11 C 55/2025

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Kožušníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 24 098,03 Kč s příslušenstvím

I. V části, ve které se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku od 16. 7. 2022 do 14. 12. 2022 ve výši 86,97 Kč a úroků ve výši 3,39 % ročně z částky 15 139,04 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, se řízení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč a pro případ prodlení se zaplacením této částky je povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro 1. den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, a to od 1. dne po uplynutí lhůty k plnění až do úplného zaplacení této částky.

III. V části, ve které se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 15 098,03 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 983,30 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 088,53 Kč, zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 139,04 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 15 139,04 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Opavě doplatek soudního poplatku ve výši 36 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne 25. 4. 2024, která byla dále doplněna podáním ze dne 6. 6. 2025, domáhala se žalobkyně vůči žalované zaplacení částky 24 098,03 Kč (z toho 5 591,98 Kč jakožto neuhrazené části sjednaného úroku z půjčky po dobu jejího trvání), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 983,30 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 175,50 Kč, zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 139,04 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úroků ve výši 18,39 % ročně z částky 15 139,04 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřela dne 15. 7. 2021, v tentýž den jí poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala společnosti půjčenou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem 15 469 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 10 485 Kč s úrokovou sazbou ve výši 18,39 % ročně sjednanou na straně 2 předmětné smlouvy, poplatku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 484 Kč. Celkem měla žalovaná vrátit společnosti 35 469 Kč, a to ve 12 měsíčních splátkách po 2 956 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 7. 2022. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž své závazky ze smluv porušila. Poslední splátka ze strany žalované byla uhrazena dne , datum, . Ke dni , datum, provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 15 139,04 Kč a dlužný poplatek částku 8 958,99 Kč. Po tomto datu do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek žalovaná na předmětnou pohledávku neuhradila ničeho. Dlužný poplatek se skládá z neuhrazené části sjednaného úroku ve výši 5 591,98 Kč, neuhrazené části poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 124,99 Kč a nesplacené části poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 242,20 Kč. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem 11 000 Kč. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby neuhradila žalovaná ničeho. Žalobkyně se stala nositelkou pohledávky z předmětné smlouvy na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, což bylo žalované písemně oznámeno doporučeným dopisem. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru žalované posuzovala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr s odbornou péčí v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Vycházela především z informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované ze dne 15. 7. 2021 a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Ověřené dokumenty“. Majetková situace byla ověřena z výplatních pásek. Současně právní předchůdkyně žalobkyně ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaná je zaměstnaná na hlavní pracovní poměr ve společnosti , právnická osoba, ., její čistý měsíční příjem činí 10 061 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 36 000 Kč, počet zdrojů příjmů žadatele 1, nemá vyživovací povinnosti, nemá další úvěry či zápůjčky. Právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila, že schopnost žalované splácet předmětný úvěr je dostatečná. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou, dlužnou částku však neuhradila.

2. Podáním ze dne 6. 6. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to pokud se domáhala kapitalizovaného úroku od 16. 7. 2022 do 14. 12. 2022 ve výši 86,97 Kč a úroků ve výši 3,39 % ročně z částky 15 139,04 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, a to s ohledem na ustanovení § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru a přechodných ustanovení zákona č. 186/2020 Sb. K tomuto částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání, soud proto řízení v uvedené části v souladu s ustanovením § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. zastavil (výrok I. tohoto rozsudku).

