13 C 33/2022

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní Mgr. Lenkou Dostálovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 9 593 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 999 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 999 Kč od 22. 10. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 1 594 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 594 Kč od 22. 10. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 982,74 Kč k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).

2. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 593 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 5. 3. 2021 (dále také jen„ smlouva o úvěru“), na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni jistinu úvěru spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 264 Kč. Ve smlouvě byly dále sjednány další služby, a to SMS servis za poplatek ve výši 49 Kč měsíčně, poplatek za prodloužení lhůty splatnosti úvěru ve výši 792 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s poplatky splatit do dne 7. 5. 2021. Dne 6. 4. 2021 uhradil žalovaný žalobkyni 1 Kč za prodloužení splatnosti úvěru, avšak následně úvěr nesplatil, proto žalobkyně v souladu se smlouvou naúčtovala žalovanému náklady za vymáhání pohledávky dne 14. 5. 2021 ve výši 100 Kč, dne 5. 8. 2021 ve výši 100 Kč. Dále byla žalovanému za prodlení účtována jednorázová smluvní pokuta ve výši 240 Kč. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny 7 999 Kč, neuhrazeného poplatku za poskytnutí úvěru 264 Kč, neuhrazených poplatků za SMS servis 98 Kč, neuhrazených poplatků za prodloužení splatnosti 792 Kč, neuhrazených účelových nákladů 200 Kč, neuhrazené smluvní pokuty 240 Kč. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet prostřednictvím credit scoringu, využila statistický model, provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE, ISIR a dále vycházela z informací, které uvedl žalovaný.

3. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho. K jednání soudu dne [datum] se žalovaný bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání předem omluvila a požádala soud, aby bylo jednáno a rozhodnuto bez její přítomnosti. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků řízení v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř.

4. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému dne 5. 3. 2021, označenému ve smlouvě jménem, příjmením, rodným číslem a bydlištěm, peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatky v celkové výši 8 264 Kč dne 4. 4. 2021. Peněžní prostředky byly žalovanému zaslány na účet pod variabilním symbolem uvedeným ve smlouvě o úvěru. Dne 1. 4. 2021 uhradil žalovaný žalobkyni 1 Kč za prodloužení splatnosti úvěru o jeden měsíc. Žalovaný dále žalobkyni nic neuhradil. V době uzavření smlouvy neměl žádný záznam v registru SOLUS, do karty klienta uvedl, že jeho příjmy činí 19 000 Kč měsíčně a výdaje 4 000 Kč měsíčně. Před uzavřením smlouvy žalovaný žádal o vydání kreditní karty a tři revolvingové úvěry s úvěrovým rámcem 20 000 Kč, žádost o osobní úvěr ve výši 10 000 Kč byla žalovanému odmítnuta. Dne 22. 9. 2021 byla na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě zaslána předžalobní výzva k plnění ze dne 21. 9. 2021, ve které byl vyzván, aby dlužnou částku v celkové výši 9 593 Kč uhradil žalobkyni nejpozději do 30 dnů ode dne sepsání výzvy.

5. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná pouze v té části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení jistiny úvěru.

6. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. a žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětné smlouvy. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Poskytovatel je povinen případ vždy individuálně posoudit, vzít do úvahu konkrétní situaci určitého spotřebitele a podmínky sjednávané spotřebitelské smlouvy. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudní dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C -449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C -106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

7. Žalobkyně byla soudem nejprve vyzvána přípisem ze dne 28. 2. 2022, aby doplnila veškerá rozhodující skutková tvrzení a předložila důkazní návrhy k okolnosti, jak při sjednávání smlouvy konkrétně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splatit. K tomu žalobkyně uvedla, že informace čerpala z externích úvěrových registrů a vycházela z informací, které uvedl žalovaný. Žalobkyně však neprokázala, že by před uzavřením smlouvy zjišťovala skutečné reálné příjmy a výdaje žalovaného např. dotazem na zaměstnavatele žalovaného, předložením pracovní smlouvy, platebních výměrů, výplatních pásek apod. Výdaje žalovaného mohla a měla žalobkyně ověřit např. z výpisů bankovních účtů, smlouvami o dodávkách energií, nájemní smlouvou apod. Informace pouze deklarované žalovaným v zákaznické kartě, jsou nedostačující a soud takové ověření úvěruschopnosti spotřebitele nepovažuje za řádné v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a výše citované judikatury soudů. Žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o jeho příjmech a výdajích. Pokud byly žalobkyni doloženy další listiny prokazující skutečné příjmy a výdaje žalovaného měla kopie těchto dokumentů uchovat v souladu s § 78 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva byla navíc uzavřena poté, kdy žalovaný žádal o poskytnutí peněžních prostředků u více společností, přičemž jedna z těchto žádostí byla v době uzavření smlouvy o úvěru již odmítnuta. Žalobkyně tak musela mít i z těchto skutečností pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet závazky. Soud znovu poukazuje na shora citovanou judikaturu a zdůrazňuje, že poskytovatel finančních produktů se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením spotřebitele při posuzování jeho úvěruschopnosti a negativními zjištěními z databáze dlužníků. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni u jednání vyzvat v souladu s § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění žalobních tvrzení a zejména důkazních návrhů k tomu, jak žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet s tím, že ověřovala příjmovou i výdajovou stránku rozpočtu žalovaného. Žalobkyně se však neúčastí u jednání dobrovolně připravila o možnost tohoto poučení.

8. Soud tak dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, přičemž žalovaný zaplatil žalobkyni 1 Kč. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. ve výši 7 999 Kč, které je povinen vrátit žalobkyni podle § 2993 o. z. Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne 21. 9. 2021 vyzván, aby vrátil peněžní prostředky ve lhůtě 30 dnů od data vyhotovení výzvy. V souladu s § 573 o. z. bylo oznámení doručeno žalovanému dne 27. 9. 2021 a lhůta k plnění uplynula dne 21. 10. 2021. Žalovaný peněžité plnění nevrátil, tudíž mu vznikla druhotná povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí výše uvedené lhůty podle § 1968, § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Protože byl žalovaný v řízení zcela pasivní a k jednání se nedostavil, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba pro vrácení části jistiny je přiměřená možnostem žalovaného ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 7 999 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 22. 10. 2021 do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 982,74 Kč, což představuje 66 % celkových nákladů řízení žalobkyně. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč a nákladů zastoupení - odměny za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva k plnění, žaloba) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.”), náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty (21 %) z těchto částek ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. 66 % z částky 1 489 Kč činí 982,74 Kč. V souladu s § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně. Soud vyhodnotil žalobu jako tzv. formulářovou, protože žalobkyně podává opakovaně žaloby tohoto druhu a údaje v jednotlivých věcech se liší jen v označení žalované strany, datu uzavření smlouvy, jejím čísle a ve výši žalované částky.