11 C 133/2020

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Kožušníkovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 47 122,19 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 20 543,56 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 543,56 Kč od 9. 8. 2019 do zaplacení.

II. Žaloba se v části, pokud se žalobkyně dále proti žalovanému domáhala zaplacení částky 28 420,43 Kč a dále úroku z úvěru ve výši 15 % ročně z částky 20 543,56 Kč od 9. 8. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 9. 9. 2020 domáhala se žalobkyně proti žalovanému původně zaplacení částky 50 472,58 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný jako úvěrovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], jako úvěrujícím dne 8. 6. 2018 smlouvu o úvěru [číslo]. Pohledávka vůči žalovanému vyplývající ze smlouvy o úvěru byla původní věřitelkou postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 společnosti [právnická osoba], [IČO], která ji následně smlouvou ze dne 26. 5. 2020 postoupila žalobkyni, o postoupení pohledávky byl žalovaný řádně vyrozuměn. Podle smlouvy o úvěru se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 22 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce poskytnutý úvěr spolu s úrokem, poplatkem za vyhodnocení a správu úvěru, poplatkem za uzavření smlouvy a za sjednání úvěru a inkasním poplatkem za hotovostní výběr splátek ve svém bydlišti. Žalovaný se zavázal původní věřitelce poskytnutý úvěr vrátit ve 14 pravidelných rovnoměrných splátkách, první splátka byla splatná v měsíci, jenž bezprostředně následuje po podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni 8. 8. 2019. Původní věřitelka svůj závazek splnila a sjednaný úvěr žalovanému poskytla v hotovosti dne 8. 6. 2018, což žalovaný potvrdil vlastnoručním podpisem na smlouvě o úvěru. Žalovaný svůj závazek vyplývající ze smlouvy o úvěru nesplnil řádně a včas a ocitl se v prodlení s úhradou dlužné částky ve výši 37 963,99 Kč. Vzhledem k prodlení žalovaného má žalobkyně jako právní nástupkyně původní věřitelky dále právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny úvěru od 9. 8. 2019 do zaplacení a dále na dohodnutou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 37 963,99 Kč, ohledně které je dlužník v prodlení, a to v souladu s čl. V. smlouvy o úvěru, za dobu od 9. 8. 2019 do 20. 8. 2020. Délka prodlení rozhodná pro výpočet smluvní pokuty činí 378 dnů. Výše smluvní pokuty byla vypočtena následovně: 0,001 x 37963 x 378 = 14 350,39 Kč. Pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného původní věřitelkou byl podstatný jeho pravidelný a prokazatelný měsíční příjem po odečtení závazků a pravidelných výdajů žalovaného. Žalovaný musel pro získání úvěru předložit občanský průkaz a případně i další platný úřední doklad.

2. K výzvě soudu žalobkyně v podání ze dne 8. 11. 2020 doplnila, že žalovaná částka 37 963,99 Kč se skládá z následujících položek: a) neuhrazená jistina úvěru po lhůtě splatnosti, kterou žalobkyně uplatňuje ve výši 20 543,56 Kč – právní základ nároku žalobkyně – str. 1 alinea 1 úvěrové smlouvy, b) neuhrazený úrok z úvěru za dobu od 8. 6. 2018 do 8. 8. 2019, který žalobkyně uplatňuje ve výši 1 841,80 Kč – právní základ nároku žalobkyně viz článek (i) úvěrové smlouvy, c) neuhrazený poplatek za poskytnutí a sjednání úvěru, který žalobkyně požaduje ve výši 10 005,56 Kč – právní základ nároku žalobkyně viz čl. (ii) úvěrové smlouvy, d) neuhrazený poplatek za vyhodnocení úvěru, který žalobkyně uplatňuje ve výši 1 897,55 Kč – právní základ nároku žalobce viz čl. (iii) úvěrové smlouvy, e) neuhrazený inkasní poplatek za hotovostní výběr splátek, který žalobkyně uplatňuje ve výši 3 675,52 Kč – právní základ nároku žalobkyně viz čl. (iv) úvěrové smlouvy. Žalobkyně tedy požaduje úrok z prodlení pouze z uplatňované částky jistiny úvěru ve výši 20 543,56 Kč. Zákonný úrok z prodlení požaduje přiznat ode dne následujícím po dni splatnosti poslední měsíční splátky, to je ode dne 9. 