11 C 6/2022

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Kožušníkovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D. sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení částky 27 332 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 6 430 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 430 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 20 902 Kč -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 15 259,12 Kč, -) se zákonnými úroky z prodlení z částky 18 724,96 Kč ve výši 8,05 % ročně od 16. 4. 2016 do 1. 8. 2019, se zákonnými úroky z prodlení z částky 12 294,96 Kč ve výši 8,05 % ročně od 2. 8. 2019 do zaplacení, -) s úroky ve výši 19,98 % ročně z částky 18 724,96 Kč od 30. 1. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 1. 9. 2020, která byla dále doplněna podáním ze dne 11. 3. 2022, domáhala se žalobkyně vůči žalované zaplacení částky 27 332 Kč (z toho 1 314,82 Kč jakožto úroku z půjčky po dobu jejího trvání) spolu se sjednaným úrokem od 9. 4. 2016 do zaplacení z neuhrazené jistiny 18 724,96 Kč a zákonnými úroky z prodlení z částky 18 724,96 Kč od 16. 4. 2016 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce, a to dne 13. 2. 2015 smlouvu číslo. V tentýž den právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala společnosti půjčenou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem 20 902 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 193 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně sjednanou v čl. 4 smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 4 751 Kč a z nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 958 Kč Celkem měla žalovaná vrátit společnosti 45 902 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 766 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8. 4. 2016. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž své závazky ze smluvy porušila. Poslední splátka ze strany žalované byla uhrazena ke dni 10. 7. 2017. Přitom již ze smlouvy bylo žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit 8. 4. 2016. Marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky tak byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a předchůdkyně žalobkyně tak měla možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky, a to na jistině 19 725,78 Kč a na dlužném poplatku 13 406,22 Kč. Žalovaná celkem do postoupení pohledávky uhradila 14 370 Kč (správně má být 14 970 Kč, což vyplývá z žalobkyní předloženého přehledu splátek – tabulka umoření) a po postoupení pohledávky ještě 3 600 Kč. Požadovaná výše nesplacené jistiny činí 18 724,96 Kč a výše nesplaceného poplatku 8 607,04 Kč. Dlužný poplatek se skládá z neuhrazené části sjednaného úroku ve výši 1 314,82 Kč, neuhrazené části poplatku za administrativní činnost ve výši 1 956,37 Kč a nesplacené části poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 335,85 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením předmětné smlouvy majetkovou situaci žalované, a to z výměru podpory a nájemní smlouvy, jak vyplývá z předložené zákaznické karty. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná uvedla, že má pravidelný příjem 7 800 Kč měsíčně, další příjem 8 000 Kč a další příjem domácnosti 16 500 Kč, žije v nájmu. S ohledem na výši příjmu žalované a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Žalobkyně se stala nositelkou pohledávky z předmětné smlouvy na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, což bylo žalované písemně oznámeno doporučeným dopisem. V podání ze dne 29. 