11 C 141/2024

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Kožušníkovou ve věci žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému:Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 15 750 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovanému byla stanovena povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 750 Kč se zákonnými ročními úroky z prodlení z částky 14 117,70 Kč od 21. 5. 2008 do zaplacení a se zákonnými ročními úroky z prodlení z částky 1 632,30 Kč od 1. 5. 2008 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 20. 9. 2024 domáhala se žalobkyně proti žalovanému zaplacení částky 15 750 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 15 581,32 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení počítaný z celkové dlužné částky ve výši 14 117,70 Kč od 21. 5. 2008, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky do 18. 12. 2020), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 868,73 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení počítaný z celkové dlužné částky ve výši 1 632,30 Kč od 1. 5. 2008, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do 18. 12. 2020), zákonného úroku z prodlení z částky 14 117,70 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 1 632,30 Kč ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro 1. den příslušného kalendářního pololetí, od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o půjčce č. hodnota, nedílnou součástí této smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal půjčenou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10 440 Kč. Celkem tak měl žalovaný vrátit částku 25 440 Kč v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 480 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30. 7. 2008. Z tohoto smluvního ujednání bylo žalovanému známo, že nejpozději tohoto dne je povinen zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž již ke dni 13. 5. 2008 porušil své závazky ve smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně měla současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem 11 322,30 Kč. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby nebylo již žalovaným uhrazeno ničeho. Dále právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 18. 4. 2007 smlouvu o půjčce č. hodnota, nedílnou součástí této smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal půjčenou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 352 Kč. Celkem tak měl žalovaný vrátit částku 20 352 Kč v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 384 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23. 4. 2008. Z tohoto smluvního ujednání bylo žalovanému známo, že nejpozději tohoto dne je povinen zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně měla současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 18 719,70 Kč. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby nebylo již žalovaným uhrazeno ničeho. Žalobkyně se stala nositelkou pohledávky z předmětných smluv na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, což bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 15 750 Kč sestávající z dlužné jistiny 8 324,12 Kč, z dlužné jistiny 962,44 Kč, dlužných čásetk souhrnného poplatku 5 793,58 Kč a 669,86 Kč a příslušenství, jak je rozepsáno výše.

2. Ve věci byl dne 10. 10. 2024 pod č. j. číslo jednací vydán elektronický platební rozkaz, který byl zrušen usnesením ze dne 25. 11. 2024, neboť se jej nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán, o odročení nežádal, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Soud provedl důkaz smlouvu o půjčce č. hodnota ze dne 25. 7. 2007 včetně smluvních podmínek, smlouvou o půjčce č. hodnota ze dne 18. 4. 2007 včetně smluvních podmínek, zákaznickými kartami ze dne 25. 7. 2007 a ze dne 18. 4. 2007, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a přílohou č. hodnota k této smlouvě (str. 100 a str. 85), oznámením o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021, poštovním podacím lístkem ze dne 1. 2. 2021, předžalobní výzvou ze dne 29. 7. 2024, poštovním podacím lístkem ze dne 29. 7. 2024. Z provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Společnost právnická osoba, IČO IČO, poskytla žalovanému dne 18. 4. 2007 v hotovosti částku 12 000 Kč jakožto půjčku, kterou se žalovaný zavázal společnosti vrátit navýšenou o „souhrnný poplatek“ v částce 8 352 Kč, a to v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 384 Kč počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy. Společnost právnická osoba, IČO IČO, poskytla žalovanému dne 25. 7. 2007 v hotovosti částku 15 000 Kč jakožto půjčku, kterou se žalovaný zavázal společnosti vrátit navýšenou o „souhrnný poplatek“ v částce 10 440 Kč, a to v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 480 Kč počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy. Podle smluvních podmínek uvedených na zadní straně každé smlouvy, které tvořily nedílnou součást smlouvy, se strany v čl. 8. dohodly, že v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má Provident právo požadovat uhrazení celé zbylé části půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky zákazníka. Ze zákaznické karty ze dne 18. 4. 2007, která je podepsána zástupkyní původní věřitelky a zákazníkem – žalovaným, soud zjistil, že žalovaný předložil svůj občanský průkaz, uvedl, že u právnická osoba nemá aktuálně žádnou půjčku, půjčku potřebuje „na běžné výdaje domácnosti“, jeho příjmem je důchod ve výši 7 716 Kč, dále uvedl další příjmy domácnosti 15 000 Kč, které ničím ověřeny nebyly, měsíčně platí nájem/inkaso 4 500 Kč a výdaje na domácnost 8 000 Kč, za telefon 400 Kč, uvedené údaje ničím ověřeny nebyly, dále uvedl, že splácí další půjčky 2 800 Kč měsíčně. Dle zákaznické karty byly ověřeny dokumenty: občanský průkaz, výměr důchodu, nájemní smlouva, SIPO. Ze zákaznické karty ze dne 25. 7. 2007, která je podepsána zástupkyní původní věřitelky a zákazníkem – žalovaným, soud zjistil, že žalovaný předložil svůj občanský průkaz, potvrdil, že u právnická osoba má jinou půjčku, další půjčku potřebuje na „neočekávané výdaje“, je důchodce, jeho příjem je částka, uvedl další příjmy domácnosti částka, které ničím ověřeny nebyly, měsíčně platí nájem/inkaso 2 500 Kč a výdaje na domácnost 2 000 Kč, uvedené výdaje ničím ověřeny nebyly, dále uvedl, že splácí další půjčky 1 536 Kč měsíčně. Dle zákaznické karty byly ověřeny dokumenty: občanský průkaz, výměr důchodu, nájemní smlouva, SIPO. Původní věřitelka převedla pohledávky na žalobkyni (č. hodnota Anonymizováno a č. hodnota příloha č. hodnota smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020), doporučeně zaslaným oznámením ze dne 6. 1. 2021 původní věřitelka oznámila žalovanému, že žalovanou pohledávku z předmětných smluv č. hodnota a č. hodnota postoupila žalobkyni, a to včetně příslušenství. Celková výše pohledávek k datu postoupení dle údajů v oznámení o postoupení pohledávky činila 15 750 Kč bez příslušenství.

