110 C 20/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Adamem Haasem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně korespondenční adresa: adresa žalobkyně ; zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 65 842 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 40 468,76 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 55 982 Kč od 7. 1. 2021 do zaplacení, a dále roční 95,7 % úrok z částky 42 568,88 Kč od 7. 1. 2021 do 30. 1. 2021, a roční 8,25 % úrok z částky 42 568,88 Kč od 31. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 25 374 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou soudu dne 8. 7. 2021 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 65 842 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalobce (dále jen věřitel) uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) dne 23. 10. 2019 Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi částku 43 000 Kč a dlužník se zavázal věřiteli vrátit poskytnutý úvěr spolu s ročním 95,92 % úrokem z úvěru v 48 měsíčních splátkách po 3 525 Kč vždy k 1. dni v měsíci počínaje prosincem 2019. Schopnost dlužníka řádně hradit úvěr byla ze strany věřitele prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka, na základě kterých bylo zjištěno, že volné měsíční zdroje dlužníka jsou dostatečné. Dále věřitel ověřil úvěrovou historii dlužníka v databázích SOLUS a NKRI, a provedl i lustraci dlužníka v insolvenčním rejstříku, a to s negativním výsledkem. Dlužník řádně nesplácel a ke dni zesplatnění úvěru 5. 1. 2021 dlužil na nové jistině po zesplatnění úvěru částku 65 842 Kč, která sestávala z původní dlužné jistině úvěru ve výši 42 568,88 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 11 616,07 Kč, ze smluvní pokuty 998 Kč, na kterou má věřitel právo vždy ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou je dlužník v prodlení 30 dnů, z nákladů upomínání 4 x 200 Kč, na které má věřitel právo vždy ve výši 200 Kč za každou splátku, se kterou je dlužník v prodlení 15 dnů, a ze smluvní pokuty 9 860,76 Kč, kterou je věřitel oprávněn požadovat ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru (původní nesplacená jistina a úroky z této jistiny ke dni zesplatnění úvěru) ode dne po zesplatnění úvěru do zaplacení. Žalobce dále požadoval zákonný úrok z prodlení počítaný z nové dlužné jistiny, nákladů upomínání a smluvní pokuty za prodlení se splátkami, a to od 7. 1. 2021 do zaplacení a roční 95,7 % úrok z úvěru z původní nesplacené jistiny od 7. 1. 2021 do 30. 1. 2021, a od 31. 1. 2021 v sazbě 8,25 % s tím, že suma tohoto úroku je limitována částkou 203 040 Kč.

2. Soud provedl důkaz hodnocením klienta, Smlouvu o úvěru [číslo] oznámením o využití ochranné doby, pracovní smlouvou, předžalobní výzvou, dokladem o vyplacení úvěru, výplatní páskou srpen, září 2019, výpisem z centrální evidence obyvatel žalovaného a jeho rodičů na č.l. 21, 22, 24. Ze smlouvy o úvěru má soud za prokázáno, že dne 23. 10. 2019 podepsala za žalobce jako věřitele osoba oprávněná za něho jednat a žalovaný jako klient (zde dlužník) listinu takto nadepsanou, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 43 000 Kč, dlužník uvedl trvalé bydliště [obec], [ulice a číslo], [PSČ], adresu pro doručování ovšem v [obec] [část obce], [ulice a číslo]. Z dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázáno, že částka 43 000 Kč byla dne 24. 10. 2019 připsána na bankovní účet žalovaného pod [variabilní symbol]. Z hodnocení klienta má soud za prokázáno, že dlužník měl po zohlednění jeho pravidelných příjmů a výdajů k dispozici měsíčně 8 808 Kč, nicméně v prohlášení mimo jiné uvedl, že bydlí u rodičů a za bydlení platí 1 300 Kč, další jeho pravidelné výdaje představují jiné splátky u žalobce v celkové výši 6 330 Kč a náklady dlužníka ve výši odpovídající životnímu minimu. Jiné výdaje dlužník neuvedl. Uvedl dále, že se narodil v [obec], je svobodný, je zaměstnán u [právnická osoba], sídlem v [obec], místo výkonu práce v [obec] (prokázáno z pracovní smlouvy stejně jako datum nástupu do práce dne 1. 5. 