8. 2019, přestože by jej podle zákona mohla požadovat od dřívějšího data, tzn. od každé prodlévající splátky jednotlivě. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 15 % ročně (viz 2. strana úvěrové smlouvy uprostřed). Poplatek za uzavření smlouvy a za sjednání úvěru byl sjednán ve výši 10 780 Kč (viz strana 1 úvěrové smlouvy uprostřed). Poplatek za vyhodnocení a správu úvěru byl sjednán ve výši 2 036 Kč (viz strana 1 úvěrové smlouvy uprostřed). Inkasní poplatek za hotovostní výběr splátek byl sjednán ve výši 3 960 Kč (viz strana 1 úvěrové smlouvy uprostřed). Byla sjednána výše splátek 2 921 Kč, celkem 14 měsíčních splátek, splatnost splátky vždy k 8. dni v kalendářním měsíci. Úvěr měl být splacen do 14 měsíců od uzavření úvěrové smlouvy, tzn. do 8. 8. 2019. Prodlení žalovaného nastalo s každou měsíční splátkou, tzn. vždy 9. dne v kalendářním měsíci, který následuje po 8. dni v měsíci, jenž byl sjednaným dnem splatnosti. Co se týká původně požadované smluvní pokuty celkem ve výši 14 350,39 Kč, vzala žalobkyně zpět žalobu v částce, pokud se domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 350,39 Kč a setrvala na žalobě, pokud se domáhala smluvní pokuty ve výši 11 000 Kč, a to s ohledem na zákonnou limitaci výše smluvní pokuty dle § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, když celková výše poskytnutého úvěru byla 22 000 Kč. Dále žalobkyně v rámci svého podání ze dne 8. 11. 2020 učinila změnu žaloby, žalobu„ rozšířila“ a nově se domáhala rovněž zaplacení smluvního úroku z úvěru ve výši 15 % ročně z uplatňované jistiny úvěru v částce 20 543,56 Kč, a to ode dne 9. 8. 2019 do zaplacení. Poukázala na to, že tento„ rozšířený“ žalobní nárok má výslovnou oporu v úvěrové smlouvě, kde byla mezi úvěrujícím a úvěrovaným dohodnuta sazba úroku z úvěru ve výši 15 % ročně, přičemž touto smluvní úrokovou sazbou se přirozeně úročí pouze neuhrazená jistina úvěru, a to až do okamžiku jejího splacení, resp. vrácení věřiteli. Co se týká posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, tak úvěruschopnost žalovaného byla původní věřitelkou náležitě ověřena rešeršemi v příslušných databázích a registrem dlužníků v tom smyslu, zda žalovaný není aktuálně po splatnosti s úhradou závazku, to vše s negativním výsledkem. Dále bylo původní věřitelkou ověřeno v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí, že žalovaný nežádá o povolení oddlužení, nečelí insolvenčnímu návrhu a není proti němu vedeno exekuční řízení. Poskytovatelka úvěru pak na základě podkladů poskytnutých žalovaným provedla finanční analýzu a úvěrový scoring žalovaného. Poskytovatelka úvěru si před uzavřením úvěrové smlouvy od žalovaného vyžádala údaje o jeho rodinných poměrech, bydlení, počtu vyživovaných osob, o zdroji a výši příjmu, o měsíčních výdajích. Z těchto podkladů posoudila, že příjmy žalovaného jsou dostačující pro splácení úvěru a jeho příslušenství.

3. Usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne 22. 2. 2021, které nabylo prování moci dne 3. 6. 2021 ve výroku I. a 19. 6. 2021 ve výrocích II. a III., soud připustil změnu žaloby a co do částky 3 350,39 Kč řízení zastavil (z důvodu částečného zpětvzetí žaloby). Dále rozhodl o vrácení přeplatku na soudním poplatku žalobkyni. Dne 22. 2. 2021 vydal soud pod č. j. [číslo jednací] platební rozkaz, kterým uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 48 963,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 543,56 Kč od 9. 8. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 20 543,56 Kč od 9. 8. 2019 do zaplacení a náklady řízení ve výši 12 574 Kč. Tento platební rozkaz byl zrušen usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne 14. 4. 2021, neboť se jej nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou.

4. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (zástupce žalobkyně), vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovaný, ač byl řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil, o odročení nežádal. Zástupce žalobkyně omluvil svou neúčast i neúčast žalobkyně, souhlasil s tím, aby soud jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

5. Soud provedl důkazy listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru [číslo] uzavřenou mezi žalovaným a původní věřitelkou dne 8. 6. 2018, smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 a 26. 5. 2020, seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, žádostí o úvěr, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, listinou„ oznámení o předání k vymáhání“ ze dne 12. 2. 2019 včetně fotokopie obálky, výzvou věřitele k úhradě dluhu ze dne 3. 8. 2020, podacím lístkem z téhož dne. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že tato byla uzavřena dne 8. 6. 2018 mezi [právnická osoba], [IČO], jako věřitelkou a žalovaným jako dlužníkem. Věřitelka se zavázala dlužníkovi poskytnout peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč (celková výše spotřebitelského úvěru). Poskytovaný spotřebitelský úvěr představoval neúčelový hotovostní úvěr s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Nedílnou součástí smlouvy je předpis splátek, který tvoří přílohu [číslo] smlouvy. Dlužník se zavázal zaplatit věřiteli úrok v celkové výši 2 118 Kč, za poskytnutí úvěru zaplatit úhradu ve výši 10 780 Kč, dále za vyhodnocení úvěrového případu zaplatit náklady ve výši 2 036 Kč a za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti zaplatit inkasní poplatek ve výši 3 960 Kč. Celková dlužná částka splatná dlužníkem tak činila 40 894 Kč, celkové náklady spotřebitelského úvěru 18 894 Kč. Doba trvání spotřebitelského úvěru byla sjednána na 14 měsíců. Dlužník se zavázal věřitelce uhradit celkovou dlužnou částku ve 14 splátkách, kdy výše každé splátky činila 2 921 Kč, přičemž 1. splátka byla splatná do konce měsíce od podpisu této smlouvy a každá další splátka, až do úplného splacení celkové dlužné částky, byla splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Dále bylo sjednáno, že veškeré platby se dlužník zavazuje činit v hotovosti věřiteli. Dále bylo sjednáno, že pokud dlužník nezaplatí jakoukoliv splátku dle smlouvy řádně a včas, je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná v den následující po dni prodlení. Za prodlení s každou jednotlivou splátkou lze dlužníkovi uložit smluvní pokutu v maximální výši 500 Kč. Dlužník prohlásil, že podpisem smlouvy potvrzuje, že od věřitele převzal v místě jeho bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Smlouva byla podepsána dlužníkem – žalovaným a za věřitelku zprostředkovatelkou spotřebitelského úvěru na základě plné moci [jméno] [příjmení]. V žádosti o úvěr, kterou žalobkyně předložila k důkazu, žalovaný jako žadatel uvedl, že je zaměstnán u zaměstnavatele [právnická osoba] [anonymizováno] v [obec] u [obec], je tam zaměstnán od 26. 4. 2016, ve formuláři„ Žádost o úvěr“ je uvedeno, že žadatel doložil výplatní pásky a pracovní smlouvu, tyto doklady však žalobkyní předloženy nebyly. V žádosti je uvedeno, že příjem žadatele činí 13 650 Kč měsíčně, za bydlení a energie vydá 4 000 Kč měsíčně, za dopravu, jídlo a na osobní náklady vynaloží 2 000 Kč měsíčně, splácí stávající půjčky ve výši 2 930 Kč měsíčně, takže podle těchto údajů celkové měsíční výdaje žalovaného činily 8 930 Kč a použitelný měsíční příjem 4 720 Kč. Dále v žádosti žadatel uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný, nemá žádné vyživovací povinnosti, má dokončené střední vzdělání, nemá osobní bankovní účet. Jeho totožnost byla ověřena z občanského průkazu, z řidičského průkazu a z dokladu zdravotní pojišťovny. Tato žádost o úvěr je podepsána žadatelem a sepsala ji paní [jméno] [příjmení]. Dále předložila žalobkyně„ Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“ datovaný 8. 6. 