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, kteří se k jednání nedostavili, ačkoliv byli řádně předvoláni, o odročení nežádali (žalobkyně svou neúčast omluvila), soud přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 7. 2021 č. , hodnota, včetně smluvních podmínek, zákaznickou kartou, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 včetně přílohy č. , hodnota, – strana 33 ze seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání, přehledem plateb (tabulka umoření) a předžalobní výzvou ze dne 1. 6. 2023 včetně poštovního podacího lístku. Z provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav:Společnost , právnická osoba, poskytla žalované 15. 7. 2021 v hotovosti částku 20 000 Kč jakožto spotřebitelský úvěr, kterou se žalovaná zavázala společnosti vrátit navýšenou o poplatek 15 469 Kč představující součet úroků ve výši 10 485 Kč, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 484 Kč. Celkovou dlužnou částku 35 469 Kč (ve smlouvě nesprávně uvedeno 35 985 Kč) měla žalovaná zaplatit v 12 měsíčních splátkách po 2 956 Kč, když 1. měsíční splátku měla zaplatit 5. den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po předposlední vždy nejpozději do konce dalšího následujícího měsíčního období. Poslední splátka činila 2 953 Kč. Sjednaná úroková sazba činila 86 % ročně (nikoli 18,39 % ročně, jak je uvedeno v žalobě), úroková sazba byla sjednána jako pevná po celou dobu trvání smlouvy.Z žalobkyní předložené zákaznické karty ze dne 15. 7. 2021, která je podepsaná zástupkyní původní věřitelky a žadatelkou – žalovanou, bylo zjištěno, že žalovaná předložila svůj občanský průkaz, uvedla, že je rozvedená, spotřebitelský úvěr potřebuje na neočekávané výdaje, nemá žádné vyživovací povinnosti, nevlastní osobní automobil, má příjem ze zaměstnání, uvedla adresu zaměstnavatele , právnická osoba, ., je zaměstnaná na plný úvazek, čistý měsíční příjem 10 061 Kč, zaměstnání ověřeno pracovní smlouvou, čistý měsíční příjem ověřen 2 výplatními páskami, dále jsou v zákaznické kartě bez dalšího uvedeny „další čisté příjmy domácnosti 36 000 Kč“, dále žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, své měsíční výdaje odhaduje na 3 000 Kč, externí či interní splátky 0, spotřebitelský úvěr u jiné společnosti 0, nemá zřízen bankovní účet na své jméno, nemá kreditní kartu. Dle údajů v zákaznické kartě byl příjem žadatele (žalované) ověřen 2 výplatními páskami. Uvedené výdaje ničím ověřeny nebyly.Z přehledu plateb (tabulky umoření) bylo zjištěno, že na předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, žalovaná uhradila celkem 11 000 Kč, a to 13. 8. 2021 uhradila částku 3 000 Kč, dne 17. 9. 2021 částku 3 000 Kč, dne 15. 11. 2021 částku 3 000 Kč, dne 22. 12. 2021 částku 2 000 Kč.Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 žalobkyni jako nové věřitelce. Původní věřitelka doporučenou zásilkou oznámila žalované, že žalovanou pohledávku postoupila žalobkyni, vyzvala ji k úhradě dluhu v desetidenní lhůtě (oznámení ze dne 16. 12. 2022, podací arch ze dne 13. 1. 2023).Doporučeně zaslanou předžalobní výzvou ze dne 1. 6. 2023 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu nejpozději do 16. 6. 2023 (předžalobní výzva ze dne 1. 6. 2023, podací arch z 2. 6. 2023).

5. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti ve tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

9. Žalobkyně je ve věci aktivně legitimovaná, když bylo prokázáno, že předmětná pohledávka na ni byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno.

10. Soud posoudil zjištěný skutkový stav dle výše citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v té části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení jistiny úvěru. Žalobkyně prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 15. 7. 2021 částku 20 000 Kč, přitom z této částky jí žalovaná doposud uhradila 11 000 Kč (což ničím zpochybněno nebylo). Zbývající částky (úroky), jejichž uplatnění má oporu v uzavřené smlouvě, nejsou žádány po právu, neboť smlouva byla shledána neplatnou. Žalobkyně totiž neprokázala, že by řádným způsobem splnila svou povinnost zkoumat schopnost žalované dlužnice splácet poskytnutý úvěr. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně v částku 20 000 Kč, z toho vrátila částku 11 000 Kč, nevrátila 9 000 Kč, což na její straně představuje bezdůvodné obohacení. Z karty zákazníka je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost žalované posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí, protože v takovém případě by jí předmětný spotřebitelský úvěr nemohla poskytnout. Co se týká „odhadovaných měsíčních výdajů žadatele“, je bez dalšího uváděná částka 3 000 Kč. V zákaznické kartě je přitom uvedeno, že žalovaná bydlí v nájmu, zcela chybí údaje o tom, jaké má v souvislosti s bydlením výdaje. Ověřen je pouze čistý příjem žalované ze zaměstnání ve výši 10 061 Kč měsíčně. Co se týká „dalších čistých příjmů domácnosti 36 000 Kč“, tyto ničím ověřeny nejsou a není ani jasné, o jaké příjmy se má jednat. Bez bližšího ověření, jaké měla žalovaná „další čisté měsíční příjmy domácnosti 36 000 Kč“ a bez bližšího ověření výdajů žalované, tím spíše vzhledem k ověřené výši čistého příjmu žalované ze zaměstnání 10 061 Kč měsíčně, nelze dle názoru soudu přistoupit k zodpovědnému porovnání a vyhodnocení reálných poměrů žalované a posoudit její schopnost úvěr s nastavenými parametry splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně měla po získání informací uvedených v zákaznické kartě objektivně jakožto profesionál vyhodnotit situaci žalované, vyžádat si konkretizaci deklarovaných „dalších čistých měsíčních příjmů domácnosti 36 000 Kč“ a konkretizaci pravidelných výdajů (chybí rozhodné doklady o tom, v jaké výši platila nájemné a další výdaje na bydlení, výdaje na živobytí atd.) nebo ochránit žalovanou před nezodpovědným zadlužením případnou vlastní neznalostí a úvěr jí neposkytnout. Při dodržení zásady odpovědného úvěrování by na základě předložených dokladů nemohla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr poskytnout. Soud vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, a to ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo druhy jeho neplatnosti. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dostál jím zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně má právo na zaplacení částky odpovídající rozdílu mezi částkou finančních prostředků, které žalovaná skutečně vyčerpala, a částkou, kterou žalobkyni uhradila. To znamená, že žalobkyně, na kterou původní věřitelka předmětnou pohledávku převedla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, se důvodně domáhá vrácení částky 9 000 Kč, a proto soud v této části žalobě vyhověl (výrok II. rozsudku). Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, přijal a odůvodnil závěr, že v případě neplatné smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka, nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Mezi stranami nebyl spor o určení okamžiku splatnosti zbývající části jistiny, jak má na mysli § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná zůstala v řízení naprosto nečinná, takže nebylo možno ohledně jejich poměrů a možností splatit jistinu úvěru cokoliv zjistit. Za situace, kdy žalovaná netvrdila a následně ani neprokázala, že její možnosti jí umožňují splácet jistinu pouze v konkrétní výši splátek, je nutno dovodit, že v možnostech žalované je splatit celou jistinu najednou ve splatnosti určené do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně má nárok na úroky z prodlení z přiznané jistiny až v případě, že se žalovaná dostane do prodlení s vrácením dlužné jistiny spotřebitelského úvěru, a to v době podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jestliže dohodou stran nebyla určena splatnost spotřebitelského úvěru, pak tuto splatnost stanovil soud, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Pokud žalovaná do 3 dnů od právní moci rozsudku přiznanou částku žalobkyni neuhradí, pak se teprve dostane do prodlení se splacením této částky a žalobkyni náleží úrok z prodlení, ovšem až za dobu, kdy se žalovaná dostane do prodlení. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud tak, že zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu 9 000 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku a pro případ prodlení se zaplacením této částky se zákonnými úroky z prodlení, přičemž 1. den prodlení nastává po uplynutí lhůty k plnění (v tom směru srovnej například se závěry vyslovenými v rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 199/2024-74 ze dne 24. 10. 2024, v rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 201/2024-87 ze dne 20. 1. 2025 nebo v rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc č. j. 75 Co 188/2024-366 ze dne 12. 9. 2024) až do úplného zaplacení dluhu (výrok II. tohoto rozsudku). Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

11. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. s přihlédnutím k ustanovení § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. ve vztahu k částečnému zpětvzetí žaloby (týkalo se části příslušenství) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud vycházel z toho, že žalobkyně měla ve věci úspěch v 48,63 % (co do částky 9 000 Kč) z uplatněného nároku (předmětem řízení je dlužná jistina 15 139,04 Kč a dlužné poplatky 1 124,99 Kč + 2 242,02 Kč, zbytek je příslušenství), neúspěch co do 51,37 % z uplatňovaného nároku, což je úspěch žalované. Vzhledem k tomu, že žalované podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly (navíc poměr míry úspěchu a neúspěchu byl na obou stranách téměř stejný), rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

12. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek podle položky 1 bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatku činí 1 000 Kč, žalobkyně dosud zaplatila 964 Kč, zbývá doplatit 36 Kč. Základem pro výpočet soudního poplatku, jak vyplývá z ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., v platném znění, zákona o soudních poplatcích, je částka 18 506,05 Kč.