2019 a trvalé bydliště v [obec], [ulice a číslo]). Z výplatních pásek žalovaného má soud za prokázáno, že čistý měsíční příjem žalovaného v srpnu 2019 resp. září 2019 činil 21 292 Kč resp. 18 405 Kč. Z centrální evidence obyvatel má soud za prokázáno, že rodiče žalovaného měli nejméně od roku 1995 až dosud bydliště oba na území města Opavy. To, že žalobce měl povědomost o faktickém bydlišti žalovaného vyplývá mimo jiné také z předžalobní výzvy a z oznámení o využití ochranné doby. Shora uvedená skutková tvrzení soud na základě provedeného dokazování zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel. <i>3. Podle zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru,</i> <i>§ 86</i> <i>(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>§ 87</i> <i>(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 4. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení jistiny úvěru. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že poskytl žalovanému částku ve výši 43 000 Kč, z níž žalovaný uhradil pouze částku v celkové výši 17 626 Kč, a zbývající část poskytnuté jistiny ve výši 25 374 Kč je tedy žádána z titulu bezdůvodného obohacení oprávněně. Zbývající částky představující úroky, smluvní pokuty či jiné náklady, jejichž uplatnění má oporu v uzavřené smlouvě, již však nejsou žádány po právu, protože tato smlouva byla shledána neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že by řádným způsobem splnil svou povinnost zkoumat schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr, přesněji v daném případě úvěr dlužníkovi poskytl přesto, že poskytl úvěr dlužníkovi přesto, že již u samotného žalobce vykazoval určitou míru zadlužení, zejména potom ale za situace, kdy dlužník dostatečně nevysvětlil své náklady bydlení. Soud sice souhlasí s žalobcem v tom, že pakliže dlužník uvede jako typ bydlení u rodičů, není v silách věřitele informace o skutečných nákladech na bydlení ověřit anebo zjistit. V projednávané věci však věřitel mohl a měl zaznamenat zásadní rozpor v dlužníkem poskytovaných údajích, a sice, že je trvale bytem v [obec] u [obec], že se v [obec] narodil, ovšem prokázal se pracovní smlouvou s místem výkonu práce v [obec] a dokonce jako svou kontaktní adresu uvedl adresu v [obec]. Za této situace měl věřitel nejméně zpozornět a zkoumat, kde skutečně dlužník bydlí a jaké měsíční náklady na bydlení vynakládá. Za situace, kdy se soudu jako nepravděpodobná jeví jednak částka na náklady bydlení, ale také částka na výdaje dlužníka (věřitelem zjednodušeně uzavřeno jakožto náklady odpovídající částce životního minima), potom nelze vycházet ze zjištěné rezervy dlužníka ve výši 8 808 Kč. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že žalovaný obdržel od žalobce částku ve výši 43 000 Kč, kterou zcela nevrátil, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností spotřebitele, což znamená, že žalovaný dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. Vzhledem k tomu, že se žalovaný k jednání nedostavil, nemohl soud rozhodnout o splatnosti jinak, než dle žádání žalobce, neboť žalovaný své poměry a tedy své schopnosti nedoložil ani neobjasnil. Tento závěr soudu se opírá o výslovné znění shora citovaného ustanovení § 87, z jehož výslovného znění slovní konstrukce„ spotřebitel (nikoliv už dlužník) je povinen vrátit v době přiměřené“ vyplývá, že k založení nové platební povinnosti pro žalovaného dojde teprve soudním rozhodnutím a že v době rozhodování soudu žalovaný ještě ani není za dlužníka považován. Jakékoliv odkazy na problematiku splatnosti bezdůvodného obohacení upraveného v občanském zákoníku jsou ve světle zásady lex specialis derrogat lex generalis, dle názoru nalézacího soudu, nepřiléhavé a nepřípustné. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, nikoli optikou obecného ustanovení § 586 obč. zákoníku, tedy pouze k námitce dlužníka. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl jak uvedeno ve výrocích I. a II. rozsudku.

5. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy převážně procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.