11 C 154/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Kožušníkovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba anonymizována tři slova , IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 55 929,94 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 18 016,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 016,01 Kč od 23. 8. 2021 do zaplacení.

II. Pokud se dále žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 37 913,93 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 986,75 Kč od 20. 7. 2021 do 22. 8. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 23 986,75 Kč od 23. 8. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 970,74 Kč od 23. 8. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 179,61 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 104,48 Kč, v této části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 25. 11 2021 domáhala se žalobkyně proti žalovanému zaplacení celkem 55 929,94 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 13. 7. 2018 uzavřeli žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně společnost x [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru [číslo] jejíž přílohu tvořil předpis splátek pro žalovaným zvolenou variantu úvěru. Na základě této smlouvy žalovaný obdržel v hotovosti jistinu úvěru ve výši 30 000 Kč, kterou převzal při podpisu smlouvy, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Spolu s jistinou se zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 25 776 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal původní věřitelce uhradit částku 55 776 Kč. Žalovaný se v uzavřené smlouvě zavázal poskytnutý úvěr původní věřitelce splatit ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka, až do úplného splacení celkové dlužné částky, byla splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku připadla na 13. 9. 2019. Smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, do které žalovaný uvedl základní údaje o své osobě, dále okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci, to je údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů a výdajů, požadovanou výši úvěru. Na dokumentu jsou rovněž vyznačeny listiny či doklady, které žalovaný k posouzení jeho bonity a úvěruschopnosti předložil. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, když do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplnil. Žalovaný uhradil částku 11 983,99 Kč, která odpovídá 3 řádně uhrazeným splátkám. Jednotlivé úhrady splátek byly původní věřitelkou alokovány poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky, a to dle předpisu splátek tvořícího přílohu [číslo] smlouvy o úvěru. Na poskytnutou jistinu úvěru tak byla alokována částka 6 013,25 Kč, na smluvně sjednané příslušenství pohledávky byla alokována částka 5 970,74 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou částky 43 792,01 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 23 986,75 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 19 805,26 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původní věřitelkou zesplatněn, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, to je ke dni 13. 9. 2019. Ode dne 14. 9. 2019 je tedy žalovaný v prodlení s úhradou výše uvedené částky. V důsledku prodlení žalovaného vznikl původní věřitelce nárok na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu se 4. odstavcem 1. strany smlouvy i nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Z původní věřitelky byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitelky byla žalovanému oznámena přípisem původní věřitelky dne 5. 8. 2021. Z výše uvedeného dovozuje žalobkyně svou aktivní procesní legitimaci. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 74 370,77 Kč a skládala se z nesplacené jistiny 23 986,75 Kč, nesplaceného smluvního úroku 1 835,07 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 11 541,56 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 2 188,86 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 4 239,77 Kč, postoupeného sankčního poplatku 3 000 Kč, postoupených paušálních nákladů na vymáhání pohledávky 500 Kč, postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 8 006,89 Kč po celkové splatnosti závazku, postoupeného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 5 571,87 Kč, postoupené smluvní pokuty 13 500 Kč. Žalobkyně touto žalobou požaduje z postoupené pohledávky pouze: nesplacenou jistinu 23 986,75 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 835,07 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 11 541,56 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 188,86 Kč, nesplacený inkasní poplatek ve výši 4 239,77 Kč, postoupený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši 6 269,41 Kč za období od 1. dne prodlení po celkové splatnosti závazku (splatnost poslední splátky), to je od 14. 9. 2019 do 11. 6. 2021, kdy základem pro výpočet úroku byla postoupená jistina pohledávky ve výši 23 986,75 Kč, která byla v uvedeném období úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 179,61 Kč po revizním přepočtu za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, to je od 14. 9. 2019 do 11. 6. 2021, kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina pohledávky ve výši 23 986,75 Kč, účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč (odeslaný obyčejný dopis 39 Kč, 2x cesta pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka z důvodu osobní návštěvy, to je 2 x 217 Kč), o výši nákladů byl žalovaný informován v dopise žalobkyně ze dne 17. 