111 C 12/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Kožušníkovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa o zaplacení částky 40 802,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 36 607 Kč s úrokem z prodlení z částky 36 607 Kč ve výši 8,05 % ročně od 6. 8. 2021 do zaplacení.

II. Ve zbylé části, to je pokud se žalobkyně proti žalovanému dále domáhala zaplacení částky 4 195 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 42 402 Kč ve výši 8,05 % ročně od 19. 2. 2016 do 29. 9. 2016 ve výši 2 114,39 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 40 802 Kč ve výši 8,05 % ročně od 30. 9. 2016 do 5. 8. 2021, zákonného úroku z prodlení z částky 4 195 Kč ve výši 8,05 % ročně od 6. 8. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, náklady řízení ve výši 12 663,30 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobou ze dne 10. 8. 2021 domáhala se žalobkyně proti žalovanému zaplacení 40 802 Kč s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že mezi ní jako věřitelkou a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru číslo. Žalovaný tuto smlouvu podepsal 1. 6. 2015. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši„ efektivní úrokové sazby“ 97,96 % ročně splácet ve 24 měsíčních splátkách po 3 931 Kč splatných vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpnem 2015, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Žalovaný se tak zavázal uhradit žalobkyni částku 94 344 Kč. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení dlužníka atd.). Žalobkyně uvedla, že z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále uvedla, že úvěrovou historii žadatele ověřovala v databázích SOLUS a NRKI, prověřila, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání. Žalovaný po uzavření smlouvy požádal o úplatnou úpravu splátkového kalendáře, této žádosti bylo vyhověno a dne 21. 10. 2015 byl uzavřen dodatek ke smlouvě, na základě kterého došlo k úpravě splátkového kalendáře (splátkový kalendář byl odpovídajícím způsobem prodloužen). Za provedenou úpravu splátkového kalendáře se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni sjednanou smluvní odměnu ve výši celkem 7 862 Kč. Tato měla být uhrazena prostřednictvím poslední splátky dle upraveného splátkového kalendáře. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru zaplatil žalobkyni pouze následující částky: 3 931 Kč dne 7. 7. 2015, 3 931 Kč dne 17. 8. 2015, 3 931 Kč dne 15. 9. 2015. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 12.3 odst. b) smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 60 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru (stávají se okamžitě splatnými veškeré splátky úvěru až do konce sjednaného splátkového kalendáře, tedy jak jistina úvěru, tak běžný úrok z úvěru zahrnutý do těchto splátek). Žalovaný se dostal do prodlení u splátky č. 6 splatné dne 18. 12. 2015. K datu 17. 2. 2016 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 12.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 90 413 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den následující po dni zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalovaný se s žalobkyní dohodli, že žalobkyně je oprávněna požadovat zákonný úrok z prodlení také z dlužného úroku, jakožto součásti nové jistiny. Po zesplatnění celého úvěru žalovaný uhradil dne 29. 9. 2016 částku 1 600 Kč. Žalobkyně uvedla, že na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný ke dni podání žaloby dluží částku odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 40 802,52 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 42 402 Kč od 19. 2. 2016 do 29. 9. 2016, se zákonným úrokem z prodlení z částky 40 802 Kč od 30. 9. 2016 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes zaslání předžalobní výzvy. Žalobkyně uvedla, že pro zjednodušení požaduje u nové jistiny pouze zákonný úrok z prodlení z částky představující novou jistinu od data následujícího po dni zesplatnění. Dále uvedla, že oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno doporučeně na dodejku, předžalobní výzva doporučeně a jednotlivé výzvy k úhradě dlužných splátek, jakož i oznámení žalobkyně o zesplatnění úvěru, byly doručovány prostřednictvím České pošty s využitím služby Hybridní pošta.