4. Žalobkyně je ve věci aktivně legitimována. Smlouva o postoupení pohledávek byla uzavřena v souladu s ustanovením § 1879 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

5. V daném případě soud ve smyslu ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, aplikoval ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, starého občanského zákoníku, neboť předmětné smlouvy o půjčce byly uzavřeny ještě za jeho účinnosti. Podle § 657 starého občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 starého občanského zákoníku lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. Podle § 39 starého občanského zákoníku neplatný je mimo jiné právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 41 starého občanského zákoníku vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Podle § 517 odst. 1, 2 starého občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, přičemž jejich výši stanoví prováděcí předpis, kterým bylo s účinností do 31. 12. 2013 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

6. Pokud jde o ujednání ohledně výše „souhrnného poplatku“ za poskytnutí půjčky, hodnotí je soud v obou případech jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Ač původní věřitelka označila ve smlouvě navýšení půjčky „souhrnným poplatkem“, jedná se fakticky o úplatu za poskytnutí peněz, a tedy úroky ve smyslu § 658 odst. 1 starého občanského zákoníku. Ten jejich sjednání sice připouštěl, nicméně jejich dohodnutá výše musela být v souladu se základními zásadami pro právní úkony obsaženými v části první, hlavě čtvrté občanského zákoníku. V této věci výše dohodnutých úroků představuje 69,6 % půjčených částek, a to v obou případech, takže žalovaný by měl vracet 169,6 % půjčených prostředků. Takové ujednání je dle názoru soudu v rozporu s obecnými zásadami slušnosti, které jsou běžně v civilizované společnosti zastávány a ve svém souhrnu jsou označovány jako dobré mravy. Je logické a opodstatněné, že věřitelé půjčující peníze za dobu, po kterou nemohou s půjčenou částkou disponovat, požadují určitou úplatu za půjčení, ta by však měla odpovídat určité obvyklé ceně peněz, za kterou jsou půjčovány. 69,6 % úrok je úrokem, který lze hodnotit jako lichevní, protože spotřebitelé využívající k čerpání úvěru služeb nebankovních subjektů jsou téměř ve všech případech osoby, kterým by banky, které poskytují (v době uzavření smluv o půjčce poskytovaly) standardní úroky, z nějakého důvodu nepůjčily. K půjčce od nebankovního subjektu tak přistupují zpravidla v určité tísni, kdy nemají na výběr. V daném případě z údajů v zákaznických kartách (viz podrobně bod 3. odůvodnění tohoto rozsudku) vyplývá, že toto je právě uváděný případ. Žalovaný byl v době poskytnutí půjček důchodce pobírající důchod 7 716 Kč (jiné příjmy ověřeny nebyly), navíc splácející další půjčky, bydlel v nájemním bytě, nikterak nebyly ověřovány v zákaznických kartách uvedené výdaje na domácnost. Původní věřitelka žalovanému za této situace poskytla v časovém horizontu necelých tří měsíců půjčky 12 000 Kč a 15 000 Kč, za které měl žalovaný zaplatit kromě vrácení ještě částky 8 352 Kč a 10 440 Kč (v 53 týdenních splátkách, jak je podrobně rozepsáno v bodě 3. odůvodnění tohoto rozsudku), tedy plnění, které je v obou případech k poskytnuté půjčce v hrubém nepoměru.

7. Vzhledem k tomu, že v obou případech část smlouvy o „souhrnném poplatku“ lze oddělit od zbývajících ujednání smlouvy, soud považuje v ostatním smlouvy za platné. Předáním peněz právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému tak došlo k uzavření smlouvy o půjčce a bylo povinností žalovaného půjčenou částku vrátit. Nebylo nikterak zpochybněno tvrzení žalobkyně, že žalovaný od uzavření smlouvy o půjčce do uzavření smlouvy o postoupení pohledávek právní předchůdkyni uhradil celkem částku 30 042 Kč a poté již neuhradil ničeho. Soud žalobu zamítl, když vycházel z toho, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně již před uzavřením smlouvy o postoupení pohledávek celkem uhradil 30 042 Kč, půjčil si celkem 27 000 Kč. Zaplatil tedy více, než kolik si půjčil.

8. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že z obsahu spisy nevyplývá, že by žalovanému v tomto řízení vznikly nějaké náklady. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně, ve dvojím vyhotovení.