116 C 18/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Radkem Solařem ve věci žalobkyně: ; anonymizováno - stát. instituce , IČO sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 358,31 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 358,31 Kč spolu s ročním 8,25 % úrokem z prodlení od 24. 7. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Opavě soudní poplatek ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou došlou soudu dne 23. 6. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 358,31 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že v souvislosti s dopravou žalovaného do protialkoholní záchytné stanice v [obec] poté, co dne 20. 5. 2020 kolem 17.40 hodin v podnapilém stavu a pod vlivem návykových látek slovně napadal svého otce v místě jejich společné bydliště na adrese [adresa žalovaného], vyhrožoval mu fyzickým napadením a také ho fyzicky napadl (ránou otevřenou dlaní do oblasti tváře) a bylo u něj provedeno orientační vyšetření na zjištění přítomnosti alkoholu nebo jiné návykové látky v krvi, a následně byl žalovaný převezen do Protialkoholní záchytné stanice v [obec], kde byl 20. 5. 2020 v 18.30 hodin přijat k vystřízlivění, kdy provedeným vyšetřením byla u žalovaného zjištěná přítomnost alkoholu prokázána s výsledkem 1,42 ‰ alkoholu v dechu, jí vznikl tento náklad na dopravu žalovaného za účelem vyšetření a ošetření v protialkoholní záchytné stanici. Doprava byla uskutečněna vozidlem Policie České republiky a náklady na dopravu byly vyčísleny na částku 358,31 Kč. Žalovaný tyto náklady dobrovolně neuhradil. Splatnost pohledávky nastala poté, co uplynula lhůta k zaplacení dluhu, která byla stanovena žalobkyní ve výzvě ze dne 1. 7. 2020 v délce 15 dnů od jejího doručení dne 8. 7. 2020.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů, a to z úředního záznamu o dodání osoby do Protialkoholní záchytné stanice, z výsledku dechové zkoušky, záznamu o dopravě, vyčíslení nákladů a z dopisu žalobkyně ze dne 1. 7. 2020 s připojenou poštovní dodejkou – výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, soud vzal za prokázán skutkový stav, jak byl žalobkyní popsán v podané žalobě a na tento proto pro stručnost v dalším odkazuje.

5. Dále soud vzal za prokázáno z osvědčení o registraci vozidla (velký technický průkaz) [anonymizována dvě slova], [registrační značka], které bylo použito k převozu žalovaného do Protialkoholní záchytné stanice v [obec], že kombinovaná spotřeba tohoto vozidla činí 6,6 litrů /100 km automobilového benzinu Natural 95.

6. Podle § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.

7. Podle ust. § 24 odst. 3 zákona číslo 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba. V případě, že se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky neprokáže, náklady nese Policie České republiky, Vojenská policie, obecní policie, Vězeňská služba, Probační a mediační služba, zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči, zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k vyšetření podle § 21 odst. 1 nebo výzva k vyšetření podle § 21 odst. 2, nejde-li o případ diferenciální ani diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění.

8. Podle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splacením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Na shora uvedený skutkový stav soud aplikoval citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná, když žalovaný v souvislosti se svým protiprávním jednáním absolvoval odvoz do protialkoholní záchytné stanice v [obec], přičemž náklady hradila žalobkyně, ač podle zákona má tyto náklady hradit žalovaný. Žalobkyně tak má vůči žalovanému nárok na vydání bezdůvodného obohacení, spočívajícího v plnění za někoho, kdo měl sám povinnost plnit; žalobkyně prokázala, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději ke dni 23. 7. 2020 a jelikož tak neučinil, přísluší žalobkyni rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši ode dne následujícího po uplynutí poskytnuté lhůty. Žalobkyně tak má podle shora uvedených zákonných ustanovení nárok náhradu těchto skutečných cestovních nákladů stanovených dle § 152 a následující zákona č. 262/206 Sb., zákoníku práce, za cestu [značka automobilu] [anonymizováno] z [obec] do [obec] a zpět při celkové ujeté vzdálenosti 56 km, kombinované spotřebě použitého vozidla 6,6 litrů /100 km automobilového benzínu Natural 95, ceně pohonných hmot dle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí číslo 358/2019 Sb. 32 Kč/litr a náhrady za použití vozidla 4,20 Kč za 1 km jízdy, to je v celkové částce 358,31 Kč.

11. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a v řízení plně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají z paušální náhrady nákladů řízení za dva úkony právní služby podle § 1 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. c) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za které náleží 100 Kč/úkon (sepis návrhu, výzva k plnění), kdy žalobkyně podává obdobné návrhy u podepsaného soudu opakovaně, co do vylíčení rozhodujících skutečností se v zásadě liší jen popisem okolností, za nichž došlo k orientačnímu vyšetření na přítomnost návykové látky, data provedení převozu a výše nákladů, která v souvislosti s tímto převozem žalobkyni vznikla.

12. O povinnosti žalovaného zaplatit státu soudní poplatek bylo rozhodnuto podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona číslo 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když žalobkyně je od placení soudního poplatku osvobozena a na žalovaného, který byl v konečném stadiu ve věci v tomto poměru neúspěšný, přešla podle citovaného ustanovení poplatková povinnost. Žalovanému bylo proto uloženo zaplatit v návaznosti na výsledek řízení soudní poplatek.