117 C 16/2022

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou v právní věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem ulice číslo , PSČ obec a číslo proti žalované: ; název žalované , IČO sídlem adresa žalované o zaplacení částky 1 238 907,37 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 238 907,37 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 1. 4. 2021 do zaplacení a dále -) z částky 50 584,16 Kč od 1. 4. 2021 do 29. 4. 2021, -) z částky 43 865,14 Kč od 1. 4. 2021 do 25. 5. 2021, -) z částky 16 741,36 Kč od 1. 4. 2021 do 31. 5. 2021, -) z částky 70 664,83 Kč od 1. 4. 2021 do 1. 7. 2021, -) z částky 1 508,89 Kč od 1. 4. 2021 do 31. 8. 2021, -) z částky 10 643,48 Kč od 1. 4. 2021 do 30. 3. 2022, -) z částky 2 950,26 Kč od 1. 4. 2021 do 8. 4. 2022, -) z částky 2 364,77 Kč od 1. 4. 2021 do 19. 4. 2022, -) z částky 955 Kč od 1. 4. 2021 do 24. 5. 2022, a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení úroku z prodlení nad rámec přiznaný ve výroku I., se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 147 336 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 1 238 907,37 Kč. Uvedla, že v období od listopadu 2018 do ledna 2021 dodávala žalované podle jejích objednávek výživové doplňky, přičemž na jednotlivé dodávky vždy vystavila dodací list a následně fakturu. Žalovaná však za dodávky řádně neplatila a ke dni 26. 3. 2021 dlužila žalobkyni 1 489 185,44 Kč. Faktury, jejichž úhradu žalobkyně požaduje, v žalobě konkretizovala číslem a výší dlužné částky. Současně tvrdila, že 26. 3. 2021 žalovaná písemně uznala svůj dluh co do výše i důvodu a zavázala se jej žalobkyni zaplatit ve 21 splátkách o různých výších, z nichž první 50 197,30 Kč měla být žalovanou zaplacena do 31. 3. 2021. Účastnice se také dohodly, že nezaplatí-li žalovaná byť jen jedinou dohodnutou splátku, ztrácí výhodu splátek a dojde k zesplatnění celého dluhu. Žalovaná porušila dohodu hned první splátkou, protože z ní zaplatila 31. 3. 2021 pouze 50 000,18 Kč, čímž došlo k zesplatnění celého dluhu. Později pak nepravidelně provedla ještě další úhrady, konkrétně 50 584,16 Kč 29. 4. 2021, 43 865,14 Kč 25. 5. 2021, 16 741,36 Kč 31. 5. 2021, 70 664,83 Kč 1. 7. 2021, 1 508,89 Kč 31. 8. 2021, 10 643,48 Kč 30. 3. 2022, 2 950,26 Kč 8. 4. 2022, 2 364,77 Kč 19. 4. 2022 a 955 Kč 24. 5. 2022 Celkem tak z dluhu zaplatila 250 278,07 Kč a zbývající část požaduje žalobkyně touto žalobou včetně zákonného úroku z prodlení ze všech částek, s nimiž žalovaná byla či stále je v prodlení, a to ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých faktur do zaplacení.

2. Žalovaná se v prvé řadě bránila námitkou promlčení. Dohodu o uznání dluhu považovala za neplatnou pro její neurčitost, protože podle ní obsahovala pouze celkovou výši dlužné částky a blíže nekonkrétní odkaz na přílohu s fakturami. Proto podle žalované nemohlo dojít k prodloužení základní promlčecí lhůty. Vedle toho žalovaná v obecné rovině popřela dodávky a tvrdila, že žalobkyni zaplatila více, než je tvrzeno v žalobě. Žalobkyni také vytkla nedostatečná skutková tvrzení co do jednotlivých objednávek, okamžiku dodání zboží, způsobu sjednání, vyúčtování a splatnosti kupní ceny.

