113 C 11/2023

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Veronikou Zahelovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátkou Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 91 063 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 327,50 Kč a dále úroku ve výši 56,08 % ročně z částky 38 718,04 Kč od 17. 2. 2023 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 218 592 Kč, zastavuje.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 81 736 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 81 736 Kč od 16. 2. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 30 % ročně z částky 38 718,04 Kč od 17. 2. 2023 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 218 592 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou spojenou s návrhem na vydání platebního rozkazu podanou u Okresního soudu v Opavě dne , datum, , doplněnou k výzvě soudu dne , datum, , domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 91 063 Kč s příslušenstvím, neboť žalobkyně uzavřela dne 31. 1. 2017 s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému na účet dne 1. 2. 2017 úvěr ve výši 51 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 129,64 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po 3 795 Kč, splatných k 12. dni měsíce počínaje měsícem březnem 2017. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění úvěru byly žalovaným uhrazeny částky (žalobkyní podrobně rozepsané v žalobě) v celkové výši 110 411,89 Kč. Před zesplatněním úvěru vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 5 988 Kč (499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů, splatná ve lhůtě 10 dnů od vzniku práva žalobkyně na její zaplacení), a to za splátky č. , hodnota, – 41, tj. 12x 499 Kč. Žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 4 000 Kč (200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů, splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení), a to za splátky č. , hodnota, , 30 – 48, tj. 20x 200 Kč. Jedná se o náhradu nákladů v souhrnné výši 200 Kč požadovaných dle zákona o spotřebitelském úvěru, které žalobkyně podrobně specifikuje v žalobě. V důsledku prodlení žalovaného došlo dle bodu 6.3 smlouvy k zesplatnění úvěru, jelikož žalovaný se dostal do prodlení o délce 65 dnů s úhradou splátky č. , hodnota, splatné 12. 3. 2017. K datu 15. 2. 2023 žalobkyně úvěr zesplatnila, čímž se dle bodu 6.4 smlouvy celá nezaplacená jistina úvěru a nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny úvěru ve výši celkem 71 748,11 Kč, kterou byl žalovaný povinen zaplatit v den zesplatnění. Dle bodu 6.5 smlouvy vznikla žalovanému povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení při nezaplacení zesplatněného úvěru, tj. z nové jistiny úvěru ve výši 71 748,11 Kč od 17. 2. 2023 do zaplacení. Dle bodu 2.2 smlouvy úrok přirůstá k původní nesplacené jistině i po zesplatnění úvěru. Žalobkyně tak požadovala zaplacení nové jistiny úvěru ve výši 71 748,11 Kč (dlužná jistina 38 718,04 Kč, dlužný úrok přirostlý ke dni zesplatnění 33 030,07 Kč) s příslušenstvím, smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 5 988 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklých prodlením žalovaného ve výši 4 000 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 9 327,50 Kč dle bodu 6.5 smlouvy a úrok ve výši 86,08 % ročně (který odpovídá efektivní úrokové sazbě sjednané ve smlouvě) z původní jistiny 38 718,04 Kč od 17. 2. 2023 do zaplacení. Dle bodu 2.2 smlouvy je výše úroku limitována na částku 218 592 Kč.

2. Úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet byla žalobkyní prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, a to z pracovní smlouvy a výplatních pásek za 11-12/2016 zaměstnavatele , právnická osoba, , z databází NRKI, SOLUS, z hodnocení a prohlášení žalovaného, kdy bylo žalobkyní zjištěno, že čistý měsíční příjem žalovaného činil 18 500 Kč, celkové měsíční náklady 7 110 Kč a volné zdroje 11 390 Kč, které byly dostatečné dle provedeného scoringu. Dále bylo žalobkyní zjištěno, že žalovaný nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně jinou smlouvu ve stavu vymáhání, doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s žalovaným doporučil úvěr ke schválení. Výdajová stránka žalovaného byla určena paušálně dle částky životního minima 3 410 Kč. Žalobkyně vycházela z prohlášení a údajů sdělených žalovaným, přičemž neměla možnost uvedené údaje žalovaného ověřit. Žalovaný žalobkyni uvedl, že jeho výdaje na bydlení činí 1700 Kč měsíčně včetně inkasa a žalobkyně předpokládala pravdivost jeho tvrzení, a dále uvedl, že platil výživné na jedno dítě 2 000 Kč měsíčně.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání nařízenému na den , datum, se bez omluvy nedostavil.

