11 C 66/2022

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Kožušníkovou ve věci žalobkyně: ; název žalobkyně, jiné registrační číslo C číslo sídlem právnická osoba anonymizováno 6 slov, země anonymizováno ; zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 44 620 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 18 460 Kč se zákonným ročním úrokem z prodlení z částky 18 460 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro 1. den příslušného kalendářního pololetí.

II. Pokud se žalobkyně vůči žalovanému dále domáhala zaplacení částky 26 160 Kč se zákonným ročním úrokem z prodlení z částky 11 540 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Opavě doplatek na soudním poplatku ve výši 585 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 25. 2. 2022 domáhala se žalobkyně proti žalovanému zaplacení částky 44 620 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 30 000 Kč ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro 1. den příslušného kalendářního pololetí, od 2. 7. 2015 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným dne 21. 11. 2008 smlouvu o půjčce číslo. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal půjčenou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 26 160 Kč Celkem tak měl žalovaný vrátit částku 56 160 Kč v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 720 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Při nesplnění povinnosti uhrazení splátky měla dle čl. 8 smluvních podmínek původní věřitelka právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy uplynutím 78 týdnů od data podpisu, to je 21. 5. 2010. Žalobkyně uvedla, že od právní předchůdkyně neobdržela informace o datech a výši jednotlivých úhrad žalovaného na jeho dluh, pouze o celkové výši úhrad 11 540 Kč. Žalobkyně se stala nositelkou pohledávky z předmětné smlouvy na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 (postoupeno na věřitele právnická osoba anonymizována dvě slova) a ze dne 24. 8. 2018 (postoupeno na žalobkyni), což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2015 a dopisem ze dne 11. 9. 2018. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 44 620 Kč. V souladu s čl. 5 smlouvy bylo plnění žalovaného alokováno nejprve na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek) a následně na jistinu. Postoupená pohledávka se skládá z jistiny 30 000 Kč a zůstatku souhrnného poplatku ve výši 14 620 Kč (pokud žalobkyně v petitu žaloby tuto částku uvedla jako„ kapitalizovaný úrok“, jedná se o nesprávnost, když ze skutkových tvrzení jednoznačně vyplývá, že částku 14 620 Kč požaduje jako nezaplacenou část souhrnného poplatku). Žalobkyně dále v žalobě uvedla, že souhrnný poplatek představuje příjem plynoucí původnímu věřiteli z peněžních prostředků poskytnutých žalovanému, jeho ekonomická funkce je totožná s funkcí úroků. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Poslední upomínka před podáním žaloby byla datována 15. 2. 2022 a zaslána žalovanému doporučeně.

2. Ve věci byl dne 6. 4. 2022 pod č. j. EPR 48903/2022-5 vydán elektronický platební rozkaz, který byl zrušen usnesením ze dne 31. 5. 2022, neboť se jej nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, kteří se k jednání nedostavili, ačkoliv byli řádně předvoláni, o odročení nežádali (zástupce žalobkyně svou neúčast omluvil), vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Soud provedl důkaz smlouvu o půjčce číslo ze dne 21. 11. 2008, smlouvami o postoupení pohledávek včetně příloh, oznámením o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2015, oznámením o postoupení pohledávek ze dne 11. 9. 2018, podacími archy ze dne 31. 7. 2015, 13. 9. 2018, 17. 2. 2022, předžalobní výzvou ze dne 15. 2. 2022. Z provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: právnická osoba, IČO, poskytla žalovanému dne 21. 11. 2008 v hotovosti částku 30 000 Kč jakožto půjčku, kterou se žalovaný zavázal společnosti vrátit navýšenou o„ souhrnný poplatek“ v částce 26 160 Kč, a to v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 720 Kč počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy. Dle smlouvy jsou její nedílnou součástí smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 19. 6. 2015 původní věřitelka převedla pohledávku ze smlouvy o půjčce číslo to včetně příslušentví, na právnická osoba anonymizováno, výše pohledávky k datu postoupení činila 44 620 Kč bez příslušenství, jak žalovanému v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 (zasláno doporučeně) původní věřitelka sdělila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 právnická osoba anonymizováno převedla pohledávku na žalobkyni, jak žalovanému v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 9. 2018 (zasláno doporučeně) právnická osoba anonymizováno sdělila. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě pohledávky (v rámci oznámení o postoupení pohledávek i ve výzvě před podáním žaloby ze dne 15. 2. 2022, která byla rovněž zaslána doporučeně.

