13 C 157/2023

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Veronikou Zahelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 12 789,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 808 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z této částky od 20. 12. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1 981,30 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 575 Kč od 20. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 69,83 Kč od 16. 7. 2021 do 19. 12. 2021, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 56,04 Kč od 16. 8. 2021 do 19. 12. 2021, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 42,26 Kč od 16. 9. 2021 do 19. 12. 2021, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 28,91 Kč od 16. 10. 2021 do 19. 12. 2021, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 15,12 Kč od 16. 11. 2021 do 19. 12. 2021, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 865,84 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou spojenou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručenou soudu , datum, domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 12 789,30 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru č. , IBAN, uzavřené dne , datum, (dále také jen „smlouva o úvěru“). Žalobkyně uvedla, že předmětem úvěrové smlouvy bylo financování nákupu zboží, a to výživového poradentství u společnosti , právnická osoba, kdy tato společnost byla oprávněna k uzavírání úvěrových smluv na základě mandátní smlouvy uzavřené s žalobkyní dne , datum, . Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly úvěrové podmínky smlouvy o úvěru společnosti , právnická osoba, . č. , hodnota, ze dne 1. 7. 2020 a sazebník poplatků. Před uzavřením smlouvy zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalované, a to z bankovních i nebankovních registrů, registru SOLUS, ostatních registrů a databází (interní black list žalobkyně, evidence adres, insolvenční rejstřík, registr hledaných osob), dále vyhodnotila žalovanou uváděný příjem ve výši 30 000 Kč měsíčně jako reálný v porovnání s dalšími klienty žalobkyně, současně byl v registrech prověřen zaměstnavatel žalované (, právnická osoba, ). Žalovaná v úvěrové smlouvě uvedla výdaje 6 000 Kč na bydlení v pronajatém bytě a 2 700 Kč na ostatní splátky úvěrů, uvedla, že nemá vyživovací povinnost, je svobodná. Žalobkyně tak údaje porovnala se statistickými údaji a dospěla k závěru, že žalovaná má disponibilní příjem ve výši 14 440 Kč, kdy po uhrazení splátky mělo žalované zůstat 12 530 Kč. Žalobkyně tak aktivně prověřovala a zjišťovala potřebné informace. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky účelově vázané na nákup předmětu financování a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit za ně úroky. Finanční prostředky byly dne 14. 7. 2021 zaslány ve výši 10 808 Kč prodejci společnosti , právnická osoba, dle čl. 9 odst. 9.1 úvěrových podmínek. Žalovaná se zavázala celkem zaplatit včetně pojištění částku 11 460 Kč, a to v 6 pravidelných měsíčních splátkách po 1 910 Kč, splatných k 15. dni měsíce, kdy první splátka byla splatná dne 15. 7. 2021. Žalovaná neuhradila ani první splátku úvěru, porušila tak své povinnosti z úvěrové smlouvy. Dlužná částka ve výši 12 033 Kč sestává z nezaplacených splátek před zesplatněním ve výši 9 550 Kč, jistiny ve výši 1 833 Kč po zesplatnění, poplatků za upomínky ve výši 450 Kč dle sazebníku (3x 150 Kč), účelně vynaložených nákladů za oznámení o okamžité splatnosti úvěru ve výši 200 Kč dle sazebníku, z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 212,17 Kč. Žalobkyně dále požadoval zákonný úrok z prodlení z částky 11 383 Kč od 20. 12. 2021 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 573 Kč za prodlení žalované dle čl. 5 odst. 5.2. obchodních podmínek za prodlení se splátkou splatnou 15. 7. 2021, 15. 8. 2021, 15. 9. 2021 ve výši 10 % z dlužné splátky, tj. 3x 191 Kč. Dále požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 1 833 Kč od 20. 12. 2021 do podání žaloby, a to pouze ve výši 183,30 Kč. Dne 20. 7. 2022 byla žalované zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, k jednání nařízenému na den , datum, se bez omluvy nedostavila.

