11 C 44/2024

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Kožušníkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 79 754,92 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 33 485 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 33 485 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení.

II. V části, ve které se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku od 18. 2. 2023 do 27. 9. 2023 ve výši 838,31 Kč a úroku ve výši 5,88 % ročně z částky 39 179,64 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se řízení zastavuje.

III. V části, ve které se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 46 269,92 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 7 314,62 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 206,46 Kč, úroků ve výši 15 % ročně z částky 39 179,64 Kč od 28. 6. 2023 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 39 179,64 Kč od 28. 9. 2023 do 30. 10. 2023, zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 694,64 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 860 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

V. Žalobkyni se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 898 Kč, která jí bude poukázána z účtu ČR – Okresního soudu v Opavě po právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne , datum, , která byla dále doplněna podáním ze dne , datum, , domáhala se žalobkyně vůči žalovanému zaplacení částky 79 754,92 Kč (z toho 33 805,36 Kč jakožto neuhrazené části sjednaného úroku z půjčky po dobu jejího trvání), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 7 314,62 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 5 044,77 Kč, zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 39 179,64 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroků ve výši 20,88 % ročně z částky 39 179,64 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřela dne 17. 5. 2021, v tentýž den mu poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal společnosti půjčenou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem 48 392 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 38 564 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,88 % ročně sjednanou na straně 2 předmětné smlouvy, poplatku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 328 Kč. Celkem měl žalovaný vrátit společnosti 88 392 Kč, a to v 21 měsíčních splátkách po 4 210 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 17. 2. 2023. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž své závazky ze smluv porušil. Poslední splátka ze strany žalovaného byla uhrazena dne 21. 9. 2021. Ke dni 5. 2. 2022 provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 39 179,64 Kč a dlužný poplatek částku 43 397,36 Kč. Po tomto datu do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek žalovaný na předmětnou pohledávku uhradil ještě 700 Kč. Dlužný poplatek se skládá z neuhrazené části sjednaného úroku ve výši 33 805,36 Kč (správně má být zřejmě 33 905,36 Kč), neuhrazené části poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 257,14 Kč a nesplacené části poplatku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 412,78 Kč. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem 6 515 Kč. Žalobkyně se stala nositelkou pohledávky z předmětné smlouvy na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru žalovanému posuzovala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr s odbornou péčí v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Vycházela především z informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne 17. 5. 2021 a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Ověřené dokumenty“. Majetková situace byla ověřena z výměru důchodu a bankovních výpisů 3/2021 a 4/2021. Současně právní předchůdkyně žalobkyně ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný má pravidelný měsíční příjem z invalidního důchodu ve výši 13 662 Kč, nemá vyživovací povinnosti, nemá další úvěry či zápůjčky. Právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila, že schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr je dostatečná.

2. Podáním ze dne , datum, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to pokud se domáhala kapitalizovaného úroku od 18. 2. 2023 do 27. 9. 2023 ve výši 838,31 Kč a úroků ve výši 5,88 % ročně z částky 39 179,64 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, a to s ohledem na ustanovení § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru a přechodných ustanovení zákona č. 186/2020 Sb. K tomuto částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání, soud proto řízení v uvedené části v souladu s ustanovením § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. zastavil (výrok II. tohoto rozsudku).

