11 C 7/2022

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Kožušníkovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného adresa pro doručování: adresa žalovaného o zaplacení částky 32 126 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 6 451 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 451 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 25 675 Kč -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 332,20 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 235,32 Kč, -) s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 13 923,23 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, -) s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 5 798,73 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, -) s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 2 098,37 Kč, -) s úroky z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z částky 5 798,73 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, -) se zákonnými úroky z prodlení z částky 13 923,23 Kč ve výši 8,05 % ročně od 26. 6. 2015 do 1. 8. 2019, se zákonnými úroky z prodlení z částky 7 472,23 Kč ve výši 8,05 % ročně od 2. 8. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 1. 9. 2020, která byla podána u Obvodního soudu pro Prahu 1 a která byla dále doplněna podáním ze dne 15. 3. 2022, domáhala se žalobkyně vůči žalovanému zaplacení částky 32 126 Kč (z toho 1 412,68 Kč a 481,98 Kč jakožto úroků z půjček po dobu jejich trvání) spolu se sjednaným úrokem od 19. 9. 2015 do zaplacení z částky 13 923,23 Kč a od 29. 5. 2015 do zaplacení z částky 5 798,73 Kč a zákonnými úroky z prodlení z částky 13 923,23 Kč od 26. 6. 2015 a z částky 5 798,73 Kč od 5. 6. 2015 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným 2 smlouvy o zápůjčce. Dne 25. 7. 2014 smlouvu číslo v tentýž den mu poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal společnosti půjčenou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem 16 721 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 554 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně sjednanou v čl. 4 smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 3 801 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 366 Kč Celkem měl žalovaný vrátit společnosti 36 721 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 613 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 9. 2015. Dne 3. 4. 2014 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo v tentýž den mu poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal společnosti půjčenou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 11 705 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 788 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně sjednanou v čl. 4 smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 661 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 256 Kč Celkem měl žalovaný vrátit společnosti 25 705 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 429 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 28. 5. 2015. V obou případech žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž své závazky ze smluv porušil. V případě smlouvy ze dne 25. 7. 2014 byla poslední splátka ze strany žalovaného uhrazena ke dni 23. 2. 2015. Ke dni 18. 6. 2015 provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 16 199 Kč a dlužný poplatek částku 12 022 Kč. Po tomto datu do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek bylo žalovaným na předmětnou pohledávku ještě částečně hrazeno, a to celkem 5 049 Kč. Za celou dobu smluvního vztahu žalovaný uhradil 13 549 Kč. Požadovaná výše nesplacené jistiny činí 13 923,23 Kč a výše nesplaceného poplatku 9 248,77 Kč. Dlužný poplatek se skládá z neuhrazené části sjednaného úroku ve výši 1 412,68 Kč, neuhrazené části poplatku za administrativní činnost ve výši 2 102,42 Kč a nesplacené části poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 733,67 Kč. V případě smlouvy ze dne 3. 4. 2014 byla poslední splátka ze strany žalovaného uhrazena ke dni 23. 2. 2015. Ke dni 28. 5. 2015 provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila 7 001,24 Kč a dlužný poplatek 3 903,76 Kč. Po tomto datu do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek bylo žalovaným na předmětnou pohledávku ještě částečně hrazeno, a to celkem 1 951 Kč. Za celou dobu smluvního vztahu žalovaný uhradil 16 751 Kč. Požadovaná výše nesplacené jistiny činí 5 798,73 Kč a výše nesplaceného poplatku 3 155,27 Kč. Dlužný poplatek se skládá z neuhrazené části sjednaného úroku ve výši 481,98 Kč, z neuhrazené části poplatku za administrativní činnost ve výši 717,32 Kč a nesplacené části poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 955,97 Kč. Žalobkyně se stala nositelkou pohledávky z předmětných smluv na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, což bylo žalovanému písemně oznámeno doporučeným dopisem. Okresnímu soudu v Opavě byla věc postoupena na základě pravomocného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. číslo jednací ze dne 1. 