4. Před zahájením jednání vzala žalobkyně žalobu částečně zpět. Soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, dle § 96 odst. 2 občanského soudního řádu zastavil.

5. Soud provedl důkaz sdělením , právnická osoba, . založené na čl. 26-27 spisu, ze které zjistil, že majitelem účtu č. , hodnota, byl žalovaný, kdy za období od 1. 12. 2016 do 28. 2. 2017 byly na tomto účtu provedeny pouze 2 transakce, a to dne 2. 2. 2017 byla připsána částka 51 000 Kč z účtu č. , č. účtu, společnosti , právnická osoba, , pod VS , var. symbol, , a dne 8. 2. 2017 byla na pokladně z tohoto účtu vybrána částka 50 800 Kč.

6. Z návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí úvěru ze dne 31. 1. 2017, z informací pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru, z předsmluvního formulář žalobkyně, z dokladu o vyplacení úvěru, z karty klienta, z oznámení o schválení úvěru ze dne 2. 2. 2017 včetně dodejky, z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek, z úplného výpisu ČNB ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, ze smlouvy o běžném účtu žalovaného ze dne 31. 1. 2017 soud zjistil, že žalobkyně uzavřela dne 31. 1. 2017 s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které dne 1. 2. 2017 zaslala částku 51 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, , který byl zřízen u , právnická osoba, . dne 31. 1. 2017. Žalovaný se zavázal úvěr zaplatit ve 48 měsíčních splátkách po 3 795 Kč, splatných 12. dne měsíce, přičemž celková výše částky při řádném splácení činila 182 160 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 129,64 % ročně. Dle čl. 6.1 smlouvy vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Splatnost je 10. dnem od vzniku povinnosti a souhrn pokut je maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Dle bodu 6. 2 smlouvy má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného u splátky o délce 15 dnů ve výši 200 Kč, splatnost je 10. dnem od vzniku povinnosti. Dle čl. 6.3 smlouvy dojde automaticky k zesplatnění úvěru, je-li žalovaný v prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 65 dnů. Okamžitě splatnou se stává celá jistina úvěru, veškeré úroky přirostlé ke dni zesplatnění, smluvní pokuty a náhrady nákladů a tyto se stávají dle čl. 6.4 smlouvy součástí nové jistiny úvěru, kterou je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění a je-li v prodlení, je povinen dle čl. 6.5 zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru. Celkově bylo žalovaným zaplaceno 110 411,89 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou již právní splátky splatné 12. 3. 2017, která byla uhrazena 8. 9. 2017 (180 dnů po splatnosti). Následující splátky byly hrazeny po lhůtě splatnosti (246 až 1 123 dnů po splatnosti) a splátky č. , hodnota, – 48 nebyly uhrazeny vůbec.

7. Z výzev žalobkyně k zaplacení ze dne 10. 10. 2022, 11. 10. 2022, 12. 10. 2022, 13. 10. 2022, 14. 10. 2022, 17.10. 2022, 2. 1. 2023, 3. 1. 2023, 4. 1. 2023, 5. 1. 2023, 6. 1. 2023, 9. 1. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k zaplacení dlužných splátek č. , hodnota, – 48 s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. Z oznámení ze dne 15. 2. 2023 soud zjistil, že žalobkyně úvěr k tomuto dni zesplatnila, přičemž dlužná částka činila 81 736 Kč (jistina 38 718 Kč, úroky 33 030,007 Kč, smluvní pokuty 5 988 Kč, náhrada nákladů 4 000 Kč) a byla okamžitě splatná. Žalovanému byla dne 7. 6. 2023 odeslána předžalobní výzva (poštovní podací arch z téhož dne).