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, neboť se k jednání nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán, o odročení nežádal, soud přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 5. 2021 č. , hodnota, včetně smluvních podmínek, zákaznickou kartou, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 včetně přílohy, oznámením o postoupení pohledávky z 29. 9. 2023, poštovním podacím lístkem ze dne 27. 10. 2023, přehledem plateb (tabulka umoření) a předžalobní výzvou ze dne 15. 2. 2024 včetně poštovního podacího lístku. Z provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav:Společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému 17. 5. 2021 v hotovosti částku 40 000 Kč jakožto spotřebitelský úvěr, kterou se žalovaný zavázal společnosti vrátit navýšenou o poplatek 48 392 Kč představující součet úroků ve výši 38 564 Kč, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 328 Kč. Celkovou dlužnou částku 88 392 Kč měl žalovaný zaplatit v 21 měsíčních splátkách po 4 210 Kč, když 1. měsíční splátku měl zaplatit 5. den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po předposlední vždy nejpozději do konce dalšího následujícího měsíčního období. Poslední splátka činila 4 192 Kč a byla splatná nejpozději do konce dalšího následujícího měsíčního období. Sjednaná úroková sazba činila 86 % ročně (nikoli 20,88 % ročně, jak je uvedeno v žalobě), úroková sazba byla sjednána jako pevná po celou dobu trvání smlouvy.Z žalobkyní předložené zákaznické karty ze dne 17. 5. 2021, která je podepsána zástupkyní původní věřitelky a zákazníkem – žalovaným, bylo zjištěno, že žalovaný předložil svůj občanský průkaz, uvedl, že je svobodný, spotřebitelský úvěr potřebuje na vybavení domácnosti, nemá žádné vyživovací povinnosti, nevlastní osobní automobil, jeho příjmem je invalidní důchod ve výši 13 662 Kč měsíčně, bydlí v nájmu, své měsíční výdaje odhaduje na 8 000 Kč, nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, má zřízen bankovní účet na své jméno, nemá kreditní kartu. Dle údajů v zákaznické kartě byl příjem žadatele (žalovaného) ověřen 2 výpisy z bankovního účtu (3, 4/2021) a výměrem invalidního důchodu z roku 2021. Uvedené výdaje ničím ověřeny nebyly.Z přehledu plateb (tabulky umoření) bylo zjištěno, že na předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, žalovaný uhradil celkem 6 515 Kč, a to 23. 7. 2021 uhradil částku 2 105 Kč, dne 18. 8. 2021 částku 1 500 Kč, dne 21. 9. 2021 částku 2 210 Kč, dne 17. 1. 2023 částku 200 Kč, dne 8. 2. 2023 částku 500 Kč.Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 žalobkyni jako nové věřitelce. Původní věřitelka doporučenou zásilkou oznámila žalovanému, že žalovanou pohledávku postoupila žalobkyni, vyzvala jej k úhradě dluhu v desetidenní lhůtě (oznámení ze dne 29. 9. 2023, podací lístek ze dne 27. 10. 2023).Doporučeně zaslanou předžalobní výzvou ze dne 15. 2. 2024 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu nejpozději do 1. 3. 2024 (předžalobní výzva ze dne 15. 2. 2024, podací lístek z téhož dne).

5. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti ve tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

9. Žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, když bylo prokázáno, že předmětná pohledávka na ni byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.

10. Soud posoudil zjištěný skutkový stav dle výše citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v té části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení jistiny úvěru. Žalobkyně prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 17. 5. 2021 částku 40 000 Kč, přitom z této částky jí žalovaný doposud uhradil 6 515 Kč (což ničím zpochybněno nebylo). Zbývající částky (úroky), jejichž uplatnění má oporu v uzavřené smlouvě, nejsou žádány po právu, neboť smlouva byla shledána neplatnou. Žalobkyně totiž neprokázala, že by řádným způsobem splnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného dlužníka splácet poskytnutý úvěr. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně v částku 40 000 Kč, z toho vrátil částku 6 515 Kč, nevrátil 33 485 Kč, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení. Z karty zákazníka je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost žalovaného posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí, protože v takovém případě by mu předmětný spotřebitelský úvěr nemohla poskytnout. Co se týká „odhadovaných měsíčních výdajů žadatele“, je bez dalšího uváděná částka 8 000 Kč. V zákaznické kartě je přitom uvedeno, že žalovaný bydlí v nájmu, zcela chybí údaje o tom, jaké má v souvislosti s bydlením výdaje. Ověřen je pouze příjem žalovaného – , Anonymizováno, ve výši 13 662 Kč měsíčně. Bez bližšího ověření výdajů žalovaného, tím spíše vzhledem k výši jeho příjmu a vzhledem k výši splátek z úvěru 4 210 Kč měsíčně, nelze dle názoru soudu přistoupit k zodpovědnému porovnání a vyhodnocení reálných poměrů žalovaného a posoudit jeho schopnost úvěr s nastavenými parametry splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně měla po získání informací uvedených v zákaznické kartě objektivně jakožto profesionál vyhodnotit situaci žalovaného, vyžádat si konkretizaci pravidelných výdajů (chybí rozhodné doklady o tom, v jaké výši platí nájemné a další výdaje na bydlení, výdaje na živobytí atd.) nebo ochránit žalovaného před nezodpovědným zadlužením případnou vlastní neznalostí a úvěr mu neposkytnout. Při dodržení zásady odpovědného úvěrování by na základě předložených dokladů nemohla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr poskytnout. Soud vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, a to ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo druhy jeho neplatnosti. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dostál jím zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil nárok žalobkyně dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně má právo na zaplacení částky odpovídající rozdílu mezi částkou finančních prostředků, které žalovaný skutečně vyčerpal, a částkou, kterou žalobkyni uhradil. To znamená, že žalobkyně, na kterou původní věřitelka předmětnou pohledávku převedla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, se důvodně domáhá vrácení částky 33 485 Kč, a proto soud v této části žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku). Současně vznikla žalovanému nevrácením uvedené částky druhotná povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení, jak má na mysli ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, a to v návaznosti na výzvu k zaplacení obsaženou v oznámení o postoupení pohledávek. Mezi stranami nebyl spor o určení okamžiku splatnosti zbývající části jistiny, jak má na mysli § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný zůstal v řízení naprosto nečinný, takže nebylo možno ohledně jeho poměrů a možností splatit jistinu úvěru cokoliv zjistit. Za situace, kdy žalovaný netvrdil a následně ani neprokázal, že jeho možnosti mu umožňují splácet jistinu úvěru pouze v konkrétní výši splátek, je nutno dovodit, že v možnostech žalovaného je splatit celou jistinu úvěru najednou. Nárok na zákonné úroky z prodlení vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jejich výše je v souladu s vládním nařízením č. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu z důvodů uvedených výše zamítl (výrok III. rozsudku).

11. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. s přihlédnutím k ustanovení § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. ve vztahu k částečnému zpětvzetí žaloby (týkalo se části příslušenství) a zavázal zaplatit žalovaného na nákladech řízení částku 3 860 Kč. Soud vycházel z toho, že žalobkyně měla ve věci úspěch v 73 % (co do částky 33 485 Kč) z uplatněného nároku (předmětem řízení je dlužná jistina 39 179,64 Kč a dlužné poplatky 1 257,14 Kč + 5 412,78 Kč, zbytek je příslušenství), neúspěch co do 27 % z uplatňovaného nároku, takže přiznal žalobkyni část nákladů řízení ve výši 46 %. Náklady řízení sestávají ze soudního poplatku 2 293 Kč (vypočteného z částky 45 849,56 Kč, což je v souladu s ustanovení § 6 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, položka 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků), dále z nákladů právního zastoupení a DPH. Náklady právního zastoupení představují: odměnu advokáta za 3 úkony právní služby po 500 Kč (převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby), dále 3x paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč, což je v souladu s § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, advokátní tarif, když řízení bylo zahájeno návrhem podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, jak vyplývá z informačního systému ISAS. Dále 1 úkon právní služby po 2 940 Kč (účast u jednání dne 3. 10. 2024), 1x paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč, což je v souladu s § 14b odst. 3, § 7, § 11, § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, advokátního tarifu. Soud vychází z tarifní hodnoty 45 849,56 Kč, což je v souladu s § 8 advokátního tarifu. V souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty (21 % DPH), to je o částku 1 058,40 Kč, když zástupce žalobkyně je plátcem této daně, což soudu doložil. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za doplnění žaloby (podání, které došlo soudu dne 13. 6. 2024), jak požadovala. Pokud by žaloba od počátku obsahovala veškerá potřebná skutková tvrzení, nemusel by soud žalobkyni k jejímu doplnění vyzývat. Náklady řízení celkem 8 391,40 Kč, 46 % z toho činí 3 860 Kč. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit přiznané náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně.

12. Vzhledem k tomu, že žalobkyně uhradila ve věci soudní poplatek ve výši 3 191 Kč, rozhodl soud o vrácení části soudního poplatku ve výši 898 Kč. Soudní poplatek dle položky 1 bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků činí 2 293 Kč. Základem pro výpočet výše soudního poplatku, jak vyplývá z ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., v platném znění, zákona o soudních poplatcích, je částka 45 849,56 Kč (jistina 39 179,64 Kč, požadované dlužné poplatky – částka za zpracování spotřebitelského úvěru 1 257,14 Kč, částka za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 5 412,78 Kč, zbytek je příslušenství). O vrácení části soudního poplatku rozhodl soud dle § 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.