10. 2021.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (zástupce žalobkyně), kteří se k jednání nedostavili, ačkoliv byli řádně předvoláni, o odročení nežádali, zástupce žalobkyně svou neúčast omluvil. Soud přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Soud provedl důkaz smlouvou o zápůjčce ze dne 25. 7. 2014 číslo smlouvou o zápůjčce ze dne 3. 4. 2014 číslo včetně smluvních podmínek, zákaznickými kartami ze dne 25. 7. 2014 a 3. 4. 2014, oznámením o postoupení pohledávky z 24. 6. 2019 včetně poštovního podacího lístku, smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy a přehledem plateb (tabulka umoření). Z provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: V prvém případě společnost právnická osoba poskytla žalovanému 25. 7. 2014 v hotovosti částku 20 000 Kč jakožto zápůjčku, kterou se žalovaný zavázal společnosti vrátit navýšenou o poplatek 16 721 Kč představující součet úroků 2 554 Kč, poplatku za hotovostní režim splátek 10 366 Kč a poplatku za administrativní činnost ve výši 3 801 Kč. Celkovou dlužnou částku 36 721 Kč měl žalovaný zaplatit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 613 Kč, když 1. splátku měl zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po předposlední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Poslední splátka činila 554 Kč a byla splatná nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný před poskytnutím zápůjčky uvedl, že žije v nájmu, o možnosti zápůjčky se dozvěděl jako zákazník společnosti právnická osoba, když už má zápůjčku u téže společnosti, zápůjčku potřebuje na vybavení domácnosti, má vyživovací povinnost ke 2 nezaopatřeným dětem r. 2001 a r. 2004, nevlastní osobní automobil, je zaměstnán jako pracovní pozice, uvedl adresu zaměstnavatele, jeho měsíční mzda činí 12 800 Kč, splácí zápůjčky/výživné 1 600 Kč měsíčně, dále odhadované měsíční výdaje činí 5 200 Kč nájem/inkaso, 200 Kč telefon, 4 000 Kč výdaje na domácnost. Další příjmy domácnosti – uvedená částka 2 000 Kč. Poskytovatelka zápůjčky uvedla, že údaje ověřila z občanského průkazu, pracovní smlouvy, výplatních pásek, dokladu SIPO, nájemní smlouvy (údaje ze zákaznické karty). Ve druhém případě společnost právnická osoba poskytla žalovanému 3. 4. 2014 v hotovosti částku 14 000 Kč jakožto zápůjčku, kterou se žalovaný zavázal společnosti vrátit navýšenou o poplatek 11 705 Kč představující součet úroku ve výši 1 788 Kč, částku za administrativní činnost ve výši 2 661 Kč a částku za hotovostní režim splátek ve výši 7 256 Kč. Celkovou dlužnou částku 25 705 Kč měl žalovaný zaplatit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 429 Kč, když 1. splátku měl zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující až po předposlední vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Poslední splátka činila 394 Kč a byla splatná nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný před poskytnutím zápůjčky uvedl, že je nájemník, o možnosti zápůjčky se dozvěděl jako zákazník společnosti právnická osoba, zápůjčku potřebuje na neočekávané výdaje, má vyživovací povinnost ke 2 nezaopatřeným dětem r. 2001 a r. 2004, nevlastní osobní automobil, je zaměstnán jako pracovní pozice anonymizováno, uvedl adresu zaměstnavatele, jeho měsíční mzda činí 12 000 Kč, státní podpora 8 000 Kč, splátky půjček/výživné 1 200 Kč, další odhadované měsíční výdaje činí 5 000 Kč nájem/inkaso, 700 Kč pojištění, 1 500 Kč telefon, výdaje na domácnost 7 000 Kč. Poskytovatelka zápůjčky uvedla, že údaje ověřila z pracovní smlouvy, z občanského průkazu, výplatních pásek, nájemní/podnájemní smlouvy, dokladu SIPO (údaje ze zákaznické karty). Z přehledu plateb (tabulky umoření) bylo zjištěno, že na zápůjčku sjednanou dne 25. 7. 2014, č. smlouvy číslo, žalovaný uhradil celkem 13 549 Kč, splátky hradil nepravidelně. Dále bylo zjištěno, že na zápůjčku sjednanou dne 3. 4. 2014, č. smlouvy číslo, žalovaný uhradil celkem 16 751 Kč, splátky hradil nepravidelně. V obou případech splátky hradil nepravidelně v roce 2014, jedna splátka 2015 a následně splácel nepravidelně ještě v roce 2017, poslední úhrady v květnu 2017. Pohledávky vyplývající z výše uvedených smluv byly ze strany společnosti právnická osoba postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 žalobkyni jako nové věřitelce (žalobkyně doložila část přílohy týkající se postoupení pohledávky ze smlouvy číslo). Původní věřitelka oznámila žalovanému, že žalovanou pohledávku postoupila žalobkyni (oznámení ze dne 24. 6. 2019 s podacím lístkem ze dne 17. 7. 2019).

4. Podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbena spotřebiteli věřitelem (§ 1), pokud se nejedná mimo jiné o odloženou finanční službu v celkové výši nižší než 5 000 Kč (§ 2 písm. e)). Celkovou výší spotřebitelského úvěru se přitom rozumí souhrn všech částek, jež jsou dány spotřebiteli k dispozici (§ 3 písm. k )). Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1). Dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

5. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Soud posoudil zjištěný skutkový stav dle výše citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v té části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení jistiny úvěrů. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba poskytla žalovanému dne 25. 7. 2014 v hotovosti částku 20 000 Kč, přitom žalovaný uhradil celkem 13 549 Kč (což ničím zpochybněno nebylo). Dále žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému dne 3. 4. 2014 v hotovosti částku 14 000 Kč, přitom žalovaný uhradil celkem 16 751 Kč (což ničím zpochybněno nebylo). V tomto případě žalovaný uhradil více, než kolik mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla. Zbývající částky, ať už požadované úroky či jiné náklady, jejichž uplatnění má oporu v uzavřených smlouvách, nejsou žádány po právu, neboť obě smlouvy byly shledány neplatnými. Žalobkyně totiž neprokázala, že by řádným způsobem splnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného dlužníka splácet poskytnuté úvěry. Především z ničeho neplyne, zda a jakým způsobem poskytovatelka zápůjček ověřovala pravidelné výdaje žalovaného. Z ničeho také neplyne, zda a jakým způsobem žalobkyně ověřovala tvrzené další příjmy žalovaného (kromě mzdy, kterou dle údajů v zákaznických kartách ověřovala z výplatních pásek, přitom není zřejmí, za jaké období). Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně 25. 7. 2014 částku 20 000 Kč a 3. 4. 2014 částku 14 000 Kč. Z poskytnutých 20 000 Kč vrátil 13 549 Kč, nevrátil 6 451 Kč, což na jeho straně představovalo bezdůvodné obohacení. V době sjednání smlouvy v dubnu 2014 žalovaný uvedl, že pobírá mzdu 12 000 Kč měsíčně (tento údaj poskytovatelka ověřila z výplatních pásek, i když není jasné, za jaké období). Dle údajů ve formuláři„ Zákaznická karta“ žalovaný dále uvedl, že žije v nájmu, má 2 nezaopatřené děti, má měsíční výdaje na bydlení 5 000 Kč (poskytovatelka ověřovala z nájemní smlouvy a SIPO), výdaje na telefon 1 500 Kč, pojištění 700 Kč, výdaje na domácnost 7 000 Kč, splácí půjčky/výživné 1 200 Kč, má příjmy z dávek státní podpory 8 000 Kč. Poskytovatelka úvěru nikterak neověřovala tvrzené příjmy státní podpory v době sjednávání úvěru. V době sjednání smlouvy v červenci 2014 žalovaný uvedl, že pobírá mzdu 12 800 Kč (tento údaj poskytovaltelka ověřila z výplatních pásek, i když není jasné, za jaké období). Dle údajů ve formuláři„ Zákaznická karta“ dále žalovaný uvedl, že žije v nájmu, má 2 nezaopatřené děti, má měsíční výdaje na bydlení 5 200 Kč (poskytovatelka ověřovala z nájemní smlouvy a SIPO), výdaje na telefon 200 Kč, splácí půjčky/výživné 1 600 Kč, výdaje na domácnost 4 000 Kč, má jiné příjmy 2 000 Kč. Poskytovatelka úvěru nikterak neověřovala tvrzené jiné příjmy žalovaného v době sjednávání úvěru. Při běžných cenách služeb za bydlení, potravin, oblečení a ostatních základních životních potřeb není pravděpodobné, aby celkové měsíční výdaje žalovaného činily 9 400 Kč, když žalovaný dle vlastního sdělení měl 2 nezaopatřené děti, není zřejmé, zda a z čeho měl žalovaný tvrzené další příjmy, když ověřený příjem žalovaného v době uzavírání smluv činil 12 000 Kč – 12 800 Kč. V tomto směru bylo potřebné údaje dále specifikovat a ověřit, a to včetně tvrzených výdajů na domácnost. Chybí rozhodné doklady o tom, zda a v jaké výši platil žalovaný nezbytné výdaje na živobytí, na bydlení atd. Podle smluv měl žalovaný splácet měsíčně 1 716 Kč (smlouva o zápůjčce ze dne 3. 4. 2014) a 2 452 Kč (smlouva ze dne 25. 7. 