3. Z listiny označené jako dohoda o uznání dluhu a splátkovém kalendáři datované 26. 3. 2021 soud zjistil, že je opatřena podpisy u označení obou účastnic i razítkem u označení žalované, jakož i to, že žalovaná uznala dluh vůči žalobkyni ve výši 1 489 185,44 Kč, který vznikl neuhrazením faktur, jež jsou uvedeny v příloze. Současně se účastnice dohodly, že žalovaná zaplatí žalobkyni dlužnou částku na uvedený bankovní účet ve 21 splátkách, z nichž každá byla konkretizována výší a datem, dokdy má být uhrazena, přičemž jejich součet se rovnal částce 1 489 185,44 Kč. První splátku ve výši 50 197,30 Kč se takto žalovaná zavázala zaplatit do 31. 3. 2021. Dále si účastnice sjednaly, že nezaplatí-li žalovaná kteroukoliv ze splátek řádně a včas, ztratí výhodu splátek a vznikne jí povinnost ihned zaplatit žalobkyni zbývající část dluhu; v takovém případě i zákonné úroky z prodlení. V tabulce předložené jakožto příloha smlouvy jsou konkretizovány jednotlivé faktury jejich číslem, datem vystavení, datem splatnosti, výší dlužné částky, přičemž jejich součet činí 1 489 185,44 Kč; uvedený seznam se přitom zcela shoduje se seznamem faktur uvedených v žalobě.

4. Z korespondence účastnic je dále zřejmé, že: -) žalovaná v osobě své jednatelky [jméno] [příjmení] reagovala na předžalobní výzvu zástupce žalobkyně z 2. 6. 2022 dotazem, zda byly projednány její žádosti z 1. 9. 2021 a 30. 3. 2022 o změnu sjednaného splátkového kalendáře, které připojila v příloze (dopis žalované z 13. 6. 2022), -) dopisu žalované předcházelo upozornění zástupce žalobkyně na nedodržování dohody o uznání dluhu a splátkovém kalendáři z 26. 3. 2021, s rekapitulací podstatných ujednání a výzvou k zaplacení dluhu 1 238 907,37 Kč do 14 dnů od doručení s tím, že jinak bude částka vymáhána soudní cestou (dopis žalobkyně z 2. 6. 2022), -) již dříve žalovaná dvakrát žádala žalobkyni prostřednictvím e-mailů o snížení splátek dluhu dle splátkového kalendáře, který má u žalobkyně (poprvé na 25 000 Kč, podruhé na 10 000 – 20 000 Kč), a to vzhledem k finančním problémům, přičemž konstatovala, že zaplatila k 31. 3. 2021 částku 50 197 Kč, k 30. 4. 2021 částku 50 584 Kč, k 30. 5. 2021 částku 59 000 Kč a k 30. 6. 2021 částku 70 664,80 Kč a že jakmile vyřeší svou nepříznivou situaci, uhradí více (e-maily žalované z 1. 9. 2021 a 30. 3. 2022), -) uzavření dohody o uznání dluhu a splátkovém kalendáři předcházela e-mailová korespondence účastnic minimálně v období od 19. 10. 2020 do 16. 3. 2021, ve které účastnice dojednávaly konkrétní znění dohody, splátkový kalendář navržený žalobkyní byl k žádosti žalované upraven, žalovaná předem přislíbila úhradu první splátky do konce března 2021; součástí komunikace byl vždy rovněž přehled neuhrazených faktur (e-maily z období 19. 10. 2020 do 16. 3. 2021).

5. Další navržené důkazy soud neprováděl. Vzhledem k níže uvedenému právní posouzení totiž považuje dokazování jednotlivými fakturami a dodacími listy za nadbytečné. Pokud jde o doklady o částečných úhradách navržené žalovanou ve vyjádření k žalobě, žádné takové soudu nepředložila ani s tímto vyjádřením a ani později, přestože k tomu byla soudem vyzvána s předvoláním k jednání. Žalovaná ve svém vyjádření dále navrhla důkaz výslechem účastníků. K tomu soud uvádí, že takový důkaz je podle § 131 občanského soudního řádu pouze důkazem podpůrným pro případ, že dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak, a jen tehdy, souhlasí-li s ním účastník, který má být vyslechnut. Z vyjádření žalované předně není vůbec zřejmé, která tvrzení by měla být výslechem účastníků prokázána a dále proč je nelze prokázat jinak (typicky částečné úhrady zcela jistě jiným způsobem prokázat lze). Žalovaná svá obecná tvrzení (že zaplatila více a že nebylo vše dodáno) navíc nijak nekonkretizovala, přičemž zásadně platí, že provedení dokazování musí předcházet konkrétní skutková tvrzení. Jednak proto, aby soud mohl učinit závěr, zda se vůbec jedná o významná skutková tvrzení, která je třeba dokazovat, jednak proto, aby bylo zřejmé, co má být konkrétním důkazem prokázáno; naopak není možné provedením důkazů skutková tvrzení nahrazovat. K jednání se žalovaná bez jakéhokoliv vysvětlení či omluvy nedostavila, takže soudem nemohla být vyzvána k doplnění konkrétních tvrzení a důkazních návrhů.