4. Žalobkyně je ve věci aktivně legitimována. Smlouvy o postoupení pohledávek byly uzavřeny v souladu s ustanovením § 1879 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

5. V daném případě soud ve smyslu ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, aplikoval ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, starého občanského zákoníku, neboť předmětná smlouva o půjčce byla uzavřena ještě za jeho účinnosti. Podle § 657 starého občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 starého občanského zákoníku lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. Podle § 39 starého občanského zákoníku neplatný je mimo jiné právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 41 starého občanského zákoníku vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Podle § 517 odst. 1, 2 starého občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, přičemž jejich výši stanoví prováděcí předpis, kterým bylo s účinností do 31. 12. 2013 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

6. Pokud jde o ujednání ohledně výše„ souhrnného poplatku“ za poskytnutí půjčky, hodnotí je soud jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Ač původní věřitelka označila ve smlouvě navýšení půjčky„ souhrnným poplatkem“, jedná se fakticky o úplatu za poskytnutí peněz, a tedy úroky ve smyslu § 658 odst. 1 starého občanského zákoníku (což naznačuje i sama žalobkyně v žalobních tvrzeních – viz bod 1. odůvodnění tohoto rozsudku). Ten jejich sjednání sice připouštěl, nicméně jejich dohodnutá výše musela být v souladu se základními zásadami pro právní úkony obsaženými v části první, hlavě čtvrté občanského zákoníku. V této věci výše dohodnutých úroků představuje 87,2 % půjčené částky, takže žalovaný by měl vracet 187,2 % půjčených prostředků (v 78 sjednaných splátkách). Takové ujednání je dle názoru soudu v rozporu s obecnými zásadami slušnosti, které jsou běžně v civilizované společnosti zastávány a ve svém souhrnu jsou označovány jako dobré mravy. Je logické a opodstatněné, že věřitelé půjčující peníze za dobu, po kterou nemohou s půjčenou částkou disponovat, požadují určitou úplatu za půjčení, ta by však měla odpovídat určité obvyklé ceně peněz, za kterou jsou půjčovány. 87,2% úrok je úrokem, který lze hodnotit jako lichevní, protože spotřebitelé využívající k čerpání úvěru služeb nebankovních subjektů jsou téměř ve všech případech osoby, kterým by banky, které poskytují (v době uzavření smlouvy o půjčce poskytovaly) standardní úroky, z nějakého důvodu nepůjčily. K půjčce od nebankovního subjektu tak přistupují zpravidla v určité tísni, kdy nemají na výběr. Původní věřitelka žalovanému poskytla půjčku 30 000 Kč, za kterou měl žalovaný zaplatit kromě jejího vrácení ještě částku 26 160 Kč, tedy plnění, které je k poskytnuté půjčce v hrubém nepoměru.

7. Vzhledem k tomu, že část smlouvy o„ souhrnném poplatku“ lze oddělit od zbývajících ujednání smlouvy, soud považuje v ostatním smlouvu za platnou. Předáním peněz právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému tak došlo k uzavření smlouvy o půjčce a bylo povinností žalovaného půjčenou částku vrátit. Nebylo nikterak zpochybněno tvrzení žalobkyně, že žalovaný od uzavření smlouvy o půjčce do uzavření smlouvy o postoupení pohledávek právní předchůdkyni uhradil celkem částku 11 540 Kč a poté již neuhradil ničeho. Soud žalobě vyhověl co do částky 18 460 Kč, když vycházel z toho, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně již před uzavřením smlouvy o postoupení pohledávek uhradil 11 540 Kč, půjčil si částku 30 000 Kč a zbývá vrátit částku 18 460 Kč. Dále soud žalobě vyhověl co do zákonného úroku z prodlení z částky 18 460 Kč od 2. 7. 2015, jak žalobkyně požadovala, když v té době již byl žalovaný s plněním dluhu nepochybně v prodlení (výrok I. rozsudku). Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

8. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Soud vycházel z toho, že žalobkyně měla ve věci úspěch v 41,37 % (co do částky 18 460 Kč) z uplatněného nároku a neúspěch co do 58,67 % (co do částky 26 160 Kč). Žalovaný tedy měl úspěch co do 58,67 % a neúspěch co do 41,37 %. Žalovaný by měl vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení co do 17,26 %. Z obsahu spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady řízení vznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

9. Soud uložil žalobkyni uhradit částku 585 Kč – doplatek soudního poplatku. Postup soudu je v souladu s ustanovením § 9 odst. 4 písm. a), odst. 6 zákona č. 549/1991 Sb., v platném znění, zákona o soudních poplatcích. Předmětem řízení (§ 6 odst. 1 zákona o soudních poplatcích) je celkem částka 44 620 Kč (dle žalobních tvrzení dlužná jistina půjčky 30 000 Kč a dlužná část souhrnného poplatku 14 620 Kč), soudní poplatek tak dle položky 2 bod 1., písm. c) činí 1 785 Kč (podán návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, vydán elektronický platební rozkaz, viz bod 2. odůvodnění tohoto rozsudku), žalobkyně dosud zaplatila 1 200 Kč, zbývá doplatit 585 Kč, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně, ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).