13 C 1/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní Mgr. Lenkou Dostálovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 5 137,02 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 264,95 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 11. 12. 2018 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1 872,02 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,33 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 555,10 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 137,02 Kč od 30. 11. 2018 do 10. 12. 2018, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 872,07 Kč od 11. 12. 2018 do zaplacení, úrokem ve výši 39,90 % ročně z částky 4 247,27 Kč od 30. 11. 2018 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Opavě doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).

2. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 5 137,02 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy nazvané smlouva o půjčce [číslo] uzavřené dne 2. 5. 2018 (dále také jen„ smlouva o zápůjčce“), na základě které právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále také jen„ předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně částku 6 523,54 Kč, avšak uhradila jen 1 735,05 Kč. Dne 26. 9. 2019 byla pohledávka ze smlouvy o zápůjčce vůči žalované postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a k jednáním soudu, která se ve věci konala, se nedostavila.

4. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované jako spotřebiteli peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit ve splátkách. Celkově měla zaplatit 6 523,54 Kč, ale uhradila 1 735,05 Kč. Oznámením o zesplatnění ze dne 30. 11. 2018 byla žalovaná vyzvána k okamžitému splacení závazku ze smlouvy o zápůjčce ve lhůtě 10 dnů od data vyhotovení oznámení. Oznámení o zesplatnění bylo žalované zasláno na adresu trvalého pobytu dne 30. 11. 2018. Pohledávka ze smlouvy o zápůjčce byla postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 1. 10. 2019, který byl žalované zaslán na adresu trvalého pobytu dne 2. 10. 2019. Žalovaná měsíc před uzavřením smlouvy o zápůjčce uzavřela„ smlouvu o půjčce“ (čerpáno dne 11. 4. 2018), na základě které jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, přesto měla ke konci dubna 2018 zůstatek na účtu - 913,04 Kč. Jediným příjmem žalované byl sirotčí důchod ve výši cca 10 500 Kč měsíčně.

5. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná pouze v té části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení jistiny zápůjčky.

6. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvu o zápůjčce, přičemž se jednalo spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. a předchůdkyně žalobkyně vůči ní vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětné smlouvy. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěru a zápůjček musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o zápůjčku s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen zápůjčku řádně splácet. Poskytovatel je povinen případ vždy individuálně posoudit, vzít do úvahu konkrétní situaci určitého spotřebitele a podmínky sjednávané spotřebitelské smlouvy. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudní dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C -449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C -106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

7. Žalobkyně byla soudem nejprve vyzvána přípisem ze dne 14. 1. 2022, aby doplnila veškerá rozhodující skutková tvrzení a předložila důkazní návrhy k okolnosti, jak její předchůdkyně při sjednávání smlouvy o zápůjčce konkrétně posuzovala schopnost žalované splácet. K tomu žalobkyně v obecné rovině uvedla, jaké oblasti při poskytování zápůjčky posuzovala, jednalo se např. o tzv. tvrdá KO kritéria, informace z externích úvěrových registrů, schopnost splácet, vyhodnocení rizikovosti, celkový skóring žalované. Žalobkyně však neuvedla žádné konkrétní informace, ze kterých při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela (reálné příjmy a výdaje žalované) a nepředložila k tomu, vyjma výpisu z účtu žalované, žádné důkazy. U jednání soudu byla žalobkyně opětovně vyzvána a poučena podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnila tvrzení a zejména předložila důkazy k prokázání skutečnosti, jak konkrétně byla posuzována schopnost žalované splácet, jaké dokumenty si vyžádala, zda zkoumala příjmy i výdaje. Žalobkyně však jen zopakovala svá předchozí obecná tvrzení a nepředložila žádné nové důkazy. Jediným důkazem tak zůstal výpis z účtu žalované, ze kterého však předchůdkyně žalobkyně nemohla vyvodit schopnost žalované splácet, když jejím jediným příjmem byl sirotčí důchod, měsíc před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce byla žalované poskytnuta jiná zápůjčka, přičemž i tak byl konečný zůstatek na bankovním účtu žalované záporný. Předchůdkyně žalobkyně tak musela mít v době uzavření smlouvy objektivní pochybnost o schopnosti žalované splácet, přesto neučinila další šetření např. prostřednictvím registrů NRKI, BRKI, SOLUS a Centrální evidence exekucí, nepožadovala po žalované žádná další sdělení a listiny potvrzující skutečné výdaje žalované (např. smlouva o dodávkách energií, nájemní smlouva apod.). Soud tak dospěl k závěru, že je smlouva o zápůjčce absolutně neplatná podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z.

8. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně poskytla žalované bez právního důvodu peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, přičemž žalovaná uhradil částku ve výši 1 735,05 Kč. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. ve výši 3 264,95 Kč, které je povinna vrátit žalobkyni podle § 2993 o. z. Žalovaná byla oznámením o zesplatnění ze dne 30. 11. 2018 vyzvána, aby vrátila peněžní prostředky ve lhůtě 10 dnů od data vyhotovení oznámení. V souladu s § 573 o. z. bylo oznámení doručeno žalované dne 3. 12. 2018 a lhůta k plnění uplynula dne 10. 12. 2018. Žalovaná peněžité plnění nevrátila, tudíž jí vznikla druhotná povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí výše uvedené lhůty podle § 1968, § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Protože byla žalovaná v řízení zcela pasivní a k jednání se nedostavila, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba pro vrácení části jistiny je přiměřená možnostem žalované ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, soud proto zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 3 264,95 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 11. 12. 2018 do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 a 2 o. s. ř. Žalované, která byla v řízení úspěšnější, žádné náklady řízení podle obsahu spisy nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

10. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen„ sazebník“). Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písmena a) sazebníku 1 000 Kč. Žalobkyně dosud zaplatila jen 400 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 600 Kč.