117 C 11/2022

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 53 630,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 701 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy do konce kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 39 929,01 Kč -) s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 301,13 Kč od [datum] do zaplacení, -) s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 18 410 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 53 630,01 Kč s úrokem z prodlení, jak je uvedeno ve výrocích rozsudku. Uvedla, že [datum] s ním uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě mu poskytla úvěr 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 23 % ročně po dobu 72 měsíců ve splátkách 386 Kč měsíčně; celkem měl tedy žalobkyni vrátit 27 792 Kč. Kromě toho si účastníci sjednali doplňkovou službu [anonymizováno] umožňující žalovanému odklad, respektive přerušení splátek nad standardní rámec sjednaný ve smlouvě o úvěru, za kterou se zavázal platit měsíčně 263 Kč. Žalovaný zaplatil první dvě splátky a následně se dostal do prodlení se splátkou splatnou [datum], takže žalobkyně přistoupila nejprve k zaslání dvou upomínek, za první z nich byl v souladu se smlouvou žalovaný povinen zaplatit 300 Kč a za druhou z nich 500 Kč, a následně využila svého práva ze smlouvy, úvěr dopisem z [datum] zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu do [datum]. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny úvěru 14 801,42 Kč, neuhrazených úroků 12 218,88 Kč, zbývající části ceny za službu [anonymizováno] 18 410 Kč, nákladů upomínání 800 Kč a smluvní pokuty 7 400,71 Kč; od dluhu byl odečten přeplatek 1 Kč.

2. Žalovaný u jednání potvrdil, že uhradil pouze první dvě splátky. Dále k věci uvedl, že se ocitl„ na ulici“, neměl na splácení, žalobkyně mu telefonicky nabízela splátky, ale on později přišel o telefon i o práci, a proto s ní už nebyl v kontaktu.

3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z e-mailové komunikace účastníků vzal za prokázané, že žalovaný [datum] nejprve obdržel od žalobkyně přístupové údaje do svého klientského účtu, kde měl k dispozici smluvní dokumentaci s tím, že smlouvu může prostřednictvím klientského účtu uzavřít. Takto žalovaný téhož dne odsouhlasil žalobkyni prostřednictvím SMS zprávy nabídku smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]. Následně od žalobkyně obdržel smluvní dokumentaci prostřednictvím emailu včetně příloh, instrukcí ke zřízení inkasa a k zaslání verifikační platby s upozorněním, že jakmile žalovaný žalobkyni zašle potvrzení o zřízení inkasa a potvrzení o provedení verifikační platby, dojde k vyplacení finančních prostředků v souladu se smlouvou. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na dobu 72 měsíců úvěr 15 000 Kč, z toho 12 000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet] a 3 000 Kč jakožto zápočet na náklady žalobkyně v souvislosti s vyřizováním úvěru; byla sjednána zápůjční úroková sazba 23 % ročně, takže celkový úrok za dobu trvání úvěru činil 12 792 Kč (čl. IV. smlouvy o úvěru). Oproti tomu se žalovaný zavázal vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce splácet úvěr včetně úroků v měsíčních splátkách 386 Kč (čl. V. smlouvy o úvěru). Pro tento účel žalovaný souhlasil s inkasem měsíčních splátek úvěru ze svého bankovního účtu a zavázal se bezprostředně po uzavření smlouvy zřídit ve prospěch žalobkyně inkaso ke svému bankovnímu účtu na částku 649 Kč, která představuje výši měsíční splátky a výši případných nákladů na doplňkovou službu, byla-li sjednána; doložení dokladu o zřízení inkasa bylo podmínkou vyplacení úvěru (čl. IV. Smlouvy o úvěru). Současně se účastníci dohodli na doplňkové službě [anonymizováno], jejíž podmínky byly dohodnuty v samostatné smlouvě jakožto příloze [číslo] smlouvy o úvěru (čl. VII. smlouvy o úvěru).

4. Služba [anonymizováno] byla sjednána s konstatováním, že se jedná o nepovinnou službu zřízenou na žádost žalovaného, která se nezapočítává do roční procentní sazby nákladů. Za službu [anonymizováno] se žalovaný zavázal zaplatit po dobu trvání úvěru celkovou částku 18 936 Kč v měsíčních splátkách po 263 Kč hrazených současně s měsíční splátkou úvěru. Naproti tomu toto dalo žalovanému možnost využít tří služeb - odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc, přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace nebo přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání - vše s tím, že služby nelze využít najednou (odst. 2.. a 2. smlouvy o službě [anonymizováno]). Pro případ, že by se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru nebo by došlo k zahájení insolvenčního řízení žalovaného, a úvěr se v důsledku těchto skutečností stal splatným, převzal žalovaný závazek uhradit celou zbývající část služby [anonymizováno] a současně úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky do zaplacení (odst. [číslo] a [číslo] smlouvy o službě [anonymizováno]).