8. Z hodnocení klienta žalobkyně, z prohlášení klienta, z výpisu záznamu z registru SOLUS, NRKI, z fotokopie občanského průkazu žalovaného, z pracovní smlouvy žalovaného ze dne 1. 10. 2016, z potvrzení o provedené platbě společnosti , právnická osoba, . ze dne 31. 1. 2017, 7. 12. 2016, z výplatních pásek žalovaného za měsíce prosinec 2016, listopad 2016 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že má příjem 18 500 Kč měsíčně, platí výživné 2 000 Kč a za bydlení včetně služeb platí 1 700 Kč. Žalovaný dále sdělil, že má středoškolské vzdělání s maturitou, má vlastní bydlení. Žalovaný doložil pracovní smlouvu zaměstnavatele , právnická osoba, ze dne 1. 10. 2016, dle které žalovaný pracoval na pozici , Anonymizováno, a jeho čistý měsíční příjem v roce 2016 v listopadu byl 19 866 Kč a v prosinci 18 334 Kč. Příjem žalovaného byl zasílán na účet jiné osoby než žalovaného dle potvrzení , právnická osoba, . Žalovaný neprocházel databází SOLUS, databází NRKI bylo žalovanému přidělen kód příznaku 16 – tj. klientova smlouva je hodnocena jako špatná.

9. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1).

10. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Žaloba není důvodná.

12. Zjištěný skutkový stav posoudil soud podle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalovaný částku 51 000 Kč obdržel od žalobkyně jako spotřebitelský úvěr na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Tato smlouva je neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta prvá, zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ust. § 588 občanského zákoníku. Žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných od žalovaného, a i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným, ale tato tvrzení i dostatečně prověřit a zejména odborně vyhodnotit. Žalobkyně k tomu, jak posoudila úvěruschopnost žalovaného uvedla, že vyšla z informací poskytnutých žalovaným ohledně jeho výdajů a příjmy měla za potvrzené z žalovaným předložených výplatních pásek za 2 měsíce a pracovní smlouvy. Tvrzení, že žalovaného prověřovala v databázích bylo doloženo, nicméně právě v databázi NRKI byla smlouva hodnocena jako špatná. U výdajů žalovaného vyšla z životního minima a žalovaným uvedenými náklady na bydlení ve výši 1 700 Kč. Příjem žalovaného byl zasílán na účet odlišné osoby. Žalovaný žalobkyni nepředložil žádné výpisy z účtu, přičemž běžný účet, na který byl úvěr poskytnut, byl zřízen téhož dne a následně z něj byly poskytnuté finanční prostředky na pokladně vybrány. Z toho je zjevné, že žalovaný zřejmě nedisponoval žádným účtem, ze kterého by byla patrná jeho platební morálka a byly zjevné jeho výdaje, což samo o sobě musí pro poskytovatele úvěru znamenat jistou rizikovost při hodnocení klienta. Žalobkyně se ovšem spokojila se dvěma výplatními páskami a tvrzeními žalovaného, přičemž nikterak neprověřovala jeho celkové měsíční výdaje. Žalobkyně tak porušila zásady odpovědného úvěrování, a soud tedy smlouvu vyhodnotil jako neplatnou. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení povinnosti žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a z rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Stejně tak tento závěr koresponduje s veřejnoprávní úpravou, blíže vysvětlenou v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 (Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti, přičemž z judikatury jednoznačně vyplývá, že se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením žadatele o úvěr ohledně příjmů a výdajů, ale jeho prohlášení musí rovněž dostupným způsobem ověřovat. Za stavu, kdy žalovaný k výdajové stránce ničeho nedoložil, bankovní účet si zřídil téhož dne, kdy byl sjednán úvěr, výplata žalovaného byla zasílána na účte jiné osoby, v neveřejném registru klientských informací byla smlouva vedena jako špatná, pak jednání žalobkyně nelze považovat za obezřetné a je tedy povinna nést s tím spojené důsledky. Skutečnost, že žalobkyně není bankovní institucí, která by měla informace o svých klientech, přičemž, jak sama uvádí, rizikovost těchto úvěrů se promítá i ve výši poskytnutého úroku, pak toto by mělo žalobkyni vést také k vyšší obezřetnosti právě z důvodu absence jakékoliv platební historie žalovaného. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný již žalobkyni zaplatil částku 110 411,89 Kč, tedy dvojnásobnou částku než úvěr poskytnutý z neplatné smlouvy. Žalovaný tak není povinen dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vracet žalobkyni ničeho.

13. O nákladech řízení rozhodoval soud dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný a měl by tak právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady řízení dle obsahu spisy nevznikly, a soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.