8. 2021, smluvní pokuta 13 500 Kč. Co se týká smluvní pokuty, tak v důsledku prodlení žalovaného vzniklo původní věřitelce v souladu se 4. odstavcem na 1. straně smlouvy právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. V rámci revizního přepočtu smluvní pokuty žalobkyně ku prospěchu žalovaného požadovala smluvní pokutu pouze z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 23 986,75 Kč, a to za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, to je od 14. 9. 2019 do 29. 3. 2021. Žalobkyně tak po žalovaném nárokovala úhradu smluvní pokuty za prodlení se splacením závazku ve výši 13 500 Kč. Smluvní pokuta byla požadována za zkrácené období ku prospěchu dlužníka, neboť časové omezení smlouvou o úvěru stanoveno nebylo. Žalobkyně uvedla, že tak učinila z toho důvodu, aby si smluvní pokuta zachovala svou zajišťovací funkci a aby nedocházelo k neomezenému narůstání její výše, tedy i vymizení její funkce jako sankce za splácení dluhu. Vypočítaná smluvní pokuta reflektuje zákonné omezení jejího výpočtu vyplývající z § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na § 168 odst. 1 téhož zákona. Dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši určené datem zesplatnění závazku, a to od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, to je od 20. 7. 2021 do zaplacení. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho. Žalovaný byl o úhradu dlužné částky upomínán, poslední upomínka před podáním žaloby byla odeslána doporučeně dne 18. 10. 2021, žalovaný nezaplatil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání se žádný z účastníků nedostavil (zástupce žalobkyně svou neúčast omluvil), o odročení žádný z nich nežádal, v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (zástupce žalobkyně), vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Z kopie smlouvy o úvěru [číslo] datované 13. 7. 2018 včetně předpisu splátek, z kopie formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z kopie žádosti o úvěr, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 včetně přílohy, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021 včetně poštovního podacího archu, z potvrzení o úplatě za postoupené pohledávky, z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, z dopisu s návrhem na mimosoudní řešení ze dne 6. 9. 2021, z kopie dopisu ze dne 17. 8. 2021 zaslaného žalovanému a z předžalobní upomínky ze dne 18. 10. 2021 zjistil soud následující skutkový stav: Na základě žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 13. 7. 2018, ve které žalovaný (žadatel o úvěr) uvedl, že je zaměstnaný, aktuální zaměstnání od 20. 2. 2018, uvedl adresu zaměstnavatele, uvedl měsíční příjmy, a to mzdu 21 489 Kč a dále je v žádosti příjem z nájmu, renta 8 113 Kč, dále uvedl výdaje bydlení, energie 6 000 Kč, doprava, jídlo, osobní náklady 3 000 Kč,„ bydlení v nájmu“, ženatý, bez vyživovacích povinností, v žádosti je uvedeno, že příjmy žadatel doložil pracovní smlouvou a výpisem z bankovního účtu, jeho totožnost byla ověřena z občanského průkazu, s ním uzavřela společnost [právnická osoba], dne 13. 7. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] jejíž přílohu tvořil předpis splátek. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti poskytla 30 000 Kč, tuto částku žalovaný převzal při podpisu smlouvy, jak potvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 3 984 Kč. Poskytnutá jistina 30 000 Kč, celkové náklady spotřebitelského úvěru 25 776 Kč (kapitalizovaný smluvní úrok 2 888 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 14 700 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu 2 788 Kč, poplatek za inkaso plateb v hotovosti 5 400 Kč), celkem dlužná částka, kterou má spotřebitel zaplatit, 55 776 Kč. První splátka splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka, až do úplného splacení celkové dlužné částky, splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Splatnost poslední splátky připadla na 13. 9. 2019. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatil. Smluvní strany si dohodly, že úhradu za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek zaplatí dlužník věřiteli ve formě pravidelných měsíčních splátek splatných společně se splátkou úvěru a úroku dle předpisu splátek uvedeného v příloze [číslo] smlouvy. Závazek ze smlouvy nebyl původním věřitelkou zesplatněn. Smluvní strany se dále dohodly, že pokud dlužník nezaplatí jakoukoliv splátku řádně a včas, je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná v den následující po dni prodlení. Za prodlení s každou jednotlivou splátkou lze dlužníkovi uložit smluvní pokutu v maximální výši 500 Kč. K mimosoudnímu vymáhání pohledávky předložila žalobkyně dopis ze dne 17. 8. 2021 obsahující mimo jiné upozornění na možnost vzniku nákladů mimosoudního vymáhání (odchozí dopis 39 Kč, doporučený odchozí dopis 50 Kč, odchozí telefonický hovor 72 Kč, osobní návštěva 217 Kč), vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 31. 8. 2021. Dále předložila výpis úkonů k vymáhání pohledávky, a to žalovanému odeslaný obyčejný dopis ze dne 6. 9. 2021, cesty pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka 5. 10. 2021, 20. 10. 2021 [právnická osoba], pohledávku ze spotřebitelského úvěru za žalovaným postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 5. 8. 2021 Poslední upomínkou byla výzva před podáním žaloby, která byla žalovanému dne 18. 10. 2021 doporučeně odeslána. Byl vyzván, aby dlužnou částku uhradil nejpozději do 1. 11. 2021, jinak se žalobkyně obrátí na soud.

4. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

5. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti ve tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

8. Soud posoudil zjištěný skutkový stav dle výše citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v té části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení jistiny úvěru. Žalobkyně prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 13. 7. 2018 částku 30 000 Kč, přitom z této částky jí žalovaný doposud uhradil 11 983,99 Kč (což ničím zpochybněno nebylo). Zbývající částky (úroky, poplatky, smluvní pokuta, náklady na vymáhání), jejichž uplatnění má oporu v uzavřené smlouvě, nejsou žádány po právu, neboť smlouva byla shledána neplatnou. Žalobkyně totiž neprokázala, že by řádným způsobem splnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného dlužníka splácet poskytnutý úvěr. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně částku 30 000 Kč, z toho vrátil částku 11 983,99 Kč, nevrátil 18 016,01 Kč, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení. Z údajů v žádosti o úvěr je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost žalovaného posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí, protože v takovém případě by mu úvěr ve výši 30 000 Kč nemohla poskytnout. Z ničeho neplyne, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala pravidelné výdaje žalovaného. Co se týká měsíčních výdajů žadatele o úvěr, jsou uváděny částky 6 000 Kč bydlení, energie a 3 000 Kč doprava, jídlo, osobní náklady. Uvedené částky měsíčních výdajů objektivně vzbuzují pochybnosti, právní předchůdkyně žalobkyně si měla vyžádat jejich ověření, stejně jako u výdajů na bydlení. V žádosti o úvěr je uvedeno, že žadatel je ženatý, bydlí v nájmu (což ničím ověřeno nebylo), uvedl, že nemá žádné vyživovací povinnosti. Žadatel předložil občanský průkaz. Co se týká měsíčních příjmů žadatele, je uváděn příjem ze zaměstnání [částka] a dále„ z nájmu, renta“ [částka] (takže není zřejmé, jaký vlastně příjem to má být, není zřejmé, z čeho byl ověřen). Jak vyplývá z údajů v žádosti o úvěr, právní předchůdkyně příjmy žadatele ověřovala z pracovní smlouvy a výpisu z bankovního účtu (není jasné, za jaké období). Je také otázkou, jak poskytovatelka ověřovala příjmy žadatele, z čeho dospěla k závěru, že jde o příjmy z jeho výdělečné činnosti, případně jiné příjmy. Bez bližšího ověření příjmů a pravidelných výdajů nelze dle názoru soudu přistoupit k zodpovědnému porovnání a vyhodnocení reálných poměrů žalovaného a posoudit jeho schopnost úvěr s nastavenými parametry splácet (přitom splátky byly sjednány ve výši 3 984 Kč měsíčně). Právní předchůdkyně žalobkyně měla po získání informací uvedených v žádosti o úvěr objektivně jakožto profesionál vyhodnotit situaci žalovaného a vyžádat si konkretizaci a doložení příjmů a pravidelných výdajů (chybí rozhodné doklady o tom, zda a v jaké výši platí žalovaný nezbytné výdaje na živobytí, na bydlení atd.) nebo ochránit žalovaného před nezodpovědným zadlužením případnou vlastní neznalostí a zápůjčku mu neposkytnout. Při dodržení zásady odpovědného úvěrování by pouze na základě předložených dokladů nemohla žalobkyně žalovanému zápůjčky poskytnout. Soud vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, a to ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo druhy jeho neplatnosti. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dostál jím zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil nárok žalobkyně dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně má právo na zaplacení částky odpovídající rozdílu mezi částkou finančních prostředků, které žalovaný skutečně vyčerpal, a částkou, kterou žalobkyni uhradil. To znamená, že žalobkyně, na kterou původní věřitelka předmětné pohledávky převedla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021, se důvodně domáhá vrácení částky 18 016,01 Kč, a proto soud v této části žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku). Současně vznikla žalovanému nevrácením uvedené částky druhotná povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení, jak má na mysli ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, a to v návaznosti na výzvu k zaplacení obsaženou v oznámení o postoupení pohledávek. Ve výzvě byla právní předchůdkyní žalobkyně určena desetidenní lhůta k zaplacení od jejího doručení, výzva byla podána na poště dne 9. 8. 2021, doručenku k ní žalobkyně nepředložila. Vzhledem k běžné doručovací praxi soud vychází z toho, že výzva byla doručena třetím dnem, nejpozději 12. 8. 2021, desetidenní lhůta k plnění tak uplynula 22. 8. 2021 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení, přitom zákonný úrok z prodlení ve 2. pololetí roku 2021 byl ve výši 8,5 % ročně. Nárok na zákonné úroky z prodlení vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jejich výše je v souladu s vládním nařízením č. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu z důvodů uvedených výše zamítl (výrok II. rozsudku).

9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Vycházel z toho, že žalobkyně měla ve věci úspěch ve 32,2 % (co do částky 18 016,01 Kč) z uplatněného nároku (předmětem řízení je„ nesplacená jistina“ 23 986,75 Kč,„ nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru“ ve výši 11 541,56 Kč,„ nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru“ 2 188,86 Kč,„ nesplacený inkasní poplatek“ 4 239,77 Kč,„ náklady na mimosoudní vymáhání“ 473 Kč a„ smluvní pokuta“ 13 500 Kč, to je celkem částka 55 929,94 Kč, zbytek je příslušenství) a neúspěch co do 67,8 %. Žalovaný tedy měl úspěch co do 67,8 % a neúspěch co do 32,2 %. Žalovaný by měl vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení co do 35,6 %. Z obsahu spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady řízení vznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.