvy o úvěru v hotovosti částku 15 000 Kč. Žalovaná žalobkyni uhradila celkem 22 400 Kč. Žalovaná tedy uhradila více, než kolik jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytla. Zbývající částky, ať už požadované úroky, jiné náklady, smluvní pokuta, jejichž uplatnění má oporu v uzavřené smlouvě, nejsou žádány o právu, neboť předmětná smlouva o úvěru byla shledána neplatnou. Žalobkyně totiž neprokázala, že by původní věřitelka řádným způsobem splnila svou povinnost zkoumat schopnost žalované dlužnice splácet poskytnutý úvěr. Z provedených důkazů je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost žalované posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí, protože v takovém případě by jí předmětný spotřebitelský úvěr nemohla poskytnout. Pokud žil v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru , jméno FO, s žalovanou skutečně ve společné domácnosti, což z předložených důkazů přímo nevyplývá, byl v té době v insolvenci a byly mu proto z jeho mzdy prováděny srážky (v květnu a červnu 2020 mu navíc zřejmě byly vyplaceny pouze nemocenské dávky). V žádném případě nebyl prokázán příjem 17 091 Kč kromě rodičovského příspěvku 10 000 Kč. Z ničeho neplyne, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala pravidelné výdaje žalované. Přitom dle údajů v žádosti o úvěr měla žadatelka vyživovací povinnost ke dvěma dětem a splácela ještě další půjčky. Při dodržení zásady odpovědného úvěrování by pouze na základě předložených dokladů nemohla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr poskytnout. Soud vyhodnotil smlouvu o úvěru jako neplatnou, a to ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku z důvodu nesplnění zákonné povinnosti žalobkyně zkoumat před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelskému úvěru, potažmo druhy jeho neplatnosti. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dostál jím zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech. Vzhledem k tomu, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila celkem 22 400 Kč, což je o 7 400 Kč více, než kolik jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytla, je nárok žalobkyně zcela uspokojen a soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.

10. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že z obsahu spisu neoplývá, že by žalované v tomto řízení vznikly nějaké náklady. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.