11 C 169/2020

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Kožušníkovou ve věci Anonymizovaný odstavec. sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 675 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 675 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení od 16. 9. 2019 do 15. 10. 2020 ve výši 60,29 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou ze dne 15. 10. 2020 domáhala se žalobkyně proti žalovanému zaplacení 675 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že v souladu s ustanovením § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizních poplatků, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Jelikož žalovaný v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobkyně jakožto provozovatele televizního vysílání ze zákona nereagoval, žalobkyně jej dle výše citovaného zákonného ustanovení zařadila do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. O této skutečnosti byl žalovaný žalobkyní písemně informován. Žalovaný se tak stal poplatníkem televizního poplatku ze zákona a současně mu vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný nedostál své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatil televizní poplatky za měsíce září, říjen, listopad, prosinec 2019, leden 2020, to je 5 x 135 Kč, celkový dluh tak činí 675 Kč. Dále se žalobkyně domáhala přiznání úroků z prodlení v zákonné výši v návaznosti na splatnost jednotlivých televizních poplatků (žalobkyně úrok z prodlení kapitalizovala, a to od 1. dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tedy od 16. 9. 2019 k datu 15. 10. 2020, kapitalizovaný zákonný úrok celkem činí 60,29 Kč). Žalobkyně žalovaného písemně vyzvala k úhradě dlužné částky, žalovaný však tuto svou povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnil.

2. Okresní soud v Opavě vydal dne 26. 10. 2020 pod č. j. EPR 261226/2020-5 elektronický platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný v zákonné lhůtě odpor. V odporu žalovaný uvedl, že je invalidní důchodce, registrovaný na úřadu práce, v době, kdy měl údajně platit televizní poplatek, tak byl rovněž registrován na úřadu práce a pobíral dávky. Podle zákona je od poplatku osvobozen i vzhledem k jeho zdravotnímu stavu.

3. Žalobkyně se k odporu žalovaného vyjádřila tak, že žalovaný měl povinnost oznámit žalobkyni jakékoliv změny ohledně údajů o poplatníkovi a měl povinnost se odhlásit v případě, kdy podle jeho subjektivního názoru přestal mít povinnost platit televizní poplatek. Žádnou žádost o osvobození od televizních poplatků žalobkyně neeviduje, ani změnu adresy pro doručování. V případě, že žalovaný splnil podmínky pro osvobození od televizních poplatků, bylo nezbytné, aby o osvobození žalobkyni požádal a doložil příslušné důkazy dle § 4 odst. 3 v žalobě citovaného zákona. Žalobkyně žádost o osvobození neeviduje. Žalovaný tedy takto neučinil a nedostál tím své zákonné povinnosti, když zákon o rozhlasových a televizních poplatcích ukládá v § 8 odst. 6 poplatníkovi povinnost oznámit všechny rozhodné skutečnosti a změny související s evidencí televizního přijímače do 15 dnů ode dne jejich vzniku, což je také odhlášení poplatníka z evidence. Dle § 8 odst. 8 písm. b) zákona je povinen se z evidence poplatníků odhlásit ten poplatník, který přestal být poplatníkem dle § 3 zákona. Do doby odhlášení, resp. doložení dokladů prokazujících splnění osvobození od televizních poplatků, tak žalovaný zůstává poplatníkem a má zákonnou povinnost hradit televizní poplatek.

4. Z výzvy žalobkyně žalovanému datované 24. 10. 2018 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného, aby jí do 30 dnů odpověděl, proč neplatí televizní poplatky. Mohlo se stát, že poplatky v jeho domácnosti platí jiná osoba, že nemá televizi nebo je od placení osvobozen, případně se zapomněl registrovat. Žalovaný byl poučen, že pokud nebude na výzvu do 30 dnů reagovat, bude Česká televize nucena předpokládat, že televizní poplatek žalovaný platit má, ale neplatí jej. V tom případě hrozí pokuta a zpětná úhrada poplatků po dobu užívání televizního přijímače podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Česká televize této možnosti využít nechce, proto dále v dopise vysvětlovala žalovanému, jakým způsobem má odpovědět (buď vyplnit formulář, nebo vyplnit přílohu tohoto dopisu a odeslat na uvedenou adresu, v případě, že potřebuje poradit, je možno využít bezplatnou telefonní linku s uvedeným telefonním číslem nebo poslat e-mail s dotazem). Znovu zaslala žalobkyně žalovanému doporučeně výzvu k přihlášení poplatníka České televize dne 29. 5. 2019. Ve výzvě uvedla, že žalovaný je na adrese [adresa], [obec], evidovaným odběratelem elektrické energie, ale není evidován jako plátce televizních poplatků. Žalovaný byl vyzván, aby ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy odpověděl, pokud v domácnosti mají televizor, ale poplatek neplatí, nechť podá přihlášku k úhradě televizních poplatků, pokud není osvobozen. Platí-li televizní poplatky za domácnost na jiné adrese nebo je platí jiná osoba, nechť zašle vyplněné čestné prohlášení. Nemá-li v domácnosti televizi, nechť o tom zašle vyplněné čestné prohlášení. Žalovaný byl zároveň poučen, že pokud vůbec neodpoví, bude jej Česká televize nucena dle zákona považovat za poplatníka televizního poplatku a zařadí jej do evidence poplatníků s povinností televizní poplatky hradit. Uvedení nepravdivých údajů je dle zákona o televizních poplatcích (§ 9 odst. 1) považováno za porušení zákona a může být pokutováno přirážkou 10 000 Kč. Dopisem ze dne 28. 8. 2019 sdělila žalobkyně žalovanému, že vzhledem k tomu, že dosud neobdržela žádnou reakci na výzvu k objasnění důvodu, ze kterého nehradí na adrese [adresa], [obec], zákonem stanovené televizní poplatky, byla nucena jej zařadit do evidence plátců televizního poplatku. Variabilní symbol žalovaného pro platby tohoto poplatku je [číslo]. Měsíční výše poplatku je 135 Kč. Žalovanému bylo sděleno, na jaký účet má poplatky poukazovat, s jakým konstantním a variabilním symbolem. Platba musí proběhnout vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalovaný byl upozorněn, že první poplatek mu bude předepsán za září 2019. První platbu ve výši 135 Kč je potřeba uhradit do 15. 9. 2019. Žalovaný byl upozorněn, že veškeré změny související s evidencí televizního poplatníka je povinen oznámit České televizi, Správě a výběru televizních poplatků, a to do 15 dnů ode dne jejich vzniku. Z žalobkyní předloženého potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků soud zjistil, že žalovaný byl identifikován jako poplatník pod [variabilní symbol], a to od 8/ 2019. Česká pošta potvrdila, že údaje uvedené v potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků odpovídají vedeným záznamům v databázi. Z výzvy k zaplacení dlužných televizních poplatků včetně poštovní dodejky soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 15. 3. 2020 (zásilka vložena do adresátem užívané schránky dne 2. 4. 2020) k zaplacení dluhu na televizních poplatcích za období 15. 9. 2019 - 15. 1. 2020, to je 5 x 135 Kč, včetně příslušenství, výše dluhu vyčíslena na částku 675 Kč a úroky 21,67 Kč, a to nejpozději do 15 dnů od doručení této výzvy, případně nechť v téže lhůtě oznámí veškeré změny v evidenčních údajích, ke kterým v mezidobí došlo. Ve výzvě žalobkyně žalovaného rovněž informovala, že poplatník je povinen oznámit veškeré změny v evidenčních údajích České televizi nebo České poště (pokud hradí televizní poplatky prostřednictvím SIPO) do 15 dnů ode dne jejich vzniku. Pokud tak neučinil, žádali jej o provedení opravy evidenčních údajů do 15 dnů od obdržení výzvy. Znovu byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných televizních poplatků výzvou ze dne 27. 5. 2020, která byla rovněž zaslána doporučeně (zásilka se odesílateli vrátila 17. 6. 2020 zpět jako nevyzvednutá), a to nejpozději do 10 dnů od doručení výzvy s tím, že v případě marného uplynutí lhůty využije žalobkyně svého práva domáhat se zaplacení dlužné částky cestou soudního řízení. Opětovně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných televizních poplatků výzvou ze dne 15. 7. 2020, tato byla rovněž zaslána doporučeně (protože si adresát nevyzvedl zásilku ve stanovené lhůtě, byla vložena do adresátem užívané schránky dne 4. 8. 2020), a to nejpozději do 15 dnů od doručení této výzvy. Žalovaný byl opětovně upozorněn, že veškeré změny v evidenčních údajích je povinen oznámit žalobkyni do 15 dnů ode dne jejich vzniku, pokud takto neučinil, nechť opravu evidenčních údajů provede do 15 dnů ode dne obdržení výzvy. Z výpisu detailu dluhu předloženého žalobkyní vzal soud za prokázáno, že žalovaný nezaplatil poplatky za měsíce září 2019 - leden 2020, to je 5 x 135 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za uvedené období činil celkem 60,29 Kč. Z žalovaným zaslaného seznamu vyplacených dávek, datovaného 25. 1. 2021, soud zjistil, že Úřad práce ČR – Krajská pobočka v Ostravě, Kontaktní pracoviště Opava, vyplatil žalovanému na dávkách„ příspěvek na živobytí“ za dobu od 9/ 2019 do 1/2021 celkem 59 730 Kč.

