13 C 10/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní Mgr. Lenkou Dostálovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 4 805 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky ve výši 66,49 Kč na kapitalizovaném úroku ke dni 18. 12. 2020 zastavuje.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 805 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 471,74 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 524,60 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 343,05 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úrokem ve výši 20,50 % ročně z částky 3 343,05 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Opavě doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).

2. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 805 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne 7. 12. 2015 (dále také jen„ smlouva o zápůjčce“), na základě které právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba (dále také jen„ předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 2 633 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 110 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 9 978 Kč. Žalovaný za celou dobu trvání smlouvy uhradil 31 916 Kč. Žalobkyně tvrdila, že při sjednávání smlouvy předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet, vycházela z informací uvedených v zákaznické kartě, o jejichž pravdivosti a správnosti neměla důvod pochybovat. Pohledávka ze smlouvy o zápůjčce vůči žalovanému byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a postoupení bylo žalovanému oznámeno.

3. Dříve, než soud ve věci nařídil jednání, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 66,49 Kč představující část kapitalizovaného úroku ke dni 18. 12. 2020, proto soud řízení v tomto rozsahu výrokem I. zastavil v souladu s § 96 odst. 1,2 a 4 o. s. ř.

4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s tím, aby soud o věci jednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Soud tak o věci jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků řízení v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř.

5. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, označenému ve smlouvě jménem, příjmením a rodným číslem, peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem a poplatky. Žalovaný uhradil celkem 31 916 Kč. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021, který mu byl zaslán na adresu trvalého pobytu dne 25. 1. 2021. Před uzavřením smlouvy ověřila předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného splácet pouze na základě údajů deklarovaných v zákaznické kartě klienta, nezjišťovala, jaké byly skutečné příjmy a výdaje žalovaného.

6. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvu o zápůjčce, přičemž se jednalo spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného od 1. 1. 2014 do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. a předchůdkyně žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětné smlouvy. Z ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů a zápůjček musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr/zápůjčku řádně splácet. Poskytovatel je povinen případ vždy individuálně posoudit, vzít do úvahu konkrétní situaci určitého spotřebitele a podmínky sjednávané spotřebitelské smlouvy. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C -449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C -106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA; rozsudek ze dne 27. 6. 2000, C -240/98 až C -244/98, Océano Grupo Editorial SA; rozsudek ze dne 4. 7. 2006, C -212/04, Konstantinos Adeneler a další proti Ellinikos Organismos Galaktos, dále také nález Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

7. Žalobkyně byla soudem nejprve vyzvána přípisem ze dne 25. 1. 2022, aby doplnila veškerá rozhodující skutková tvrzení a předložila důkazní návrhy k okolnosti, jak při sjednávání smlouvy o zápůjčce předchůdkyně žalobkyně konkrétně posuzovala schopnost žalovaného splácet. Žalobkyně uvedla, že vycházela z informací poskytnutých žalovaným, které byly zaznamenány v zákaznické kartě a ověřeny doklady. Žádné tyto„ doklady“ však žalobkyně nepředložila k důkazu. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného pouze z informací zaznamenaných v zákaznické kartě klienta nepovažuje soud za dostatečné v souladu s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a výše citované judikatury. Předchůdkyně žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o jeho příjmech a výdajích. Příjmy žalovaného měla ověřit např. dotazem na zaměstnavatele žalovaného, předložením pracovní smlouvy, platebních výměrů, výplatních pásek apod. Výdaje pak např. z výpisů bankovních účtů, smlouvami o dodávkách energií, nájemní smlouvou apod. Poskytovatel finančních produktů se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením spotřebitele při posuzování jeho úvěruschopnosti. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni u jednání vyzvat podle § 118 a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila skutková tvrzení a zejména navrhl důkazy k prokázání toho, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce zkoumala příjmovou i výdajovou stránku rozpočtu žalovaného, avšak svou neúčastí u jednání se žalobkyně dobrovolně připravila o možnost tohoto poučení.

8. Soud tak dospěl k závěru, že je smlouva o zápůjčce absolutně neplatná podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z., neboť žalobkyně při sjednávání smlouvy řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení v souladu s § 2991 a § 2993 o. z. Žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu peněžité plnění ve výši 20 000 Kč. Žalovaný však žalobkyni toto plnění již vrátil, neboť jí zaplatil 31 916 Kč. Na straně žalovaného nevzniklo žádné bezdůvodné obohacení. Soud proto žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 a 2 o. s. ř. Žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

10. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen doplatek soudního poplatku za žalobu podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen„ sazebník“). Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písmena a) sazebníku 1 000 Kč, žalobkyně dosud zaplatila jen 400 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 600 Kč. Proti výrokům I. a IV. rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Opavě. Proti výrokům II. a III. rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).