2. Ve věci byl dne 21. 10. 2021 vydán platební rozkaz, který byl zrušen usnesením ze dne 1. 2. 2022, neboť se jej nepodařilo doručit žalovanému do vlastích rukou. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán, o odročení nežádal, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru, oznámením o schválení úvěru, formulářem hodnocení klienta, dokladem o vyplacení úvěru, kartou klienta, oznámením o zesplatnění úvěru, výzvami k zaplacení, podacím archem, rámcovou smlouvou o poskytování bankovních služeb, potvrzením zaměstnavatele o výši příjmu, výplatní páskou, ověřením v registru SOLUS a NRKI, výstupem z insolvenčního rejstříku. Ze smlouvy o úvěru číslo bere soud za prokázáno, že dne 1. 6. 2015 podepsala osoba oprávněná jednat za žalobkyni (věřitelku) a žalovaný jako dlužník smlouvu o revolvingovém úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč. Dle údajů ve smlouvě měl žalovaný celkem zaplatit 94 344 Kč ve 24 splátkách po 3 931 Kč, splátky měly být hrazeny nejpozději 18. dne každého kalendářního měsíce, zápůjční úroková sazba činila 97,96 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba po celou dobu splácení úvěru. Z listiny„ Oznámení o schválení úvěru“ datované 4. 6. 2015 bere soud za prokázáno, že úvěr k výše uvedené smlouvě o úvěru byl schválen. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému doručeno 8. 6. 2015. Z dokladu o vyplacení úvěru bere soud za prokázáno, že částka 50 000 Kč byla dne 3. 6. 2015 připsána na bankovní účet žalovaného pod variabilní symbol. Z listiny„ Hodnocení klienta“, kterou vyplnil zprostředkovatel úvěru a žalovaný ji podepsal, bere soud za prokázáno, že dle obsahu této listiny žalovaný (klient) uvedl, že má pravidelný čistý měsíční příjem 22 100 Kč, odečteny výdaje 3 800 Kč (k tomu uvedeno úvěrovaný + manželka/partnerka), 4 000 Kč (k tomu uvedeno děti – počet nezaopatřených dětí x 2 000 Kč), nájemné, inkaso, doprava, ostatní 4 000 Kč, volné zdroje 10 300 Kč. Dle údajů uvedených v listině„ Hodnocení klienta“ úvěrovaný předložil občanský průkaz, potvrzení od zaměstnavatele, kontaktní doklad, výpis z bankovního účtu. V prohlášení klient mimo jiné uvedl, že má dostatečné příjmy pro splácení úvěru, jakož i k tomu, aby mohl dostát i svým jiným závazkům. Z občanského průkazu žalovaného zprostředkovatel úvěru zjistil, že je ženatý. Žalovaný prohlásil, že s manželkou nežije ve společné domácnosti. Z pracovní smlouvy žalovaného soud zjistil, že žalovaný byl od 10. 12. 2013 zaměstnán u právnická osoba, IČO, provozovna obec, na pozici pracovní zařazení. V pracovní smlouvě je uvedeno, že pracovní poměr vznikl 1. 4. 2013 a je dohodnutý na dobu určitou po dobu dočasného přidělení zaměstnance u klienta, kterým je právnická osoba Dle výplatního lístku za 3/ 2015 činil čistý příjem žalovaného za březen 2015 částku 24 017 Kč, a to včetně příplatků za víkendy, za odpolední a noční směny, za ztížené pracovní podmínky. Dle výpisu záznamů z registru SOLUS – bez negativního příznaku, výpis z nebankovního registru NRKI – skóre 455. Dle údajů v kartě klienta žalovaný uhradil 3 x 3 931 Kč (7. 7. 2015, 17. 8. 2015, 15. 9. 2015) a 1 x 1 600 Kč (29. 9. 2016), to je celkem 13 393 Kč. Naposledy uhradil žalovaný řádnou splátku 3 931 Kč dne 15. 9. 2015. Následně požádal žalovaný o„ odklad dvou splátek z důvodu finanční tísně“, této žádosti bylo vyhověno a dne 21. 10. 2015 byl uzavřen dodatek ke smlouvě, na základě kterého došlo k úpravě splátkového kalendáře (splátkový kalendář byl odpovídajícím způsobem prodloužen). Za provedenou úpravu splátkového kalendáře se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni sjednanou smluvní odměnu celkem 7 862 Kč, která měla být uhrazena jako poslední 2 splátky dle splátkového kalendáře, který tvořil nedílnou přílohu dodatku ke smlouvě. Žalovanému byly zasílány upomínky, jak vyplývá z karty klienta, dále výzva k úhradě s upozorněním na možnost zesplatnění ze dne 18. 1. 2016, oznámení o zesplatnění ze dne 17. 2. 2016 a dále předžalobní výzva ze dne 21. 7. 2021. K datu 17. 2. 2016 došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru.

4. Podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbena spotřebiteli věřitelem (§ 1), pokud se nejedná mimo jiné o odloženou finanční službu v celkové výši nižší než 5 000 Kč (§ 2 písm. e)). Celkovou výší spotřebitelského úvěru se přitom rozumí souhrn všech částek, jež jsou dány spotřebiteli k dispozici (§ 3 písm. k )). Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1). Dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

5. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Soud posoudil zjištěný skutkový stav dle výše citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žalobě je možno vyhovět pouze zčásti. Žalobkyně prokázala, že poskytla žalovanému částku 50 000 Kč, přitom žalovaný jí dosud uhradil celkem 13 393 Kč (žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že žalobkyni uhradil částku vyšší). Zbývající částky, ať už přirostlé úroky či jiné náklady, jejichž uplatnění má oporu v uzavřené smlouvě, nejsou žádány po právu, neboť smlouva byla shledána neplatnou. Žalobkyně totiž neprokázala, že by řádným způsobem splnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného dlužníka splácet poskytnutý úvěr. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že žalovaný obdržel od žalobkyně částku 50 000 Kč, což na jeho straně představovalo bezdůvodné obohacení. V době sjednání smlouvy v červnu 2015 měla žalobkyně k dispozici listinné doklady, ze kterých vyplynulo, že žalovaný měl za březen 2015 čistý měsíční příjem 24 017 Kč. Dle údajů ve formuláři„ Hodnocení klienta“ uvedl, že nežije ve společné domácnosti s manželkou, z údajů ve formuláři vyplývá, že měl vyživovací povinnosti ke dvěma„ nezaopatřeným“ dětem. Ohledně výdajů žalovaného vycházela žalobkyně pouze z abstraktní částky 3 800 Kč o životním minimu (tato částka zcela pomíjí skutečné výdaje žalovaného), dále z ničím nedoložené a neověřené částky na„ nájemné, inkaso, dopravu, ostatní“ 4 000 Kč a z ničím nedoložené a neověřené částky 4 000 Kč na děti. Kromě toho jsou v listině„ Hodnocení klienta“ uvedeny„ volné zdroje příjmy – výdaje“ 10 300 Kč. Podle smlouvy měl žalovaný splácet měsíčně 3 931 Kč. Chybí rozhodné doklady o tom, zda a v jaké výši platil žalovaný nezbytné výdaje na živobytí, na bydlení, jaký měl příjem v době, kdy uzavíral s žalobkyní předmětnou smlouvu o úvěru, zda byl ještě vůbec zaměstnán atd. Při dodržení zásady odpovědného úvěrování by pouze na základě předložených dokladů nemohla žalobkyně žalovanému úvěr poskytnout (že byly podklady pro posuzování úvěruschopnosti žalovaného naprosto nedostatečné, se následně projevilo, když již po zaplacení 3 splátek požádal žalovaný o odklad splátek z důvodu„ finanční tísně“, takže byl uzavřen dne 21. 10. 2015 dodatek ke smlouvě o úvěru, jak je podrobně rozepsáno v bodě 6. odůvodnění tohoto rozsudku. Po uzavření dodatku ke smlouvě přestal žalovaný dohodnuté splátky hradit úplně, takže následně došlo k zesplatnění úvěru a po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil jedinou částku, a to dne 29. 9. 2016 částku 1 600 Kč. Ze všech výše popsaných důvodů soud vyhodnotil smlouvu o úvěru jako neplatnou, a to ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010, ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, a ustanovení § 588 občanského zákoníku. Soud posoudil nárok žalobkyně dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně má právo na zaplacení částky odpovídající rozdílu mezi částkou finančních prostředků, které žalovaný skutečně vyčerpal, a částkou, kterou žalobkyni uhradil. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobkyni z poskytnuté částky 50 000 Kč uhradil celkem 13 393 Kč, je nárok na vydání bezdůvodného obohacení důvodný co do částky 36 607 Kč, v této části soud žalobě vyhověl. Současně vznikla žalovanému nevrácením uvedené částky druhotná povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení, jak má na mysli ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, a to v návaznosti na výzvu k zaplacení obsaženou v předžalobní výzvě ze dne 21. 7. 2021, která byla žalovanému zasílána doporučeně (podací arch z téhož dne). V této výzvě byla žalovanému stanovena lhůta k úhradě 15 dnů ode dne odeslání výzvy, tato lhůta uplynula dne 5. 8. 2021 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení. Nárok na zákonné úroky z prodlení vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku, výši stanoví vládní nařízení č. 351/2013 Sb., žalobkyně požadovala úroky ve výši 8,05 % ročně. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

7. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s. ř. a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 12 663,30 Kč. Soud vycházel z toho, že žalobkyně měla ve věci úspěch co do 89,7 % a neúspěch co do 10,3 % z uplatňovaného nároku, takže soud žalobkyni přiznal část nákladů ve výši 79,4 %. Přiznané náklady řízení sestávají ze soudního poplatku 2 041 Kč, dále z nákladů právního zastoupení 11 494 Kč + 2 413,74 Kč (DPH). Náklady právního zastoupení představují: odměnu advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby) po 500 Kč, dále 3x paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč, což je v souladu s § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (advokátní tarif), když řízení bylo zahájeno návrhem podaným ustáleným vzorem uplatněným opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (jak vyplývá z informačního systému ISAS), dále 1 úkon právní služby po 2 740 Kč (účast u jednání dne 13. 6. 2022) a 1x paušální náhrada po 300 Kč, což je v souladu s § 7, § 11, § 13 odst. 4, § 14b odst. 3 advokátního tarifu. Soud vychází z tarifní hodnoty 40 802 Kč, což je v souladu s § 8 odst. 2 advokátního tarifu. Dále náklady řízení představují náhradu za ztrátu času 16 půlhodin po 100 Kč k jednání soudu ze sídla advokáta a zpět, což je v souladu s § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu. Dále cestovné osobním automobilem registrační značka k jednání soudu, počet ujetých kilometrů celkem 690 km. Průměrná spotřeba pohonných hmot 5,9 l /100 km, vyhlášková cena paliva 44,50 Kč l, sazba základní náhrady za 1 km jízdy 4,70 Kč. Náhrada celkem za použití silničního motorového vozidla 5 054 Kč, což je v souladu s vyhláškou č. 511/2021 Sb., v platném znění. V souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty (21% DPH), to je o částku 2 413,74 Kč, když zástupkyně žalobkyně je plátcem této daně, což soudu doložila. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit přiznané náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně, ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).