2018, tento je rovněž podepsán žalovaným jako žadatelem, v tomto formuláři je rozepsána výše úvěru, počet splátek a jejich výše, celková částka, kterou je třeba zaplatit, dále že byla sjednána pevná úroková sazba 15 % ročně pro celé období trvání smlouvy o úvěru, úvěr na 14 měsíců, RPSN úvěru činí 272,44 %. Z„ oznámení o předání k vymáhání“ ze dne 12. 2. 2019 soud zjistil, že původní věřitelka sdělila žalovanému, že vůči němu eviduje dluh ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 8. 6. 2018, který přes opakované výzvy ze strany věřitelky nebyl žalovaným uhrazen. Dluh na jistině, řádném úroku a poplatcích činí 37 964,01 Kč, na sankčním úroku a nákladech spojených s vymáháním 2 286,96 Kč a smluvní pokutě 1 964,15 Kč. Původní věřitelka vyzvala žalovaného, aby dluh ve výši 42 215,12 Kč uhradil bezhotovostně na účet v oznámení uvedený, pokud dluh okamžitě (nejpozději do 30 dnů od okamžiku, kdy mu byla tato výzva doručena) neuhradí, bude vymáhán soudně. Tato výzva byla žalovanému zasílána doporučeně na adresu dle smlouvy, zásilka se vrátila zpět odesílateli jako nevyzvednutá. Z předložených smluv o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy o úvěru ze dne 8. 6. 2018 v původní výši jistiny 22 000 Kč byla postoupena v aktuální dlužné částce včetně poplatků, úroků atd. celkem 37 963,99 Kč, přitom aktuální dluh jistiny činí 20 543,56 Kč. Dne 11. 12. 2019 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky mezi původní věřitelkou a společností [právnická osoba], [IČO], která pohledávku následně smlouvou ze dne 26. 5. 2020 postoupila žalobkyni. Z předložených listin vyplývá, že společnost [právnická osoba] oznámila dne 3. 8. 2020 žalovanému, že pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy, kterou jejich společnost zakoupila od původní věřitelky [právnická osoba], byla postoupena žalobkyni. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 3. 8. 2020 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného, že ve vztahu k němu evidují neuhrazenou pohledávku po lhůtě splatnosti vyplývající z předmětné úvěrové smlouvy s tím, že dlužná pohledávka po lhůtě splatnosti činí 40 024,05 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky 5 420,80 Kč, smluvní pokuta 13 705 Kč. Žalovaný byl vyzván, aby dlužnou částku uhradil na bankovní účet v předžalobní výzvě uvedený.

6. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Soud posoudil zjištěný skutkový stav dle výše citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v té části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné jistiny úvěru. Žalobkyně prokázala, že právní předchůdkyně (původní věřitelka) poskytla žalovanému částku 22 000 Kč, přitom z této částky žalovaný dosud dluží částku ve výši 20 543,56 Kč (v takovém rozsahu byla dlužná jistina na žalobkyni postoupena na základě smluv o postoupení pohledávek). Zbývající částky, ať již neuhrazený úrok z úvěru, neuhrazený poplatek za poskytnutí a sjednání úvěru, neuhrazený poplatek za vyhodnocení úvěru, neuhrazený inkasní poplatek, jejichž uplatnění má oporu v uzavřené smlouvě, nejsou žádány po právu, neboť smlouva byla shledána neplatnou. Žalobkyně totiž neprokázala, že by původní věřitelka řádným způsobem splnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného dlužníka splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně je ve věci aktivně legitimována na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 a 26. 5. 2020, jak je popsáno výše, po žalovaném na dlužné jistině požaduje částku 20 543,56 Kč, což na straně žalovaného představuje bezdůvodné obohacení. Podle údajů v žádosti o úvěr měla právní předchůdkyně žalobkyně v době sjednání smlouvy v červnu 2018 k dispozici listinné doklady, ze kterých vyplynulo, že žalovaný je zaměstnán u téhož zaměstnavatele od 26. 4. 