5. Žalovaný ke svému účtu zřídil souhlas s inkasem do částky 2 298 Kč měsíčně ve prospěch účtu žalobkyně s účinností od [datum] (náhled internetového bankovnictví žalovaného), zaplatil ze svého účtu na účet žalobkyně verifikační poplatek 1 Kč a následně mu žalobkyně zaslala na účet částku 12 000 Kč s variabilním symbolem v podobě čísla smlouvy o úvěru (detaily pohybu na účtu, potvrzení o vyplacení úvěru).

6. Dopisem z [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky do [datum] s odůvodněním, že v důsledku jeho prodlení využila svého oprávnění a smlouvu o úvěru [číslo] zesplatnila; výzvu odeslala žalovanému téhož dne na adresu trvalého pobytu uvedenou ve smlouvě (dopis z [datum], poštovní podací lístek).

7. Smlouva o úvěru včetně smlouvy o doplňkové službě je typicky spotřebitelskou smlouvou ve smyslu § 1810 a násl. občanského zákoníku, k čemuž je soud povinen z úřední povinnosti přihlédnout. Na straně jedné vystupuje subjekt, předmětem jehož podnikatelské činnosti je poskytování peněžních prostředků jakožto úvěru (podnikatel), na straně druhé fyzická osoba půjčující si peníze (spotřebitel). Charakteristické pro uvedené smlouvy je, že mají formulářový charakter, jejich text je s výjimkou identifikace dlužníka, výše úvěru, výše částky, která má být vrácena, a četnosti a výše jednotlivých splátek a plateb předem připraven podnikatelem a spotřebitel nemá žádnou možnost se jakýmkoliv způsobem od takto připraveného znění odchýlit a sjednat si individuální podmínky. Buď text přijme tak, jak je mu předloženo, anebo k uzavření smlouvy nedojde. Dále je typické, že podnikatel oproti spotřebiteli vystupuje z pozice profesionála a odborníka. Z těchto důvodů občanský zákoník poskytuje spotřebitelům vyšší míru ochrany v podobě určitých záruk. Tak podle § 1812 odst. 2 se nepřihlíží k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele. Dále podle § 1813 se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Podle § 1815 se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

8. Mezi smlouvou o doplňkové službě [anonymizováno] a smlouvou o úvěru existuje zjevná provázanost. Přestože opakovaně deklarují, že se jedná o službu nepovinnou, která je zřízena jen na žádost zákazníka, je evidentní, že tomu tak není. Smlouva o úvěru předpokládá pro vyplacení úvěru nastavení inkasního limitu z účtu spotřebitele ve prospěch žalobkyně ve výši částky, která nekoresponduje s výší měsíční splátky úvěru, ale odpovídá součtu měsíční splátky úvěru a měsíční úhrady za doplňkovou službu, přestože paradoxně v jednom a tomtéž článku smlouva o úvěru předstírá nejistotu ohledně uzavření smlouvy o doplňkové službě. Současně se spotřebitel ve smlouvě o doplňkové službě zavazuje k doplacení její celkové ceny pro případ, že úvěr bude zesplatněn, a to navíc k doplacení navýšenému o smluvní úrok z prodlení.

9. Primárně soud proto posuzoval smlouvu o doplňkové službě [anonymizováno] a shora citovaná ustanovení na ni aplikoval. Žalovaný se v ní totiž zavázal platit za pouhou možnost využití odkladu splátek úvěru či jejich přerušení, nikoliv za to, zda tato práva ve skutečnosti vůbec realizuje, tedy nikoliv za to, zda mu žalobkyně v tomto směru vůbec poskytne nějaké protiplnění. Protože spotřebitel má žalobkyni platit pouze za možnost nějakých výhod bez ohledu na jejich skutečnou realizaci, považuje soud tuto smlouvu za jednoznačně nerovnovážnou k tíži spotřebitele a nepřihlíží k ní.

10. Z celého kontextu smluv je navíc evidentní, že platba doplňkové služby je ve skutečnosti skrytým úrokem úvěru, což vyplývá v prvé řadě ze zmiňované absence jakéhokoliv plnění ze strany žalobkyně. Dále lze závěr o skrytém úročení odvodit z ujednání, podle kterého by měl spotřebitel zaplatit celkovou platbu za tuto službu, nadto navýšenou o smluvený denní úrok z prodlení, i tehdy, pokud by se celý závazek ze smlouvy o úvěru stal splatným pro prodlení spotřebitele, a tedy v době, kdy by již žádná možnost odkladu či přerušení splátek nepřicházela v úvahu; v případě prodlení by tak spotřebitel zaplatil kromě sjednaného úroku ještě další částku za čistě teoretickou doplňkovou službu ve výši odpovídající přibližně jedna a půl násobku sjednaného úroku. Závěr o skrytém úročení podtrhuje i skutečnost, že platba za doplňkovou službu nenašla svůj odraz ve výši roční procentní sazby nákladů, což by při úročení neskrytém nebylo možné. V neposlední řadě lze k závěru o skrytém úročení dospět i proto, že výše plateb za doplňkové služby, jak je soudu i žalobkyni známo, se u různých smluv o úvěru liší v návaznosti na to, jaká je výše samotného úvěru; kdyby se mělo jednat o platby za skutečné služby, musela by být jejich výše v každém případě stejná.