3. Ze smlouvy o obchodním zastoupení č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, (dále jen „prodejce“) ze dne 4. 9. 2017 soud zjistil, že prodejce se zavázal dlouhodobě pro žalobkyni vyvíjet jako nezávislý podnikatel činnost směřující k poskytování úvěrových produktů žalobkyně zájemcům o úvěrové produkty. Dle čl. 5.1 smlouvy vzniká prodejci právo na provizi okamžikem uzavření smlouvy o poskytnutí úvěrového produktu, provize dle dodatku ke smlouvě bude uhrazena žalobkyní na bankovní účet prodejce, tj. , č. účtu, .

4. Z úvěrové smlouvy č. , IBAN, ze dne 29. 6. 2021, včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. , IBAN, , z úvěrových podmínek žalobkyně č. , Anonymizováno, ze dne 1. 7. 2020 včetně sazebníku soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované účelový úvěr ve výši 11 000 Kč na nákup produktu – výživové poradenství u společnosti , právnická osoba, . Žalovaná se zavázala úvěr zaplatit včetně pojistného, a to v měsíčních splátkách po 1 910 Kč, kdy celková výše úvěru včetně pojištění splátek činila 11 460 Kč, splatnost první splátky byla 15. 7. 2021, poslední 15. 12. 2021. Poplatek za odeslání upomínky činil 150 Kč, za odeslání oznámení o okamžité splatnosti jistiny úvěru 200 Kč, smluvní pokuta za prodlení s úhradou dlužné částky činila 10 % z dlužné částky a denní úrok za prodlení s úhradou dlužné částky pak 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána u společnosti , právnická osoba, . jako nižší zdravotní personál od 5. 12. 2016 s čistým měsíčním příjmem 30 000 Kč, výdaje na bydlení činí 6 000 Kč a výdaje na spoření 500 Kč, splácí úvěry ve výši 2 700 Kč, bydlí v nájmu, je svobodná.

5. Z posouzení žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně prověřovala žalovanou dne 30. 4. 2021 v registrech, a to black listu žalobkyně, registru NIP, SOLUS, nebyl dotazován NRKI, byl ověřen OP, jméno a příjmení žalované, dále byl v registrech prověřen zaměstnavatel žalované.

6. Z potvrzení žalobkyně o poskytnutí/proplacení úvěru, z likvidačního listu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně dne 14. 7. 2021 zaslala na účet společnosti , právnická osoba, částku 10 808 Kč, pod variabilním symbolem , var. symbol, , provize činila 192 Kč.

7. Z průběhu zakázky žalobkyně včetně upomínek ze dne 25. 8. 2021, 27. 9. 2021, z oznámení ze dne 26.7. 2021, z přehledu plateb, ze zesplatnění pohledávky ze dne 29. 11. 2021 včetně dodejky soud zjistil, že žalovaná ničeho nezaplatila, žalobkyní byly vyhotoveny upomínky adresované žalované a žalované bylo odesláno oznámení ze dne 29. 11. 2021 o zesplatnění pohledávky s výzvou k úhradě dlužné částky do 19. 12. 2021, kdy doporučená poštovní zásilka se žalobkyni vrátila zpět.

8. Z předžalobní upomínky ze dne 20. 7. 2022 včetně výpisu o sledování zásilek , právnická osoba, . soud zjistil, že žalované byla zaslána předžalobní výzva9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované účelově vázaný úvěr na financování výživového poradenství u společnosti , právnická osoba, ., kdy peněžní prostředky ve výši 10 808 Kč byly zaslány na účet uvedené společnosti, žalovaná měla zaplatit 11 460 Kč v měsíčních splátkách po 1 910 Kč splatných od 15. 7. 2021. Žalovaná ničeho nezaplatila. Při uzavírání smlouvy vycházela žalobkyně z informací uvedených žalovanou v úvěrové smlouvě. Příjmy a výdaje žalované nebyly nikterak doloženy.

10. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

11. Žalobkyně a žalovaná uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

12. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie, kdy závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, který mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. Soud proto při řádném nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne k neplatnosti vždy v jakékoliv fázi řízení.

14. Žalobkyně neprokázala, že příjmy a výdaje žalované skutečně ověřovala, neboť údaje uvedené žalovanou v úvěrové smlouvě jsou nedostačující, navíc při absenci listin, které by uvedené informace potvrzovaly. Žalobkyně tak nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalované, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o jejích příjmech, když žalobkyně vycházela z obvyklého příjmu svých klientů u podobného zaměstnání. Výdaje a další závazky žalované také nebyly nijak doloženy. Žalobkyně pouze uvedla, že žalovanou prověřila v dostupných registrech a vycházela z údajů uvedených žalovanou, přičemž neměla důvodu pochybovat o pravdivosti žalovanou uvedených údajů. Soud zdůrazňuje, že poskytovatel finančních produktů se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením spotřebitele při posuzování jeho úvěruschopnosti. Skutečnost, že žalovaná neprochází registry žalobkyně neznamená automaticky, že je schopna úvěr splácet, a to zejména při absenci prokázaných příjmů a výdajů. I za předpokladu, že žalovaná hypoteticky měla příjem ve výši 30 000 Kč, pak taková skutečnost sama o sobě neznamená, že žalovaná je úvěru schopna splácet, a to zejména v případě existence jiných nebankovních úvěrů či půjček, které registrem neprochází. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z., protože žalobkyně při sjednávání smlouvy řádně neposoudila schopnost žalované úvěr splácet. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je tak třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná získala majetkový prospěch ve formě produktu, výživového poradenství v hodnotě 10 808 Kč, a to plněním bez právního důvodu (absolutně neplatná úvěrová smlouva), neboť žalobkyně zaslala společnosti , právnická osoba, částku 10 808 Kč na úhradu uvedeného produktu. Žalovaná ničeho nezaplatila. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. ve výši 10 808 Kč, které je povinna vrátit žalobkyni podle § 2993 o. z. Žalovaná byla oznámením o zesplatnění pohledávky žalobkyní vyzvána, aby vrátila žalobkyni peněžní prostředky ve lhůtě do 19. 12. 2021. Žalovaná žalobkyni peněžité plnění nevrátila, tudíž jí vznikla druhotná povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí výše uvedené lhůty podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta.

15. O nákladech řízení rozhodoval soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně měla ve věci jen částečný úspěch. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 10 808 Kč, což představuje poměr úspěchu (v poměru k žalované částce 12 789,30 Kč) ve výši 85 %, neúspěch žalobkyně ve zbývající části je ve výši 15 % uplatněného nároku, odečtením neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu vzniká žalobkyni právo na úhradu 70 % vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně představují odměnu advokáta stanovenou dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) v platném znění ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí věci, podání žaloby, výzva k plnění) dle § 14b odst. 1 bod 2. advokátního tarifu a jeden úkon právní služby (účast u jednání) po 1 620 Kč dle § 6, 7, 11 bod 5. advokátního tarifu dále paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a jeden úkon právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, dále náhradu za promeškaný čas ve výši 1 400 Kč (14 půlhodin po 100 Kč) dle § 14 dost. 3 za cestu z , adresa, a zpět, vše zvýšené o DPH ve výši 21% dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 949,20 Kč, a dále náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náhradu cestovních výdajů dle § 13 advokátního tarifu ve výši 682 Kč (jízdné vlakem , adresa, a zpět), celkem tedy ve výši 6 951,20 Kč, žalobkyně má právo na náhradu 70 % vynaložených nákladů řízení, což činí celkem částku 4 865,84 Kč. Dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. rozhodl soud o povinnosti žalované zaplatit přiznané náklady řízení právnímu zástupci žalobkyně.