2016, jeho měsíční příjem je 13 620 Kč, tyto doklady však žalobkyně nedoložila. Z údajů v žádosti o úvěr dále vyplývá, že žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný, nemá žádné vyživovací povinnosti, za bydlení a energie platní měsíčně 4 000 Kč, za dopravu, jídlo a osobní náklady platí měsíčně 2 000 Kč, dále žalovaný uvedl, že na splátkách ze stávajících půjček měsíčně hradí 2 930 Kč, nemá žádný bankovní účet. Při dodržení zásady odpovědného úvěrování by pouze na základě uvedených dokladů (a to výplatní pásky a pracovní smlouvy, které žalobkyně navíc soudu vůbec nepřeložila, je o nich pouze zmínka v žádosti o úvěr) nemohla původní věřitelka žalovanému úvěr poskytnout. Kromě toho, že žalobkyně nepředložila žádné doklady o zaměstnání a příjmech žalovaného v době poskytnutí úvěru, chybí rozhodné doklady o tom, zda a v jaké výši platil žalovaný nezbytné výdaje na živobytí, na bydlení, co to splácí za další půjčky atd. Soud vyhodnotil smlouvu o úvěru jako neplatnou, a to ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo druhy jeho neplatnosti. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dostál jím zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech. Také při výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se prosadí závěry formulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil nárok žalobkyně dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně má právo na zaplacení částky odpovídající rozdílu mezi částkou finančních prostředků, které žalovaný skutečně vyčerpal, a částkou, kterou žalobkyni uhradil. Tzn. že žalobkyně se jako právní nástupkyně původní věřitelky důvodně domáhá vrácení částky 20 543,56 Kč, která na ni jako jistina dluhu byla postoupena, a proto soud v této části žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku). Žaloba je důvodná, i pokud se žalobkyně domáhala zákonných úroků z prodlení z částky 20 543,56 Kč od 9. 8. 2019, kdy již byl žalovaný s plněním dluhu v prodlení, do zaplacení (žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dluhu výzvou ze dne 12. 2. 2019). Ve zbytku soud žalobu z důvodů uvedených výše zamítl (výrok II. rozsudku). Částku 28 420,43 Kč, ohledně které byla žaloba zamítnuta, tvoří požadovaný neuhrazený úrok z úvěru za dobu od 8. 6. 2018 do 8. 8. 2019, který žalobkyně uplatňovala ve výši 1 841,80 Kč, požadovaný neuhrazený poplatek za poskytnutí a sjednání úvěru, který žalobkyně uplatňovala ve výši 10 005,56 Kč, požadovaný neuhrazený poplatek za vyhodnocení úvěru, který žalobkyně uplatňovala ve výši 1 897,55 Kč, požadovaný neuhrazený inkasní poplatek, který žalobkyně uplatňovala ve výši 3 675,52 Kč, požadovaná smluvní pokuta, kterou žalobkyně původně uplatňovala ve výši 14 350,39 Kč a po částečném zpětvzetí (viz bod 3. odůvodnění) ve výši 11 000 Kč. Dále byla žaloba zamítnuta i co do úroku z úvěru ve výši 15% ročně z částky 20 543,56 Kč od 9. 8. 2019 do zaplacení.

10. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s ř. a dle § 146 odst. 2, věta prvá o. s. ř. co do částečného zpětvzetí žaloby (viz bod 3. odůvodnění). Soud vycházel z toho, že žalobkyně měla ve věci úspěch pouze co do nároku na zaplacení dlužné jistiny v požadované výši 20 543,56 Kč a neúspěch co do nároku na zaplacení částky 29 929,02 Kč celkem (původně žalobkyně požadovala zaplacení částky 50 472,58 Kč se zákonnými úroky z prodlení a se sjednanými úroky 15 % ročně z požadované jistiny 20 543,56 Kč od 9. 8. 2019 do zaplacení a dále neuhrazený úrok z úvěru za dobu od 8. 6. 2018 do 8. 8. 2019, který žalobkyně uplatnila ve výši 1 841,80 Kč), částku 50 472,58 Kč tvoří částka 37 963,99 Kč – 1 841,80 Kč, jak je rozepsáno v bodě 2. odůvodnění, a na smluvní pokutě původně požadovaná částka 14 350,39 Kč, z této částky po zpětvzetí co do částky 3 350,39 Kč na smluvní pokutě nadále požadovala pouze částku 11 000 Kč – viz body 2. a 3. odůvodnění. Žalobkyně tak měla úspěch v 40,7 % (co do částky 20 543,56 Kč) z uplatněného nároku (předmětem řízení celkem 50 472,58 Kč, zbytek je příslušenství) a neúspěch co do 59,3 % (což je úspěch žalovaného). Žalovanému tak svědčí právo na náhradu nákladů řízení ve výši 18,6 %, vzhledem k tomu, že z obsahu spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady řízení vznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. rozsudku).