2014), a to při příjmu kolem 12 000 Kč měsíčně (už samotná výše příjmu vzbuzuje pochybnosti, zda vůbec úvěr poskytnout), přitom už v době smlouvy o úvěru ze dne 3. 4. 2014 dle údajů v zákaznické kartě měl žalovaný splácet další půjčky/výživné (což není nikterak upřesněno) ve výši 1 200 Kč měsíčně (v zákaznické kartě je rovněž uvedeno, že již má v době uzavření smlouvy u společnosti právnická osoba jinou zápůjčku, takže budí pochybnosti, když u smlouvy ze dne 25. 7. 2014 je v zákaznické kartě uvedeno, že splácí další půjčky/výživné 1 600 Kč). Při dodržení zásady odpovědného úvěrování by pouze na základě předložených dokladů nemohla žalobkyně žalovanému úvěr poskytnout (že byly podklady pro posuzování úvěruschopnosti žalovaného naprosto nedostatečné, se následně projevilo, žalovaný splácel nepravidelně a v nižších částkách). Právní předchůdkyně žalobkyně měla jakožto profesionálka vyhodnotit situaci žalovaného a buď si vyžádat konkretizaci pravidelných příjmů a výdajů, a to jak výdajů na bydlení, tak i dalších výdajů, anebo v opačném případě jej ochránit před nezodpovědným zadlužením a případnou vlastní neznalostí a zápůjčky mu neposkytnout. Soud vyhodnotil smlouvy o úvěru jako neplatné, a to ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010, ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, a ustanovení § 588 občanského zákoníku. Soud posoudil nárok žalobkyně dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně má právo na zaplacení částky odpovídající rozdílu mezi částkou finančních prostředků, které žalovaný skutečně vyčerpal, a částkou, kterou žalobkyni uhradil. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobkyni uhradil 16 751 Kč (smlouva číslo ze dne 3. 4. 2014) a 13 549 Kč (smlouva číslo ze dne 25. 7. 2014), žalobkyně, na kterou původní věřitelka předmětnou pohledávku převedla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, se důvodně domáhá vrácení částky 6 451 Kč v případě peněžních prostředků poskytnutých dne 25. 7. 2014. Proto soud v této části žalobě vyhověl. Současně vznikla žalovanému nevrácením uvedené částky druhotná povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení, jak má na mysli ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, a to v návaznosti na výzvu obsaženou v oznámení o postoupení pohledávek. Ve výzvě byla právní předchůdkyní žalobkyně určena desetidenní lhůta k zaplacení od jejího doručení, výzva byla podána na poště dne 17. 7. 2019, doručenku k ní žalobkyně nepředložila. Vzhledem k běžné doručovací praxi soud vychází z tohoto, že výzva byla doručena třetím dnem, tedy 20. 7. 2019, což však byla sobota, takže 22. 7. 2019, desetidenní lhůta tak uplynula 1. 8. 2019 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení, přitom žalobkyně požaduje úrok z prodlení 8,05 % ročně. Nárok na zákonné úroky z prodlení vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jejich výše je v souladu s vládním nařízením č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku). Co se týká peněžních prostředků poskytnutých dne 3. 4. 2014, tak žalovaný uhradil o 2 751 Kč více, než kolik právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla, nárok na vydání bezdůvodného obohacení je v tomto případě zcela uspokojen a soud žalobu v této části vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem, stejně jako ve zbytku požadovaných nároků, jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

7. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Vycházel z toho, že žalobkyně měla ve věci úspěch ve 21,3 % z uplatněného nároku (co do částky 6 451 Kč, předmětem řízení je dlužná jistina a dlužné poplatky 30 231,34 Kč celkem, zbytek je příslušenství) a neúspěch co do 78,7 %. Žalovaný tedy měl úspěch co do 78,7 % a neúspěch co do 21,3 %. Žalovaný by vůči žalobkyni měl právo na náhradu nákladů řízení co do 57,4 %. Z obsahu spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady řízení vznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně, ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).