11. Žalobkyně coby odborník, který podniká v oblasti poskytování úvěrů, má ve vztahu ke spotřebitelům postupovat maximálně transparentně a srozumitelně. Právní jednání, kterým se snaží skrýt úroky do jiných plateb za jakési fakticky neexistující a abstraktní protiplnění, a tím je nezahrnout do reálné výše úrokové sazby, potažmo RPSN, soud hodnotí jako nepoctivé ve smyslu § 6 občanského zákoníku a současně jako zjevné zneužití práva ve smyslu § 8 občanského zákoníku, které nepožívá právní ochrany.

12. Ze shora popsaných důvodů týkajících se vzájemné propojenosti smluv a skrytého úročení soud nakonec dospěl i k závěru, že samotnou smlouvu o úvěru nelze oddělit od smlouvy o doplňkové službě, sama o sobě totiž neobstojí a představuje pouze zdánlivé právní jednání ve smyslu § 551 občanského zákoníku, k němuž soud podle § 554 občanského zákoníku také nepřihlíží. Podle § 551 občanského zákoníku o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Vzájemnou oddělitelnost smluv je nutné posuzovat z hlediska obsahového, tedy k čemu směřovala vůle jednající osoby, nikoliv pouze formálního. Z výše uvedeného je jasné, že pokud by žalobkyně neuzavřela smlouvu o doplňkové službě [anonymizováno], nikdy by s žalovaným neuzavřela smlouvu o úvěru s úrokovou sazbou 23 % ročně, ale nutně by byla smlouva o úvěru uzavřena se zcela jinými parametry, pokud by ji ovšem účastníci vůbec uzavřeli. Vůle žalobkyně akceptovat úrokovou sazbu 23 % ročně byla nutně podmíněna dohodou o dalších platbách za„ doplňkovou službu“; pokud by žalobkyně věděla, že k nim soud nebude přihlížet, úrokovou sazbu by stanovila mnohem vyšší.

13. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; přitom bezdůvodně se obohatí mimo jiné zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.

14. Protože se ke zdánlivému jednání nepřihlíží, získal žalovaný na úkor žalobkyně majetkový prospěch v podobě původně poskytnuté částky 15 000 Kč bez právního důvodu. Stejně tak získala majetkový prospěch bez právního důvodu žalobkyně na úkor žalovaného v podobě celkově přijatých plateb 1 299 Kč. Soud započítává veškeré platby provedené žalovaným, protože obě smlouvy od sebe obsahově nelze oddělit, jak bylo dovozeno výše. Tyto platby jsou účastníci povinni vzájemně si vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Soud tak přiznal žalobkyni rozdíl mezi částkou fakticky poskytnutého úvěru (15 000 Kč) a částkou vrácenou (1 299 Kč), tedy 13 701 Kč. Žalovaný u jednání uvedl, že aktuálně je bez příjmu z pracovní činnosti, ale má k dispozici nějaké peníze z předchozího zaměstnání u [anonymizováno] služeb a z dohody o provedení práce, s přítelkyní očekávají narození dítěte, přítelkyně je zatím zaměstnaná, na nákladech bydlení hradí společně přibližně [částka] měsíčně. Proto soud vyhověl žádosti žalovaného a rozložil mu povinnost splatit dluh do měsíčních splátek po 1 000 Kč, které mu na straně jedné umožní reálně splatit dluh, aniž by se dostal do exekuce, na straně druhé žalobkyni zajistí navrácení poskytnutého plnění v adekvátní době.

15. Současně vznikla žalovanému nevrácením částky druhotná povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku náleží žalobkyni úrok z prodlení v návaznosti na výzvu k zaplacení obsaženou v oznámení o zesplatnění dluhu. V oznámení byla žalobkyní určena lhůta do [datum], ode dne následujícího je žalovaný v prodlení. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

16. Vzhledem k výše uvedeným závěrům o zdánlivosti právního jednání soud neprováděl pro nadbytečnost další dokazování směřující k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, k otázce obvyklých parametrů úvěru na finančním trhu (žalobkyní předložený znalecký posudek), k hodnocení RPSN, smluvní pokuty, nákladů na vyřízení úvěru či nákladů upomínání apod., protože tyto otázky by měly význam pouze v případě existujícího a platného právního jednání.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud s přihlédnutím k tomu, že žalovaný, který by na ni měl částečně právo, se jí výslovně vzdal.