11 C 26/2023

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Kožušníkovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa ; zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 22 028 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 8 000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 000 Kč od 30. 8. 2022 do zaplacení.

II. V části, ve které se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení 14 028 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22 028 Kč od 20. 10. 2021 do 29. 8. 2022 a se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 028 Kč od 30. 8. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Opavě doplatek soudního poplatku ve výši 118 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne 28. 2. 2023 domáhala se žalobkyně proti žalovanému zaplacení částky 22 028 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 20. 10. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným od původní věřitelky – [právnická osoba], [IČO], a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 3. 6. 2022. Oznámení o postoupení pohledávky podepsané postupitelkou bylo žalovanému odesláno společně s předžalobní výzvou k úhradě 23. 8. 2022. [právnická osoba] je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Žalobkyně je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání jsou mimo jiné služby v oblasti administrativní správy a služby organizačně hospodářské povahy. [právnická osoba] poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovanému bylo přiděleno klientské číslo [anonymizováno], což bylo dohodnuto jako variabilní symbol identifikující veškeré vzájemné platby mezi stranami. Po dokončení registrace žalovaného vzniklo žalovanému právo žádat přes webové rozhraní žalobkyně o poskytnutí konkrétního úvěrového rámce. Dle čl. 3 smlouvy o uživatelském účtu si původní věřitelka a žalovaný dohodli, že za právní jednání v písemné formě považují i jednání učiněné prostřednictvím uživatelského účtu, neboť takové jednání má písemnou formu, je podepsáno elektronicky způsobem dle této smlouvy (uvedením uživatelského jména a hesla), je zachycen jeho obsah a určeny jednající osoby. Pro určení své totožnosti zaslal žalovaný původní věřitelce kopii svého občanského průkazu. Před uzavřením smlouvy původní věřitelka prověřovala schopnost žalovaného splácet požadovaný úvěr, a to matematickým posouzením, zdali rozdíl mezi celkovými měsíčními příjmy žalovaného a jeho měsíčními výdaji bude vyšší než předpokládaná měsíční splátka úvěru u požadovaného maximálního úvěrového rámce. Původní věřitelka dále ověřila, jestli se žalovaný nenachází v Centrální evidenci exekucí, nemá aktivní záznam v Insolvenčním rejstříku či v dalších dostupných evidencích dlužníků. Původní věřitelka uzavřela s žalovaným dne 21. 6. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě umožnila žalovanému průběžně čerpat úvěr až do maximálního úvěrového rámce ve výši 8 000 Kč. Žalovaný pak dílčí úvěry průběžně čerpal a příp. i průběžně splácel. Smlouva o revolvingovém úvěru tvoří rámec pro dílčí čerpání, u kterého se předpokládá opakované čerpání i splácení, obdobně jako u kreditních karet. Žalobkyně dokládá i přehled jednotlivě čerpaných úvěrů, s jejichž úhradou je žalovaný aktuálně v prodlení. Dílčí čerpání úvěru bylo vypláceno na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet], a to pod [variabilní symbol]. Poskytnutí dílčích úvěrů, s jejichž splácením je žalovaný v prodlení, dokládá žalobkyně výpisy z bankovních účtů. V současnosti zbývá na úhradu jistiny úvěru 8 000 Kč, dále na úhradu kapitalizovaného úroku z úvěru 10 028 Kč a na úhradu smluvní pokuty za prodlení s vrácením úvěru 4 000 Kč Tyto nároky jsou předmětem žalobního návrhu. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu na základě čl. 5 smlouvy o revolvingovém úvěru, a to ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení s úhradou. Smluvní pokuta nepřesahuje součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnutého spotřebitelského úvěru. Celková dlužná částka činí 22 028 Kč (jde o součet dlužné jistiny, úroku z úvěru a smluvní pokuty za prodlení). Smlouva o revolvingovém úvěru byla ukončena automaticky dne 19. 10. 2021, a to na základě ujednání čl. 4 smlouvy o revolvingovém úvěru v důsledku dlouhodobého prodlení žalovaného s úhradou úvěru. Žalovaný se zavázal splatit úvěr kompletně celý do 30 dnů (bez nutnosti platit úrok či poplatky) anebo splácet revolvingový úvěr minimálními měsíčními splátkami ve výši 3 % z dlužné částky + úrok z úvěru za měsíc, nejméně 500 Kč. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Úrok z úvěru byl sjednán v čl. 5 smlouvy o revolvingovém úvěru, a to tak, že při splacení úvěru do 30 dnů činí 0 %, avšak v opačném případě, tedy při rozložení splácení do více měsíčních splátek, byl sjednán úrok ve výši nejprve 22 % měsíčně z jistiny úvěru. Při prodlení dlužníka se splácením úvěru delším než 90 dnů vzniklo věřitelce ze zákona právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Kapitalizovaný úrok byl vypočten ke dni 5. 8. 2022, po tomto datu již žalobkyně úrok z úvěru nežádá. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobkyní předmětná částka převedena (příp. šlo o částku vyšší, která byla snížena v důsledku částečných úhrad). Výzva k plnění byla zaslána dne 23. 8. 2022.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, kteří se k jednání nedostavili, ačkoliv byli řádně předvoláni, o odročení nežádali, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Účastníci svou neúčast u jednání neomluvili ani soudu nesdělili, že by v daném případě například jednali mimosoudně, soud řízení nepřerušoval, neboť dospěl k závěru, že v daném případě by přerušení řízení nebylo účelné (§ 110 o. s. ř.).

