11 C 9/2026

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Kožušníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 63 755,96 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 45 000 Kč a pro případ prodlení se zaplacením této částky je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro 1. den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, a to od 1. dne po uplynutí lhůty k plnění až do úplného zaplacení této částky.

II. Ve zbytku, to je pokud se žalobkyně proti žalovanému dále domáhala zaplacení částky 18 755,96 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 18 755,96 Kč od 19. 3. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 45 000 Kč od 19. 3. 2025 do splatnosti této částky, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 6 131 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 6. 11. 2025 domáhala se žalobkyně proti žalovanému zaplacení částky 63 755,96 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 63 755,96 Kč od 19. 3. 2025 do zaplacení. Návrh odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 16. 11. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 45 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 18. 3. 2025 (ve smlouvě je datum 16. 11. 2025). Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaný se dostal prokazatelně do prodlení s vrácením úvěru. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit smluvní úrok ve výši 18 755,96 Kč. Předmětem řízení je pohledávka v celkové výši 63 755,96 Kč, která se skládá z celkové nesplacené jistiny 45 000 Kč a ze smluvního úroku 18 755,96 Kč, částka byla nejpozději splatná 18. 3. 2025, dále zákonný úrok z prodlení z této částky ode dne následujícího po datu splatnosti úvěru. Co se týká posuzování úvěruschopnosti žalovaného, k tomu se žalobkyně podrobněji nevyjádřila. Úvěr byl žalovanému vyplacen převodem z bankovního účtu původní věřitelky na účet č. , č. účtu, . Žalovaný neuhradil ničeho, a to ani přes zaslané upomínky. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , jako původní věřitelkou a postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a novou věřitelkou. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána 16. 4. 2025.

2. Ve věci byl dne 19. 11. 2025 pod č. j. , číslo jednací, vydán elektronický platební rozkaz, který byl zrušen usnesením ze dne 6. 1. 2026, neboť se jej nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, kteří se k jednání nedostavili, ačkoliv byli řádně předvoláni, o odročení nežádali (zástupkyně žalobkyně svou neúčast omluvila), vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Soud provedl důkaz listinami (smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 16. 11. 2024, sdělením , právnická osoba, . ze dne 5. 2. 2026, které si vyžádal soud, výpisem z účtu žalovaného č. , č. účtu, za listopad 2024, obchodními podmínkami, výpisem z účtu právní předchůdkyně žalobkyně, rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 včetně dodatku č. , hodnota, k této smlouvě a seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 4. 2025, upomínkami ze dne 16. 1. 2025, 15. 2. 2025, 18. 3. 2025, výzvou k úhradě ze dne 16. 4. 2025 a podacím lístkem z téhož dne) a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, se dne 16. 11. 2024 prostřednictvím internetu zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr 45 000 Kč převodem na bankovní účet , č. účtu, . Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 16. 11. 2025, a to společně úrokem 112 %, je uvedena celková výše spotřebitelského úvěru 76 682,40 Kč (to znamená smluvní úrok celkem 31 682,40 Kč). Na výše uvedený běžný účet žalovaného žalobkyně dne 16. 11. 2024 částku 45 000 Kč odeslala. Žalovaný sdělil žalobkyni v souvislosti s uzavřením smlouvy své rodné číslo, adresu trvalého pobytu, e-mailovou adresu, telefonní číslo, číslo občanského průkazu a výše uvedené číslo bankovního účtu. Žalovaný dlužnou částku ve sjednané lhůtě neuhradil, proto jej právní předchůdkyně žalobkyně o úhradu dluhu upomínala, a to upomínkami ze dne 16. 1. 2025, 15. 2. 2025, 18. 3. 2025. V upomínce ze dne 18. 3. 2025 právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného upozornila na to, že v souladu s odstavcem 3.14 smlouvy o úvěru a navazujících obchodních podmínek je nucena po něm požadovat celou částku, kterou si půjčil a dosud nesplatil, včetně splatných úroků a sankcí. Zároveň vyčíslila výši dluhu. Pohledávka z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 a dodatku k této smlouvě na žalobkyni. Jak vyplývá z připojeného seznamu postoupených pohledávek, byla postoupena i pohledávka, která je předmětem tohoto řízení. Původní věřitelka žalovanému postoupení pohledávky oznámila podáním ze dne 16. 4. 2025. Doporučeně zaslanou předžalobní výzvou ze dne 16. 4. 2025 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě celkového dluhu ze smlouvy a dosud vzniklých nákladů právního zastoupení, vše v předžalobní výzvě vyčíslil, a to do 3 dnů na bankovní účet ve výzvě uvedený.

5. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

9. Soud posoudil zjištěný skutkový stav dle výše citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v té části, ve které se žalobkyně jako právní nástupkyně původní věřitelky domáhala zaplacení jistiny úvěru. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně řádným způsobem splnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného dlužníka poskytnutý úvěr splácet. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně částku 45 000 Kč, ničím nebylo zpochybněno tvrzení žalobkyně, že z této částky nevrátil ničeho. Zbývající částka, jejíž uplatnění má oporu v uzavřené smlouvě, není žádána po právu, neboť smlouva byla shledána neplatnou. Není zřejmé, jaké měl žalovaný příjmy ani jaké byly jeho výdaje, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného dlužníka. Tím, že se žalobkyně nedostavila k jednání, zbavila se možnosti poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Soud vyhodnotil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, a to ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu nesplnění zákonné povinnosti žalobkyně (její právní předchůdkyně) zkoumat před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet. Z důvodu neplatnosti předmětné smlouvy jsou si účastníci povinni vrátit to, co plnili. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 45 000 Kč, přičemž nebylo ničím zpochybněno, že tuto částku žalovaný žalobkyni dosud dluží. Žalobkyně se důvodně domáhá vrácení částky 45 000 Kč, a proto soud v této části žalobě vyhověl. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, přijal a odůvodnil závěr, že v případě neplatné smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka, nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Mezi stranami nebyl spor o určení okamžiku splatnosti dlužné jistiny, jak má na mysli § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný zůstal v řízení naprosto nečinný, takže nebylo možno ohledně jeho poměrů a možností splatit jistinu úvěru cokoliv zjistit. Za situace, kdy žalovaný netvrdil a následně ani neprokázal, že jeho možnosti mu umožňují splácet jistinu pouze v konkrétní výši splátek, je nutno dovodit, že v možnostech žalovaného je splatit celou jistinu najednou ve splatnosti určené do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně má nárok na úroky z prodlení z přiznané jistiny až v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s vrácením dlužné jistiny spotřebitelského úvěru, a to v době podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jestliže dohodou stran nebyla určena splatnost spotřebitelského úvěru, pak tuto splatnost stanovil soud, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Pokud žalovaný do 3 dnů od právní moci rozsudku přiznanou částku žalobkyni neuhradí, pak se teprve dostane do prodlení se splacením této částky a žalobkyni náleží úrok z prodlení, ovšem až za dobu, kdy se žalovaný dostane do prodlení. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud tak, že zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu 45 000 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku a pro případ prodlení se zaplacením této částky se zákonnými úroky z prodlení, přičemž 1. den prodlení nastává po uplynutí lhůty k plnění (v tomto směru srovnej například se závěry vyslovenými v rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 199/2024-74 ze dne 24. 10. 2024, v rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 201/2024-87 ze dne 20. 1. 2025 nebo v rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc č. j. 75 Co 188/2024-366 ze dne 12. 9. 2024) až do úplného zaplacení dluhu (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

10. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Vycházel z toho, že žalobkyně měla ve věci úspěch pouze co do nároku na zaplacení dlužné jistiny 45 000 Kč a neúspěch co do nároku na zaplacení částky 18 755,96 Kč. Žalobkyně tak měla úspěch co do 70,6 % z uplatněného nároku a neúspěch co do 29,4 % z uplatněného nároku. Po odečtení procesního neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 41,2 %. Náklady řízení sestávají ze soudního poplatku ve výši 2 551 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 12 330 Kč. Odměna advokátky za 3 úkony právní služby, a to převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby, po 3 660 Kč a 3 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč, což je v souladu s ustanoveními § 7, § 11, § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, advokátní tarif. Náklady řízení celkem činí 14 881 Kč, z této částky náleží žalobkyni 41,2 %, to je 6 131 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. rozhodl soud o povinnosti žalovaného zaplatit náklady řízení advokátce (zástupkyni žalobkyně).