6. Soud má tedy za prokázaný tento skutkový stav: Žalovaná 26. 3. 2021 písemně uznala, že dluží žalobkyni částku 1 489 185,44 Kč dle faktur, které byly jednoznačně konkretizovány v příloze a odpovídají žalobním tvrzením (první z nich tedy se splatností 22. 12. 2018). Uvedenou částku se zavázala zaplatit v konkrétně dohodnutých splátkách a termínech, první z nich do 31. 3. 2021. Žalovaná nezaplatila hned první splátku v dohodnuté výši a pro tento případ si účastnice dohodly okamžitou splatnost celého dluhu.

7. Podle § 2053 občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání a v době uznání trvá. Podle § 2054 odst. 2, plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Podle § 629 odst. 1 promlčecí lhůta trvá tři roky. Podle § 639, uzná-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby. Podle § 1901 je stranám na vůli ujednat si změnu svých práv a povinností. Podle § 1970 po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a neujednají-li si strany jinou výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 citovaného nařízení výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

8. Žaloba je převážně důvodná.

9. V prvé řadě soud považuje uznání dluhu, o které žalobkyně opírá svůj nárok, za zcela určité právní jednání. Je v něm uvedena konkrétní částka, kterou žalovaná uznává, a odkazem na přílohu s jasně specifikovanými fakturami i důvod jejího vzniku. Žalovaná proti obsahu samotné přílohy neměla žádné námitky a z korespondence účastnic je zřejmé, že ji měla k dispozici před podepsáním dohody o uznání a splátkovém kalendáři. Považovala však pouhý odkaz na přílohu učiněný v dohodě za nedostatečný pro platné uznání dluhu. S tímto právním hodnocením soud nesouhlasí. Jak již bylo uvedeno výše, příloha nezaměnitelným způsobem konkretizuje jednotlivé faktury, neboť u nich uvádí jejich číslo, datum vystavení, fakturovanou částku i datum její splatnosti. Objektivně tak nemůže být žádných pochyb o tom, jaký dluh žalovaná uznala. Současně se žalovaná zavázala k jeho zaplacení v jasně stanovených splátkách. Soud tedy hodnotí uznání za platné. S tímto je také spojen závěr, že námitka promlčení není důvodná. Základní zákonná promlčecí lhůta, v jejímž průběhu k uznání došlo (nejstarší faktura byla splatná 22. 12. 2018), se totiž uznáním přeměnila na lhůtu desetiletou, během které byla žaloba podána.

10. Dalším důsledkem platného uznání dluhu je existence vyvratitelné právní domněnky, že dluh v rozsahu uznání a v době uznání trval. Zákon tedy připouští, že tomu tak být nemuselo, avšak věřiteli napříště usnadňuje situaci tím, že je na dlužníkovi, aby existenci takové domněnky vyvrátil. Jinými slovy, v případném sporu tíží žalovaného coby dlužníka břemeno tvrzení a důkazní, že tomu tak nebylo či není. Není to tedy žalobkyně, kdo musí v této věci konkrétně tvrdit a prokazovat, jaké zboží si žalovaná v jednotlivých případech objednala, kdy jí bylo žalobkyní dodáno, jak byla sjednána a vyúčtována kupní cena apod. Naopak, pokud chtěla zákonnou domněnku žalovaná vyvrátit, bylo na ní, aby se jasným a konkrétním způsobem v řízení bránila. Jak už bylo uvedeno, tvrzení žalované byla pouze obecná – učinila spornými dodávky a měla za to, že žalobkyni uhradila vyšší částku než tvrzených 250 278,07 Kč. Nedostavením se k jednání se žalovaná zbavila práva být soudem poučena pro úspěch své obrany podle § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu o nutnosti konkretizovat tvrzení a navrhnout ke konkrétním tvrzením konkrétní důkazy (které dodávky nebyly provedeny, a proč tedy podepsala uznání dluhu, a dále kdy a kolik žalobkyni zaplatila nad rámec jí tvrzený). Žalovaná tak neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke své obraně.

