126 C 29/2020

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Tománkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 175 630,76 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení částky 175 630,76 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady tohoto řízení ve výši 86 986,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobou ze dne 7. 8. 2020 modifikovanou podáním ze dne 26. 11. 2020 domáhala se žalobkyně u soudu rozhodnutí, jímž by byla žalovaná zavázána zaplatit jí dlužnou pohledávku 175 630,76 Kč s příslušenstvím. Nárok opřela o porušení smluvní povinnosti žalované vyplývající jí z nájemní smlouvy č. [spisová značka] ze dne 26. 3. 2019, která byla uzavřena mezi žalobkyní jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem. Žalovaná neuhradila nájemné a služby s nájmem spojné v plné výši za období měsíců dubna až června 2020 a žalovaná částka tudíž čítá dlužné nájemné, smluvní pokutu, smluvený úrok a smluvený úrok z prodlení. Splatnost dílčích plnění nastala vždy 5. dne v měsíci.

2. Žalovaná neuznala u soudu uplatněný nárok s odůvodněním, že mezi stranami existovala dohoda o snížení nájmu za žalovanou dobu a po úhradě nájemného v dohodnuté snížené výši vč. záloh na služby s nájmem spojených ničeho žalobkyni nedluží.

3. U jednání setrvaly strany na svých stanoviscích. Soud provedl dokazování z účastníky označených důkazních prostředků a k jednotlivým skutkovým zjištěním dospěl jednak ze čtených listin a jednak z výslechů svědka [jméno] [příjmení] (zaměstnance žalobkyně) a účastníků řízení [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (jednatelé žalované). Ze Smlouvy O nájmu prostor sloužících podnikání (dále také jen„ smlouva“), kterou žalobkyně na straně pronajímatele a žalovaná na straně nájemce spolu dne 26. 3. 2019 uzavřely, bylo prokázáno, že mezi účastníky existoval tvrzený smluvní nájemní podnikatelský vztah. Ze smlouvy vyplývá předmět nájmu, počátek nájmu, doba nájmu a povinnost žalované hradit nájemné a služby s nájmem spojené v částce 60 000 Kč bez DPH (nájemné) a 18 050 Kč (záloha na služby) pronajímateli měsíčně předem vždy k 5. dni toho či kterého kalendářního měsíce. Před předáním předmětu nájmu byla žalovaná (dále také jen„ nájemce“) povinna složit žalobkyni (dále také jen„ pronajímatel“) jistotu ve výši 184 920 Kč. Tato částka neměla být úročena a pronajímatel byl oprávněn tuto částku započíst na jakýkoliv závazek nájemce. Pokud by k tomu došlo, byl nájemce povinen ve lhůtě 14 dnů od doručení výzvy pronajímatele uhradit jistotu do výše stanovené smlouvou. Předmět nájmu převzala žalovaná od žalobkyně na základě Předávacího protokolu dne 1. 7. 2019, jako nedílné přílohy smlouvy. Z platebního kalendáře pro rok 2020 ze dne 20. 12. 2019 bylo zjištěno, že nájemné pro uvedený rok zůstalo ve sjednané výši 60 000 Kč bez DPH a z důvodu směny sazby daně z přidané hodnoty u jedné položky ceny služeb, došlo od 5. 5. 2020, jak se zjišťuje z Dodatku platebního kalendáře pro rok 2020 z 20. 4. 2020, ke snížení zálohových plateb na služby o 93 Kč. Splatnost zůstala nezměněna a vyplývala ze smlouvy vždy k 5. dni v měsíci. Z elektronické komunikace mezi žalobkyní a žalovanou, zastoupených na straně jedné [jméno] [příjmení] a na straně druhé jednatelem [jméno] [příjmení] probíhající mezi nimi v období od 7. 4. 2020 do 23. 6. 2020, jejíž existenci a obsah žádná ze stran sporu nezpochybnila, soud zjistil, že jejím předmětem byla jednání pronajímatele a nájemce o ponížení ceny sjednaného nájmu či služeb v žalované době, kdy byly účinné restriktivní opatření vlády ČR v boji s coronavirovou nákazou jak vůči podnikajícím subjektům, tak vůči obyvatelstvu (že v žalované době konkr. od 12. 3. 2021 od 14 hod. do 17. 5. 