4. 2022 žalobkyně doplnila, že žalovaná dne 5. 10. 2017 uznala písemně svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce číslo zavázala se jej zaplatit. Tvrdila, že uznaná celková dlužná částka činila 33 732 Kč. Listinu„ Uznání dluhu ze dne 5. 10. 2017“ však soudu nedoložila. Okresnímu soudu v Opavě byla věc postoupena na základě pravomocného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 60 C 2193/2020-27 ze dne 18. 10. 2021.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (zástupce žalobkyně), kteří se k jednání nedostavili, ačkoliv byl řádně předvoláni, o odročení nežádali, zástupce žalobkyně svou neúčast u jednání omluvil, soud přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Soud provedl důkaz smlouvou o zápůjčce ze dne 13. 2. 2015 číslo včetně smluvních podmínek, zákaznickou kartou ze dne 13. 2. 2015, oznámením o postoupení pohledávky z 24. 6. 2019 včetně poštovního podacího lístku, smlouvou o postoupení pohledávek, přehledem plateb (tabulka umoření). Z provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: právnická osoba poskytla žalované 13. 2. 2015 v hotovosti částku 25 000 Kč jakožto zápůjčku, kterou se žalovaná zavázala společnosti vrátit navýšenou o poplatek 20 902 Kč představující součet úroků 3 193 Kč, poplatku za hotovostní režim splátek 12 958 Kč a poplatku za administrativní činnost ve výši 4 751 Kč. Celkovou dlužnou částku 45 902 Kč měla žalovaná zaplatit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 766 Kč, když 1. splátku měla zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po předposlední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Poslední splátka činila 708 Kč a byla splatná nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaná před poskytnutím zápůjčky uvedla, že žije v nájmu, má v současné době zápůjčku u právnická osoba, o možnosti zápůjčky se dozvěděla jako zákazník společnosti právnická osoba, zápůjčku potřebuje na vybavení domácnosti, má 2 nezaopatřené děti roky narození 2012 a 2014, nevlastní osobní automobil, je v domácnosti (MD), její měsíční příjem činí 7 800 Kč, dále státní podpora 8 000 Kč měsíčně, další příjmy domácnosti 16 500 Kč měsíčně, splátky zápůjček/výživné 5 300 Kč měsíčně, nájem/inkaso 9 800 Kč měsíčně, telefon 200 Kč měsíčně, měsíční výdaje na domácnost 11 000 Kč, má zápůjčky u jiné společnosti. Poskytovatelka zápůjčky uvedla, že údaje ověřila z občanského průkazu, výměr podpory, nájemní smlouvy (údaje ze zákaznické karty). Z přehledu plateb (tabulky umoření) bylo zjištěno, že na zápůjčku sjednanou dne 13. 2. 2015 žalovaná uhradila celkem 14 970 Kč, splátky hradila nepravidelně a v nižších částkách, než bylo sjednáno. Tabulka umoření obsahuje přehled splátek do 19. 6. 2019 (tehdy splátka 600 Kč). Žalobkyně splátky hradila nepravidelně v nižších částkách v roce 2015 13x, kdy uhradila celkem 5 170 Kč, v roce 2016 23x, kdy uhradila celkem 5 000 Kč, dále 7x v roce 2017, kdy uhradila celkem 2 500 Kč, 4x v roce 2018, kdy uhradila celkem 1 100 Kč, 2x v roce 2019, kdy uhradila celkem 1 200 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 žalobkyni jako nové věřitelce. Původní věřitelka oznámila žalované, že žalovanou pohledávku postoupila žalobkyni (oznámení ze dne 24. 6. 2019 s podacím lístkem ze dne 17. 7. 2019). Jak již uvedeno výše, dle tvrzení žalobkyně, které nebylo ničím zpochybněno, po uzavření smlouvy o postoupení pohledávek do podání žaloby uhradila žalovaná celkem ještě částku 3 600 Kč.

4. Podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbena spotřebiteli věřitelem (§ 1), pokud se nejedná mimo jiné o odloženou finanční službu v celkové výši nižší než 5 000 Kč (§ 2 písm. e)). Celkovou výší spotřebitelského úvěru se přitom rozumí souhrn všech částek, jež jsou dány spotřebiteli k dispozici (§ 3 písm. k )). Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1). Dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

5. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Soud posoudil zjištěný skutkový stav dle výše citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v té části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení jistiny úvěru. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba poskytla žalované dne 13. 2. 2015 v hotovosti částku 25 000 Kč, přitom žalovaná uhradila celkem 18 570 Kč (dle tabulky umoření – viz výše – celkem 14 970 Kč do 19. 6. 2019 a po uzavření smlouvy o postoupení pohledávek do podání žaloby ještě celkem 3 600 Kč - dle tvrzení žalobkyně, které nebylo ničím zpochybněno). Zbývající částky, ať už požadované úroky či jiné náklady, jejichž uplatnění má oporu v uzavřené smlouvě, nejsou žádány po právu, neboť smlouva byla shledána neplatnou. Žalobkyně totiž neprokázala, že by řádným způsobem splnila svou povinnost zkoumat schopnost žalované dlužnice splácet poskytnutý úvěr. Především z ničeho neplyne, zda a jakým způsobem poskytovatelka zápůjček ověřovala tvrzené příjmy, zejména pak tvrzené další příjmy domácnosti a pravidelné výdaje žalované. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně 13. 2. 2015 částku 25 000 Kč, z toho vrátila celkem 18 570 Kč, nevrátila 6 430 Kč, což na její straně představuje bezdůvodné obohacení. Z karty zákazníka je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost žalované posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí, protože v takovém případě by jí zápůjčku nemohla poskytnout. Z ničeho neplyne, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala„ další příjmy domácnosti“ uvedené ve výši 16 500 Kč měsíčně, není ani zřejmé, zda tím, že ověřovala„ výměr podpory“, jak je v zákaznické kartě uvedeno, ověřovala tvrzený příjem 8 000 Kč nebo 7 800 Kč. Z ničeho neplyne, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala pravidelné výdaje žalované (výdaje na domácnost, splátky jiných půjček atd.) V době sjednání smlouvy v únoru 2015 žalovaná uvedla, že je v domácnosti/MD, má 2 nezaopatřené děti ročníky narození 2012 a 2014, příjem 7 800 Kč měsíčně a státní podporu 8 000 Kč měsíčně, bydlí v nájmu, má další příjmy domácnosti 16 500 Kč (neověřeno), platí nájemné/inkaso 9 800 Kč měsíčně (ověřena nájemní smlouva), má další zápůjčky, a to jak u právnická osoba, tak u jiných společností, uvedena celková částka 5 300 Kč měsíčně (ničím neověřeno). Chybí rozhodné doklady ohledně tvrzených příjmů domácnosti, jakož i o tom, zda a v jaké výši platila žalovaná nezbytné výdaje na živobytí, jaké další úvěry splácela atd. Podle smlouvy měla žalovaná splácet týdně 766 Kč, to je 3 064 Kč měsíčně, což při ověřeném příjmu kolem 8 000 Kč měsíčně, když další tvrzený příjem domácnosti ověřen nikterak nebyl, vzbuzuje pochybnosti, zda vůbec úvěr poskytnout. Při dodržení zásady odpovědného úvěrování by pouze na základě předložených dokladů nemohla žalobkyně žalované úvěr poskytnout (že byly podklady pro posuzování úvěruschopnosti žalované naprosto nedostatečné, se následně projevilo, žalovaná splácela nepravidelně a v nižších částkách). Právní předchůdkyně žalobkyně měla jakožto profesionálka vyhodnotit situaci žalované a buď si vyžádat konkretizaci pravidelných příjmů a výdajů, anebo v opačném případě ji ochránit před nezodpovědným zadlužením a případnou vlastní neznalostí a zápůjčku jí neposkytnout. Soud vyhodnotil smlouvu o úvěru jako neplatnou, a to ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010, ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, a ustanovení § 588 občanského zákoníku. Soud posoudil nárok žalobkyně dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně má právo na zaplacení částky odpovídající rozdílu mezi částkou finančních prostředků, které žalovaná skutečně vyčerpala, a částkou, kterou žalobkyni uhradila. To znamená že žalobkyně, na kterou původní věřitelka předmětnou pohledávku převedla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, se důvodně domáhá vrácení částky 6 430 Kč, proto soud v této části žalobě vyhověl. Současně vznikla žalované nevrácením uvedené částky druhotná povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši, jak žalobkyně požaduje, a to v souladu s ustanovením § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, v návaznosti na výzvu obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky. Ve výzvě byla právní předchůdkyní žalobkyně určena desetidenní lhůta k zaplacení od jejího doručení, výzva byla podána na poště 17. 7. 2019, doručenku k ní žalobkyně nepředložila. Vzhledem k běžné doručovací praxi soud vychází z toho, že výzva byla doručena třetím dnem, tedy 20. 7. 2019, což však byla sobota, takže 22. 7. 2019, desetidenní lhůta tak uplynula 1. 8. 2019 a ode dne následujícího je žalovaná v prodlení, přitom žalobkyně požaduje úrok z prodlení 8,05 % ročně. Nárok na zákonné úroky z prodlení vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jejich výše je v souladu s vládním nařízením č. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

7. Pokud žalobkyně v podání ze dne 29. 4. 2022 tvrdila, že žalovaná dne 5. 10. 2017 uznala písemně svůj dluh z předmětné smlouvy o zápůjčce a zavázala se jej zaplatit a že celková uznaná dlužná částka činila 33 732 Kč, pak listinu uznání dluhu žalobkyně nepředložila, svá tvrzení tedy neprokázala a tím, že se nedostavila k jednání, nemohla být ze strany soudu poučena dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.

8. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř.. Vycházel z toho, že žalobkyně měla ve věci úspěch ve 25 % z uplatněného nároku (co do částky 6 430 Kč, předmětem řízení je dlužná jistina 18 724,96 Kč a dlužné poplatky 7 292,22 Kč, zbytek je příslušenství) a neúspěch co do 75 %. Žalovaná měla úspěch co do 75 % a neúspěch co do 25 %. Žalovaná by vůči žalobkyni měla právo na náhradu nákladů řízení co do 50 %. Z obsahu spisu nevyplývá, že by jí nějaké náklady řízení vznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně, ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).