11. Kromě uvedeného lze z provedeného dokazování dospět k závěru, že došlo k uznání zbytku dluhu žalovanou i jejím částečným plněním ve smyslu § 2054 odst. 2 občanského zákoníku. Sama žalovaná totiž v korespondenci účastnic odkazovala na splátkový kalendář a dluh, který má u žalobkyně, uváděla, že podle něj částečně plnila, žádala žalobkyni o změnu splátek s tím, že jakmile jí to situace dovolí, splátky navýší. To vše, aniž by dluh jakkoliv popírala.

12. Proto soud vychází z toho, že dluh v době uznání trval v uznaném rozsahu, tudíž co do požadované částky, zohledňující částečné úhrady žalované tvrzené žalobkyní, žalobě vyhověl. Nezaplacením žalované částky současně vznikla žalované druhotná povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ohledně tohoto požadavku je žaloba opodstatněná pouze částečně. Žalobkyně se totiž domáhala zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých původních faktur včetně těch, které byly zcela zaplaceny, avšak opožděně. Dohodou o uznání dluhu však účastnice původní splatnost změnily ujednáním o jednotlivých splátkách a datu, dokdy mají být uhrazeny. Přestože si účastnice sjednaly, že nezaplatí-li žalovaná kteroukoliv ze splátek řádně a včas, ztratí výhodu splátek a vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni ihned zbývající část dluhu i zákonný úrok z prodlení, neznamená to automaticky závazek k úhradě zákonného úroku z prodlení podle splatnosti původních faktur. Toto by muselo být účastnicemi výslovně dohodnuto, což se nestalo. Proto žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení až ode dne následujícího po splatnosti první splátky dle dohody o uznání dluhu, která nebyla řádně uhrazena, tedy již v pořadí první splátky - od 1. 4. 2021. Žalobkyně tvrdila, že z první dohodnuté splátky 50 197,30 Kč splatné 31. 3. 2021 zaplatila žalovaná 31. 3. 2021 jen její část 50 000,18 Kč. Tímto dnem se tedy podle dohody účastnic stal splatným celý zbytek uznaného dluhu, tj. 1 439 185,26 Kč (1 489 185,44 – 50 000,18). Zákonný úrok z prodlení přitom náleží žalobkyni nejen z dosud dlužné částky, ale rovněž z částek, které byly podle jejích tvrzení sice uhrazeny, avšak opožděně, a to vždy od 1. 4. 2021 do data jejich úhrady (s částkou 50 000,18 Kč se žalovaná do prodlení nedostala, protože ji zaplatila poslední den, kdy tak podle dohody mohla učinit, 31. 3. 2021). Úrok z prodlení požadovaný žalobkyní nad tento rámec byl soudem zamítnut.

13. Soud vyhověl i požadavku žalobkyně na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky 1 200 Kč ve smyslu § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., protože se jedná o vzájemný závazek podnikatelů.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 3 občanského soudního řádu a zavázal žalovanou k jejich náhradě žalobkyni, která byla ve věci převážně (s výjimkou části příslušenství) úspěšná. Přiznané účelně vynaložené náklady řízení 147 336 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu 61 946 Kč a z nákladů právního zastoupení, konkrétně z odměny advokáta 66 300 Kč za pět úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění před podáním žaloby se základním skutkovým rozborem, žaloba, vyjádření k odporu žalované z 30. 1. 2023 a účast u jednání) po 13 260 Kč podle § 7 bodu 6, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z náhrady hotových výdajů za tyto úkony po 300 Kč podle 13 odst. 4 vyhlášky ve výši 1 500 Kč, z náhrady cestovních výdajů 970 Kč podle § 13 odst. 5 vyhlášky za cestu vlakem k jednání z [obec] do [obec] a zpět, z náhrady za ztrátu času za tuto cestu ve výši 1 800 Kč – 18 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky a z náhrady DPH (21 %) z částek odměn a náhrad ve výši 14 820 Kč podle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu. Podle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu zavázal soud žalovanou zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu a související náhrady za podání z 5. 10. 2022, 10. 11. 2022 a 8. 3. 2023, protože jimi pouze předkládala faktury, dodací listy, respektive opravila zjevnou chybu v označení faktur; nevyjadřovala se však ve věci samé.