2020 byl na území ČR vyhlášen nouzový stav v souvislosti s pandemií onemocnění Covid-19 a s tím spojená omezující opatření, je všeobecně známo). Že uvedená jednání byla realizována i formou osobních setkání [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] bylo zjištěno z účastnických výpovědí jednatelů žalované, kteří tuto skutečnost potvrdili a v podstatě i od svědka [příjmení], který uvedl, že bez ohledu na formu jejich jednání (písemnou či ústní) nikdy nebyl uzavřen písemný dodatek smlouvy týkající se změny jejího obsahu o výši nájemného. Z výpisu účtu žalované č. [bankovní účet] byla ke dni 8. 4. 2020 zjištěna platba na účet [bankovní účet] v částce 45 000 Kč. Majitelem tohoto účtu, jak je zjištěno (nejen) z Platebního kalendáře, je žalobkyně. Tato platba byla označena [variabilní symbol]. Další platební převod z uvedeného účtu na účet žalobkyně ve výši 12 151 Kč byl proveden dne 14. 5. 2020, další převod ve výši 57 150 Kč proběhl dne 14. 5. 2020 a dne 8. 6. 2020 byla realizována další platba formou bankovního převodu z účtu žalované na účet žalobkyně ve výši 57 150 Kč. Dne 1. 7. 2020 poukázala žalovaná ze svého účtu žalobkyni částku 36 300 Kč, přičemž veškeré uvedené platby byly rovněž, stejně jako prvně popsaná platba, označena [variabilní symbol]. [variabilní symbol], jak soud zjistil účastnickým výslechem [jméno] [příjmení], označovaly platby nájemného či zálohy na služby s nájmem spojené. Tato skutečnost koneckonců vyplývá i z žaloby, kde žalobkyně sama tyto platby označuje jako částečné úhrady nájmu a služeb za dobu od 1. 4. 2020 do 30. 6. 2020. Jednotlivé platby byly zjištěny z výpisu z účtu žalované č. [bankovní účet] ze dne 14. 5. 2020, 8. 6. 2020 a 1. 7. 2020. Jak dále bylo zjištěno z Oznámení o jednostranném zápočtu žalobkyně ze dne 14. 7. 2020, započetla žalobkyně vůči žalované pohledávku v částce 35 982 Kč na nedoplatek jistoty dle smlouvy, a to z platby připsané jí na účet 2. 7. 2020 ve výši 36 300 Kč. Z písemné Výzvy žalobkyně vůči žalované ze dne 28. 7. 2020 bylo zjištěno, že pronajímatel vyzval nájemce k zaplacení dluhu na nájemném za měsíc duben 2020 ve výši 36 299 Kč, za měsíc květen 2020 ve výši 36 207 Kč a za měsíc červen 2020 ve výši 36 207 Kč s tím, že žalobkyně splnila svoji povinnost platit v té době nájemné a zálohy na služby pouze ve výši 57 151 Kč v dubnu 2020, ve výši 57 150 Kč v měsíci květnu 2020 a ve výši 57 150 Kč za měsíc červen 2020. Z účastnické výpovědi [jméno] [příjmení] soud zjistil, že nájemní vztah týchž účastníků ve stejném předmětu nájmu trval od roku 2016 na základě tehdy uzavřené nájemní smlouvy a tento vztah byl změněn nikoli fakticky, ale pouze formálně uzavřením„ nové“ nájemní smlouvy v roce 2019 z důvodu navýšení nájemného. Uvedená sdělení nebyla žalobkyní rozporována. Z Vyúčtování služeb za rok 2019 2020 provedených žalobkyní nájemci ze dne 30. 6. 2020 a z Opravného daňového dokladu ze dne 15. 7. 2020 bylo prokázáno, že žalovaná přeplatila na zálohách za služby spojené s nájmem dle smlouvy částku 39 384,21 Kč, kterou byla žalobkyně povinna žalované ke dni 15. 7. 2020 poukázat. Z Výpisu z OR žalobkyně soud zjistil, že svědek [příjmení] byl v minulosti jejím společníkem v rozsahu podílu 80 %, zbylou podílovou část vlastnila ke dni 26. 8. 2002 Ing. [jméno] [příjmení]. Zápisem v OR z téhož dne se Ing. [jméno] [příjmení] stala společníkem žalobkyně v rozsahu 100 %. Po dobu existence žalobkyně je Ing. [příjmení] jedinou jednatelkou této právnické osoby. Výpisem z OR žalované je prokázáno, že [jméno] a [jméno] [příjmení] jsou spolu s [právnická osoba] [anonymizováno] x [právnická osoba], společníci žalobkyně, každý s vkladem ve výši 1/3 obchodního podílu. [jméno] [příjmení] je aktuálně jedním ze dvou jednatelů žalované, den vzniku jeho funkce je datován 7. 4. 1997. [jméno] [příjmení] je jednatelem žalované ode dne 22. 12. 2020.