3. Soud provedl důkaz smlouvou o uživatelském účtu, smlouvou o revolvingovém úvěru, formulářem pro standardní informace, kopií občanského průkazu žalovaného, profilem uživatele, výpisem z účtu, výplatními lístky 7/ 2017 - 8/ 2017, 10/ 2019 – 12/ 2019, sdělením z ČSOB, smlouvou o postoupení pohledávek včetně příloh, oznámením o postoupení pohledávek, předžalobní výzvou, potvrzením o odeslání. Z provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému (jeho totožnost ověřila z občanského průkazu), který byl ve smlouvě označen jménem, příjmením, rodným číslem a bydlištěm, dne 21. 6. 2021 na jeho bankovní účet číslo [bankovní účet] pod [variabilní symbol] finanční prostředky ve výši 8 000 Kč (smlouva o uživatelském účtu, smlouva o revolvingovém úvěru, výpis z běžného účtu, sdělení [právnická osoba]). Žalovaný dlužnou částku v termínu splatnosti neuhradil. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem, kterým byl zároveň vyzván k úhradě dlužné částky do 3 dnů (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2022, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 8. 2022, výzva k úhradě ze dne 23. 8. 2022). Oznámení spolu s předžalobní výzvou bylo žalovanému zasláno na kontaktní adresu trvalého pobytu dne 23. 8. 2022 (podací lístek). Žalobkyně k důkazu předložila výplatní lístky žalovaného za období 7/ 2017 – 8/ 2017 a 10/ 2019 – 12/ 2019. Dle údajů v listině„ profil uživatele“ uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně vícekrát smlouvu o úvěru, a to 2. 11. 2017, úvěr 4 500 Kč, splatnost 28 dnů, smlouva ukončena, dny v prodlení 69. Dále 29. 1. 2020, úvěr 6 000 Kč, splatnost 30 dnů, smlouva ukončena, prodlení 109 dnů. Dále předmětná smlouva o úvěru 17. 6. 2021, výše úvěru 8 000 Kč, splatnost 30 dnů, smlouva ukončena, prodlení 380 dnů. Dle údajů v „ profilu uživatele“ dosahoval žalovaný čistého měsíčního příjmu ze zaměstnání 26 000 Kč, měl celkové měsíční výdaje 4 500 Kč.