5. Podle § 3 odst. 3 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle § 3 odst. 4 citovaného zákona jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny, připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Podle § 6 citovaného zákona činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Podle § 7 odst. 2 věta prvá zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Podle § 10 tohoto zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Podle § 4 odst. 1 písm. g) citovaného zákona od rozhlasového a televizního poplatku jsou osvobozeny osoby s úplnou nebo praktickou slepotou obou očí a osoby s oboustrannou úplnou nebo praktickou hluchotou, pokud jsou osaměle žijící, osvobozeny jsou tyto osoby rovněž v případě, kdy žijí společně v jedné domácnosti. Podle § 4 odst. 2 citovaného zákona od rozhlasového a televizního poplatku je dále osvobozena fyzická osoba: a) jde-li o jednotlivce, jehož čistý příjem za uplynulé kalendářní čtvrtletí je nižší než 2,15 násobek životního minima, b) žije-li v téže domácnosti s dalšími osobami a součet jejího čistého příjmu a čistých příjmů těchto osob za uplynulé kalendářní čtvrtletí je nižší než 2,15 násobek životního minima osob žijících v této domácnosti. Při zjišťování příjmů se postupuje podle zvláštního zákona. Dle § 4 odst. 3 citovaného zákona účinky nově vzniklého nároku na osvobození podle odstavce 1 nastávají prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž důvod pro toto osvobození vznikl. Účinky nově vzniklého nároku na osvobození podle odstavce 2 nastávají prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž poplatník oznámí čestným prohlášením provozovateli vysílání ze zákona nebo jiné osobě, kterou provozovatel vysílání ze zákona určí, okolnosti odůvodňující osvobození, účinky tohoto osvobození končí posledním dnem měsíce, v němž zanikly okolnosti odůvodňující toto osvobození, nejpozději však uplynutím 6 kalendářních měsíců ode dne, kdy nastaly účinky nároku na osvobození. Fyzická osoba, na kterou se osvobození podle odstavce 2 vztahuje, je povinna na výzvu provozovatele vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osoby, písemně doložit kopii rozhodnutí nebo oznámení úřadu státní sociální podpory okolnosti prokazující osvobození. Dle § 8 odst. 8 citovaného zákona z evidence poplatníků rozhlasového nebo televizního poplatku je povinen se odhlásit poplatník, který a) přestal být poplatníkem podle tohoto zákona, b) byl osvobozen podle § 4 odst. 1, a to do 15 dnů ode dne, kdy nastaly skutečnosti odůvodňující odhlášení. Při odhlášení je povinen připojit písemné čestné prohlášení potvrzující, že nastala některá z těchto skutečností.

6. Soud posoudil zjištěný skutkový stav dle shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Tím, že žalovaný nereagoval na opakované výzvy žalobkyně a neoznámil čestným prohlášením, jaké jsou důvody neplacení televizních poplatků z jeho strany, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení výzvy (§ 3 odst. 4 citovaného zákona). Součástí výzev přitom bylo poučení o následcích neprokázání opaku ve stanovené lhůtě. Žalovaný se tak stal poplatníkem televizního poplatku a vznikla mu ze zákona povinnost platit měsíčně televizní poplatky ve výši 135 Kč. Žalovaný se z evidence poplatků neodhlásil ani nenahlásil žádné změny, neoznámil okolnosti odůvodňující případné osvobození od poplatku (§ 7 odst. 5, § 8 odst. 8 výše citovaného zákona), poplatky ani přes výzvu nezaplatil, žalobkyně je proto v souladu s ustanovením § 10 citovaného zákona oprávněna domáhat se svého práva u soudu, a to včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Žalovaný nezaplatil poplatky za 5 měsíců, jak je podrobně rozepsáno výše, takže dluží žalobkyni částku 675 Kč. Tím, že nezaplatil televizní poplatky, jak uvedeno výše, vznikla mu druhotná povinnost zaplatit žalobkyni také úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od 1. dne následujícího po splatnosti jednotlivých televizních poplatků, tedy od 16. dne příslušného kalendářního měsíce, v celkové výši k datu 15. 10. 2020 (ke kterému žalobkyně úrok z prodlení požaduje) 60,29 Kč. Právo na úrok z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku.

7. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalovanému. Přiznané náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč a náhrady hotových výdajů ve výši 200 Kč za 2 úkony (předžalobní upomínka, žaloba) po 100 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř., § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud žalobu vyhodnotil jako formulářovou, neboť žalobkyně podává opakovaně žaloby stejného druhu a údaje v jednotlivých věcech se liší jen v označení žalované strany, datu přihlášení poplatníka do evidence, období, za které nebyly poplatky placeny, výší žalované částky. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně.

8. S poukazem na nálezy Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3344/12, II. ÚS 405/14 a II. ÚS 1727/14 soud považuje za účelně vynaložené náklady pouze náklady výše uvedené, nikoliv náklady na právní zastoupení. Česká televize je v převážné míře financována z televizních poplatků. Jejich základ, výše, vymezení předmětu poplatků, definování poplatníka, určení způsobu placení poplatků a související otázky jsou detailně upraveny zákonem. Stát pro fungování České televize vytváří podmínky ve formě zákonných záruk, její postavení je tak ve srovnání s ostatními subjekty působícími v mediálním prostoru značně odlišné a do určité míry výsadní. Proto lze na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci, a to právě i ve vztahu k nutnosti jejího zastoupení advokátem, žalobkyně by měla disponovat dostatečným personálním aparátem pro jednoduchou agendu vymáhání televizních poplatků, která z povahy věci patří k jedné z jejich činností. Navíc podaná žaloba je tzv. formulářovou žalobou, jedná se o bagatelní věc a žalovanému nebyla dána faktická možnost změnit obsah právního vztahu.

9. Účastníci (zástupce žalobkyně) se k jednání nedostavili, ač byli řádně předvoláni, o odročení nežádali. Zástupce žalobkyně svou neúčast u jednání omluvil, souhlasil s tím, aby soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Dle § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (zástupce žalobkyně), vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.