4. Soud již z dalších důkazních prostředků žádná další dílčí zjištění pro nadbytečnost nečinil, neboť bylo možné provedením výše uvedených důkazů dospět k tomuto závěru o skutkovém stavu: Mezi žalobkyní a žalovanou existoval smluvní podnikatelský nájemní vztah založený písemnou smlouvou ze dne 26 3. 2019, v níž pronajímatel a nájemce pro ten účel vymezili svá práva a povinnosti. Ve smlouvě byl konkretizován předmět nájmu, povinnost pronajímatele předat předmět podnikatelského nájmu k dohodnutému datu nájemci, povinnost nájemce předmět nájmu převzít řádně a včas a dále jeho povinnost, pod sankcí smluvní pokuty a smluvního úroku, platit sjednané nájemné a zálohy na služby s nájmem spojené. V případě dluhu žalované na nájmu či službách byl pronajímatel oprávněn započíst dluhovanou částku na složenou jistotu či její část, kterou byl nájemce povinen v takovém případě ve lhůtě 14 dnů od doručení písemné výzvy doplnit do sjednané výše 184 92 Kč. Tato částka měla být ve prospěch pronajímatele složena před předáním předmětu nájmu. V žalované době, tzn. v měsících dubnu, květnu a červnu 2020 byla by žalovaná povinna hradit žalobkyni nájemné ve výši 60 000 Kč bez DPH měsíčně a zálohy na služby, které činily v dubnu 2020 částku 12 150 Kč, v měsíci květnu a červnu 2020 pak z důvodu změny sazby DPH pouze částku 12 057 Kč. To ovšem za situace, nedošlo-li by mezi nimi k dohodě o změně smlouvy tak, že nejméně v měsíci dubnu a květnu bude nájemné poníženo na 50 % sjednaného nájmu, tzn. na částku 30 000 Kč bez DPH. Žalovaná nezaplatila nájemné v plné výši v měsíci dubnu, květnu a červnu 2020, pročež dne 8. 4. 2020 zaplatila bankovním převodem na účet žalobkyně částku 45 000 Kč, dne 14. 5. 2020 částku 69 301 Kč a 8. 6. 2020 částku 57 150 Kč. Mimo uvedené zaplatila žalovaná na účet žalobkyně dále dne 1. 7. 2020 částku 36 300 Kč. Ke dni 30. 6. 2020 byl znám přeplatek žalované na zálohách za služby v částce 39 384,21 Kč, který byla žalobkyně povinna do 15. 7. 2020 vyúčtovat žalované. Žalovaná v tvrzené době měsíců duben až červen 2020, kdy neměla dostát svým závazkům ze smlouvy a měla platit řádně nájemné a zálohy na služby, nebyla v prodlení se zaplacením nájemného a záloh na služby vůči žalobkyni na základě nájemní smlouvy č. [spisová značka].

5. Podle § 1723 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. Ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se použijí přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností.

6. Podle § 2201 o. z., nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

7. Podle § 2217 o. z., nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek. Má-li být nájemné podle ujednání stran plněno jinak než v penězích, je rozhodná majetková hodnota poskytovaného plnění vyjádřená v penězích.

8. Podle § 6 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

9. Podle § 7 o. z., má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.

10. Podle § 545 o. z., právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran.

11. Podle § 547 o. z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

12. Podle § 555 o. z., právní jednání se posuzuje podle svého obsahu. Má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy.

13. Podle § 556 o. z., co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

14. Podle § 562 o. z., Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněným elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

15. Podle § 564 o. z., vyžaduje-li zákon pro právní jednání určitou formu, lze obsah právního jednání změnit projevem vůle v téže nebo přísnější formě; vyžaduje-li tuto formu jen ujednání stran, lze obsah právního jednání změnit i v jiné formě, pokud to ujednání stran nevylučuje.

16. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedené právní úvahy a dospěl k závěru, že žaloba nebyla k soudu podána důvodně. Soud nemá pochybnosti o tom, že mezi účastníky existoval tvrzený nájemní vztah založený písemnou smlouvou. Není pochyb o tom, že smlouva byla uzavřena osobami oprávněnými za podnikatele jednat. Z žalobních tvrzení a ani z dalších sdělení účastníků sporu nebylo zjištěno, že by se žalovaná dostala do prodlení s jakoukoliv sjednanou platbou v souvislosti s nájmem ke dni 31. 3. 2020. Nájemné a služby v plné výši dle znění smlouvy ze dne 26. 3. 2019 nemělo být žalovanou prvně uhrazeno až v měsíci dubnu 2020. Soud nepochybuje o tom, že účastníci po datu 12. 3. 2020, kdy byl na území ČR vyhlášen nouzový stav trvající až do 17. 5. 2020, zastoupeni [jméno] [příjmení] za žalobkyni a [jméno] [příjmení] za žalovanou, jednali o změně podmínek nájmu, mj. o snížení nájemného v té době. Jejich jednání je zachyceno v elektronické komunikaci proběhlé mezi nimi ode dne 7. 4. 2020 do 23. 6. 2020. Z elektronické korespondence mezi jednajícími jednoznačně vyplývá vůle žalobkyně obdržet na nájemném v měsíci dubnu 2020 částku 45 000 Kč a za květen rovněž částku v téže výši s tím, že úhrada služeb byla požadována v plné výši, tzn. za duben ve výši 12 150 Kč a za květen 12 057 Kč. Prokázána byla rovněž vůle žalované se podle této dohody řídit, což vyplývá z výpisu z jejího podnikatelského účtu, ze kterého jsou patrny bezhotovostní převody peněz na účet žalobkyně dle této domluvy. Přímo v době bankovních převodů nebyly žalobkyní tyto bankovní převody zpochybňovány, byly provedeny na pokyn žalobkyně a k výtkám, co do výše zaplaceného nájemného a záloh na služby, přistoupila žalobkyně až v červeni 2020 pravděpodobně v reakci na výpověď žalované z nájmu ze dne 26. 6. 2020. Soud nepochybuje o tom, že v době písemného elektronického styku žalobkyně a žalované týkajícího se snížení nájemného z důvodu drastického omezení podnikání nařízeného vládou ČR v souvislosti s pandemickou nákazou Covid-19 nejen na území ČR, jednaly obě strany smlouvy poctivě a že žádná ze stran tehdy neměla v úmyslu těžit ze svého nepoctivého činu. Nebylo v řízení prokázáno, že by v době vzájemných jednání o snížení ceny nájmu některý z účastníků těchto jednání jednal nepoctivě a proti dobré víře. Jestliže byli účastníci v původní smlouvě dohodnuti, že lze smlouvu doplňovat či měnit pouze písemnými dodatky podepsanými oběma stranami, tak není nejmenších pochyb o tom, kdo o změně této smlouvy v té souvislosti za žalobkyni a žalovanou v elektronické komunikaci jednal a kdo jednotlivé elektronické zprávy za jednající podepsal. [jméno] [příjmení] potvrdil autentičnost elektronických zpráv a jejich obsah nezpochybnil. Protože tyto záznamy (elektronické zprávy) údajů o právních jednáních jsou spolehlivé, zprávy na sebe navazují systematicky a i v posloupné podobě, lze uzavřít, že tímto právním jednáním došlo k uzavření dodatku smlouvy v dohodnuté formě, byť svědek [příjmení] byl opačného názoru. K námitce žalobkyně o neplatnosti dodatku smlouvy o snížení nájmu z důvodu nedostatku formy soud z popsaných důvodů nepřihlédl, neboť nejednal-li by [jméno] [příjmení] s [jméno] [příjmení] o slevě z ceny nájmu poctivě, jednalo by se o zneužití práva, které by nepožívalo právní ochrany (§ 8 o. z.).