4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

5. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti ve tříleté promlčecí lhůtě běžící ode den uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

8. Soud posoudil zjištěný skutkový stav dle výše citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v té části, ve které se žalobkyně, která je na základě smlouvy o postoupení pohledávek právní nástupkyní původní věřitelky, domáhala zaplacení jistiny úvěru. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně řádným způsobem splnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného dlužníka poskytnutý úvěr splácet. Nebylo prokázáno, že by předchůdkyně žalobkyně údaje, které jsou uvedeny v „ profilu uživatele“, ve vztahu k předmětné smlouvě o úvěru jakkoliv prověřovala, pokud předložila výplatní lístky žalovaného z let 2017 a 2019, nejedná se o aktuální údaje (smlouva o úvěru uzavřena až v roce 2021), nebylo prokázáno, že by se právní předchůdkyně zabývala tím, jaké měl žalovaný výdaje, že by uvedenou částku 4 500 Kč jakkoliv ověřovala. Přitom i z údajů v „ profilu uživatele“ je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala žalovanému úvěry opakovaně, s jejich splácením byl vždy v prodlení. Tím, že se žalobkyně nedostavila k jednání, zbavila se možnosti poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Soud vyhodnotil smlouvu o úvěru jako neplatnou, a to ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku. Podle věty druhé § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném do 28. 5. 2022 se této neplatnosti musí spotřebitel dovolat v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Ustálená judikaturní praxe zastává názor, že neposoudí-li poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil nárok žalobkyně podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, přičemž nebylo ničím zpochybněno, že tuto částku žalovaný žalobkyni, která je ve věci aktivně legitimovaná na základě smlouvy o postoupení pohledávek, dosud dluží. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, které je povinen vrátit žalobkyni dle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaný byl v oznámení o postoupení pohledávky a ve výzvě ze dne 23. 8. 2022 vyzván, aby vrátil peněžní prostředky ve lhůtě 3 dnů. V souladu s § 573 byla výzva žalovanému doručena 26. 8. 2022 a lhůta k plnění uplynula 29. 8. 2022. Žalovaný peněžité plnění nevrátil, tudíž mu vznikla druhotná povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí výše uvedené lhůty podle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Mezi stranami nebyl spor o určení okamžiku splatnosti dlužné jistiny, jak má na mysli § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný zůstal v řízení naprosto nečinný, takže nebylo možno ohledně jeho poměrů a možností splatit jistinu úvěru cokoliv zjistit. Za situace, kdy žalovaný netvrdil a následně ani neprokázal, že jeho možnosti mu umožňují splácet jistinu úvěru pouze v konkrétní výši splátek, je nutno dovodit, že je v možnostech žalovaného splatit celou jistinu úvěru najednou. Soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni 8 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 30. 8. 2022 do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Vycházel přitom z toho, že žalobkyně měla ve věci úspěch pouze co do nároku na zaplacení dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč a neúspěch co do nároku na zaplacení částky 14 028 Kč. Žalobkyně tak měla úspěch v 36,32 % z uplatněného nároku (co do částky 8 000 Kč) a neúspěch co do 63,68 % z uplatněného nároku (co do částky 14 028 Kč), což je úspěch žalovaného. Žalovanému tak svědčí právo na náhradu nákladů řízení ve výši 27,36 %, vzhledem k tomu, že z obsahu spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady řízení vznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. rozsudku).

10. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek činí dle položky 1 bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč, žalobkyně dosud zaplatila 882 Kč, zbývá doplatit 118 Kč (výrok IV. rozsudku). Základem pro výpočet výše soudního poplatku, jak vyplývá z ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., v platném znění, zákona o soudních poplatcích, je částka 12 000 Kč (dlužná jistina 8 000 Kč, požadovaná smluvní pokuta 4 000 Kč, zbytek je příslušenství).