17. Jestliže žalovaná neměla na konci měsíce března 2020 dluh na nájemném a zálohách za služby, znamená to, že měla na základě dohody s žalobkyní o snížení nájmu v měsíci dubnu 2020 přeplatek na nájemném v tomto měsíci ve výši 50 %. Podle smlouvy ze dne 26. 3. 2019 měly být totiž úhrady za nájem a služby hrazeny měsíčně předem, vždy k 5. dni v měsíci (viz § 4 čl. 1 smlouvy), čili platbou z března 2020 byl pokryt nájem a zálohy na služby za měsíc duben 2020 a při úhradě celého nájemného za měsíc duben 2020 ve výši 60 000 Kč jí vznikl proto přeplatek ve výši 30 000 Kč. Zálohy na služby byly za měsíc duben uhrazeny v plné výši rovněž březnovou platbou nájemného a služeb. Žalobkyně v měsíci dubnu 2020 uhradila žalobkyni dále částku 45 000 Kč, v květnu 2020 částku 12 151 Kč jako zálohu na služby, částku 57 150 Kč jako nájemné a zálohu na služby a v červnu 2020 dále částku 57 150 Kč jako nájemné a zálohu na služby. Byla-li mezi stranami dohodnuta změna v obsahu nájemní smlouvy o snížení nájemného na 50 % s tím, že služby budou hrazeny v plné výši, měla žalobkyně v žalované době tří měsíců nárok na zaplacení celkem částky 90 000 Kč na nájemném a částky 36 264 Kč na zálohách za služby v téže době (1 x 12 150 Kč za měsíc 4/ 2020, 2 x 12 057 Kč za měsíce květen a červen 2020). Celkový nárok žalobkyně za žalovanou dobu činil částku 126 264 Kč. Od žalované obdržela žalobkyně v té době na nájemném a zálohách na služby nejprve částku 72 150 Kč (platba v březnu 2020 předem na nájem a služby za duben 2020), částku 45 000 Kč jako platbu ze dne 8. 4. 2020 dle pokynu žalobkyně obsaženého v její el. zprávě ze dne 7. 4. 2020, částku 12 151 Kč a též částku 57 150 Kč zaplacenou z účtu žalované dne 14. 5. 2020 na základě pokynu žalobkyně k této platbě podle elektronické zprávy ze dne 6. 5. 2020. Na konci května 2020 měla žalobkyně zaplaceno na nájemném a službách za celou žalovanou dobu tří měsíců celkem částku 186 451 Kč. Tato částka je o 60 187 Kč vyšší, nežli by žalobkyni příslušelo. Pokud žalovaná 8. 6. 2020 zaplatila dále žalobkyni částku 57 150 Kč, která již byla platbou předem za nájem a služby za měsíc červenec 2020 a k tomu převedla na účet žalobkyně dne 1. 7. 2020 ze svého účtu dále částku 36 300 Kč, lze dovodit, že za žalovanou dobu od dubna do června 2020 žalovaná na nájemném a zálohách za služby nedlužila žalobkyni ničeho a z toho důvodu nemohl žalobkyni vzniknout ani nárok na zaplacení sankcí spojených s prodlením jakékoliv platby dle smlouvy. Z uvedených důvodů se soud již pro nadbytečnost nezabýval tím, proč žalobkyně provedla v červenci 2020 zápočet právě zaplaceného nájemného na dluhovanou jistotu, když již v té době měla povědomí o přeplatku žalované na službách s nájmem spojených ve výši přesahující dluh na jistotě a ani tím, proč žalobkyně předala žalované předmět nájmu sjednaný ve smlouvě ze dne 26. 3. 2019 na základě předávacího protokolu z 1. 7. 2019 (tedy po více než třech měsících od uzavření smlouvy), aniž by před předáním nájemních prostor žalovaná splnila svoji povinnost složit ve prospěch žalobkyně celou jistotu ve výši 184 920 Kč. Dle názoru soudu lze spatřovat prvopočátek tohoto sporu v tom, že žalobkyně zřejmě opomněla smlouvou sjednané platby nájemného a záloh měsíčně předem započíst, což bylo zřejmě způsobeno tím, že nájemní vztah stejných účastníků existoval na základě předchozí nájemní smlouvy již dříve (jak zaznělo z úst [jméno] [příjmení]) a tato smlouva byla posléze modifikovaná dne 26. 3. 2019 novou nájemní smlouvou stejného anebo obdobného znění, v níž došlo pouze ke změně výše nájemného, tudíž jejímu obsahu o splatnosti jednotlivých plateb již nebyla dále věnována větší pozornost.

18. S ohledem na shora popsané závěry a z důvodu procesního úspěchu žalované v tomto sporu soud nikterak nenaložil s kompenzační námitkou žalované (námitkou započtení) proti uplatněnému nároku pro případ jejího procesního neúspěchu ve sporu ze dne 21. 7. 2021. Proto se ani blíže nezabýval (nesprávnou) námitkou zástupce žalobkyně, že by k této procesní obraně proti žalobě nemělo být přihlédnuto, když tato byla učiněna až po koncentraci řízení ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 86 986,90 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 175 630,76 Kč sestávající z částky 8 140 Kč za každý z osmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 4 070 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně devíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 71 890 Kč ve výši 15 096,90 Kč, když advokát osvědčil, že je plátcem takové daně. Soud neshledal důvod přiznat zástupci žalované odměnu v rozsahu dvou úkonů právní služby za účast u jednání dne 1. 6. 2021, neboť se nejednalo o jednání přesahující dobu dvou hodin. Jednání začalo v 12:30 hod. a bylo ukončeno v 13:35 hod.

20. Splatnost nákladů řízení soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a vázal je k rukám advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř.